Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj
Poslední dobou přemýšlím nad tím, proč jsem nikdy neměla téměř žádný pevnější vztah se svým otcem. Mám oba rodiče biologické, ale k tátovi jsem nikdy nic moc necítila, dokonce mi kolikrát přepadl pocit, že kdyby se mu třeba něco stalo, jestli by mi to bylo vůbec líto (až jsem se za to styděla, že nad tím vůbec takhle přemýšlím, a opravdu mi to strašně moc mrzelo, proč necítím to, co bych asi správně měla). Včera jsem se na toto téma bavila s kamarádkou, která mi řekla pro mě docela šokující věc, která mi tak nějak otevřela oči a možná ukázala důvod, proč tomu tak možná je. Když jsem byla malá, otec si semnou vždycky hrál a trávil se mnou čas. Ale to bylo tak všechno. Nikdy mi vlastně neřekl, že mě má rád, nikdy mě upřímně neobjal, nikdy se mi za nic neomluvil. Nesnažil se mi předat nějaké hodnoty nebo rady do života (samozřejmě nepočítám slušné vychování, ale to mi přijde tak nějak automatické, pokud vyrůstám v normální rodině). A tak by mě zajímalo, jaký na to máte názor vy? Jaká je podle vás úloha otce ve vztahu otec a dcera a co by v něm nemělo chybět?
Mě táta taky nikdy neobejmul ani neřekl, že mě má rád. Nemusí, vím, že mě má rád, jsem jeho dítě.
A byl celé mé dětství pracovně velice vytížen, pak jsme spolu nemluvili, až cca od 15 let. Jaká je úloha otce těžko říct, je to rodič zkrátka a věřím, že každej normální táta by za své dítě dál život, ikdyz se to nemusí zdát.
Sama mám dvě děti a mám to podobně. Já tátu ráda svým způsobem mám, ale při představě, že tu jednou nebude, necítím vůbec nic. Mne ale od mých 10 let nevychovával a v pubertě nejevil zájem vůbec, protože jako bláznivá a vzdorující puberťačka jsem holt byla na obtíž jeho bývalé přítelkyni. Kolem mých 17 let jsme si k sobě cestu sice našli, ale pořád mám pocit, že jsem pro něj ne na druhé koleji, ale někde na sedmé koleji. Za dětmi jeho přítelkyně a za mými sourozenci, které poznal až v jejich dospělosti, do té doby o ně nejevil zájem. Asi se jim to teď snaží vynahradit ![]()
Měla jsem to stejně. Vztah nijaký. Ani v dospělosti nic moc.
Dle mého soudu to bylo nastavením u nás v rodině. Nehrál si s námi, cokoli jsme jako děcka řešili, řešili se s máti.
Jaká je podle vás úloha otce ve vztahu otec a dcera?
Jaká? Celoživotní.
Co by v něm nemělo chybět?
Neměly by v něm chybět všechny ty roky přítomnosti.
Premyslim nad tim ted celkem casto, protoze mam pocit, ze jsem si za partnera vybrala odraz sveho otce (jak klisovite). Me muj nevztah s otcem a caste stridani partneru mamy zjevne v zivote ublizili. Nevazila jsem si sama sebe, sama jsem ze sebe i pred muzi udelala povl, tak tak se mnou zachazeli. Pritom kolikrat staci blby kratky rozhovor a zajem. Partner se v tehotenstvi nezajimal vubec a vubec mu prijde, ze je to zenska prace. Treba to s vekem a casem bude jine.