Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaj to ale nemas problem s malou, ale spis s chlapem ne? jasny ze decka jsou nekdy “otravny“,ale spis mi prijde ze Te sejri ten pocit, ze ty kmitas kolem maly, domacnosti…a on stravi pul dne hranim her na pc..naprosto Te chapu
. Zkus mu to oplatit nekdy stejne..
Můj partner je to samý… teď nehraje D3 ale world of tanks:-( akorát já jsem na syna pyšná a jsem moc ráda, že ho mam - je zkrátka úžasnej ![]()
Chlapa takového bych teda hnala lopatou, to se na mě nezlob. Manžel si taky rád zahraje na pc, ale dcerka je naprosto na prvním místě a neexistuje, že by ji odmítl. Sama si taky někdy říkám, že jsem měla ještě rok počkat, ale to jen proto, že učit se na bc při miminu a ještě těhotná.. nedodelam tu školu nikdy.. kdyby nebyl tento školní důvod, ani bych si nepostezovala. Ani teď bych d éru nevymenila za nic a jsem ráda, že ji mám. Za mě radim, promluv si s partnerem a vysvětlí mu priority. Dítě je živá, chapajici bytost, pc jen halda drátů a bitu, které neutecou. Vím, že jednou, ještě před malou mě tehdy ještě přítel zanedbaval kvůli hře, v jsem smazala, vyslechla si hanu a byl klid:)
Taky bych to viděla tak, že se v tvém případě vůbec nejedná o dceru, ale o chlapa… mě tohle chlap dělat to bych hnala ![]()
Můj chlap s naší dcerou taky netráví kdoví kolik času, ale z důvodu toho, že věčně někde maká… S tím tvým bych hodila vážnou debatu a dala jak se říká nůž na krk, jelikož tohle by mě teda vytáčelo do nepříčetnosti ![]()
Tebe neštve dítě, ale chlap… nechala bych mu jí celej den na krku a odjela. By pak viděl co to je se starat. Jako říct mi chlap: Nejdu si hrát s prckem, protože si musim hrát na kompu hry. Tak by viděl. Já bych tohle nedala. Máme 5 měsíční mimi a přítel, když je moc zažranej do PC a nevšímá si ho, tak mu prdnu Alexe na starost a jdu dělat něco do koupelny. Většinou se tam zašiju a koukám z okna ven a pomalooooučku uklízim. Pak vidim jak se mu krásně věnuje a hraje si snim.
a na nějakej počítač zapomene.
No hele, za mnou přijít jedno z dětí, že prosilo tatínka, aby si s ním hrál a ten si radši hraje pc hry, tak by viděl ten mazec. To by si něco poslechl a dokonce se obávám, že by pc letěl z okna. Dítě je i jeho, tak ať se mu laskavě věnuje. Malá šíleně rychle vyreste a za chvíli zase nebude mít ona zájem trávit čas s ním, a pak mu to třeba bude líto.
Jinak chlap měl tyhle tendence také. No ale já byla dost neodbytná, úporná, zlá, přesvědčivá a tvrdohlavá až jsem si prosadila, že když jsou děti vzhůru, tak bude s nimi a ne u pc a až budou spát, může hrát třeba do rána, je mi to jedno. Naštěstí to funguje, jinak by ten jeho sakra drahý pracovní notebook letěl z balkonu ![]()
Vrátila, ale z poněkud jiných důvodů, než uvádíš ty.
Nechci se nějak rouhat, děti jsou to nejlepší v mém životě, ale mít je trošku v jiném časovém období, tak bych měla šanci být lepší a spokojenější matka, než jsem teď.
Malá je neplánovaná.. Okolnosti úplně naprd - bez peněz, bez zázemí, otec škoda mluvit! Bude to klišé, ale malá je to nejlepší v mém životě!
Tak tohle je asi to poslední, co by mě trápilo
Upřímně se mi tohle promítlo hlavou, když jsem zjistila, že malou neprocpu do školky. Že příjdu o místo. Že v mých letech ho budu už dost těžko hledat, navíc s malým děckem, že už nikdy nenajdu tak realtivně dobře placenou práci. Ale přešlo mě to.
