Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah přítele a mého dítěte, jak je to u vás?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.1.13 21:31
Já mám zkušenost, že všechny holky, které líčí, jak jejich nový přítel „nedělá rozdíly“ a „miluje jejich dítě jako své vlastní“ jen žijí s růžovými brýlemi. Opravdu.
Každý, kdo tu rodinu zná, ty neexistující rozdíly vidí.
Takže pravého otce mu nenajdeš, zkus spíš „kámoše“ nebo „strejdu“. na přítele neměj nároky jako na otce, to prostě nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.13 21:35
A nemohli byste to doklepat do doby, než půjde do školky.? Pak se přeci jen spoustu věcí změní. Ty půjdeš do práce a dítě už bude také samostatnější.
Tedy ale přítele chápu i když to zní sobecky - jeho dítě to není, takže se ve svém volném čase věnuje „cizímu“ dítěti..a on ho bohužel nevnímá tak nekriticky jako opravdový rodič, který svému dítěti odpustí vše a je tu pro něj za všech okolností tak nějak z principu..Nemůže za to, že to tak necítí - prostě ani nemůže.
Je to od něj celkem i fér, že se odvážil ti to říci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.13 21:37
@Lizbeth píše:
A nemohli byste to doklepat do doby, než půjde do školky.? Pak se přeci jen spoustu věcí změní. Ty půjdeš do práce a dítě už bude také samostatnější.Tedy ale přítele chápu i když to zní sobecky - jeho dítě to není, takže se ve svém volném čase věnuje „cizímu“ dítěti..a on ho bohužel nevnímá tak nekriticky jako opravdový rodič, který svému dítěti odpustí vše a je tu pro něj za všech okolností tak nějak z principu..Nemůže za to, že to tak necítí - prostě ani nemůže.
Je to od něj celkem i fér, že se odvážil ti to říci.
Dite ve skolce MA!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.13 21:38
Nechci být zlý prorok, ale myslím, že se chystá vás opustit 
Nechci být hnusná, promiň, promiň, ale fakt mi to tak přijde…
I jakékoliv pozitivní chování může být jen to, že neví jak to ukončit.
A ani mi tam nehraje, že by do toho šel znovu…
Vím, že se ptáš jak je to jinde. Asi takto. Hodně ženských je na mateřské a tak trochu „blbne“, ale jak to máš jako udělat s tou prací? Protože to co on vyzdvihuje jako negativum byste řešili, tak jako tak. I kdyby byl jeho biologický syn.
- Citovat
- Upravit
9.1.13 21:38
Já teda musím oponovat, protože můj partner moji dceru opravdu bere jako svou vlastní. Chová se k ní tak, pomáha se vším, co se jí týka, funguje přesně jako normální táta. A když se nám narodil vlastní syn, sám sháněl informace o tom, jak se k malé dál chovat, aby se necítila odstrčená. Vždycky mluví o „našich“ dětech. A také o „svojí“ holčičce.
Kdyby mi řekl, že je překážkou, hrozně by to nabouralo náš vztah. Nevím, asi bych s někým takovým nedokázla být. Moje děti jsou nadevše. I nad chlapa. Jsem ráda, že nic takového řešit nemusím. Chápu, že přijmout cizí dítě musí být těžké, ale s tím do toho šel. Takže společně zabojujte, pořádně to proberte. Co je důležité pro Tebe, co pro něj a jak to bude dál. A sama uvidíš, co si z toho rozhovoru vezmeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.13 21:39
Lizbeth, uplně jsi naši situaci odhadla..Malej zlobí, ale já to tak nepožívám, on to nechápe..Přítel je takovej rozumnej, upřímnej chlap…je asi dobře, že mi to řekl, ale mrzí mě to, tak nějak jsem doufala…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.13 21:46
Tak on taky nosí jeji foto v peněžence, všude o ní mluví jako o dceři..Já si myslím, že má spíš dost těch hádek, stejně jako já…ted je toho na nás na oba moc..rozejít se nechce, teda do další hádky, to pak zas já příjdu s pauzou apod, sand to nějak vyřešíme
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.13 21:52
@beckie píše:
Já teda musím oponovat, protože můj partner moji dceru opravdu bere jako svou vlastní. Chová se k ní tak, pomáha se vším, co se jí týka, funguje přesně jako normální táta. A když se nám narodil vlastní syn, sám sháněl informace o tom, jak se k malé dál chovat, aby se necítila odstrčená. Vždycky mluví o „našich“ dětech. A také o „svojí“ holčičce.
Kdyby mi řekl, že je překážkou, hrozně by to nabouralo náš vztah. Nevím, asi bych s někým takovým nedokázla být. Moje děti jsou nadevše. I nad chlapa. Jsem ráda, že nic takového řešit nemusím. Chápu, že přijmout cizí dítě musí být těžké, ale s tím do toho šel. Takže společně zabojujte, pořádně to proberte. Co je důležité pro Tebe, co pro něj a jak to bude dál. A sama uvidíš, co si z toho rozhovoru vezmeš.
