Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova dětí v minulosti a dnes
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.8.14 21:31
@Evka73 píše:
@bublinek - neříkám dávat to dětem potají, to by se mi nelíbilo také. I když jsem nezažila babičky, které by rozmazlovali, tak jak jsem to vždycky slyšela. Nejde se s maminkou domluvit? Nebo ukázat, co třeba dcera dostává od Vás? Že opravdu nestrádá nebo tak?
právě že ne, neuznává mě jako matku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:37
@Bábi Zlopočasná píše:
To je sice mozne, ale moj dojem je, ze kedysi ked niekto nieco zle previedol, tak bol potrestany. Dnes sa dieta z principu netresta, lebo fyzicky trest je tyranie, psychicky trest znici osobnost dietata a akykolvek zakaz je nemyslitelny, pretoze dieta ma predsa pravo aj na onu vec, co by mu mala byt zakazana.
A potom sa stretavam s mladymi co cucia jak pero z gauca, ze ich konanie moze mat aj nasledky, ktorym sa neda vyhnut
Musím říct, že s dvěma dětmi je výchova již nyní dost záhul a metoda pokus omyl občas bolí obě strany. Vyzkoušela jsem více výchovných metod a udělám za sebe, z vlastní zkušenosti drobné srovnání..
Co se mi neosvědčilo:
- neosvědčily se mi fyzické tresty, bití (zní to takto napsáno hrozivě, pod bitím si představte plácnutí přes zadek či přes ručičku) - efekt to mělo ten, že pokud jsem plácla málo, dítě z toho mělo legraci a byla to pro něj hra, čili ve svém chování pokračovalo a čekalo na další plácanec. Když jsem plácla hodně, dítě se rozbrečelo s otázkou v očích „proč mi ubližuješ?“, a stejně souvislost nepochopilo. A bohužel začalo docházet k tomu, že starší začal ubližovat mladší.
Uvědomila jsem si to ještě zřetelněji skrze naši smečku psů, bylo mi divné, proč syn na psy huláká a plácá je, dkyž je potká - uvědomila jsem si, že takto se před ním často chováme my sami..
Co se mi osvědčilo:
- vysvětlování - když se dítě poprvé setkalo s horkými kamny, tak jsem nekřikla „spálíš se“, ale řekla jsem „horké“, vzala jeho ručičku a pomalu ji přibližovala ke kamnům, až jsme cítili nepříjemné pálení, a zopakovala jsem, že je to horké a moc horké bolí.. Samo, že si jednou stejně sáhnul, na prstíčku puchýř, ale uvědomil si význam slova horké, nebo pálí a dalším zdrojům tepla se již vyhýbal, stačilo říct horké, nebo pálí.. A takhle podobně sbírají zkušenosti.
- vlastní příklad - děti nás s mužem beze zbytku kopírují, čili je buřt, co říkám, ale důležité je, jak se v konrkétních situacích sama chovám.. A protože nechci, aby děti na sebe byly ošklivé, hádaly se a ubližovaly si, tak se sami s mužem učíme k sobě chovat tak, jak chceme, aby se děti chovaly k sobě. Zároveň se tak snažím chovat k ostatním dětem třeba na dětských hřištích - když ubližují mým dětem, nebo naopak..
Nemám patent na rozum a za další léta určitě přijdu na spoustu nových zkušeností a něco z toho, co jsem tu napsala, možná zkoriguji či změním, ale zatím mi vychází toto. Bohužel, učím se za pochodu, takže jinými slovy stále dělám chyby.. Snad mi to mé děti jednou odpustí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:43
@bamba píše:
Ne, to určitě ne, nebila jsem své děti ani vnoučata i když moc nechybělo, aby nedostali pár na zadek.Jsou i jiné tresty. Např. neuklidíš si hračky, uklidím je já, ale už si nebudeš mít s čím hrát. Samozřejmě to dodržím a holt mají smůlu.
Ač jinak máme s tchýní zásadně odlišné náhledy na výchovu mých dětí, tak jedno jsem se od ní naučila a děkuji jí za to:
Když si s dětmi dohrála, a šla uklízet hračky, tak je požádala, aby jí pomohly.. Když nechtěli, tak nekřičela, nevyhrožovala, neplácala, prostě šla a „vysírací metodou“ je k tomu donutila - násilím je dovedla k hračce (ale s klidným tónem hlasu a úsměvem), donutila je ji zvednou a podat jí ji, a následně je za to pochválila - světe div se, ty děti to vzaly, a postupně jí začaly pomáhat..
