Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše:
Ahoj všem.
Nepřišla jsem si stěžovat, spíš už se tomu směju a jdu si vyslechnout vaše názory s nadhledem…
Bydlím s přítelem, který je pár let vegan. Když jsme se poznali, snažil se mě taky zveganizovat, dřív jsem to zkoušela a donedávna nejedla maso, ale teď v těhotenství jím vše a potřebuju být zdravá a silná z kvalitní stravy. Já mám ve stravě po dlouhých letech komplikací a trápení se konečně jasno. Jím vše a jsem spokojená. Ale mám pocit, že i když se snažím vyhovět chapovi, tak mu to není dost dobrý. Vařím teplé obědy, často i večeře, někdy vegansky, ale pochopitelně jindy do jídla dám i sýr, vejce, sobě někdy udělám maso. Ale přítel vše komentuje, vyptává se, co v tom je, nejhorší je, že vše nahrazuje vegan fast foodem - burgery, tortilly, bagety, na snídani standardně pečivo, sladké musli, samé sacharidy a cukry. Já jakožto empatik ženská to samozřejmě vnímám, není mi to lhostejné, mám ho ráda. Když vidím, jak se po té stravě cítí, chci to změnit, ale on ne. Říkala jsem mu taky, že jiný chlap by došel domů a byl by rád za teplé jídlo na talíři, nevyptával by se, co v tom je atd. I máma mi řekla, že její přítel by prostě snědl, co je, a ona by ani nevařila nic jiného. Jenže já nevím, jak to udělat nějak ideálně. Pak si zase stěžuje, že vařím málo, ale já vařím prostě hlavně abychom já a mimi měli jídlo kvalitní. Ufff… Co byste dělali vy?Jsem zvědavá
Bych mo předložila suchou veganskou přílohu a nazdar. Pokud není spokojený s tím, jak a co vařím, nic mu nebrání v tom vařit si sám.
K jeho stravě bych se nevyjadřovala, jeho rozhodnutí a život. Pouze jsem pak alergická na osoby, co se pohoršiují nad nezdravým masem a pak přežívají na super zdravém vegetariánském smaženém květáku, pizze nebo sojových párcích.
No pokud je vegan, tak to neni jen o jidle ale o celkovem presvedceni… moc nechapu jak muze takovy vztah klapat. Jinak vse ok jo? Jak to budete delat u ditete?
Nechala bych ho, ať si svoje stravování zajišťuje sám. Jeho volba, když chce jíst jinak. A jsem taky zvědavá, jak to budete řešit u dítěte.
Rucicky, nozicky ma, dospelej a svepravnej snad taky je, kde mate kuchyn asi vi tak at si panstvo připraví jidlo samo. Kdyz varis a ne zamerne extremne proti jeho presvedceni tak at se obslouzi kdyz mu neni po chuti.
Varila bych tak, aby se to dalo upravit tak, aby to chutnalo obema. Sobe maso, jemu klidne veganske ‘maso’. Ale tak, abych s tim nemela extra praci. Takze pro oba brambor, ryzi, zeleninu, sobe treba kure a jemu to co chce on. Detem taky nekdy nechutna co varim pro nas, tak to zkratka upravim tak, aby zaklad byl stejny, at se nepatlam s dvema uplne ruznyma jidlama.
Co bych dělala já? Já bych ho už dávno přetáhla pánvičkou po hlavě.
S veganem bych nemohla koexistovat. Viz: Když jsme se poznali, snažil se mě taky zveganizovat…to je pro ně tak typické. ![]()
Já jsem toho názoru, že pokud si vymýšlím extrabuřty, tak si to mám umět uvařit sám. ![]()
Zas problémy. ![]()
Ať si vaří sám. Je snad sexista? Nebo jsi sexistka ty, že si myslíš, že musíš někomu s penisem vařit…
Chlapovi, který má nějaké specifické stravovací požadavky (a nikoli ze zdravotních důvodů) a frflá nad vším, co mu předložím, bych nevařila. Tečka.
