Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vyhořelá matka vs dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.8.18 08:35
Dle posledni vety si najdi hned psychologa. To je fakt duvod 
obycejne rocni dite, neplacala bych, ale chytla rucicku, ze se to nedela. Co budes rikat za rok s batoletem. Chybi pomoc chlapa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 08:41
Tvoje dite se chova jako uplne normalni rocni dite,tak si dej sklenicku vina a prestan to vnimat tak tragicky. Myslis, ze te boucha proto, ze te nenavidi? Ne, proto, ze zkousi hranice a bavi ji, jak budes reagovat. Zabranit primerenou silou rocnimu dite, aby te bouchlo nebo koplo neni takova veda.
Chodite mezi jine deti a hlavne jine lidi? Mas kamaradky, se kteryma travis cas? Babicky? Sourozence? Jinak myslim, ze dve hodiny denne bys klidne mohla mit.pro sebe a prochazku by zvladl i pracujici manzel. Pro sebe neznamena, ze pujdes uklidit byt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 08:53
Jak už se psalo výše - ona to nedělá z nenávisti, ale prostě to zkouší. Potřebujete mít čas pouze pro sebe, na chvíli vypnout. V roce bych ještě bazírovala, aby mi dítě jednou denně spalo (nejlépe po obědě). Zkoušíte to? Popř. jak?
Chodíte s ní do nějaké skupinky? S kamarádkami na hřiště, cvičení, plavání? I když má manžel dvanácky, tak není v práci každý den, musíte se prostě na chvíli vystřídat, dítě máte oba!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 08:54
Ahoj,
sice nejsem matka ale tady tohoto se taky děsím že by se mi toto mohlo stát. Brzy se snoubencem se plánujeme začít pokoušet o miminko.
S fyzickými tresty souhlasím, vždycky se to dělalo a zabíralo to. Když nic jiného nezabere musí se to udělat. Nepomůže hlazení po ruce. To dítě musí pochopit že to nesmí dělat.
K psychologovi si klidně zajdi ale nemyslím že kvůli té poslední větě, ale kvůli chování malé protože to tě dovádí k těmto myšlenkám.
Držím ti palce a pevné nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 08:56
Je to zcela standardní chování malého dítěte. Přestaň se litovat a urychleně si pořiď nějakou literaturu a přečti si něco o chování dětí odpovídajícího věku. Chceš od malé, aby se v batolecím věku chovala jako velké dítě. Ale její mentální vývoj tomu neodpovídá ani náhodou. Chceš po ní něco, co ti fakt teď dát nemůže. Mě hodně pomáhala kniha Dítě a já, od Peneolepe Lachové. Autorka zde tak uklidňujícím způsobem popisuje chování dítěte v daném období věku. Pak existuje celá řada literatury. Pátrej a čti, úsilí, které tomu věnuješ se rozhodně vyplatí. Rodiči jsme se nikdo nenarodil, rodiči se musíme stát a musíme na tom také pracovat. Hledat pro naše děti a jejich chování porozumění, pochopení a správné a vhodné usměrnění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 08:58
@LittleTea Dite ma fyzicky trestem pochopit, ze nesmi pouzivat fyzickou silu? To je dobrej for. Tak hodne stesti, s timhle nastavenim by se ti to opravdu mohlo stat.
Mimochodem opravdu si myslis,ze na chovani toho ditete je neco.k navsteve psychologa? Mozna jeste chvili badej nez si poridis dite,.protoze budes asi dost prekvapena
Příspěvek upraven 26.08.18 v 08:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:01
Se svým mrňousem jsem to nezažila, tak doufám, že sem rychle napišou maminky, se stejným problémem. Chci tě jen povzbudit, že děti se vyvíjejí rychle a pravděpodobně je to jen období. Myslím si, že budeš muset najít způsob, jak se vnitřně uklidnit a být silná. Malé děti totiž naše rozpolozeni vnímají. Možná jde o zacarovany kruh, ona to z tebe cítí a proto se tak chová a ty reagujes zase podrážděně. Zkus k ní přistupovat zcela klidná, s pevnou vůli a neuhni. A v placani a kopání ji braň. Klidně, důrazně říct ne. Chytnout ruce, nebo nohy. A opakovat neustále. A ty, nutně potřebuješ mít každý den chvíli jen pro sebe. Domluvit se s manželem, že na hodinu denně vezme malou do kočáru, nebo se jdi sama projít. A jednou začas zajisti pro malou aspoň půl denní hlídání (babičky nebo placené) Zkusila bych i odbornou literaturu. Třeba Z.Matějčka. Výdrž, bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:05
A proč nemůže spadnout bez tvé asistence? Já zkrátka zabezpečila v domě obývák a kuchyň tak, aby nebyly rohy v nebezpečné výšce, tj. zrušila jsem například konferenční stolek. A děti se tu pohybovaly bez mě asistence. Já jen monitorovala, když chtěly třeba zalézt za tv. A to se jeden ze synů naučil dřív stát jak sedět, takže si stoupnul o gauč, rozklepaly se mu nožičky a po chvíli hodil záda Tak byly na zemi deky a polštáře a on se to za čas naučil.
