Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova jinak aneb Naomi Aldort
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Práh Vychováváme děti a rosteme s nimi?
Přidejte zkušenost s Práh Vychováváme ...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.2.16 22:17
Ahoj, půjčila jsem si knížku od Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi. Včera jsem ji začala číst, došla na stranu 27. Ale dál nevím, jestli mám pokračovat.. Možná jsem jen daný text špatně pochopila, ale třeba kapitola o tom, že po dítěti něco chceme, mi přišla zvláštní… Dítě mi vlastně nemusí pomáhat, JEN když samo chce (v našem případě by asi nechtělo nikdy 
) příklad, když dítě pošlape zablácenýma botama koberec, nemusí ho uklízet, má ho uklidit maminka a dítě se může přidat.. Já nějak nechápu tenhle smysl? Také vychováváme „alternativně“ dítě nebijeme. V něčem s Naomi souhlasím, ale s tímhle nevím 
Naše dítě má pravidla, které chci aby dodržovalo. Když něco rozlije, ušpiní-nezlobíme se na něj, ale musí si to po sobě uklidit.. Ted nad tím dumám a plácám se v tom, co po dítěti vlastně mužu chtít.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 22:20
@brulinka Ber to se zdravým rozumem. Kdybys měla čekat, až dítě samo bude chtít něco dělat, tak se toho činu ani nemusíš dočkat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 22:32
@brulinka Z podobných výroků také nevycházím z úžasu. Navíc by mě zajímalo, jak takový styl výchovy může fungovat v rodině, kde je více dětí a matka dokonce třeba i pracuje. Nevím, mám své děti velmi ráda, ale mají své hranice a jsou věci, o kterých se u nás jednoduše nediskutuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 22:35
@brulinka Já bych se než knihou řídila raději svým rozumem. Sama nejlépe znáš své dítě. Já osobně bych pošlapaný koberec od bahna jen tak nepřešla. Určitě by dítě dostalo kázání a kartáč do ruky. Taky nejsem pro fyzické tresty, ale zase chci aby mělo dítě co se mě týče alespoň drobet autoritu a aby mi neskákalo po hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 22:48
No právě, taky máme doma pravidla. Něco třeba přejdu.. Nechce obědvat?-nemusí, ale žádné kokinka ani jiné jídlo nebude… Nebo ráno si chce vždy pustit pohádku, nemám s tím problém, ale když chci aby se první převlékla z pyžama, nebo udělala nějakou ranni hygienu, tak je zle… většinou to skončí tak, že ji řeknu že pohádku vypnu, nebo ani nezapnu dokud se nepřevleče atd.. Je to správně? Právě i to tam Naomi popisuje..že je to špatně, že dítě je takhle donuceno… Nerada bych něco pokazila a tím své dceři ublížila, podle knihy by ji to mohlo poznamenat na celý život. 
Ale na druhou stranu, přece nebudu skákat jak si princezna píská.. a ona nic nemusí… ráda bych se těchto „podmínek“ zbavila, ale nevím jak.. Ještě nedávno to bylo v pohodě..nechala si vše vysvětli atd.. ale ted má asi i nějaký vzdor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 22:49
Jako já všechno dceři vysvětluju… ráda s ní mluvím, s tím nemám problém. Vždy ji vysvětlím proč to a to po ni chci, takže si myslím, že to nejsou nesmyslné příkazy.. typu „prostě proto!“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 22:58
@brulinka Tohle mi taky přijde divné. Mě právě proto N. Aldort a Nevýchova, která se jí hodně inspiruje, nesedí právě proto, že z nich mám pocit, že se dítěti podřizují až moc a že vlastně co samo nechce, to nemusí. Co se mi naopak hodně líbilo, byla knížka Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Neříká ani tak, kde si má rodič ve výchově nastavit hranice, ale spíš jak dítěti usnadnit přijetí pravidel, klade důraz na vnímání dětských pocitů a na pozitivní motivaci. Pár fíglů z ní jsem vyzkoušela a zatím to fungovalo dobře. I když nemůžu říct, jak by to fungovalo třeba na vzteklejší děti, náš syn je spíš klidnější, rád spolupracuje a nechá si spoustu věcí vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:05
@Hoa Mai díky ta tip, takhle hniha mi taky prošla pod rukama v knihovně. Takže se pro ni asi zastavím.. 
