Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vliv rodičů na osobnost dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.8.23 11:11
@Anonymní píše:
Anonymita z důvodu citlivých informací.
Ahoj vsichni. Premyslim, jak moc velky vliv na osobnost cloveka muze mit vychova rodicu.
Moji rodice byli vzdycky prehnane uzkostlivy a starostlivy. Nikdy jsem nemohla to, co moji vrstevnici. Vzdycky se o me prehnane bali.
Co si pamatuju, tak napriklad u more se znamymi. Stejne stari kamaradi mohli plavat k bojkam, ja ne, protoze bych mohla dostat krec a utopit se. Kamaradi mohli se jit projit po kempu, ja ne, protoze by me mohl nekdo ukrast. Nemohla jsem jit doma vynest kos, protoze by me mohlo zajet auto. Kdyz mi bylo 23 let a rodice odjizdeli na dovolenou, mamka mi dala spoustu stravenek a at si jidlo objednavam, at hlavne nevarim, protoze bych mohla neco podpalit. Na vejsce mi volala kazdy vecer jestli jsem v pohode a at radeji nechodim nikam do mesta. Kdyz jsem doma vesela pradlo, pokazde me od toho mama vyhodila, ze to vesim blbe a udela si to sama. Ze jsem spatne vytrela, je spatne uklizena koupelna, blbe jsem zamichaˇa bramborovy salat. Ted jsem na materske a ona mi 2× denne vola, zda jsme v poradku. Asi pred rokem kdyz u nas byla a ja varila, sla to po me opet zamichat. Na otazku proc to micha, kdyz jsem to ted udelala mi odpovedela se smichem “aby to bylo poradne”. Kdyz jdeme spolecne s mymi detmi na prochazku a vidi ze naproti nam jde jeji znama, rekne mi “pozdrav nahlas at te slysi”. Kdyz prijdeme na semafor rekne mi “stuj, mame cervenou”. Kdyz se rozsviti zelena, rekne mi “pojd, jdeme. Podotykam ze je mi 30 let.
Vysledek? Jsem nesamostatna, bojacna, bez sebevedomi. Mam strach vzit telefon q objednat se k doktoru, bojim se jet s detmi sama na vylet, bojim se i jit na detske hriste, ze budu muset mluvit s lidmi. Bojim se proste kszdodenniho zivota. Nemam moc kamaradu, protoze se bojim s nimi komunikovat. A uplne nejhorsi je to ve vztahu k rodicum. Ano, mam je rada, ale nedokazu pred nimi vubec komunikovat. Vzdy mam nejaky strach se pred nimi chovat jako ja, protoze me budou soudit. Mam uplne sevreny zaludek a jen odpovidam na jejich otazky, bojim se jich na neco ptat, otevrit se, komunikovat s nimi.
Jediny s kym se citim v pohode je manzel. Ale taky to neni takove, jak bych chtela.
Pomuze psycholog? Regrese? Psychiatr?
Mam pocit, ze ikdyz se nekomu vypovidam, stejne me to nezmeni a to me trapi. Nechci byt takova jaka sem a nici me to, nenavidim se za to. Chci se zbavit kazdodeniho strachu a byt trochu sebevedoma. Za rok me ceka hledani prace a uz ted je mi z toho uplne spatne, jen na to pomyslim.
No, mám z toho úplně husí kůži 
Mámě bys měla říct, že už jsi dávno dospělá, máš dítě, manžela a nejsi nesvéprávná. Tím že tě neustále kontroluje a do všeho mluví, ti jen škodí. Každý rodič má strach o své dítě, ale to co dělali tobě, bylo už fakt moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.23 11:16
Ano, rodic své dítě pomáhá utvaret.
Vstup do psychoterapie, ať zase tvé strachy či nedostatečné nekompetence v určitých oblastech neovlivní tvé dítě.
