Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ugluk píše: Více
Přesně tak, lyzovat jste sli všichni a i jsem slysela, ze jede na lyze nekdo se snowboardem a priznam se, ze mi to trha uši méně, než když se nekoho zeptas na jake lyže a on ti odpovida, no prece na lyže.
Proč se tu řeší prvostupnová družina a počty přezůvek? Pochopila jsem, že dítko je spíše středoškolské a kluk…
Opravdu je něco jiného počet bot u pubertálních kluků než u holek. Fakt jim vystačí jedny tenisky na rok (i v zimě) a těžko je donutíte nosit něco nechtěného. Rodič může nakupovat, ale na nohu jim to těžko obuje.
U kluků ve škole taky nevyžadují přezuvky - jeden je denně používal a druhý ani omylem (ve skrínce je má). Mimochodem, jak tu někdo psal, na vysoké škole se taky nikdo nepřezouvá.
Seznamy na školní akce či akce od sportovního klubu jsem vždy brala jako orientační. Množství bych držela, konkrétní požadavky na materiály bych neřešila (dvoje boty, dvoje kalhoty, boty na přezutí dle vlastní volby).
Já prostě, ani jako matka pubertálního dítěte, nějak nepobirám, že by někdo byl ochoten nosit jediný tenisky od rana do večera sedm dní v týdnu včetně chvil, kdy jsou totálně durch promoceny, venku bahno, závěje sněhu… Že mám boty promáčené, že by se daly zdimat, a já je stejně odmítnu sundat a vzít na nohu něco jiného?
@ugluk píše: Více
A to víš že ne, oni jsou sice pubertaci, ale ne blbci… Nase ditko, taky chodi v jednech botech, ale jak vytahuje motorku, tak ma najednou druhé a blizi se tabor a boty jsou minimálně ctvery.
@j.a.n.i1 píše: Více
Viď, puberta je sice velmi náročné a mnohdy nelogické období, ale s demencí ještě pořád nesouvisí. Já vždycky na hory nebo tábor navzdory hlasitým protestům přihodím něco, co by na sebe dítě v životě nevzalo, ale čisté se to domu nevrací. Když je fakt zima nebo mokro, sice to nahlas nepřizná, ale maminka má pravdu.
@Maartina7 tak i na tu zimu tomu pubertakovi můžeš koupit zateplené tenisky.
A že škola toleruje neprezouvani se neznamená, že když jedeš někam se měr ubytovací zařízení, že budou pravidla stejná. Snad to dítě je vyspělé natolik, aby toto pochopilo.
Také již se dostáváme do doby, tenisky jediná obuv, ovšem, ctíme pravidla daná místem pobytu, návštěvy, takže do divadla si taky bere adekvátní obuv a oděv.
Ušila jsem si dvě tepla merinova trika. A protože jsem usoudila, že je to to nejlepší, co doma mám, navíc dítě opět odrostlo svému funkčnímu oblečení a dorostlo mě velikosti, nabídla jsem mu je s sebou na lyžák. Jsou hnusný, tohle nosit nebudu! No dobrá, kufr to ale probere, tak já ti je tam pro jistotu dám, beztak je to spodní vrstva a nikdo je neuvidí. Za měsíc po lyzaku jela na hory naše rodina. Jdu si balit a povídám - neviděl někdo ta moje merinová trika? A dítě z pokoje volá - jo, už je mám ve svém kufru! Myslím, že v takových situacích víc ocení, když matka jenom pozvedne obočí, než když bude moralisticky prohlašovat - já ti to říkala!
Což mi teda připomnělo, ma-li rodič s dítětem podobnou velikost oblečení nebo bot, klidně ty věci z kategorie „pak už to neunosi“ půjčujeme svoje.