Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova versus babička
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.8.11 13:00
Ještě si nechci rýpat, ale proč vlastně utěšování nechávalas na babičce, třeba když ti dítě plakalo??? Babička nechtěla dát a nebo si prostě utěšovat nešla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 13:18
Kvačku, utěšovat jsem šla. Startovala jsem hned. Nenechávám malou plakat ani ted v roce a půl. Ale prostě, malá byla naše první a asi jsem si moc nevěděla rady, nevím. Někdy mi to prostě nešlo jí utěšit a tak si jí vzala máma, jestli může a utěšovala. Jednou jsem řekla, že ne, že si jí chci utišit sama a bylo strašný zle, že si nemůže vnučku ani pochovat.
Jinak hraní mi nevadí vůbec. Jsem ráda, že si s ní hrajou, jdou ven apodobně.
- Citovat
- Upravit
8.8.11 13:57
No znám maminku, která prostě sedí a babi jdi, já piju kávu, tak proto se ptám, jestli si třeba nebyla pohodlná - promiň výraz a prostě babička skákala a pak se to obrátilo proti tobě..
Ale to neni tcůj případ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.11 14:06
Ahoj Anonymní,
z toho co čtu si myslím, že do řešení budeš muset sebrat víc odvahy a jít s větší razancí a hlavně vytrvat. Jen rozhovor s máti stačit nebude, podle všeho to maminka přehodí na to, že „jsi nevděčná, ona už nemůže nic, ty nic nevíš atd.“ No a budeš zase tam kde být nechceš.
Chápu, že síly potřebuješ jinde, ale bez nasazení to nepůjde. Vyber si situaci, kde tě to teď štve nejvíc, připrav si na maminku odpověď („ne, mami sedni si/nikam nechoď, dneska uspávám/koupu já.“ „Ne opravdu, udělám to já.“). S úsměvem, ale pevně a trvej na svém.
U nás byly taky podobné pokusy. Dcerka si fňukla ze spaní a máti už letěla do ložnice a už jí vytahovala z postýlky a natřásala až se hory zelenaly 
. Tím vzbudila i druhou a já byla na prášky. Nebo jsem byla za špatnou, že obě děti/dvojčata neuspávám každý večer houpáním do usnutí (přitom holky usínaly naprosto samy a bez problémů). No štvalo mě to, ale musela jsem to nějak řešit a stálo mě to taky trochu sil a nervů. Přeju Ti ať to zvládneš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 14:07
Kvačku, tak to opravdu ne. Kávičku piju, když jsem s manželem a jeho nechám jít. Je celý den v práci, tak at si taky malou pochová a uklidní a hlavně on jde sám, ale babičku tak fakt neposílám a nečekám až za ní někdo dojde. Spíš jsem za ní letěla kolikrát i zbytečně neb než jsem došla už byla OK a spinkala dál třeba. Ale trpěla hodně na bříško.
Já vím, že to moje mamka hlavně myslí dobře, snaží se pomoc. Jenže jsem se jí včera nějak marně snažila vysvětlit, že záleží na tom jak to dělá a jak to říká no.Vím, že s ní a s dědou se má malá jako v bavlnce a jsem za to vděčná. Jen chci ten respekt. Ale zase nemůžu říct, taky se většinou zeptá co jí má dát k jídlu, co na sebe a tak, to zase ne, ale ve věcech s kterými nesouhlasí je to už těžší no.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.8.11 14:11
Špageto: Děkuji, když já jsem asi hrozná au ž přeháním.
Mně třeba vadí, že mi prostě řekne, že druhý den pojedou s malou za tetou na výlet. Podotýkám je to hodina a půl cesty tam a zpátky. Malá zrovna cestování přes den nesnese, zásadně jezdíme na delší v noci, aby spinkala. Ale prostě jen mi to oznámila a nezeptala se, jestli by mohla. No, já protáhla hubu a byla sticha, pro klid. Druhý den mi řekla, že jsem jí to měla říct, že mi to vadí, ale bylo by zle si myslím. No příště řeknu. řekla jsem jí at se zeptá příště, když tam jsme prostě. Nebo si plánuje jak budou s malou jezdit tam a tam na výlety a podobně. JSem nenormální?Že prostě si chce taky malou užít ne jen když mně se to zrovna hodí, ale když i ona chce. Nevím, já se v tom strašně plácám. Nechci ublížit nikomu a nevím co a jak mám dělat.
