Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuji radu nebo se jen potřebuju vypsat ze svých pocitů, možná se najde někdo, kdo se ocitl ve stejné situaci a pomůže mi. Je to měsíc, co jsme se s přítelem rozešli po 3 letech. Neklapalo to. První dva roky bylo vše super, samozřejmě že byli hádky, ale nic závažného. Poslední rok to ale začalo skřípat. Začalo mi vadit, že přítel preferuje více práci, majetek a koníčky. I když jsem o přítelovi říkala, nesnažil se s tím nic udělat. Buď se ti to líbí nebo běž. Na jedné akci se tam vybavoval ze slečnou, která se vyspala s každým z vesnice a pěkně se i v mé přítomnosti před ním nakrucovala a příteli to očividně nevadilo, i když tvrdil že si jen povídají. A jak se to na mě ta nespokojenost hrnula, udělala jsem příteli na veřejnosti scénu. Od té doby to šlo do háje. Uběhl půl rok od té scény a rozhodli jsme se to ukončit. Vím, že potřebuji čas, ale včera se ke mě dostala zpráva, která mě srazila na dno. Dozvěděla jsem se, že ex přítel s tou holkou, kvůli které jsem ztropila scénu spí. Nemohla jsem tomu uvěřit. Cítím se hrozně, větší troska ze mě už být nemůže. Nic mě nebaví, nebaví mě trávit ani čas s kamarády, protože stále myslím na něj. Když o mě nějaký kluk projeví zájem, nemám ani chuť s ním někam jít, protože byl stejně stále myslela na ex. Už mě ty moje stavy vážně nebaví. Jsem spíš naštvaná sama na sebe, proč jsem špatná z kluka, který si našel tak rychle náhradu a ještě jí? takovou couru? jsem vůbec v šoku že si s ní něco začal, když takové laciné holky nesnášel? Lidé říkají, že mi je hodně vzhledově podobná. Dále mě trápí, že žijeme ve stejné vesnici a máme společnou partu kamarádů. Já teď za něma nechodím, protože se bojím že si tam dovede tu holku a já něco provedu a ponížím se. Takže nevím co mám dělat, co s tou samotou, která mě strašně tíží? Hned jak se blíží týden a nemám nic o víkendu naplánovaného jsem na pokraji zhroucení. Ale co mám dělat, když nemůžu za kamašemi, protože nechci vidět ho? Stalo se Vám to někdy, že jste měli s ex společné kamarády, bydleli ve stejné vesnici a jak jste to řešili? Bojím se, že ty moje úzkostné stavy už dál neunesu. Mám i jiné kamarády samozřejmě, ale všechny kamarádky mám dlouhodobě zadané a také se mnou nemohou být 24 hodin/ 7 dní v týdnu. Opravdu už nevím co se svou situací dělat, jak se s tím vším vypořádat. ![]()
A proč to zakládáš 2×?
Chce to čas, už spolu nejste, takže už to není tvoje záležitost.
Měsíc je krátká doba.