Máš pravdu, ale jak jsem psala, ted to hlavně musíme vyřešit mezi sebou…mě to taky dostalo, ale snad je to jen tou celou situací, nenechal by si začít říkat tati, kdyby to tak opravdu nechtěl
- Citovat
- Upravit
9.1.13 21:56
S novym pritelem jsem se seznamila, kdyz male bylo zhruba 8 mesicu. Kdyz ho poprve oslovila tato, plakal. Mame spolu syna, na jeho vztahu to s mou dcerou nic nezmenilo. Uz kdyz jsem byla tehotna, tak jeho rodina mi rekla, ze si nemam delat hlavu, ze nikdy nebudou rozlisovat nase krev, ne krev. A pritel to tak dela taky. Nikdy nerekl - moje nevlastni dcera, vzdy je to jen dcera. Nikdy mi nerekl, ze je prekazkou…
Ja bych s pritelem, ktery by mi vycital dite rozhodne nebyla. Pokud ma zenska dite s predchoziho vztahu, mel by si novy partner uvedomit, ze se nezamilovava jen do zeny, ale do celeho „baliku“ tzn. zena+dite.
Snad to rekl jen v afektu, i kdyz by to taky nemel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.13 22:06
Asi bych s chlapem co rika, ze dite je prekazka nebyla. Tohle rika ted a co bude treba za 2 roky, nebo az bude kluk v tech telecich letech? Myslim, ze je spousta chlapu, kteri by tve dite brali jako vlastni a tak ho i milovali. Ja takoveho chlapa mela, maly mel 6 let, kdyz jsme spolu zacali. Nekdy jsem i zarlila, ze syn chtel radeji pritele, nez me. A pritel mi vzdy rikal, ze proziva takovou dvojnasobnou lasku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.13 22:09
Je to dost častý problém. Ale pokud s jeho biologickým otcem už nemáš žádné moc vazby a navíc novému příteli i říká táto, je to myslím v pořádku, jak to má být. Různé pisatelky v diskuzích zmiňovaly, že to trvá minimálně rok než si nový partner na dítě zvykne. Pokud ho bereš jako plnohodnotného a partnera a má tcovskou roli ve výchově, děláš to správně a případný rozpad vztahu by nebyl tvoje chyba.
Já právě zažil opačnou situaci, kdy jsem se snažil otcovsky zapadnout a naopak mi v tom bylo bráněno. To pak nemůže fungovat, i to dítě musí vidět že chlap má doma nějakou roli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.13 22:11
@Anonymní píše:
Lizbeth, uplně jsi naši situaci odhadla..Malej zlobí, ale já to tak nepožívám, on to nechápe..Přítel je takovej rozumnej, upřímnej chlap…je asi dobře, že mi to řekl, ale mrzí mě to, tak nějak jsem doufala…
To je přesně ono. Ale i tak mu může být skvělým „strejdotátou“.
Pokud za tím není něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.1.13 08:08
@klementis píše:
Je to dost častý problém. Ale pokud s jeho biologickým otcem už nemáš žádné moc vazby a navíc novému příteli i říká táto, je to myslím v pořádku, jak to má být. Různé pisatelky v diskuzích zmiňovaly, že to trvá minimálně rok než si nový partner na dítě zvykne. Pokud ho bereš jako plnohodnotného a partnera a má tcovskou roli ve výchově, děláš to správně a případný rozpad vztahu by nebyl tvoje chyba.
Já právě zažil opačnou situaci, kdy jsem se snažil otcovsky zapadnout a naopak mi v tom bylo bráněno. To pak nemůže fungovat, i to dítě musí vidět že chlap má doma nějakou roli.
Vidíš, přítel někdy řekne, že mu to z mé strany taky připadá, že ho odstrkuju…je to složítý..jak jste to pak vyřešili?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky,
moc by mě zajímal váš názor a zkušenosti. Můj syn má 2,5 roku a s přítelem jsem rok. Poslední dobou se dost hádáme, ale snažíme se to urovnat.Dnes jsme se zase pohádali a narazili jsme právě na syna, řekl mi, že se může snažit mít k němu co nejblíže, ale že stejně prostě stále ví, že není jeho a že ho mám s ex. a že svým způsobem je dítě překážka-nemůžeme kdykoliv kamkoliv, nemůžu do práce(o to mu jde asi nejvíce, protože podle něho se hádame, protože jsem doma, malej ve školce a já mám pak na hádky moc energie)Pak mi řekl, že nepočítal s tím, že se ho moje dítě bude až tak týkat, že si to nedokázal představit, ale že i kdyby to měl vrátit, šel by to toho znova, ale nejvíc ho štvou hádky mezi náma dvěma a pak to souvisí vše se vším. Hrozně mě to vztalo, chtěla jsem pro syna tátu, aby jsme byli rodina a on mi řekne, že je překážka, je to sobecké…Na druhou stranu si říkám, že co čekám, že nevím, jak bych to brala já, ale i tak..doufala jsem, že má k němu blízko, říká mu i tati…nevím jestli na to nedokážu koukat racionálně..jinak se k němu chová normálně, přítel je dost pracovně vytíženej, ale pohlídá, pomazlí. Jde taky o to, že by se necítil ani na svoje dítě, jak jsem řekla, má v práci hodně starostí-podnikatel..nevím, co ted, nějak se mi vše rozpadá