- Citovat
- Upravit
aleachimka
8.8.11 14:58
Jsi naprosto normální. A co zkusit na babičku jít stylem „babi, dneska jsi se za malou nalítala dost, já ji uspím a ty si odpočiň“?
- Citovat
- Upravit
8.8.11 15:06
Ahoj,
buď klidná, nenormální určitě nejsi! Proč bys měla cítit vinu, když Ti maminka bez Tebe naplánuje cestu a Tobě se to nehodí, nebo to dělá malé problémy? Mimochodem moje dcera zvrací už půl hodiny po startu.
Myslím, že maminka (promiň, že jí soudím) je asi generál a vyplnila prostor, který jsi jí (ze slušnosti, pro klid, netuše nic zlého nebo prostě z povahy) nevědomky nechala. Ono teda tohle generálství nebo přehnání babičkovské role je snad všude a myslím, že hodně z nás se s tím potýká.
Já moc nejsem na takové to „všechno se urovná, když si o tom promluvíme. Pojďme o tom mluvit!“, ale myslím, že v tomhle případě je třeba začít mluvit tj. říkat ty nemilé, nesouhlasné a mamince odporující věci. Opravdu. Není to fakt příjemné, ale už to, že vydobudeš první věc Ti přinese úlevu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 17:22
Holky, nejhorší na tom je, že mamka je skvělá babička. Tchýně stojí jako babička za prd. Máma malou miluje a ona jí. Vím, že když je s ní, je ve skvělých rukách a nic se jí nestane. Mamka ví, že nezastávám výchovu násilím a donucování za každou cenu, když malá nechce. Ví, že jí nenechávám plakat, že nezastávám vyřvávací metodu. Podle mě je to prostě dítko a když potřebuje blízkost osoby, má ji mít, od toho je to dítě a já máma. Musí cítit pocit bezpečí a jistoty a tu jí prostě chci dát a mamka tohle ví a nedělala by pravý opak.
Jen mě prostě včera hrozně dostalo a zarazilo, jak šíleně si stála za svým, že malá musí jinak jíst, spát, že nemá režim v ničem a že jí musím dávat mléko, že nejsem důsledná. Když já říkám, mlíko přidávám do jídla, ne vždy, občas, podle toho co jedla ten den, tak mi na to kýve hlavou, že neeeeeee, že to není pravda. Včera už mi vpálila, že malá kvůli mému chování špatně spí a skončila u psychologa. Abyste věděli o co se jedná. Zásadně se před malou s manželem nehádáme, nikdy, vyměníme názor, ale vklidu, vím, že dítě pozná i ton, ale to je život, ale neječíme na sebe. No a mně před dvěma týdny ruply kvůli tchýni nervy a ječela jsem na manžela už. Malá pak špatně spala, měla noční děsy, bohužel to bylo vše propojené její nemocí a návštěvou doktorů, kapaček apod. No a máma mi to včera vpálila, že je malá na tom kvůli mně špatně.
Mně to hrozně zamrzelo, vím, že jsem neměla na manžela ječet, ale prostě co se týká tchýně už nemůžu, 6 let ustavičných hádek, dohadů a podobně.
To mě dostalo a už jsem se rozbrečela prostě a odešla. Ono mluvit s ní prostě nejde, hned se urazí, že já jsem se naštvala, že mi něco řekla a podobně. Jenže já se naštvala, protože mit o řekla dost blbým způsobem a ještě mi tvrdí, že to nedělám. S tátou jsem o tom mluvila pak vpohodě prostě, vklidu, bez výčitek, hádek apodobně.
Já vím, že malá po nemoci ted hůř jí, ale přece jí to jídlo nenarvu do krku násilím.No, budu to muset holt udělat tak, že až nastane ta určitá situace, tak se nebát a prostě jí to vklidu říct.
Abyste rozuměly, já jsem ráda, že si malou užije, že jí vykoupe nebo uspí. Je to babička a jsem ráda, že je malá zvyklá i na někoho jiného, jsem vklidu, že když skončim v nemocnci neb čekáme přírůstek za dva měsíce, že o ní bude dobře postaráno. Vadí mi, že ušlapuje nevědomky dle mě mojí autoritu u dcerka a mojí roli mámy, že mi mluví do toho, když dcerce vysvětluju, že se vztekat nebude, že mi říká, jak má malá mít spánkový režim atd.
