Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah k synovcům
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.11.24 09:08
Děti sourozence bys vnímala stejně. Někdo je od své podstaty vřelý člověk, někdo psí čumák - nic ve zlém. Jsi prostě taková, pokud to vnímáš jako chybu a hledáš ji, pak je prostě v tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
2.11.24 09:18
@hanka.br. píše: Více
Beru je s nami na chalupu, ale spíš hlídám, beru je ze školy…
- Citovat
- Upravit
2.11.24 09:18
Me stacilo videt netere jen na navsteve u tchanu, nedarkovali jsme ani se svagrovci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.24 09:24
Máme to podobné, naše děti švagrovou miluji. Opačně jsou vztahy velice vlažné. Je pravda, že u nás na to má velký vliv výchova dětí - manžel dokonce jedno ze sestrinych děti nemůže vystát. S dětmi kamarádů problém nemá, je i hodně oblíbený. Jednu dobu byl i instruktor na táborech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.24 09:33
Nekdo ma nastaveni, ze ma rad vsechny deti, proste protoze to jsou deti. Nekdo s detmi potrebuje byt na stejne vlne, stejne jako s dospelymi. U dalsiho je urcujici, jak blizky si je s jejich rodici. Vice bych v tom nehledala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.11.24 09:51
Asi nemůže mít každý rád úplně každého. 
taky nepatřim k lidem co se roztečou nad každým dítětem. Děti respektují, odpovídám, ukážu, vemu chytnu ale rozhodně nemůžu říct, že je všechny žeru. Nežeru, jen. Je beru jakou součást…
- Citovat
- Upravit
2.11.24 10:06
Já si myslím, že vztah k dětem se musí nějak utvořit. Tzn. být s nimi od nějakého věku, hlídat je na pár hodin - tehdy se utvoří vztah. A čím nižší je věk dítěte, tím silnější je k dítěti vztah.
Pokud jsi třeba občas nepečovala o dítě do jeho 7 let, tak si k němu vztah nevytvoříš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.11.24 10:16
@BeaL to hlídání nebylo ani na jedné straně. Vídáme se maximálně jednou za měsíc na 2-3 hodiny, bydlí od nás přibližně 2 hodiny autem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.11.24 10:24
Můj bratr má děti. Miluju je. Můj švagr se švagrovou mají dětí. Jsou mi naprosto ukradené. Nepřeju jim nic zlého, ale pokud bych je už nikdy neviděla, bylo by mi to absolutně jedno.
- Citovat
- Upravit
2.11.24 10:37
@Anonymní píše: Více
Podívej, dobré vztahy prostě nevznikají samy od sebe - ani mezi přáteli, ani v rodině. Někdy samozřejmě ano, když tam je od počátku nějaké „napojení“, nějaká přirozená vzájemná chemie - ale ve většině případů je na tom potřeba aktivně pracovat. Ne si říct „jsou mi jedno, nemám potřebu je vídat“… a pak se divit, kde je chyba.
Kde asi… samozřejmě, že u tebe. Děti si k tobě resp. k tvé rodině ten vztah samy nevytvoří, vždycky musí vyjít aktivita a snaha od dospělých. Když se nesnažíš, nemůžeš nic očekávat. A za svoji prohru to považuješ správně - dobré rodinné vztahy jsou základ a je obrovská škoda o ně svoje děti připravit jen tím, že jsem líná se překonat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.24 10:54
Tohle je v každé rodině jinak…dost záleží, jaký vztah a kontakt a jak často se vídají právě ti dospěláci, potažmo i s těmi dětmi..
synovečka od bráchy miluju jako svého, od mala jsem ho hlídala, jezdil k nám na prázdniny i na hodně dní, dokonce i se svou sestrou, kterou brácha vyženil, obě ty děti jsou úžasné, hodné, mají slunečnou povahu, dnes jsou už dávno dospělí, vycházíme skvěle, máme se rádi 
zato děti od (ex)manželovy sestry jsem skoro neznala, vídali jsme se max. dvakrát za rok u tchýně (vánoce, narozky).holka je krásná, milá, nadaná, studuje prestižní vš - ale prostě „to“ tam nikdy mezi námi nebylo… ona ta jejich rodina je celkově hodně studená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.11.24 10:57
Mam dva synovce-syny od sestry. Starsi ma 5, mladsi necele tri roky. Kdyz mame jit k nim nebo oni k nam, jsem stastna, kdyz je starsi ve skolce a nevidim ho 
je to osklive rict, neni to o tom, ze bych ho nemela rada, ale ja nedavam jeho povahu a chovani. Je to vymodlene dite, rozmazleny az na pudu, navic absolutne nepripraveny na to, ze uz nebude mit veskerou pozornost rodicu jen on, takze brachovi ublizuje (a memu synovi 3r taky), dela naschvaly, krici, rve, absolutne se neumi chovat jak doma, tak na verejnosti, takze kdyz je ve skolce, navstevy byvaji poklidne, dokonce si muzeme se segrou i neco rict, kdyz je pritomny i on, sleduju na hodinach, kdy uz je “vhodna” doba na odchod 
je to skarede to rict, ale s nim opravdu zadny vztah nemam a pokud se jeho chovani nezmeni, tak asi ani mit nebudu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám otázku na rodinné vztahy. Nemám sourozence, manžel jednoho. Zjistila jsem, že k synovcům nemám naprosto žádný vztah, jsou mi jedno, nemám potřebu se s nimi vídat a stýkat, ani oni u nás nechtějí zůstávat, nechtějí být ani u babičky. Naopak švagrová moje děti bere krásně, bere si je s sebou třeba i na dovolenou, na chalupu, moje děti tam jezdí rády, mají to jako příjemnou změnu, hlavně jedno z mých dětí má postoj: všude dobře, tak co doma.
Přemýšlím, kde je chyba, jestli bych třeba jinak vnímala děti sourozence. Máte někdo zkušenost v obou pozicích, že máte děti od sourozence a sourozence partnera a máte s nimi rozdílný vztah?
Já se svými bratranci a ani sestřenicí nemám žádný vztah a je mi to líto, proto bych chtěla pro své děti něco jiného a vnímám svůj vztah k synovcům jako svoji prohru.