Ona za to nemůže. Ona je to nejhezčí, co mě mohlo na „starý kolena“ potkat, pro ni a kvůli ní si přeci nebudu život ztrpčovat tak malichernýma myšlenkama. Ještě jsem ten brod nepřekročila, tak nač říkat hop? ![]()
Chápu, že je unavený…naprosto…a né každý dospělák je nastavený na „hraní“…někoho to prostě nebaví a přesto má své dítě rád…ten Tvůj je tak trochu závislák na PC hrách…no…je to pro něj relax po práci…ber to i pozitivně, jiní chodí do hospody…třeba denně…aspoň ho máš doma…
Jinak bych si s ním promluvila…vyjádři pochopení pro jeho potřebu relaxu po práci a odpočinku u PC, ale taky, že ho dcera POTŘEBUJE…vždyť nikde není psáno, že si s ní MUSÍ hrát 2 hodiny…stačí INTENZIVNÍ hra a věnování pozornosti v délce cca půl hodiny…pak si dcera může hrát zase chvíli sama-třeba u táty v pokoji…
Ta půlhodinka by ti mohla u manžela projít, ne?
Já to teda měla podobný…u mě to bylo daný tím, že učím ve školce…takže se dětem věnuju celou pracovní dobu…a víš jaká byla první věta, kterou dcera řekla hned jak jsme přišli domů ze školky??? „Mami, pojď si hrát!“
JÁ si hrála teď celý den!!! Prostě jsem byla unavená z dětí a představa, že si budu hrát znova mě děsila…tak jsem dceru naučila (velice rychle), že si nejdřív odpočinu u kafe (a že to byl půlitrový hrnek nemusím dodávat, že jo?) a až ho vypiju, půjdeme si hrát…
Příspěvek upraven 13.04.13 v 20:05
Zdravím, sice dítko zatím nemáme, ještě je čas.. ale až to přijde, bude přítel to samé.. sice nehraje hry, ale neustále vysedává u internetu na stránkách typu FACEBOOK, Škoda forum a tak různě.. A vydrží u toho celý den.. A celkem mě to taky štve, ale když mu to začnu vyčítat, je to špatně…
Já se nerozhodla
, dcera ke mě přišla nečekaně. Nelituji. Jen toho otce bych uvážila mnohem, mnohem líp, ale to bych jí neměla, on je moje životní chyba, ona životní výhra ![]()
Ahoj, nezakládám toto téma aby jste mi tu nadávali a podobně (jak tu někdy na diskusích bývá zvykem) ale chci se jen vypovídat a zjistit jestli to náhodou některá z Vás občas taky tak nemá..
Někdy se mi stává že „lituju“ toho že jsem se rozhodla mít dítě. Miluju malou moc a nevrátila bych to. Ale když partnera někdy musíte prosit aby si s ní šel hrát jelikož musím uvařit a on dřepí u počítače a hreje hry tak mi je to všechno líto a říkám si že si jí nezasloužíme. Nebudu pomlouvat jen partnera..i já jsem někdy radši když je malá ve školce a já mám svůj klid. Mám výčitky za to. Dřív jsem dítě nikdy nechtěla. Pak jsem z ničeho nic chytla mateřské pudy a zadělali jsme. Malá byla chtěná. Milujeme jí oba dva. Ale prostě mě někdy štvou ty chvíle kdy manžel na malou odsekává že si s ní hrát ted nebude páč si hraje na PC. Strašně mi to mrzí.. A to by chtěl v budoucnu ještě druhé
Vím že jsem sobec, ale druhé za těchto podmínek chtít nebudu nikdy. Nechci aby mi bylo dítě na obtíž. Ano - o všem jsem mu říkala, ale prý to přeháním.. Zrovna dnes - vařím a malá říká „tatínku pujdeš si se mnou hrát?“ On na to, ne nepujdu. A sedí u PC a hraje hru. Pak si malá příjde ke mě stěžovat že táta hraje hru a nechce si s ní hrát.. Začíná na ní štěkat ale i na mě když mu PC vyčtu
Já nechci aby nehrál vubec, ale tohle je už moc. Ted si na zitra domluvil jak bude od čtyř do sedmi do večera hrat online Diablo s kamarádem, tudíž ho nesmime rušit.. Ví že mi to štve
Někdy když je klid tak mi to nevadí..ale pak něco nutně potřebuju a prostě kvuli tomu bouchnu. Jinak by byl super chlap. Vím že nás miluje, peníze vydělá a bylo by to super..nebyt toho prokletýho počítače kde dokaže být i 7 hodin denně když je doma..
Chjo..no tak jsem se vykecala.. uf

Ani nevím jak popsat své pocity..