Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To, že si to uvědomuješ, že si prudila, je základ. = 1.level
2.level- když už se hádáš- si možná taky uvedomuješ
3.level - zkus se umlčet a odejít jakmile si uvědomíš, že už prudíš a hádaš se. Dopřej si čas osamotě, aby si se uklidnila.
4.uvědom si, že si na. sraná ještě před tím, než začneš prudit a pokus se uklidnit ještě předtím než začneš být hnusná.
5.level - jakmile zpozoruješ, že cítíš napětí a začínáš se nasírat, zkus se uklidnit a fungovat normálně.
V podstatě je to o posunutí času uvědomění si vlastních pocitů.
@jasperka2 moc dekuju. To zni super, rozhodne se to pokusím aplikovat. Je to těžké, je fajn mít nějaký návod…pokusím se vždy odejit. Snad to půjde, fakt me to hodně trápí. Díky
Měla by sis uvědomit že když opustili jednu rodinu s dětmi, opustit může i tebe s dítětem když se mu bude zdát že jinde to bude lepší.
Je dobře že o problému víš, můžeš se mu za to omluvit, říct mu že taková být nechceš, domluvit si třeba že tě nějak upozorní že už překračuje meze a ty přestane mluvit a půjdeš se projít. Důležité je z
ze to chceš zmenit ![]()
Já mám taky někdy vysírací nálady a to si vždycky řeknu - byla bych s mužem, kdyby se takhle ke mně choval - nebyla. Takže se radši kousnu do jazyka a jdu se uklidnit do jiné místnosti. Optimálně zjistím, že jsem podrážděná, dřív, než se k tomu připlete muž nebo děti. Pomáhá mi být sama, koukat na televizi, procházka a jistí to boxovací pytel ve sklepě. Dají se koupit i malé pytle do obytných místností. Jestli vidíš souvislost s cyklem, tak to bude nedostatek progesteronu, ten doplňuji a je to opravdu výrazné zlepšení. Jsou tu diskuze na toto téma, ve zkratce drmek, pupalka, progest. krém.
K tomu, co pěkně shrnula @jasperka2, ještě doplním - domluv si s manželem nějaké slovo, signál, které řekne, když nazná, že se začínáš vytáčet do vrtule.
@smile_xxx napsala jsi to přesně…vůbec jsem si to neuměla představit, a zvládám to blbe. Je to asi jedna z příčin, ty děti a celkově jeho rodina. Děti za nic nemůžou samozrejme, chovam se k nim jak nejlépe umím a vycházíme dobře. Doufám a věřím, ze ode me žádnou negaci necítí. Chodí se mnou i samy na vycházky treba. Ale tim, jak jsou jinak vedeny nez jsem zvykla žít ja…to je náročný. Mame je jednou za 2 tydny a kazdy týden jeden den pracovní. Jsou fajn, hodne deti.
Další věc je, ze tchyne me nesnáší a dává mi to neustále najevo. Vadi ji náš věkový rozdíl 11 let. Je to asi jedno s druhým a právě v těch mých špatných “stavech” se chovám takto blbe jako ta moje matka. Uz hledám terapeuta, take si myslim, ze to sama nezvládnu, uz se o to pokouším dyl a vzdy ujedu…
…jsem na sebe naštvaná, ze si takto zbytečně kazim život takovými negacemi. Jsme všichni zdraví, co víc si přát samozrejme…lidi řeší horší věci. Proto se nad sebou zamýšlím, proc nejsem schopna užívat každý jediný den…nez jsem v tomto vztahu byla, nikdy jsem nemela takove pocity. Partnera ale rada mam a nechci abychom to ukončili…byť kdoví jak to dopadne.
@smile_xxx jooo to mate pravdu, neopustil ji on kvůli mne. Bylo to jeste dřív přede mnou
Ahoj, trápí mě dost situace ohledně mého chování…nemám odvahu, tak píšu anonymně…je mi 33 a občas se chovám v mých očích dost konfliktně. Konkrétně tedy doma, jinde ne…mám hodného partnera, tolerantního, každopádně ty moje výkyvy (před MS a okolo ovulace nejhorší…) ho určitě štvou, vidím to na něm, že je z toho pak k. o. Vyčítám mu dost věci…Ani nevím, kde je konkrétně problém, ale vidím dost podobné chování u moji matky. Té je 63 a je to dílo jak je hádavá a stačí ji trosku nevyjít vstříc a je zle, vídám se s ní velmi málo, bydlíme od sebe 300 km. Každopádně v rámci možnosti vycházíme, jezdím spíše já do rodného města nez ona k nám. Moc se mi v dětství nevěnovala, vychovala mě spíše babička. Tu miluju. Mam obavy, že je to nějaký vzorec chování a nedaří se mi to zlepšit…ja si to uvědomuju, ale nějak mi prijde, ze to neumím ovládat. Mate někdo zkušenosti?? Kam s tim? Terapeut?? Fakt mi to kazí život, protože je mi líto, že můj muž je tomu vystavován. On osobně mi neřekl nic zlého, že s tím něco mám delat, ale je to otřesný…vim to. Proste umím vyvolávat jen tak hádku, nimrám se v tom, začarovaný kruh
…navíc sleduju, ze jsem často podrážděna. Štve mě kolikrát úplná prkotina, jsem vztekla…je to možná dáno tím, ze partner ma jeste rodinu z minulého vztahu a často mezi ně dělí cas (logicky samozrejme), ja tu nikoho moc nemam, jsem od rodiny daleko i od přátel. Mam syna 2 roky, ten me naplňuje, je to cely můj svět a ten mi dela samou radost
. Ale to ostatní mi nejsk nejde….