Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova dětí v minulosti a dnes
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.8.14 17:00
Když jsem byla dítě, nemůžu říct, že by se mi rodiče nějak extra věnovali. Občas proběhla nějaká ta společenská hra, jako je člověče apod., ale rozhodně to nebylo denně. Hráli jsme si prostě s ostatníma dětma, víkendy jsme byli z domu od rána do večera, kdyby se nezařvalo z okna, že je oběd, ani nedorazíme. Prázdniny to samé. V televizi nebylo lautr nic, počítače nebyly. Jediná zábava běhání po venku. Dnes je péče o děti asi fakt někde trochu jinde, snažíme se jim maximálně věnovat. Starší syn, kterému je 10 samozřejmě už taky tíhne k technice, a i přesto, že se mi to nelíbí a protestuju, co můžu dělat? Maximálně omezit. Bohužel dnešní doba je technická. S tím nic nenaděláme. Kdyby byla současná technika před třiceti lety, asi u ní budeme sedět i my. Vše má své plusy i mínusy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:05
@marcela74 Co si pamatuji na dětství naší generace, tak se sice děti neodkládaly k televizím či počítačům, protože to tehdy nebylo, ale odkládaly se na ulici a říkalo se tomu čerstvý vzduch. Z představy, že bych dnes své čtyřleté dítě ráno vystrčila z baráku ven, a večer mu otevřela dveře, je mi přeci jenom trochu mdlo 
Aneb výchova ve své podstatě byla vždy stejná - rodiče jeli podle nějakého modelu, který jim přišel ok.. Ty modely se časem lehce měnily, mění a měnit budou. Nicméně, co platí pro všechny věky - jsou rodiče, kteří vychovají slušné, sebevědomé lidi, a jsou rodiče, kteří vychovají hajzlíky a sígry. A že tedy buranů je mezi generací mých rodičů též docela dost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:08
@Sluka píše:
Datum narození, či „doba“ asi nemají moc vliv na to, zda rodiče vštípí dětem pevné hranice chování, jak úzce či volně je má kdo z rodičů nastavené.
Co vnímám jako velký rozdíl, je to, že naši rodiče a prarodiče děti vnímali jako malé hloupé „děti“, které ze spousty věcí nemají rozum. Z mého současného pohledu se k nim chovali a chovají jako k nesvéprávným blbečkům. Maminky, se kterými se potkávám, vnímají své děti jako lidi chytré, ovšem bez některých životních zkušeností, které však nezískají tím, že je od rána do večera budeme okřikovat: „To nesmíš“ „Tam spadneš“ „Spálíš se“.
Dnes se méně svazuje a více vysvětluje či ukazuje.
Já ještě před rokem hlídala menšího klučinu, takže jsem s ním i hodně chodila na hřiště. U nás to zase je spíš o tom "Nechoď tam (na prolézačku), spadneš, nechoď na písek - ušpiníš se 
, něco tam chytneš " - v tom případě nevím, proč jdou na hřiště s pískovištěm a prolézačkama. Já děti klidně nechala po průlezkách lézt - vybírali jsme ty bezpečnější a stále jsem na ně viděla, nebo byla přímo u nich. Doma se také párkrát spálily a pamatují si to - netvrdím dítěti strčít ruku na žehličku, ale občas neškodí aby si to zkusily děti sami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:11
@Sluka
Asi tak. Můj názor je, že jaký vzor chování vidí děti u rodičů, to jim přijde jako normální, a berou si to do života. Mí rodiče byli v pohodě, máma byla hodně uklízecí typ, chtěla mít doma vše jako ze škatulky, táta byl založením spíše intelektuál, nutil nás v pubertě sledovat soutěžní pořady, různé dokumenty, astronomické pořady s p. Grygarem (to mám před očima dodnes, s kresbami Neprakty), no a ač se mi to třeba nelíbilo… tak geny jsou geny, a dnes bych řekla, že jsem od obou převzala něco. Mám ráda domácí pohodu, uklizeno, a svého syna nutím sledovat dokumenty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:11
@Sluka
ono záležalo na tom, kde človek býval a v akom prostredí žil. Ja som vyrastala vo 80 rokoch a vtedy si rodičia mohli dovoliť ma mňa čo nič nevidím nechať na ulici pred domom. Nechodili autá, sama som sa vozila na bicykli. )tedy sme to vôbec tak nebrali, že sme vonku, bolo to pre nás prirodzené prostredie, proste sme sa hrávali v piesku, skákali cez gumu, naháňali to bolo blbé to som potrebovala doprovod 