Začala jsem to též praktikovat a celkem to zabírá 
Samozřejmě.. Bavíme se o dětech pod tři roky - s puberťákem by toto asi nevyšlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:49
@Evka73 píše:
@bublinek - neříkám dávat to dětem potají, to by se mi nelíbilo také. I když jsem nezažila babičky, které by rozmazlovali, tak jak jsem to vždycky slyšela. Nejde se s maminkou domluvit? Nebo ukázat, co třeba dcera dostává od Vás? Že opravdu nestrádá nebo tak?
Ano, v tom s tebou souhlasím, ale to souvisí s elementární úctou k druhému, s respektem k tobě jako k rodiči.
Rozmazlování babičkami beru ve smyslu, že když doma se chodí striktně spát v sedm hodin, tak babi, když je u nich dítko na prázdninách, tak občas povolí koukat s nimi na nějaký film, nebo ponocovat do večera.. Babičky nemají vychovávat tak jako rodiče, babičky mají být především laskavé, předávat dětem zase svoje zkušenosti a vybudovat si u nich důvěru, aby jim třeba sdělily to, o čem se s rodiči v určitém věku nepobaví.. Prostě jiná kategorie, ale pokud babi ví, že děti nejí čokoládu, že sladkosti se doma řeší třeba ovocem, nebo sladkým čajem atd., tak strkat dítěti čokošku s dovětkem, že mu maminka nic nedopřeje, je prostě nerespektování hranic nastavených rodiči. Byla jsem svědkem toho, kdy se babička chlubila tím, že vnučce (věk něco málo přes rok) dává pít pěnu z piva, i když se to mamince nelíbí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:51
@Sluka píše:
Musím říct, že s dvěma dětmi je výchova již nyní dost záhul a metoda pokus omyl občas bolí obě strany. Vyzkoušela jsem více výchovných metod a udělám za sebe, z vlastní zkušenosti drobné srovnání..
Co se mi neosvědčilo:
- neosvědčily se mi fyzické tresty, bití (zní to takto napsáno hrozivě, pod bitím si představte plácnutí přes zadek či přes ručičku) - efekt to mělo ten, že pokud jsem plácla málo, dítě z toho mělo legraci a byla to pro něj hra, čili ve svém chování pokračovalo a čekalo na další plácanec. Když jsem plácla hodně, dítě se rozbrečelo s otázkou v očích „proč mi ubližuješ?“, a stejně souvislost nepochopilo. A bohužel začalo docházet k tomu, že starší začal ubližovat mladší.
Uvědomila jsem si to ještě zřetelněji skrze naši smečku psů, bylo mi divné, proč syn na psy huláká a plácá je, dkyž je potká - uvědomila jsem si, že takto se před ním často chováme my sami..Co se mi osvědčilo:
- vysvětlování - když se dítě poprvé setkalo s horkými kamny, tak jsem nekřikla „spálíš se“, ale řekla jsem „horké“, vzala jeho ručičku a pomalu ji přibližovala ke kamnům, až jsme cítili nepříjemné pálení, a zopakovala jsem, že je to horké a moc horké bolí.. Samo, že si jednou stejně sáhnul, na prstíčku puchýř, ale uvědomil si význam slova horké, nebo pálí a dalším zdrojům tepla se již vyhýbal, stačilo říct horké, nebo pálí.. A takhle podobně sbírají zkušenosti.
- vlastní příklad - děti nás s mužem beze zbytku kopírují, čili je buřt, co říkám, ale důležité je, jak se v konrkétních situacích sama chovám.. A protože nechci, aby děti na sebe byly ošklivé, hádaly se a ubližovaly si, tak se sami s mužem učíme k sobě chovat tak, jak chceme, aby se děti chovaly k sobě. Zároveň se tak snažím chovat k ostatním dětem třeba na dětských hřištích - když ubližují mým dětem, nebo naopak..
Nemám patent na rozum a za další léta určitě přijdu na spoustu nových zkušeností a něco z toho, co jsem tu napsala, možná zkoriguji či změním, ale zatím mi vychází toto. Bohužel, učím se za pochodu, takže jinými slovy stále dělám chyby.. Snad mi to mé děti jednou odpustí
Ano… nádhera… nechtělo se mi to vypisovat, ani to takto konkretizovat neumím… ale přesně tak. Přesně tak to máme, přesně tak to cítím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:52
@Regina Hero píše:
@Sluka ale ta představa by to byla krásná…
Jaká? Má krásná představa je, že by se děti vychovaly samy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:52
@Sluka píše:
Jaká? Má krásná představa je, že by se děti vychovaly samy
@Sluka píše:Začala jsem to též praktikovat a celkem to zabírá
s tím puberťákem a hračkama… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:54
@BohunkaP píše:
Ano… nádhera… nechtělo se mi to vypisovat, ani to takto konkretizovat neumím… ale přesně tak. Přesně tak to máme, přesně tak to cítím.
