Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Aries6 píše:
Já mám pocit, mezi těma maminkama, co potkávám ve školce, že jsem fakt děcko, tele… připadám si mezi nima jak jejich dcera. 2× jsem byla považována sestru svých dcerAle nemyslím si, že vypadám nějak mladistvě. Je mi skoro 33, postavu mám ženskou. Asi to nějak vyzařuju, či co
Já si myslím, že trošku „povyrostu“, až půjdu zase do práce.
Mám to podobně. Najít si novou dospělou kamosku nebo dokonce chlapa ve stejném věku +-, je složité. Většina těch cizích mi přijde právě dospěla (spíš jako mi rodice) a że ja se k nim nehodim. ![]()
A prace to nezměnila. Teda aspoň ta moje je plná takových zvířat, ze jsem ráda, ze nejsem ten dospelacky typ. ![]()
Myslím, že jsem si dospělost uvědomila, když mi bylo necelých 30 a umřela máma. Podruhé, když se mi narodil syn. Skoro ve čtyřiceti si fakt jako děcko nepřipadám.
Vůči svým dětem se jako dospělý zodpovědný rodič cítím. Vůči svým rodičům si pořád připadám jako ta hodná holčička, která musí poslouchat.
@zrnko to by me zajimalo kolik lidi by se prihlasilo
Taky si pripadam ze dlooouho jsem byla decko, ktery potrebovalo maminku a najednou mi vlastni dite rika mami a ceka ze ja budu oporou jemu do toho svatba, hypoteka apod. Obcas mam i strach (kdyz uz nemam jen zodpovednost jen za sebe) abych to zvladla dobre a bez chyb
Tak já to mám naopak, mám pocit, že jsem s dětma strašně zestárla
pravda, že jsem do 25 stihla tři děti, což už je docela velká zodpovědnost a když vidím své vrstevníky, kteří teprve končí školy, chodí po párty apod., tak si přijdu stará. Ale já to ve 30 roztočím, až budou přebalovat plíny, já už budu mít pohodičku a puberťáky ![]()
Ja si zacala pripadat dospele, kdyz jsme si s manzelem koupili loznici (takovou tu opravdovou; jak meli rodice). to jsem se asi mesic citila jak velka holka
no po mesici se to zase vratilo do normalu pubertaka ![]()
Presne nad timhle premyslim porad a presne vim, co je to za pocit. Ne, nevnimam se jako dospela, vnimam se stale jako dite sve mamy. Pro sve dite jsem samozrejme „seriozni“ mama, ale porad jsem to ja, to dite. Fakt dost blbe se to vysvetluje. Ja to vnimam tak, ze mi hodne utika cas a ze jsem se nestihla pretransformovat do te seriozni dospelosti. Je vtipny, ze treba maminky, ktere potkavam denne ve skolce mi prijdou jako „dospele zenske“ a pritom je polovina z nich mladsich nez ja
![]()
Myslim ze to podobne ma hodne lidi.
EDIT: jeste jsem chtela dodat, ze tu „neopravdovost“ vidim take u jinych rodicu, ale jen u tech, ktere znam od malicka, to jsou napr. spoluzaci ze ZŠ a ze SŠ
coz je logicke, ze je mam stejne jako sebe porad za deti.
Taky to trochu zalezi na vizualni strance, nekdo je takova „mamina“ a „fotr“ uz od pohledu. Coz ja nejsem. Teda aspon myslim ![]()
Příspěvek upraven 20.12.17 v 01:06
@zrnko píše:
Divný název a divné téma, ale uvedomujete si své rodičovství a dospělost?
Ja si připadám, ze jsem pořád nedošla do stádia, abych sama sebe vnímala jako „opravdového“ (nebo jak jinak to nazvat) rodiče a dospělého člověka vůbec. Ikdyz mám svojí domácnost a děti, tak si nepripadam tak, jak jsem vnimala svoje rodiče. Spíš proplouvam, věci kolem se dějí, samozřejmě vychovavam, jsem samostatná a zodpovědná, ale tak nějak „neseriozne“. Hrozně těžko se to popisuje. A u některých jiných rodičů tu neopravdovost vidím taky.