hrali karty proste bolo to iné a nemám pocit, že by ma naši zle vychovali. Dnes to nejde, lebo mnohí bývajú v panelákoch, a ak aj v domoch, tak aj na bežnej dedine je doprava tak hustá, že človek po tej ulici potrebuje mať prehľad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:17
@Evka73
Jak se pořád hovoří o „kultu dítěte“, někdy mám spíše dojem, že jde o kult „dobré matky“, nebo rodiče. Dobrá matka chce pro dítě jen to nejlepší, dobrá matka nepřipustí, aby se dítěti něco stalo, dobrá matka se mu věnuje na 110 %. Když by na dětském hřišti seděla matka, a nechala dítě lozit, až by došlo k úrazu, tak si někdy myslím, že ostatní matky by si řekly: bože, ta na dítě kašle, a už je to tady, zranění. Neochránila ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:20
@marcela74 no tak ono asi nic se nemá přehánět…je fakt, že některé maminky to hrotí a pak se dítko ani samo neuprdne, jak se říká…
mám dva kluky a jsou velmi fyzicky obratní a zdatní právě proto, že jsem jim na hřišti nestála za zadkem, aby náhodou nespadli…ale jo občas na mě koukali divně, že si to dítě nesundám a proč bych to dělala, když sleze samo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:32
@brumdinka
Jo, pokud nedáme dítěti šanci, aby si samo vše osahalo a vyzkoušelo, je to na nic. Chápu, že se maminky bojí, aby si dítě neublížilo, ale přehnaná péče podle mne škodí, a dítěti neprospěje. Já sama se taky o své děti moc bojím, a kolikrát se koušu do jazyka, ale říkám si, že pak budu maximálně konejšit a upozorním, že příště si musí dát majzla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 17:49
Já mám teda ještě malého prcka. Zatím jen leze a chodí s oporou. Normálně ho ale beru na hřiště (a že je pak špinavý až hrůza). Hraje si na písku, zkouší co dělají různé prolézačky. Nestojím mu stále za zády, umí spadnout jako hruška, ale to k tomu patří.
Moje babička (letos 86 let) byla adoptovaná. Její nová maminka ji nikdy neuhodila. Babička byla její Liloušek. Z dnešního pohledu byla babi rozmazlená, neschopná se o sebe postarat. Bohužel se to později promítlo do jejího vztahu k dceři (mojí mamce).
Moje mamka nás chtěla vychovávat jinak než bylo žádoucí. Chtěla se nám věnovat, mluvila s námi jako s rovnými (nikdy jsem od ní neslyšela, že mi do toho nic neni), vždycky si našla čas na povídání, učila se s námi a byla nesmírně trpělivá. Chápala nás jako individuality, takže nikdy neproběhlo osočení: tvoje sestra je taková a maková… Kvůli tomuhle přístupu jí okolí řeklo, že nás rozmazluje a budeme neschopné. Musela se pohádat s babičkami, aby její výchovu tolerovaly.
Táta, ten si myslel, že se děti vychovávají vystrčením ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
5.8.14 17:58
@Sluka píše:
Datum narození, či „doba“ asi nemají moc vliv na to, zda rodiče vštípí dětem pevné hranice chování, jak úzce či volně je má kdo z rodičů nastavené.
Co vnímám jako velký rozdíl, **je to, že naši rodiče a prarodiče děti vnímali jako malé hloupé „děti“, které ze spousty věcí nemají rozum. Z mého současného pohledu se k nim chovali a chovají jako k nesvéprávným blbečkům. **Maminky, se kterými se potkávám, vnímají své děti jako lidi chytré, ovšem bez některých životních zkušeností, které však nezískají tím, že je od rána do večera budeme okřikovat: „To nesmíš“ „Tam spadneš“ „Spálíš se“.
Dnes se méně svazuje a více vysvětluje či ukazuje.
Tos mě rozesmála. Tak se k tobě chovali tvoji rodiče? Vychovává hlavně poznání, vyzkoušení si. Tím se člověk učí. Ne neustálým vysvětlováním, to můžeš, tamto už ne. Chápeš Pepíčku? Pepíček vše odkývne a udělá přesně to, co byy neměl. Vidím kolem sebe dost rozmazlených rozjivených ovšem velmi chytrých spratků, kteří s matkou mavají jak s hadrem na holi a ona trpělivě vysvětluje.