Co se týká plácání, okamžitě pevně chytit za ruku, rázně říct „ne!“. Zkusila to podruhý, sundat z klína a jít něco dělat. Dítě samozřejmě řve, ale rychle pochopí, že při nežádoucím chování bude samo na zemi.
No a plivnout jídlo zkusily děti jednou. Jak je jinak nemlatim, tak dostaly jednu lehkou po papule a bylo vyřešeno.
Celkově doporučuju to tolik neprožívat, bude hůř. Skončilo období pečování, začala výchova. Bude se vztekat a rvát ještě milionkrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:06
Zdravím, nečetla jsem všechny příspěvky. Tvé dítě se chová úměrně svému věku. Pokud tě ubíjí rutina, zkus vymyslet nějaké nové aktivity. Existují různá cvičení pro děti. V roce už můžete chodit na krytý bazén. Venku bych dítě jen nevozila v kočárku. Druhorozený syn už seděl v pískovišti a lezl kolem, ač jsem ho musela hlídat, ať nej písek atd. Myslm, že není dobré, že nespí přes den? Pochopila jsem to dobře? Já v rámci klidných nervů jsem syna ještě v roce a 3/4 uspávala na sobě, aby usnul. Teď už usíná sám (má dva a čtvrt), ale jde hned poznat, když je unavený z nějakých aktivit. Nějaké pohádky by nezabraly? Syn jako druhé dítě v pořadí prostě musel být občas odložen. Nebyl čas se mu věnovat tak, jak bych si představovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:15
Hoď se do klidu, přestaň vyvádět a trochu pritvrd. Tvoje dcera cítí, že to nezvládáš, seš nejistá a využívá toho. Plácne tě, chyť pevně za ruku a důrazně řekni NE. Třeba 100× za den. Byt přizpůsob malému dítěti a nech jí, ať obchází, poznává, unaví se, když ji budeš pořád stát za zadkem tak ji ani nebudeš chybět aby za tebou sama přišla. Manžel dělá noční, ale odpoledne by si jí mohl na hodinu vzít ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:17
Ahoj. Já si myslím, že potřebuješ na chvilku vypnout - dát malou třeba na den na hlídání a trošku se věnovat sobě. Odpočinutý člověk má více energie a vidí i řadu situací v lepším světle. Pro dceru je potřeba nastavovat denně hranice, upozorňovat, že některé věci jsou přes čáru. Už není malé miminko - už chce poznávat svět. A jak psaly holky - chodit s ní hodně ven, do dětských koutků, do herniček. Tam může vybít svou energii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:19
Hlavne se musis uklidnit. Dite vytahni ven kdykoliv to pujde, v kuchyni vystehuj dva supliky a dej tam veci ktere ji neublizi a kde muze v pohode kramarit. Nekric, nevztekej se a nebij ji. Je to kontraproduktivni a to co vysilas se ti vraci. Nezavirej ji v postylce. Urcite by mela pres den aspon 1× spat. Zkus posunout obed, treba je pak pretazena. Pustit pohadku u jidla je mozna spatne, ale u mladsiho zabiralo vyborne. Nemusis si s ni aktivne kazdy den hrat. A idealne si udelej i cas pro sebe. Aspon na hodinku vypadnout, jen tak se projit, v klidu si dat vanu nebo si jit zacvicit, proste cokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:24
@Anonymní píše:
Dobrý den, předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma. Mám doma roční holčičku a posledních pár týdnů je to katastrofa. Už od malička nebyla nikdy mazlivý typ, ale nikdy bych neřekla, že se někdy bude chovat takto. Nepoznávám jí a mám pocit, že mezi námi začíná být propast, ano, už takhle brzy. Abych uvedla vše… Manžel pracuje noční směny, často i dvanáctky, takže jsem zde na vše sama. Dcera se začala stavět, chodit kolem nábytku. Přes den už vůbec nespí. Když potřebuji uvařit, uklidit atd vždy ji dávám do postýlky. U vaření mi vždy asistovala, ale od doby, kdy se staví, musím být pořád u ní, snaží se chodit a většinou vždy spadne. Když jsem