- Citovat
- Upravit
8.8.11 22:45
já chápu, že mít mámu neustále doma za zády je trochu jiné, než když k ní můžu přijít a případně zase odejít…
Ale… když se mi babičky začnou montovat do výchovy tak se s tím nijak nepářu, prostě i před dítětem rázně řeknu „né, babičko, udělá to tak a tak, jak jsem řekla!“. Já jsem máma a já budu velet, žádná babička. Svoji výchovu před nimi neobhajuju, přišla jsem na to, že to je jak kdyby hrách na stěnu házel. Prostě já mám na to jiný názor, dělám to takhle, hotovo.
Já sice chápu, že to tvoje máma myslí dobře, nic proti tomu, ale tohle není dobré ani pro tebe, ani pro malou a váš vzájemný vztah. Asi bych jí určila přesnou dobu, kdy může malou hlídat, a kdy máte svoje soukromí, které ona nebude nerušovat. Sice to možná bude znamenat, že se bude zlobit, ale těch pár dní hudrování… dobrý vztah se svojí dcerkou za to určitě stojí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 23:00
JItulínku: No, já to doted nějak nehrotila s tim mluvením do výchovy nebo jak a co dělám. To ona se i máma zeptá co jí má dát apodobně. Ale to, že jsme se celý den hádaly kvůli tomu, že jí se nelíbí jak malá jí, spí, jak má UM nebo respektive nemá, protože ho nechce, jak se vzteká a podobně, tak jsem nad vším strašně přemýšlela a tak nějak mi došlo, že přebírá mojí roli, není babička ale máma, což mi prostě vadí. Vadí mi, že si s malou naplánuje výlet, ani by něco řekla, jen mi to oznámý, vadí mi, že prostě musím obhajovat svou výchovu apodob. Nejsem malá přece, ale moje argumenty absolutně nebere, prostě malá musí mít UM i v roce a půl, jogurty a ovoce nestačí jako náhražka plus hlavní jídlo a kašička večer, prostě ne, UM je dokonalé a bez něj je právě nemocná. Prostě asi příště utnout hned vzačátku, že já jsem máma a já o tom rozhodnut. Načež ona mi teda řekla, že když malá nebude mít režim, tak jí nebude zvládat hlídat apodobně, což tam stejně jsem vždycky já a nikdy jí nem na starost stále, pokud nejsem u doktora nebo tak. Ale vím, že budu potřebovat pomoc před porodem až budu v nemocnici nebo tak, ale bojím se toho, ikdyž beze mě je tam ona správně ta autorita pro malou, ale když tam jsem já, měla bych to být já snad.
- Citovat
- Upravit
aleachimka
9.8.11 13:00
Moje mamka je v pohodě, respektuje mě jako maminku mých dětí, i když se taky někdy naštve, když jí řeknu, ať něco dělá jinak než by ona chtěla. Moje dcerka (2,5 roku) babičku má moc ráda a už od cca roku je u babičky sama třeba přes víkend. Před 3 týdny se nám narodil synek a Lucka byla u babičky, protože zvládat je oba je poměrně náročné a já měla fakt děsnej porod (o tom jindy), takže jsem se potřebovala dát fyzicky do pořádku. Lucka se na babičku za ty cca 5 dní tak upnula, že když šla spinkat tak mi řekla, ať jdu pryč, že mě nechce, že chce babičku a začala plakat. No, skoro jsem si oči vyplakala a vlastně do teď pracuji na obnovaní původního vztahu. Vím 100% že ji moje mamka neřekla nic, čím by zpochybnila mě jako matku a stejně ji narození bratříčka docela dost vzalo, přitom do porodnice za mnou normálně chodila, brášku opatruje, ani já ani manžel jí dáváme teď svou lásku najevo víc než, kdy jindy.
Omlouvám se za román, jen jsem ti chtěla na našem příkladu ukázat, že jestli už teď máš pocit, že dcerka na babičce hodně lpí, musíš si udělat pořádek, co nejdřív. Protože až se narodí druhé dítko, může to být mnohem horší.
- Citovat
- Upravit
9.8.11 21:36
to, že maminky mluví do výchovy svých vnoučat je myslím časté a do jisté míry normální (má kamarádka má zase naopak za zlé své matce, že nemá vůbec zájem, co její vnučka dělá). Holt ale je občas nutné ty meze určit, nebála bych se, že by ti máma pak nepomohla, až to budeš potřebovat.
Ale fakt, že babička malou utěšuje a malá ji chce spíš než tebe… to by mi osobně vadilo mnohem, mnohem víc.