Dítě se učí příklady, ne vysvětlováním. Jestli mu matka vysvětluje sedíc celý den u PC a dítě má jako něco, co ji z toho občas vyruší…tož to mu určitě dá víc, než když ji vidí třeba u vaření…Jenže na co jsou skleničky. Byla jiná doba.Dnes se hodně mluví o zajištění dětí, aby měly všechno a to je ta největší chyba.
My dostaly se segrou pytlík bombonů na měsíc, neměly jsme koloběžku ani kolo.No a jsme tu taky.Dnes mají děti všechno a podle toho se chovají. Neví, že za všechno se platí. Že poníze se nelíhnou v bance. Neví nic, ale jsou tak moc chytré. Mohla bych pokračovat, je toho na román.
- Citovat
- Upravit
bamba
5.8.14 18:04
K tomu vystrkování ven.
Měli jsme spoustu kamarádů a venku jsme si hodně užívali, přála bych všem dětem takové dětství. Zvláštní bylo, že nás starší děti neodstrkovali, ale pomáhali nám učili nás. Vymýšleli pro nás různé hry. Chodili jsme do lesa.Byly to krásný roky a moc ráda na ně vzpomínám.
Dnes děti nevystrčí nos z domu, rodiče jim organizují aktivity v různých kroužcích a myslí si, že pro děti dělají nemožné. Děti si pak v pubertě neumí pomalu koupit ani rohlík.
- Citovat
- Upravit
5.8.14 18:16
@Majulis píše:
Zajímalo by mě, jak velké jsou rozdíly ve výchově dnes a když nám vychovávali naši rodiče. Přijde mi, že jak dnes mají ženy děti později, jsou z nich více poprděné, samé ťuťu ňuňu, děti jsou nevychované. To oproti výchově našich rodičů nebylo. Rodiče nám dávali lásku, ale zároveň byli přísný a když jsme byli drzí, prostě jsme dostali pohlavek/na zadek a jelo se dál. Jaký máte názor na takovou výchovu?
Jaký na to mám názor? Že asi ještě nemáš děti… protože takováhle kategorizace (tj. 1) ženy jsou z nich více poprděné, samé ťuťu ňuňu, děti jsou nevychované… versus 2) rodiče dávali lásku, ale zároveň byli přísný a když jsme byli drzí, prostě jsme dostali pohlavek/na zadek a jelo se dál), to jsou jen planá slova.
To druhé zní krásně, prakticky ideálně… ale naši rodiče ideální nebyli. Dělali chyby… některé nepodstatné, jiné větší… a každá z nich měla (resp. má dnes) svoje důsledky.
To první zní přesně naopak, je to formulované úmyslně tak, aby to znělo hned od pohledu divně, aby bylo hned od pohledu jasné, že takhle to být nemá. Ale ono to tak není - je to zase jen a jen o lidech. Děláme chyby, stejně jako je dělali naši rodiče… jenom jsou ty chyby trochu jiného rázu. Budou mít jiné důsledky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 18:16
@bamba Je ale rozdíl „vystrčit ven“ a nezajímat se a vystrčit a přitom se aktivně jako rodič podílet. Já vyrostla na sídlišti. Taky jsme primárně lítali venku a domu chodili s kamarády jen pro svačinu. O víkendech jsme jezdili na zahradu „za přírodou“.
Teď mám doma ajťáka, co nevytáhne paty. Syn už dělá nájezdy na počítač i telefony. Manžel mu dal na hraní notebook. A synovi není ani rok. I přesto, že se to u nás hemží technikou, tak je syn každý den venku. Beru ho na zahradu, na hřiště. Má špinavá kolena a „žere“ písek (z toho teda odvařená nejsem 
). Chci, aby si uměl hrát sám i s námi. Stavíme kostky (no on boří), umím spoustu her, co ho chci naučit. Je to i o tom přístupu.
Ale doba je prostě jiná, ať chceme nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 18:22
@Evka73 píše:
Trošku moje srovnání - měla jsem maminku ročník 36, tatínka ročník 28. Byla jsem vychovávaná hodně přísně, rodičům jsem vykala (jsem ročník 73), musela jsem doma hodně pracovat, za každý prohřešek byl výprask - řemen nebyl vyjímka (nenakrmená zvířata, neodhrabaný sníh včas před domem, odmlouvání). Musela jsem se hodně starat o postiženého nevlastního bratra, pomáhat mu s jeho prací. S kamarády jsem moc nebyla - nerozuměla jsem si s nimi, k nám nechodili, protože rodiče oni měli už o hodně mladší než byli ti moji a tak tuto výchovu nechápali. Do ložnice se muselo klepat, byli tam sváteční věci, nesměla jsem si tam třeba hrát. Dlouho jsem nechápala, jak můžou moji vrstevníci rodičům tykat, říct třeba „hele mami“ no to by bylo facek že bych je nestihla počítat.