v kuchyni, snažím se vše dělat rychle a nemám čas ji hlídat. Potom následuje hraní. Každý den to stejné. Ty stejné kostky, to stejné autíčko, prostě každodenní rutina, která mě ubíjí. Samozřejmě chodíme na procházky, jenže ona v kočárku už moc dlouho neposedí a většinou z toho nic není. Tohle vše se ještě snad dalo zvládnout. Ale poslední dobou se k tomu přidalo ještě její chování. Když si ji posadím na sebe a chci si s ní povídat, nebo ji ukazovat knížky a tak, začne mě být do obličeje, takové nárazové plácání. A čeká, co bude. Nejdříve mě to zarazilo, kolikrát jsem i brečela, jak mě to mrzelo. Potom jsem ji tedy začla napomínat, nepomohlo, zvyšovala hlas, taky nepomohlo, tak jsem ji začla přes ruku plácat. To se vždycky rozbrečí, na 5 minut dá pokoj a potom to zkouší znovu. Nezabírá nic, ani manžela neposlechne, tomu to dělá taky. Porád do nás kope, při jídle, při přebalování, po koupání… Se vším tříská, vyhazuje hračky z postele, dudlíky z kočárku, prostě hrůza. Teď na mě začla plivat jídlo, vodu… a já už mám nervy tak na dranc, že jen řvu a řvu a potom brečím bezmocí. Vůbec nevím, jak se k ní chovat. Hezky to nejde, špatně to je ještě horší. Zrovna včera měla hrozný den. Porád jen kňourala, brečela, mlatila mě a já jsem večer byla ráda, že usla. Ráno jsem vstala s odhodláním, že bude hezký den. Hezky jsem ji přivítala, udělala čajík, kašičku a krmila ji. Začla do mě opět kopat, plivat po mě jídlo a je zase po všem. Teď sedím na balkoně a brečím, co s ní zase budu celý den dělat. Tak bych se s ní chtěla pomazlit, pohladit jí, přečíst ji pohádku. Ale ona musí pořád jen skákat, rvát a mlátit někoho. Už nevím, jak dál. Přestává mě bavit žít
To je myšleno vážně? 
já mám doma ročního chlapečka a děla naprosto to stejně, kromě toho plivani a ani by mě nenapadlo, ze to děla schválně, aby mi ublížil . Chytnu ručičku a řeknu, ze se to nedela. Ještě z toho nemá rozum. A brecet před ni, ze ti ubližuje 
Opravdu má holcicka rok a napíšeš o starším dítěti? Jinak si tvůj dotaz nedovedu vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.18 09:27
@Anonymní píše:
Dobrý den, předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma. Mám doma roční holčičku a posledních pár týdnů je to katastrofa. Už od malička nebyla nikdy mazlivý typ, ale nikdy bych neřekla, že se někdy bude chovat takto. Nepoznávám jí a mám pocit, že mezi námi začíná být propast, ano, už takhle brzy. Abych uvedla vše… Manžel pracuje noční směny, často i dvanáctky, takže jsem zde na vše sama. Dcera se začala stavět, chodit kolem nábytku. Přes den už vůbec nespí. Když potřebuji uvařit, uklidit atd vždy ji dávám do postýlky. U vaření mi vždy asistovala, ale od doby, kdy se staví, musím být pořád u ní, snaží se chodit a většinou vždy spadne. Když jsem v kuchyni, snažím se vše dělat rychle a nemám čas ji hlídat. Potom následuje hraní. Každý den to stejné. Ty stejné kostky, to stejné autíčko, prostě každodenní rutina, která mě ubíjí. Samozřejmě chodíme na procházky, jenže ona v kočárku už moc dlouho neposedí a většinou z toho nic není. Tohle vše se ještě snad dalo zvládnout. Ale poslední dobou se k tomu přidalo ještě její chování. Když si ji posadím na sebe a chci si s ní povídat, nebo ji ukazovat knížky a tak, začne mě být do obličeje, takové nárazové plácání. A čeká, co bude. Nejdříve mě to zarazilo, kolikrát jsem i brečela, jak mě to mrzelo. Potom jsem ji tedy začla napomínat, nepomohlo, zvyšovala hlas, taky nepomohlo, tak jsem ji začla přes ruku plácat. To se vždycky rozbrečí, na 5 minut dá pokoj a potom to zkouší znovu. Nezabírá nic, ani manžela