Ať vaří on a to tak dobře a vyváženě, abys to mohla jíst i ty jako těhotná/kojící a máš zabité tři mouchy jednou ranou - on bude jíst, co má rád a navíc bude spokojený, že tě „zveganizoval“ a ty budeš mít navařeno ![]()
Jo to jsou presne oni, ofrfnavaji se, kdyz nekdo jejich zivotni styl nesdili, ale na druhou stranu jim to samotnym chybi, tak do sebe tlaci nahrazky, aby si pripadali, ze o nic neprichazi. Je to stejne smesne, jak kdybych ja nechtela jist mrkev a tak si ji uplacala z mleteho hoveziho
Hele chlap je dospely, jeho jidlo je jeho volba, tak se ho nesnaz predelavat, ze by snad mel vdecny, ze varis vubec neco. Var si pro sebe a dite, obcas uvar neco veganskeho pro vsechny (treba at mu i zbyde na druhy den) a jinak at si vari sam, nebo se stravuje, jak uzna za vhodne - proc bys mela varit vic veganskeho, kdyz ty a dite chcete jist normalne? A ano, veganstvi za normalni nepovazuju, clovek je od prirody vsezravec.
Pokud vařím veganovi, tak samozřejmě vegansky. Určitě se nemusí pídit, jestli v tom není třeba máslo. Pokud to konkrétní jídlo nechce, nic dalšího nevymýšlím. Může si dát třeba chleba nebo oříšky. Může si uvařit nebo se stravovat sám. Dělám to dobrovolně, pokud mám čas a chuť. Může mi taky říct, co chce, a já se mu v rámci možností se snažím vyhovět. Jídla jsou to vždycky zdravá a přínosná, žádný junk.
Ostatním vařím něco jiného. Je to samozřejmě víc práce, ale ne zas o tolik, když už u té plotny stojím.
Mám kolem sebe víc veganů a nikdy to nebyl důvod k nevraživosti.
Já mám k veganství velký respekt, kdybych byla schopná se kvalitně stravovat vegansky, určitě bych do toho šla. Zatím ale nemám dostatečnou motivaci a kapacitu překopat svůj pečlivě nastavený životní styl.
@berusa.m píše:
Co bych dělala já? Já bych ho už dávno přetáhla pánvičkou po hlavě.S veganem bych nemohla koexistovat. Viz: Když jsme se poznali, snažil se mě taky zveganizovat…to je pro ně tak typické.
A tvůj názor je zas typický pro otylé ošklivky jako je obludka na tvém obrázku. ![]()
Ahoj všem.
Jsem zvědavá 
Nepřišla jsem si stěžovat, spíš už se tomu směju a jdu si vyslechnout vaše názory s nadhledem…
Bydlím s přítelem, který je pár let vegan. Když jsme se poznali, snažil se mě taky zveganizovat, dřív jsem to zkoušela a donedávna nejedla maso, ale teď v těhotenství jím vše a potřebuju být zdravá a silná z kvalitní stravy. Já mám ve stravě po dlouhých letech komplikací a trápení se konečně jasno. Jím vše a jsem spokojená. Ale mám pocit, že i když se snažím vyhovět chapovi, tak mu to není dost dobrý. Vařím teplé obědy, často i večeře, někdy vegansky, ale pochopitelně jindy do jídla dám i sýr, vejce, sobě někdy udělám maso. Ale přítel vše komentuje, vyptává se, co v tom je, nejhorší je, že vše nahrazuje vegan fast foodem - burgery, tortilly, bagety, na snídani standardně pečivo, sladké musli, samé sacharidy a cukry. Já jakožto empatik ženská to samozřejmě vnímám, není mi to lhostejné, mám ho ráda. Když vidím, jak se po té stravě cítí, chci to změnit, ale on ne. Říkala jsem mu taky, že jiný chlap by došel domů a byl by rád za teplé jídlo na talíři, nevyptával by se, co v tom je atd. I máma mi řekla, že její přítel by prostě snědl, co je, a ona by ani nevařila nic jiného. Jenže já nevím, jak to udělat nějak ideálně. Pak si zase stěžuje, že vařím málo, ale já vařím prostě hlavně abychom já a mimi měli jídlo kvalitní. Ufff… Co byste dělali vy?