No já do teď měla také klidné dítě… ale poslední týdny je to šílené (možná i tím, že je bez dudlu) denně je u nás nějaká scéna! 
Nevýchovu jsem občas zkoukla, ale nesnesu tu Katku, to jak je neskutečně pozitivní..jakoby žila v nějaké sluníčkové bublině.. a je to takové utahané..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:11
No a co pak s takovým dítětem třeba ve škole. Dělá jen to, co samo chce. Tam ho asi nikdo tolerovat nebude. Jak se říká všeho s mírou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:17
@brulinka Já to nečetla, ale to co píšeš mi vyloženě přijde jako nesmysl Když by u nás dítě vešlo zablácenýma botama na koberec, tak bych mu prostě jasně řekla, že když to zašpinil, je nutné, aby to uklidil, protože se zabláceným kobercem nás nebaví žít.
Co si z toho má vzít do života, že po něm maminka koberec uklidí? Jaký to má výchovný smysl? Jak to v té knížce zdůvodňují?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.16 23:19
Moje svagrova deti vychovava taky povidanim a domlouvanim pro me obcas spis premlouvanim.. vysledek je, ze jsou to neposlusni rozmazleni spratci co si chcou vsechno vydupavat a neznaji zadny hranice.. Nikdo je nema rad
- Citovat
- Upravit
9.2.16 23:24
@brulinka moc čteš někdy se stačí řídit mateřskou intuicí a citem a přistupovat k dítěti s láskou. Děti musí mít pravidla a hranice. Bez nich to nejde. To bychom tu pak měli generaci arogantních sobců, co nikdy nic nemuseli a očekávají, že všechno dostanou a zadarmo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:25
Když od dítěte něco žádáme
Někdy si přejeme, aby dítě něco udělalo, pověsilo ručník, ukončilo telefonování, přestalo dělat rámus či si očistilo boty před vchodem do domu. Slova, která k tomu použijeme, mohou zahanbit a obvinit anebo mohou vést k pochopení a oboustranné ochotě. Donedávna se obvinění a zahanbení běžně užívalo ke kontrole dítěte a to nevedlo k ochotě, nýbrž k vyhovění jen na základě strachu. Mnoha lidem dosud znějí v uších zcela běžné fráze z jejich mládí jako: „Kolikrát ti to mám říkat?„, „Co je s tebou?“, „Všechno jsi zkazil!„, „Když budeš hodný, dostaneš to a to.“ Kontrola mohla být velmi jemná a my jsme poslouchali a nevěděli proč, když třeba rodiče říkali: „Jana je tak hodná holčička, ta mi určitě pomůže." Chválili nás, když jsme plnili potřeby svých rodičů, a ignorovali nás, když ne. Učili nás, že milovat své rodiče znamená dělat to, co řeknou. Podpláceli nás dobrotami, chválou, láskou, výhodami nebo dárečky a manipulovali s námi pomocí různých donucovacích metod. Kontrola to byla úplně stejná, jen skrytější. Děti, které byly manipulované tímto skrytějším způsobem, se často cítily zmatené, protože to, co vypadá jako laskavá a milující péče, v nich vyvolává pocit zahanbení, nedostatečnosti a nepřirozenosti. Generace takto poslouchaly rodiče proto, že se jich bály. Až nyní konečně začínáme jednat s dětmi stejně důstojně, jako se má jednat s námi. Není vůbec snadné konečně zahodit koncept výchovy, kdy dítě něco dělá jen proto, že to rodiče řeknou. Vyžaduje to vůli, praxi a sebekontrolu. Možná pro vás bude užitečné počkat minutu, než dítě o něco požádáte, a položit si otázku: „Jak bych o to požádal svého dospělého přítele, a požádal bych ho vůbec?" V tomto novém pojetí děti vůbec nejsou povinny plnit naše přání. Mohou si samy svobodně vybrat, jak odpovědět na naše přání a my uděláme nejlépe, když rozhodnutí respektujeme a uvědomíme si jejich možnosti a cíle. Naším úkolem je mluvit s dětmi tak, jak bychom mluvili se svými dospělými přáteli, to je nevnucovat jim, že musejí udělat, co řekneme. Pokud naše přání dítě nesplní, je třeba to buď respektovat, nebo vysvětlit, že to chápeme, a hledat možnosti, jak budou všichni spokojení, či najít jiné řešení, se