neposlechne, tomu to dělá taky. Porád do nás kope, při jídle, při přebalování, po koupání… Se vším tříská, vyhazuje hračky z postele, dudlíky z kočárku, prostě hrůza. Teď na mě začla plivat jídlo, vodu… a já už mám nervy tak na dranc, že jen řvu a řvu a potom brečím bezmocí. Vůbec nevím, jak se k ní chovat. Hezky to nejde, špatně to je ještě horší. Zrovna včera měla hrozný den. Porád jen kňourala, brečela, mlatila mě a já jsem večer byla ráda, že usla. Ráno jsem vstala s odhodláním, že bude hezký den. Hezky jsem ji přivítala, udělala čajík, kašičku a krmila ji. Začla do mě opět kopat, plivat po mě jídlo a je zase po všem. Teď sedím na balkoně a brečím, co s ní zase budu celý den dělat. Tak bych se s ní chtěla pomazlit, pohladit jí, přečíst ji pohádku. Ale ona musí pořád jen skákat, rvát a mlátit někoho. Už nevím, jak dál. Přestává mě bavit žít
To je myšleno vážně? já mám doma ročního chlapečka a děla naprosto to stejně, kromě toho plivani a ani by mě nenapadlo, ze to děla schválně, aby mi ublížil . Chytnu ručičku a řeknu, ze se to nedela. Ještě z toho nemá rozum. A brecet před ni, ze ti ubližuje Opravdu má holcicka rok a napíšeš o starším dítěti? Jinak si tvůj dotaz nedovedu vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Dobrý den, předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma. Mám doma roční holčičku a posledních pár týdnů je to katastrofa. Už od malička nebyla nikdy mazlivý typ, ale nikdy bych neřekla, že se někdy bude chovat takto. Nepoznávám jí a mám pocit, že mezi námi začíná být propast, ano, už takhle brzy. Abych uvedla vše… Manžel pracuje noční směny, často i dvanáctky, takže jsem zde na vše sama. Dcera se začala stavět, chodit kolem nábytku. Přes den už vůbec nespí. Když potřebuji uvařit, uklidit atd vždy ji dávám do postýlky. U vaření mi vždy asistovala, ale od doby, kdy se staví, musím být pořád u ní, snaží se chodit a většinou vždy spadne. Když jsem v kuchyni, snažím se vše dělat rychle a nemám čas ji hlídat. Potom následuje hraní. Každý den to stejné. Ty stejné kostky, to stejné autíčko, prostě každodenní rutina, která mě ubíjí. Samozřejmě chodíme na procházky, jenže ona v kočárku už moc dlouho neposedí a většinou z toho nic není. Tohle vše se ještě snad dalo zvládnout. Ale poslední dobou se k tomu přidalo ještě její chování. Když si ji posadím na sebe a chci si s ní povídat, nebo ji ukazovat knížky a tak, začne mě být do obličeje, takové nárazové plácání. A čeká, co bude. Nejdříve mě to zarazilo, kolikrát jsem i brečela, jak mě to mrzelo. Potom jsem ji tedy začla napomínat, nepomohlo, zvyšovala hlas, taky nepomohlo, tak jsem ji začla přes ruku plácat. To se vždycky rozbrečí, na 5 minut dá pokoj a potom to zkouší znovu. Nezabírá nic, ani manžela neposlechne, tomu to dělá taky. Porád do nás kope, při jídle, při přebalování, po koupání… Se vším tříská, vyhazuje hračky z postele, dudlíky z kočárku, prostě hrůza. Teď na mě začla plivat jídlo, vodu… a já už mám nervy tak na dranc, že jen řvu a řvu a potom brečím bezmocí. Vůbec nevím, jak se k ní chovat. Hezky to nejde, špatně to je ještě horší. Zrovna včera měla hrozný den. Porád jen kňourala, brečela, mlatila mě a já jsem večer byla ráda, že usla. Ráno jsem vstala s odhodláním, že bude hezký den. Hezky jsem ji přivítala, udělala čajík, kašičku a krmila ji. Začla do mě opět kopat, plivat po mě jídlo a je zase po všem. Teď sedím na balkoně a brečím, co s ní zase budu celý den dělat. Tak bych se s ní chtěla pomazlit, pohladit jí, přečíst ji pohádku. Ale ona musí pořád jen skákat, rvát a mlátit někoho. Už nevím, jak dál. Přestává mě bavit žít