Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@akinorev07 píše:
Než jsem poznala nynějšího přítele, objevil se někdo, kdo se jevil jako skvělý partner a já doufala, že i do budoucna fajn táta…ale naštěstí netrvalo dlouho a při našem upřímném rozhovoru o budoucnosti a našich představách řekl, že neví, jestli dokáže malého vůbec někdy přijmout, že vlastní je vlastní a podobné názory. Tenkrát jsem to ukončila ještě dřív, než něco začalo, protože jak znám sama sebe, tuhle větu bych už z hlavy jen tak nevymazala a snažit se něco změnit s tím, že on mi jednou řekně, že mě upozorňoval hned na začátku… Jsem ráda, že jsem do toho tenkrát nešla.
Nynější přítel má o tři roky starší holčičku než je můj syn. Já se opravdu od začátku snažím nedělat rozdíly, ale je těžké to tak udržet, když vidím, jak je k mému synovi nespravedlivý. A i když mě to bolí a občas to tu mou hlavinu pěkně trápí…věřím, že i tohle chce svůj čas, než se trochu sžijeme…DOUFÁM
Tak já jsem mu napsala sms, myslela jsem, že si to promyslí…napsala jsem mu, že si připadám jak mrcha, že jsem s ním i za předpokladu, že vím, jak ji bere a že jsem pro ni chtěla něco jinýho a že vím, že takoví chlapi existujou. Dál, že pro něho dělám vše, podporuju ho, chodí dom pozdě, protože podniká…a dočkala jsem se akorát toho, že at jdu teda za jiným a že se ukázal můj charakter a že se mnou konči a jestli jsem spokojená, takže…KONEC
No budeš to mít těžký…s tím prvním vzahem jsi udělala dobře, ušetřila sis to, co ted prožívám já…
Určitě to zvládete, třeba se víc zžijete a hlavně mluvit mluvit mluvit
Tak to je mi moc líto, jak se k tomu postavil, ale alespoň vidíš, že to všechno, co jste spolu řešili bylo jen záminkou, jak se z vašeho vztahu vyvázat…když při sebemenší příležitosti dělá takhle rázný krok. Ale všechno přebolí a vy si k sobě najdete někoho, kdo si vás zaslouží. Kolik je holčince? a bydleli jste spolu ve společné domácnosti? Omlouvám se, ale nepročítala jsem úplně celou diskuzi..
Bydlíme spolu rok a tak dlouho se i znám..Blbý no, nepřišlo mi, že mě nemiluje..To ted bude krásné období
malá má 3,5…Já už po tom všem ani nedoufam ![]()
Nevěš hlavinu a užívej si maličké…tohle je ten nejkrásnější věk, tak se o něj nenech nikým a ničím připravit. Věř, že i když to bolí…on za to nestojí…buď ráda, že se to vyřešilo relativně včas. A on bydlel u tebe nebo vy u něho?
Ano, hájíme si každý to své, ale přesně to nás rozděluje…Chtěli jsme být kompletní rodina a teď jsme jen dva rodiče žijící a hájící každý své děcko
. Je to těžké tak jako tak…nezáleží, jestli ten chlap má své děcko či nikoli…Myslet si, že budou mít rádi naše děti jako své vlastní je asi opravdu nereálný a nebo tak vyjímečný..že čekat na toho pravého ve svém věku, nemusela bych se taky dočkat 