Srovnání třeba výchovy mých dětí - za první dcery jsem naprosto striktně dodržovala veškeré nařízení lékařky - kdy první příkrm, co přesně, jak krmit, přebalovat, oblékat… U dalších dětí jsem si už dělala spoustu věcí podle sebe, nestačila jsem se divit, co všechno je nového a i když jsem měla dcery od sebe narozené 6 let, tak jsem měla pocit že jsem prvorodička u druhé. Jeden z příkladů - u první dcery skládání plen na třetiny a přes to nejel vlak, u druhé dcery na čtvrtiny, protože jinak jsem se jí prý snažila vykloubit kyčle
Občas je mi smutno když tady čtu některé diskuse mladých maminek, jak jim rodiče zasahují do života (někdy důvod jejich rozlobenosti chápu, jindy si říkám že to určitě myslí rodiče dobře a jen stačí s nimi promluvit), něbo si ty hrozní rodiče dovolí koupit ručník, osušku, příbory, talíře… jiné barvy než se mladým hodí a hned je z toho diskuse, jak jsou šílený, hrozný, přitom ty rodiče chtějí udělat radost a ne aby se nad tím někdo ošklíbal. Nebo diskuse na téma - babička dala dítěti čokoládu (nekvalitní), sušenku ne podle nejnovějších výzkumů, obyč. jogurt - beru to tak že babička určitě nechce dítěti ublížit, jen prostě nechápe, proč by zrovna čokoládový mikuláš byl špatný, i když to není pravá čokoláda ale nějaká levná náhražka. Pak se dočítám jak to všechno letělo do koše - ty rodiče na to šetří, nekoupí si něco pro sebe, aby toto koupili vnoučatům a pak se to ocitá v koších. Nevím, nikdy by jsem si toto třeba já nedovolila vůči svým rodičům, nevím jestli je to ve výchově, nebo v tom že jsem prostě nenáročná, vděčná za cokoliv.
Je to vo vychove. Mam to rovnako. (Pravda, ja som mame uz tykala (rocnik 39) ale babicke sa dvojilo narodili sa v 1912. Dodnes mam problem aj tutu na fore napisat „babicka bola“ miesto „babicka boli“. A to uz je cez 10 rokov co babicka zomreli.) Nas este naucili ucte k rodicom, ucte k starsim, moji stari rodicia ako obycajni vesnicki chudobni polnohospodari este aj k ucte k jedlu. Ked niekedy vonku poviem detom ze chlieb sa ani nekladie na zem, nie to vyhadzuje, ze chlieb sa tazko doraba, tak na mna vsetci cucia jak na martana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 18:26
@Sluka píše:
Datum narození, či „doba“ asi nemají moc vliv na to, zda rodiče vštípí dětem pevné hranice chování, jak úzce či volně je má kdo z rodičů nastavené.
Co vnímám jako velký rozdíl, je to, že naši rodiče a prarodiče děti vnímali jako malé hloupé „děti“, které ze spousty věcí nemají rozum. Z mého současného pohledu se k nim chovali a chovají jako k nesvéprávným blbečkům. Maminky, se kterými se potkávám, vnímají své děti jako lidi chytré, ovšem bez některých životních zkušeností, které však nezískají tím, že je od rána do večera budeme okřikovat: „To nesmíš“ „Tam spadneš“ „Spálíš se“.
Dnes se méně svazuje a více vysvětluje či ukazuje.
To je sice mozne, ale moj dojem je, ze kedysi ked niekto nieco zle previedol, tak bol potrestany. Dnes sa dieta z principu netresta, lebo fyzicky trest je tyranie, psychicky trest znici osobnost dietata a akykolvek zakaz je nemyslitelny, pretoze dieta ma predsa pravo aj na onu vec, co by mu mala byt zakazana.
A potom sa stretavam s mladymi co cucia jak pero z gauca, ze ich konanie moze mat aj nasledky, ktorym sa neda vyhnut
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