@nestastnaV píše:
Potřebuji radu nebo se jen potřebuju vypsat ze svých pocitů, možná se najde někdo, kdo se ocitl ve stejné situaci a pomůže mi. Je to měsíc, co jsme se s přítelem rozešli po 3 letech. Neklapalo to. První dva roky bylo vše super, samozřejmě že byli hádky, ale nic závažného. Poslední rok to ale začalo skřípat. Začalo mi vadit, že přítel preferuje více práci, majetek a koníčky. I když jsem o přítelovi říkala, nesnažil se s tím nic udělat. Buď se ti to líbí nebo běž. Na jedné akci se tam vybavoval ze slečnou, která se vyspala s každým z vesnice a pěkně se i v mé přítomnosti před ním nakrucovala a příteli to očividně nevadilo, i když tvrdil že si jen povídají. A jak se to na mě ta nespokojenost hrnula, udělala jsem příteli na veřejnosti scénu. Od té doby to šlo do háje. Uběhl půl rok od té scény a rozhodli jsme se to ukončit. Vím, že potřebuji čas, ale včera se ke mě dostala zpráva, která mě srazila na dno. Dozvěděla jsem se, že ex přítel s tou holkou, kvůli které jsem ztropila scénu spí. Nemohla jsem tomu uvěřit. Cítím se hrozně, větší troska ze mě už být nemůže. Nic mě nebaví, nebaví mě trávit ani čas s kamarády, protože stále myslím na něj. Když o mě nějaký kluk projeví zájem, nemám ani chuť s ním někam jít, protože byl stejně stále myslela na ex. Už mě ty moje stavy vážně nebaví. Jsem spíš naštvaná sama na sebe, proč jsem špatná z kluka, který si našel tak rychle náhradu a ještě jí? takovou couru? jsem vůbec v šoku že si s ní něco začal, když takové laciné holky nesnášel? Lidé říkají, že mi je hodně vzhledově podobná. Dále mě trápí, že žijeme ve stejné vesnici a máme společnou partu kamarádů. Já teď za něma nechodím, protože se bojím že si tam dovede tu holku a já něco provedu a ponížím se. Takže nevím co mám dělat, co s tou samotou, která mě strašně tíží? Hned jak se blíží týden a nemám nic o víkendu naplánovaného jsem na pokraji zhroucení. Ale co mám dělat, když nemůžu za kamašemi, protože nechci vidět ho? Stalo se Vám to někdy, že jste měli s ex společné kamarády, bydleli ve stejné vesnici a jak jste to řešili? Bojím se, že ty moje úzkostné stavy už dál neunesu. Mám i jiné kamarády samozřejmě, ale všechny kamarádky mám dlouhodobě zadané a také se mnou nemohou být 24 hodin/ 7 dní v týdnu. Opravdu už nevím co se svou situací dělat, jak se s tím vším vypořádat.
Je to celé ještě čerstvé, takže to bude chvíli bolet. Ale na druhou stranu, buď ráda, že se takto odkopal ještě předtím, než jste si spolu pořídili dítě. Odjeď někam na víkend, třeba do termálů, nebo wellness, nech se hýčkat, a třeba se tam i seznámíš s někým zajímavým.
Řekni si pro sebe, že si tě nezasloužil, a poohlídni se po někom, kdo tě bude opravdu milovat.
@Malaga promiň, chtěla jsem ať se text lépe čte, dala jsem to do odstavců, netušila jsem, že to nejde vymazat..:/
@nestastnaV píše:
Dále mě trápí, že žijeme ve stejné vesnici a máme společnou partu kamarádů. Já teď za něma nechodím..
Tak jim zavolej nebo napiš a navrhni, že vyrazíte spolu někam na výlet.. A když nebudou chtít tak nemusíš být sama doma a trápit a můžeš i sama někam vyrazit na výlet a odreagovat se.
Mozna to co napisu neni to co cekas - ale moje rada zni : Zacni se venovat sama sobe. Kdyz te prepadnou spatne myslenky najdi si jinou cinnost - treba zacni delat drepy a udelej jich 100 a uvidis ze pak budes misto nej myslet spis na to ze te boli zadek a nebo jdi behat - unavis telo i mysl a vyplavis endorfiny - hormony stesti
najdi si novej konicek - je uplna strata casu premyslet proc to udelal. Je to jeho zivot a muze si delat co chce. Uvedom si ze druhe lidi nezmenis - jedine co muzes zmenit a nad cimmkas kontrolu je tvuj postoj. ![]()
Bude to hnusné, ale vyčítat někomu, že preferuje více práci, majetek, koníčky, to je začátek konce. Asi tím utíkal od hádek doma? A pak nesmyslně přehnaná žárlivost na veřejnosti? Vůbec na vesnici? Divím se, že pak s tebou ten půl rok ještě vydržel…já bych tě rovnou poslala do… ale on tě očividně měl rád a ještě to s tebou půl roku tak nějak vydržel… je mi to líto, ale z toho, co píšeš je chyba je na tvé straně.