Nechceš od nej za 30 let slyšet, jak si dítě z dětství pamatuje především mámu, co se s ním bála jít na hřiště, na výlety raději nejezdila, z práce a občasných návštěv babičky, od které si teda nechala líbit neuvěřitelné věci, byla rozsekaná na mraky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.23 11:19
A do prace jsi jeste nechodila? Byt tebou, tak omezim kontakt s mamou. Podkopava ti sebevedomi uz od malicka a pokracuje v tom porad i v dospelosti. Premyslej, zda ti kontakt s ni neco dava. Zkusila bych si to s ni vyrikat, aby se k tobe zacala chovat jako k dospele. Nechas si vse libit. A kdyz to nepomuze, tak kontakt omezila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.23 11:24
Zvolila bych psychologa.
Jinak ono to není jen tou výchovou, hodně podstatná je i vrozená osobnost. U tebe se sešlo jedno z druhým. Psycholožka ti stejně nejspíš doporučí pomalu se vystavovat těm situacím, které tě stresují.
Přeji hodně štěstí, ať to nějak vyřešíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.8.23 11:35
@arinecka píše:
No, mám z toho úplně husí kůži
To jsem jí samozřejmě řekla, milionkrat. Pokazde to otoci proti me, ze je moje mama a ma me rada, urazi se, rozbreci atd… Par dni se neozve, pak postupne zacne a je to dobre a nakonec to stejne vklouzne do stejnych koleji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.8.23 11:37
@Oriseka píše:
A do prace jsi jeste nechodila? Byt tebou, tak omezim kontakt s mamou. Podkopava ti sebevedomi uz od malicka a pokracuje v tom porad i v dospelosti. Premyslej, zda ti kontakt s ni neco dava. Zkusila bych si to s ni vyrikat, aby se k tobe zacala chovat jako k dospele. Nechas si vse libit. A kdyz to nepomuze, tak kontakt omezila.
Chodila. Vejsku hsem nakonec nedodelala (bylo to prani mych rodicu a ne moje. Nakonec jsem to vzdala, hlavne kvuli strachu do te skoly vubec chodit. Nakonec jsem si nasla praci v obchode. Bylo to dost psychicky narocne, ale nakonec to vlastne bylo nejlepsi obdobi nehi zivota. Nejak jsem se s tim kontaktem s lidmi smirila a bylo mi fajn, bavilo me to. Ovsem naterska s nasledna “izolace” me nejak znicili vic nez kdy predtim.
- Citovat
- Upravit
19.8.23 11:51
Asi byla máma vychovávaná podobně jako ty a předáváte si to. Takže určitě psychoterapii, aby ses takhle nechovala ke svým dětem a nepředávala to dál. Už takhle to mají děti těžké, když se bojíš jít na hřiště, jet na výlet, pozor na to, aby ses nezasekla a neskončila na úřadu práce, protože se bojíš být zaměstnaná. Terapie tě určitě změní a časem ulehčí život tobě i dětem, ale počítej s tím, že se nemusí na první pokus podařit najít terapeuta, se kterým si sednete. Tvoji rodiče, hlavně matka, ti hodně pokazili život, díky nemáš žádné sebevědomí, máš fobii z lidí a z nových věcí. Opravdu to chce na sobě pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.23 11:55
@Anonymní píše:
To jsem jí samozřejmě řekla, milionkrat. Pokazde to otoci proti me, ze je moje mama a ma me rada, urazi se, rozbreci atd… Par dni se neozve, pak postupne zacne a je to dobre a nakonec to stejne vklouzne do stejnych koleji.
Tvoje mama je citova vyderacka. Musis byt raznejsi a rezolutnejsi. Jinak ti bude hnojit zivot furt. Proste nezvedej telefon a stav se tam 2krat mesicne. Volani 1-2krat tydne staci. Najdi si jine zname a kamarady. Chova se k tobe jak k malemu parchantovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.8.23 11:58
@ZuzaM píše:
Asi byla máma vychovávaná podobně jako ty a předáváte si to. Takže určitě psychoterapii, aby ses takhle nechovala ke svým dětem a nepředávala to dál. Už takhle to mají děti těžké, když se bojíš jít na hřiště, jet na výlet, pozor na to, aby ses nezasekla a neskončila na úřadu práce, protože se bojíš být zaměstnaná. Terapie tě určitě změní a časem ulehčí život tobě i dětem, ale počítej s tím, že se nemusí na první pokus podařit najít terapeuta, se kterým si sednete. Tvoji rodiče, hlavně matka, ti hodně pokazili život, díky nemáš žádné sebevědomí, máš fobii z lidí a z nových věcí. Opravdu to chce na sobě pracovat.