kterým souhlasí dítě i my. Vaše požadavky by měly být upřímné: Nepředstírejte, že něco děláte pro dítě, když to vlastně děláte pro sebe. Například uklizený pokoj chcete mít vy, a ne dítě. Vy chcete poučovat. Ale dítě se nechce učit. Předčasné učení je jako předčasný porod, není bez následků. Zpomaluje skutečné učení a staví hráz nedůvěry mezi vás a dítě. Důvěřujte vývoji dítěte a buďte upřímní ve svém požadavku: „Já si přeju, aby bylo uklizeno." Dítě vám může a nemusí pomoci uklízet, ale naučí se od vás, že máte rádi pořádek a jednou možná to bude dělat stejně (nebo jednou bude žít s pořádkumilovným partnerem, což je taky řešení). Chraňte dětství svého dítěte a dvakrát si rozmyslete, než něco žádáte. Batole, které jde v zablácených botičkách po koberci, opravdu netuší, že je nějaký problém. Můžete úplně klidně konstatovat: „Máš špinavé botičky, ukaž, já ti je sundám." A pak vyčistit koberec. Když ten koberec čistíte, malé dítě se může rozhodnout vám pomoci, nebo ne. Na tom ale nezáleží. Když dítě nutíte a trváte na tom, že musí pomoci, vede to jen k pocitům selhání, odporu a viny. Tyto bolestné pocity pak jen brání přirozené touze dítěte být užitečné. Naopak pokud s dobrým pocitem sleduje, jak uklízíme, nebo pokud odběhne a najde koberec čistý, může se to naučit prostřednictvím našeho příkladu a možná se samo rozhodne nám pomoci. Pokud malé dítě nabízí pomoc, nechte ho pomáhat samostatně, nekritizujte ho a nepředělávejte práci po něm v jeho přítomnosti. Můžete mu třeba nabídnout, aby přineslo smeták, ale nic mu nenařizujte, ať se může samo rozhodnout, zda pomůže, zda se bude jen dívat nebo zda odejde. Když malé děti káráme, často jsou tak vyděšené z odsuzování a našich silných emocí, že ani nechápou, co vlastně provedly. Říkáme dobrá slova, ale zaznívá tón nespokojenosti, pod medovým hlasem se skrývá obviňování, a to je příliš velká zátěž na emoce malého dítěte, které se pak nedokáže orientovat, o co jde. Cítí se strašně zraněné a vyděšené. Dítě se může učit nárokům ostatních nejlépe tehdy, je-li obklopeno jasnou láskou a jeho důstojnost není ohrožena. Dítě nepotřebuje pomáhat, když se učí žít s ostatními, potřebuje, abychom mu důvěřovali a nebránili mu v tomto učení. Budete-li používat jen písmeno S ze vzorce S. A.L. V.E., to ostatní vám půjde už samo. Jakmile získáte nadhled nad svým vnitřním naprogramováním a nechováte se podle něj, jste schopni vidět dítě a ne své reakce. Ať už něco vyžadujete nebo jste rozzlobení, pokud jste soustředěni na přítomný okamžik, zůstáváte ve spojení s dítětem a víte, co dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:26
To je přímo z té knihy, nerada bych Naomi ukřivdila, třeba mi na to poskytnete jiný pohled a já prozřu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 23:33
@Anonymní píše:
Moje svagrova deti vychovava taky povidanim a domlouvanim pro me obcas spis premlouvanim.. vysledek je, ze jsou to neposlusni rozmazleni spratci co si chcou vsechno vydupavat a neznaji zadny hranice.. Nikdo je nema rad
Já jednu takto vychovávající maminku potkala naposledy u doktora. To bylo něco neskutečnýho, kluk asi čtyřletý, ale normální terorista, furt chodil za mýma klukama a strkal do nich, nadával, ale fakt furt nadával, dělal, že po nich střílí pistolí, naznačoval že jim dá pěstí do obličeje a jeho maminka pořád líbezným hlasem: „ale Filípku, podej hezky chlapečkovi nějakou hračku, on si s tebou bude hrát…“ Já jsem si myslela: „no jistě, ty kozo blbá, určitě si s ním budou chtít hrát!“ a ona pořád: „ale Filípku…“ to mi bude znít v uších ještě dlouho 
Pořád jsem čekala, že toho kluka nějak spacifikuje, že to přece není možné, ale prostě nic! Jen donekonečna krásným hlasem „ale Filípku…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