A jak píše aleachimka, s dalším dítětem se vztahy ještě trochu pozmění, starší dítě je najednou „odstrčenější“, prostě co naplat, najednou maminka nemá tolika času a mnohem víc se musí věnovat miminku a holčička ještě víc přilne k babičce, protože babička se jí bude moct věnovat naplno. Takže tohle zrovna bych osobně řešila radši dřív, než později.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
byron
9.8.11 21:43
aleachimka píše:
Moje mamka je v pohodě, respektuje mě jako maminku mých dětí, i když se taky někdy naštve, když jí řeknu, ať něco dělá jinak než by ona chtěla. Moje dcerka (2,5 roku) babičku má moc ráda a už od cca roku je u babičky sama třeba přes víkend. Před 3 týdny se nám narodil synek a Lucka byla u babičky, protože zvládat je oba je poměrně náročné a já měla fakt děsnej porod (o tom jindy), takže jsem se potřebovala dát fyzicky do pořádku. Lucka se na babičku za ty cca 5 dní tak upnula, že když šla spinkat tak mi řekla, ať jdu pryč, že mě nechce, že chce babičku a začala plakat. No, skoro jsem si oči vyplakala a vlastně do teď pracuji na obnovaní původního vztahu. Vím 100% že ji moje mamka neřekla nic, čím by zpochybnila mě jako matku a stejně ji narození bratříčka docela dost vzalo, přitom do porodnice za mnou normálně chodila, brášku opatruje, ani já ani manžel jí dáváme teď svou lásku najevo víc než, kdy jindy.Omlouvám se za román, jen jsem ti chtěla na našem příkladu ukázat, že jestli už teď máš pocit, že dcerka na babičce hodně lpí, musíš si udělat pořádek, co nejdřív. Protože až se narodí druhé dítko, může to být mnohem horší.
Moje první dcera také babičku milovala…Ale ani nevím kdy, nastal zlom, kdy dcera jakoby věděla, že nejlepší je maminka 
. Ne vážně, prostě si se mnou nejlíp popovídá, já dávám nejlpeší rady apod.
Nikdy jsme nenechala nijak přehnaně dceru u babičky, od cca pěti let tam jednou týdně spala.....
Takže nebudtě smutné, dávejte dětem lásku a fakt se vrátí zase do normálu
- Citovat
- Upravit
aleachimka
9.8.11 21:48
Díky, to ráda slyším:-). Teď je s náma doma a je to fajn, i když večer usínám jako první . Nicméně se děsím návštěvy u babičky, protože pořád je to tak, že my vychováváme a babička je nahraní. Je to tak jak má být, ale je to náročné. Psala jsem to hlavně proto, aby si zakladatelka uvědomila, že se svou miminkou si to musí vyjasnit hned.
byron píše:aleachimka píše:Moje první dcera také babičku milovala…Ale ani nevím kdy, nastal zlom, kdy dcera jakoby věděla, že nejlepší je maminka
Moje mamka je v pohodě, respektuje mě jako maminku mých dětí, i když se taky někdy naštve, když jí řeknu, ať něco dělá jinak než by ona chtěla. Moje dcerka (2,5 roku) babičku má moc ráda a už od cca roku je u babičky sama třeba přes víkend. Před 3 týdny se nám narodil synek a Lucka byla u babičky, protože zvládat je oba je poměrně náročné a já měla fakt děsnej porod (o tom jindy), takže jsem se potřebovala dát fyzicky do pořádku. Lucka se na babičku za ty cca 5 dní tak upnula, že když šla spinkat tak mi řekla, ať jdu pryč, že mě nechce, že chce babičku a začala plakat. No, skoro jsem si oči vyplakala a vlastně do teď pracuji na obnovaní původního vztahu. Vím 100% že ji moje mamka neřekla nic, čím by zpochybnila mě jako matku a stejně ji narození bratříčka docela dost vzalo, přitom do porodnice za mnou normálně chodila, brášku opatruje, ani já ani manžel jí dáváme teď svou lásku najevo víc než, kdy jindy.Omlouvám se za román, jen jsem ti chtěla na našem příkladu ukázat, že jestli už teď máš pocit, že dcerka na babičce hodně lpí, musíš si udělat pořádek, co nejdřív. Protože až se narodí druhé dítko, může to být mnohem horší.
Nikdy jsme nenechala nijak přehnaně dceru u babičky, od cca pěti let tam jednou týdně spala.....
Takže nebudtě smutné, dávejte dětem lásku a fakt se vrátí zase do normálu
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