Ano to je pravda, mama bylo vychovana stejne. Jeji tata, muj deda, je uplne to same v bledemodrem. Vlastne, on je snad jeste horsi nez ona. Dela ji to i ted. kdyz je ji 60. Ona se tomu vzdycky jen smeje, ze je takovej a neresi to. Neuvedomuje si, ze to neovlivnilo jen jeji zivot, ale i muj a ze ti muze ovlivnit i zivot mych deti. Kdyz si bere syna ven (necele dva roky) na prochazku, za celou dobu ho ani nevynda z kocarku, protoze se o nej boji. Nechci radsi ani vedet, jak to bude vypadat kdyz budou deti starsi a budou u ni “na prazdninach”. Asi nebudou moct delat nic, protoze je to “nebezpecne.”
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.8.23 11:59
Tak jak to popisuješ, tak mi to přijde celkem jednoznačně následek výchovy. A určitě si z toho můžeš vzít ponaučení ve vztahu ke svým dětem.
Když půjdeš na terapii, tak to není jen o tom, že by ses vypovídala a tím se vše vyřeší. Pochopíš, že na tobě není nic špatného, pochopíš, že to jde změnit a budeš to po malých krůčcích zkoušet a postupně to změníš. Mozek se dá formovat. Když budeš zkoušet nové reakce, nové způsoby chování a budeš to znova a znova opakovat, tak se to v mozku uloží a začneš tak reagovat přirozeně. Samozřejmě není to jednoduchá a rychlá cesta.
- Citovat
- Upravit
pet p
19.8.23 12:01
@Anonymní píše:
Ano to je pravda, mama bylo vychovana stejne. Jeji tata, muj deda, je uplne to same v bledemodrem. Vlastne, on je snad jeste horsi nez ona. Dela ji to i ted. kdyz je ji 60. Ona se tomu vzdycky jen smeje, ze je takovej a neresi to. Neuvedomuje si, ze to neovlivnilo jen jeji zivot, ale i muj a ze ti muze ovlivnit i zivot mych deti. Kdyz si bere syna ven (necele dva roky) na prochazku, za celou dobu ho ani nevynda z kocarku, protoze se o nej boji. Nechci radsi ani vedet, jak to bude vypadat kdyz budou deti starsi a budou u ni “na prazdninach”. Asi nebudou moct delat nic, protoze je to “nebezpecne.”
A ty to chceš předávat do další generace? Když budeš takovému úzkostnému člověku dávat dítě na prázdniny, jak myslíš, že to dopadne? Bude se bát plavat, protože se může utopit. Bude se bát lézt na strom, protože může spadnout. Bude se bát skočit z plotu, protože si může zlomit nohu atd. Tohle fakt chceš?
- Citovat
- Upravit
19.8.23 12:02
@Anonymní píše:
Ano to je pravda, mama bylo vychovana stejne. Jeji tata, muj deda, je uplne to same v bledemodrem. Vlastne, on je snad jeste horsi nez ona. Dela ji to i ted. kdyz je ji 60. Ona se tomu vzdycky jen smeje, ze je takovej a neresi to. Neuvedomuje si, ze to neovlivnilo jen jeji zivot, ale i muj a ze ti muze ovlivnit i zivot mych deti. Kdyz si bere syna ven (necele dva roky) na prochazku, za celou dobu ho ani nevynda z kocarku, protoze se o nej boji. Nechci radsi ani vedet, jak to bude vypadat kdyz budou deti starsi a budou u ni “na prazdninach”. Asi nebudou moct delat nic, protoze je to “nebezpecne.”