Ty se teď dej do kupy… jdi dál a minulost už neřeš… pokud tě miluje, tak se k tobě vrátí…
Každý si musí projít tou porozchodovou fázi, myslím ze tvé pocity jsou normální. Nevím kolik ti je roku, ale věř, že časem dojdeš k tomu, že jsi se trápila zbytečně a ze na světě jsou mnohem horší věci než rozchod s partnerem. Teď ti to tak nepřipadá, ale je to tak.. Musíš se smířit s tím, že se to mělo stát a ze na každém konci je nový začátek… Věnuj se sobě, neprrmyslej nad ním a nad tím CO BY KDYBY…Léto před námi, užívej si života, chod mezi lidi a netrap se.
No mě upřímně zase ta scéna nepřišla tak hrozná, jasně, mohla jsem zachovat hrdost a vyřídit si to doma. Ale on tam s ní stal hodinu, a už mě prostě rupli nervy. Já jsem se mu hodně podřizovala, říkal mi to každý, žila jsem jeho život. Já chtěla to a to a vždycky se to točilo kolem něj. Přece nemůžeme jet v sobotu na výlet, když má zapas. A tak to bylo celé dva roky. I naši kamarádi stojí na mé straně, že je sobec a preferuje víc sebe, práci a majetek než nějaký vztah. A v tomto bychom se my asi nikdy neshodli a dopadlo by to stejně. Jen teď potřebuji nějak poradit, nějak namotivovat. Já sama jsem se rozhodla odejít.
@nestastnaV Sice jste se rozešli, ale z hlavy ti nezmizel - to by ti byl ukradený. Možná ten rozchod byl z tvé strany spíše taková demonstračka. Vypadá to, že tebou cloumá zášť a závist, že on si někohoho našel.
Nejrychlejší způsob, jak se toho zbavit je zamilovat se do někoho jiného a ex ignorovat - neprojevovat o něj zájem, ale ani očividný nezájem.
Co zkusit začít dělat nějaký sport či si najít nějaký jinčí koníček, kde by ses seznámila i s novými lidmi? Jinak to chce určitě čas, ten fakt všechny rány zahojí…
Já stále přemýšlím, že začnu na sobě makat, třeba tančit, ale potřebovala bych nějaký motor, který mě do toho donutí. Jsem tak akorát schopná sedět doma na zadku, litovat se, brečet a číst si články o rozchodech
stydím se za sebe
@nestastnaV To chce čas, myslím si, že tyhle pocity jsou úplně normální. Nenutila bych se chodit do té party, kam chodí i on, když se ti teď nechce. Nějakou kamarádku máš, se kterou můžete vyrazit sólo?
Alespoň se ti potvrdilo, že to asi není úplně ideální typ chlapa. Prožila jsem si něco podobného, a ten šok z toho, že jsem toho chlapa vlastně neznala pak vystřídala radost, že jsem udělala dobře
Myslím tím dobře, když jsme se rozešli.
@nestastnaV píše:
Já stále přemýšlím, že začnu na sobě makat, třeba tančit, ale potřebovala bych nějaký motor, který mě do toho donutí. Jsem tak akorát schopná sedět doma na zadku, litovat se, brečet a číst si články o rozchodechstydím se za sebe
Nemám pro tebe dobrou zprávu - ono je to totiž někonečné… to makání na sobě, nestačí jen začít, musíš nepřestat
![]()
Rozchod bolí každého a je normální, že tě to štve i když víš, že není o co stát. Buď to truchlící období přežiješ sama nebo ve společnosti lidí, to je na tobě. Je fajn mít teď víc času na sebe, tak se ho snaž vyplnit permicí na tanec, fitko, divadlo cokoliv. Rychleji to zběhne.
A buď ráda, že s ním nemáš děti, kočku cokoliv.
Bude brzo líp ![]()