Jak to máte vy? Pokud me vůbec chapete
Je to je super. Tak tuto tema jsem včera mela s moji dcerou. Musela jsem ji priznat, ze jsem se jeste ve 21 nejak vubec necitila jako dospela a vysela jsem mamě castecne za sukní ![]()
Bože, jak ja ale hledala slova
. Bylo mi za tezko ji to priznat ![]()
No jo, cas to vyresil za me a dneska se zase ptam sama sebe jaka asi budu jednou tchyně a vubec si neumim predstavit být jednou babickou
.
![]()
Já si tak připadám. Dospěle a zodpovědně a nedětsky. Přišlo to se smrtí mých rodičů.
@Anonymní píše:
Ja si zacala pripadat dospele, kdyz jsme si s manzelem koupili loznici (takovou tu opravdovou; jak meli rodice). to jsem se asi mesic citila jak velka holkano po mesici se to zase vratilo do normalu pubertaka
Tak to bude asi matracema ![]()
Tak to já se dospěle cítím, ale asi spíš díky zodpovědnosti v práci.
Já mám dceru, jsem rozvedená, myslím, že v životě jsem zažila hodně ale dospěle jsem se asi necítila. Jako dospělák jsem se poprvé cítila ve chvíli, kdy jsem zařizovala pohřeb svého otce. Od te doby se mě realita víc dotýká a já jsem asi vážně dospělá. Až jednou odejde i mamka asi to budu cítit ještě víc
Díky za tohle téma. Ano, připadám si ve svých 25 stále jako 16letá, a to čekám své první dítě. Nepřipadám si ani trochu dospěle. Tu pravou dospělost, zodpovědnost vnímám u svých rodičů, ostatních, ale ne u sebe. Navíc i vypadám mladě, minule nám byl cizí chlap odečítat vodu a zeptal se mě,,Kdy bude doma někdo z dospěláků?"
. To taky nepřidá
.
@zrnko píše:
Divný název a divné téma, ale uvedomujete si své rodičovství a dospělost?
Ja si připadám, ze jsem pořád nedošla do stádia, abych sama sebe vnímala jako „opravdového“ (nebo jak jinak to nazvat) rodiče a dospělého člověka vůbec. Ikdyz mám svojí domácnost a děti, tak si nepripadam tak, jak jsem vnimala svoje rodiče. Spíš proplouvam, věci kolem se dějí, samozřejmě vychovavam, jsem samostatná a zodpovědná, ale tak nějak „neseriozne“. Hrozně těžko se to popisuje. A u některých jiných rodičů tu neopravdovost vidím taky.
Jak to máte vy? Pokud me vůbec chapete
rozumim, tak to mam tak. tak nejak jsem si prdstavovala, ze se nejak samovolne zmenim a spousta veci prijde tak nejak sama a ono ne. Porad jsem to ja, spousta chyb a nedokonalosti mi zustalo a nejak to musim dat.
Tak ja uz se vnimam jako dospela. Je mi 33 a pamatuju si, ze nekdy mezi 25 a 30 jsem o tom take premyslela, ze se porad citim jako takove dite, i kdyz jsem mela uz narocnou praci, partnera atd. Ale vnitrne jsem se dospele necitila.
A pak to prislo nejak samo.
Co se tyce toho, jestli se vnitrne citim jako maminka (syn ma 2 roky), tak jeste tak uplne ne, tak, jak vnimam sve rodice. Ale uz o neco vic, nez kdyz se syn narodil, lepe receno o tom uz asi tolik nepremyslim. Ale moje mamka mi porad prijde jako 100% mamka a ja sama sobe ne. Ale asi je to normalni, protoze mamka rikala, ze kdyz jsem se narodila, rikala si, ze je neuveritelne, ze pro me ted ona bude ta maminka, jako je zase jeji mamka pro ni..