Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@Slečna Ferka
jedna jeho babicka byla Marie a jedna Ludmila. Moje babicka byla taky Marie a druha Jaroslava. Tady jedine vychodisko je jeste ta Marie, protoze Lida se nelibi ani jemu. Ale probjem neni v tom, ze nenajdeme jmeno, ktere se libi obema (to mame tu Annu), ale ze si stoji za tim jmenem po mamce. A ja nevim, jak mu to rozumnymi argumenty rozmluvit, abych nebyla sobec..
@figurka6 píše:
@Slečna Ferka
jedna jeho babicka byla Marie a jedna Ludmila. Moje babicka byla taky Marie a druha Jaroslava. Tady jedine vychodisko je jeste ta Marie, protoze Lida se nelibi ani jemu. Ale probjem neni v tom, ze nenajdeme jmeno, ktere se libi obema (to mame tu Annu), ale ze si stoji za tim jmenem po mamce. A ja nevim, jak mu to rozumnymi argumenty rozmluvit, abych nebyla sobec..
dej hanu, když ti nejede anna.moje sestřenice je anna, rodiče jí nikdy neřekli jinak než hanko, takže i to je možnost.
![]()
Partnerství je o kompromisech a pro tvého manžela je to opravdu důležité (pochopitelně). Být já ve tvé kůži, ustoupila bych.
Já bych se ho asi zeptala, co ho k tomu přesně vede. Že chápu, že si chce mamku připomenout, že mu zemřela brzy atd., ale určitě by jí bylo jedno, jestli má vnučka jméno po ní, že o babičce, kterou nepozná, můžete stejně tak hezky vyprávět holčičce, i když to bude Anička. A i Anička může mít oči po babičce Jitce, nebo být stejně laskavá apod.
Když si podobnou situaci představím u nás, tak manžel by určitě na té variantě netrval, a já bych se zase snažila mu vyhovět, takže by to asi spíš dopadlo tak, že bych ho o Jitce přesvědčovala já, a on by mi říkal „ale nemusíme“.
A z pohledu dnešních jmen tedy bude Anička miliontá (i když je to krásné jméno), Jitunek bude naopak jako šafránu.
A pokud už bys hledala argumenty opravdu všude, tak by tedy holčička Jitka určitě dostávala dárek k svátku společně s balíčkem k Mikuláši, a mohla by se cítit ukřivděná ![]()
@mirecekblbecek píše:
holka, nechci tě strašit, ale v té rodině, pokud nedokážete ani jeden ustoupit, to bude za chvíli vypadat jako ve filmu válka roseových-máš se na co těšit. Opravdu je jméno tak důležité? je to prkotina, proboha. já dala jedno co chtěla tchýně a druhé co chtěla moje mamka. třetí byl kompromis. čtvrté kdyby někdy bylo, tak si do toho už nenechám kecat, prostě v porodce dám to co chci. protože tebe se budou na sále ptát, ne chlapa.
Jméno pro dítě je prkotina?? To jako vážně??
No, mně na tom tedy záleží, ponese si ho celý život. A kdyby mi moji vlastní rodiče řekli, že jim bylo úplně jedno, jak se budu jmenovat, asi bych taky nebyla moc nadšená.
Jinak nakonec jsme s manželem samozřejmě našli kompromis a jsme spokojení oba, jen to chtělo víc času a projet pořádně kalendář.
A válka Roseových se u nás taky nekoná… když si teď zpětně čtu svůj příspěvek, tak musím uznat, že jsem asi byla trochu pod vlivem těhotenských hormonů a navíc zaskočená manželovým velkým zájmem. Normálně nechává většinu věcí spíš na mě, ale na mimču mu asi hodně záleželo (a pořád záleží), tak do toho chtěl taky mluvit. ![]()
Ahoj, obnovuji diskuzi, jsem bezradna.
Nemate nahodou nektera moznost nahlednout do knihy od dr. Knappove, zda je uznane jmeno Tonda? Nechci Antonina, protoze mu tak nikdo nikdy nerekne. Chtela bych Tondu, Tonika, ale nemuzu nikde dohledat, zda je tento tvar uznany a popr. jak toto jmeno legalizovat? Dekuji za rady ![]()
Já myslím, že to problém nebude. Já dala Báru a taky nikde v kalendáři nebyla před 6 lety. Jen Barbora. Tak pokud už Bára je, napište prosím někdo, kdy má svátek. Děkuji!
@BonaDea to teda nevím jak se to dá udělat, ale já jsem Sylvie a v kalendáři není doteď
jen máma v porodnici řekla, že mě chce s tvrdým y a bylo to
a je to už skoro 30 let zpátky.
@Lady5
Tak nejde o nijak exoticke jmeno, ktere jsem vybrala, snad nebude problem… ![]()
http://krestni-jmena.cz/vyznam/?…
Kdyz existuje Tony, tak Tonda asi pujde taky. Ale ja bych radsi dala Antonina, nedovedu si predstavit dospeleho chlapa predstavovat se oficialne Tonda, nebo uz vubec ne Tonik. Ale zalezi samozrejme na vas ![]()
Mě maminka dala jméno po své tchýni, věřila, že jí tím udělá radost a posílí dobré vztahy… Radost udělala, ale jak léta běžela, nepadly si do noty a nakonec se k sobě chovaly už jen zdvořile (naštěstí). Mě se jméno dlouho moc nelíbilo - Věra - mi připadalo tvrdé, Věrunka moc miminkovské a domácí „Unka“ děsné. Babičku jsem milovala, ona mě, ale až když jsem poznala celé zákulisí a řešila jména svých dětí, „odpustila“ jsem oběma a připustila, že se ke mě hodí. Ať zvolíte jakkoliv, už teď to má příběh a jednou se to bude vašemu dítěti možná i líbit. Zkuste jen kvůli jménu netrápit jeden druhého. Ještě je čas, co takhle pár dní oddych a pak to zkusit znovu?