A proč by u ní museli být na prázdninách? Vždy jsou jiné možnosti, když jsou děti malé, tak soukromá školka o prázdninách, pak tábory, příměstské tábory, sportovní soustředění. Ve vašem případě bych k nim dítě fakt nedávala, bude to pro dítě špatný příklad a trápení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.8.23 12:03
@pet p píše:
A ty to chceš předávat do další generace? Když budeš takovému úzkostnému člověku dávat dítě na prázdniny, jak myslíš, že to dopadne? Bude se bát plavat, protože se může utopit. Bude se bát lézt na strom, protože může spadnout. Bude se bát skočit z plotu, protože si může zlomit nohu atd. Tohle fakt chceš?
Ne, to opravdu nechci. Jelikoz presne to co jsi sem napsala mam ja, vseho se bojim, protoze … Nechci, aby tohle zazivali moje deti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Anonymita z důvodu citlivých informací.
.
Ahoj vsichni. Premyslim, jak moc velky vliv na osobnost cloveka muze mit vychova rodicu.
Moji rodice byli vzdycky prehnane uzkostlivy a starostlivy. Nikdy jsem nemohla to, co moji vrstevnici. Vzdycky se o me prehnane bali.
Co si pamatuju, tak napriklad u more se znamymi. Stejne stari kamaradi mohli plavat k bojkam, ja ne, protoze bych mohla dostat krec a utopit se. Kamaradi mohli se jit projit po kempu, ja ne, protoze by me mohl nekdo ukrast. Nemohla jsem jit doma vynest kos, protoze by me mohlo zajet auto. Kdyz mi bylo 23 let a rodice odjizdeli na dovolenou, mamka mi dala spoustu stravenek a at si jidlo objednavam, at hlavne nevarim, protoze bych mohla neco podpalit. Na vejsce mi volala kazdy vecer jestli jsem v pohode a at radeji nechodim nikam do mesta. Kdyz jsem doma vesela pradlo, pokazde me od toho mama vyhodila, ze to vesim blbe a udela si to sama. Ze jsem spatne vytrela, je spatne uklizena koupelna, blbe jsem zamichaˇa bramborovy salat. Ted jsem na materske a ona mi 2× denne vola, zda jsme v poradku. Asi pred rokem kdyz u nas byla a ja varila, sla to po me opet zamichat. Na otazku proc to micha, kdyz jsem to ted udelala mi odpovedela se smichem “aby to bylo poradne”. Kdyz jdeme spolecne s mymi detmi na prochazku a vidi ze naproti nam jde jeji znama, rekne mi “pozdrav nahlas at te slysi”. Kdyz prijdeme na semafor rekne mi “stuj, mame cervenou”. Kdyz se rozsviti zelena, rekne mi “pojd, jdeme. Podotykam ze je mi 30 let.
Vysledek? Jsem nesamostatna, bojacna, bez sebevedomi. Mam strach vzit telefon q objednat se k doktoru, bojim se jet s detmi sama na vylet, bojim se i jit na detske hriste, ze budu muset mluvit s lidmi. Bojim se proste kszdodenniho zivota. Nemam moc kamaradu, protoze se bojim s nimi komunikovat. A uplne nejhorsi je to ve vztahu k rodicum. Ano, mam je rada, ale nedokazu pred nimi vubec komunikovat. Vzdy mam nejaky strach se pred nimi chovat jako ja, protoze me budou soudit. Mam uplne sevreny zaludek a jen odpovidam na jejich otazky, bojim se jich na neco ptat, otevrit se, komunikovat s nimi.
Jediny s kym se citim v pohode je manzel. Ale taky to neni takove, jak bych chtela.
Pomuze psycholog? Regrese? Psychiatr?
Mam pocit, ze ikdyz se nekomu vypovidam, stejne me to nezmeni a to me trapi. Nechci byt takova jaka sem a nici me to, nenavidim se za to. Chci se zbavit kazdodeniho strachu a byt trochu sebevedoma. Za rok me ceka hledani prace a uz ted je mi z toho uplne spatne, jen na to pomyslim