No tak, nádhera to bude, až tu ideální cestu fakt najdu, a dokáži ji beze zbytku realizovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 21:56
@Regina Hero píše:
s tím puberťákem a hračkama…
Jo ták.. Obávám se, že tam již jsou občasné fyzické tresty na místě, aneb - jeden pořádný facák vydá za sto slov
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 22:04
@Sluka píše:
Jo ták.. Obávám se, že tam již jsou občasné fyzické tresty na místě, aneb - jeden pořádný facák vydá za sto slov
pokud na dítě dosáhneš a nemusíš si na to brát stoličku… protože pak hrozí, že budeš mít zlomenou nohu a dítě se ti bude z výšky chechtat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 22:06
@Sluka píše:
No tak, nádhera to bude, až tu ideální cestu fakt najdu, a dokáži ji beze zbytku realizovat
dobré je, že v časovém horizontu nějakých 15- 20 let už zpětně vidíš a uvědomuješ si, jaké chyby jsi udělala a jaké důsledky to má… takže se těchto chyb můžeš při dobré vůli ve většině vyvarovat… ale neznamená to, že neuděláš zase nějaké jisté… někdy si chybu člověk uvědomí ve chvíli, kdy ji udělá… a i tak je to stejně pozdě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 22:07
@Sluka píše:
No tak, nádhera to bude, až tu ideální cestu fakt najdu, a dokáži ji beze zbytku realizovat
Jj, tak nějak
Je to těžké. Nevím, jak jsi byla vychována Ty… já, i když jsem měla nádherné dětství, jsem zažila velmi autoritativní styl výchovy - dneska to ale cítím trochu jinak, prošla jsem nějakým vývojem a nemůžu jít stejnou cestou, jakou šli moji rodiče.
Kdysi jsem tu i na podobné téma zakládala diskusi - jak překonat ty zažité vzorce chování, jak se oprostit od toho, co má člověk v sobě za ta léta zažraného… hele, nejde to úplně. Ale když chceš a opravdu se o to snažíš… tu a tam ty záblesky přijdou, časem se začne blýskat víc a víc… a snad ještě víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 22:09
@bublinek píše:
@Evka73
Pokud můžu reagovat pouze na tu nevděčnost s levnými čokoládami. Má matka mě irituje, že něco donese, dá to dceři a řekne: Maminka Ti to rozbalí. A já vidím tu věc co tvrdí, že je čokoláda a mám to dobrovolně dát dceři?
Máti se mě ani potají nezeptá, jestli už dceři čokoládu dáváme. Mi vadí, že mě staví do role té nepřejícné matky, která dítěti vezme to kokino co přinesla ta hodná babička.
Měla jsme přísnou výchovu, nestěžuju si. Ale nesnášela jsme větu: budeš tady sedět, dokud to nesníš.
Možná to přeženu, ale už když jsem otěhotněla, jsem se zařekla, že to dceři neudělám. A stále se toho držím. Dávám malé porce a raději jí 3× přidám, než by měla jíst něco co jí nechutná.
Já teda nemůžu pochopit dnešní vzpouru proti našim matkám a babičkám. Když jsem byla malá, bylo to stejné jako dnes. Taky se maminy snažily dbát na zdravou stravu a sladkosti dávali zřídka, ale jak přijely babičky a tety voněla ve vzduchu čokoláda. Když mamka donese dětem sladkosti tak max. si povzdechnu, ale dětem to dám. Mamka ví co jim chutná a když místo toho přinese čokoládu tak bych si nedovolila odporovat. Babička přeci může. Nechodí k nám třikrát denně a necpe mu celou tabulku. Zrovna tak nechce zabít naše dítě když ho občas posadí nebo chytne za ruce a ťape s ním je to všechno občas a babičkám by se to mělo dopřát. Taky se s mamkou občas přeme o výchově, ale zase moc dobře vím, že nás mamka dvě holky vychovala, živila a vodila za ruce a nic zlého se nám nestalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 22:17
@Regina Hero píše:
pokud na dítě dosáhneš a nemusíš si na to brát stoličku… protože pak hrozí, že budeš mít zlomenou nohu a dítě se ti bude z výšky chechtat…
facan s výskokem? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
