Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Krrysa píše:
@zuzouš já zě asi chápu, a le i tak ti na to řeknu, že pokud ta máma sama nemá zkušenost s extrémním vzteklounem, paličatym, důslednym a td, tak prostě může polemizovat, jak chche. já jsem svoje prvníd vě děti taky považovala za vzteklý, jenže pak jsem právě zjistila, když se narodil ten třetí, kde je ten rozdíl…já jsem vzteklá hodně, mají to mít po kom, moje máti mi u prvních dvou říkala, že takhle vzteklá sem já teda nebyla.. jenže prostě byli vzteklý zvladatelně, kde něco na ně vždycky platilo… ale ten třetí je vzteklej neovladatelně a hlavně nepředvídatelně… nebo teda předvídat se dá, že pokud je extrémně nevyspalej nebo hladovej, riziko se stonásobně zvyšuje… ale on je schopnej se hystericky vzteknout kvůli tomu, že jeho mikina nemá kapucu, válet se po zemi a ječet tak dlouho, d okud se nevyčerpá tak, že ho musí někdo odnést… dneska jsou mu tři roky, něco se zepšilo tím, jak se naučil mluvit a tím pádem říct, co by chtěl a rovnou řekne, že chche vodu do modrýho kelímku a ne čaj do zelenýho… se spoustou věcí jsem se naučila pracovat já, obcházet spouštěče, předcházet těm situacím a odvádět pozornost, nad něčím jsem mávla rukou.. ale i tak se mi stane, že třeba jdem ven a najednou vztek totální, že je něco blbě, nebo v obchodě, že nebudem kupovat 25 banánů, ale jen 5, protože jeho baví je dávat do pytlíku. nikdy jsem jich nekoupila bednu jen pro jeho ptěšení a stejně to zkusí znova. a scéna je na světě, válí se po zemi, ječí, zouvá si boty atd.. a pak kolem chodí takové ty chytré, co to prostě nezažily a maj ty chytrý poznámky o tom, že jejich dítě by to zkusilo jednou…to už je mi pak do breku…
mně není do breku, vraždila bych
ale jinak to máme podobně, řadu špouštěčů se snažím eliminovat, přesně jak říkáš třeba s těma kelímkama, u nás jsou to příbory, to mi prostě nevadí, ať s vybere sám, nechce třeba konkrétní triko, OK, vyber si jiné, ale taky dlouhý rukáv. Bohužel náš ani ve 3,5 nemluví, resp. konečně začíná, zatím jen spíš chci a nechci, ale nedokáže ještě říct konkrétně co, ale dost věcí už ukáže, tak to je lepší, ale i tak někdy ječí jak pominutej, nehneš s ním a já naprosto netuším proč
stejně jako ty v určitých věcech neustupuji a on to bude zkoušet pořád
já jen, že v tom nejsi sama ![]()
Příspěvek upraven 01.01.16 v 11:47
@Krrysa Nerada probírám s někým naživo věci kolem výchovy, ale když už, tak každá/ý zarytě tvrdila, že jak si to kdo udělá, tak to má- ohledně věcí, se kterými jeich dítě problém nemá. A když přišel na přetřes nějaký problém, najednou to nebylo výchovou, ale vrozenou povahou dítěte. Je těžký přiznat si, že něco u svýho dítěte dělám blbě, protože to, že už nemám nápady, jak dítě změnit neznamená, že to nelze, jen prostě nevím, jak. A samozřejmě jsou vyjímky, je jich hodně, ale přišlo mi prostě úsměvný, jak jsou lidi alibisti a zříkají se odpovědnosti za povahu svého děcka, jen aby nevyšli za neschopné. Což neříkám o tobě, neznám vás, netuším, kam zapadáte. Každý má nějaké zkušenosti, na základě kterých si tvoří názor, můj je, jaký je, tvůj zas jiný. To změní až čas.
@Krrysa píše:
@zuzouš já zě asi chápu, a le i tak ti na to řeknu, že pokud ta máma sama nemá zkušenost s extrémním vzteklounem, paličatym, důslednym a td, tak prostě může polemizovat, jak chche. já jsem svoje prvníd vě děti taky považovala za vzteklý, jenže pak jsem právě zjistila, když se narodil ten třetí, kde je ten rozdíl…já jsem vzteklá hodně, mají to mít po kom, moje máti mi u prvních dvou říkala, že takhle vzteklá sem já teda nebyla.. jenže prostě byli vzteklý zvladatelně, kde něco na ně vždycky platilo… ale ten třetí je vzteklej neovladatelně a hlavně nepředvídatelně… nebo teda předvídat se dá, že pokud je extrémně nevyspalej nebo hladovej, riziko se stonásobně zvyšuje… ale on je schopnej se hystericky vzteknout kvůli tomu, že jeho mikina nemá kapucu, válet se po zemi a ječet tak dlouho, d okud se nevyčerpá tak, že ho musí někdo odnést… dneska jsou mu tři roky, něco se zepšilo tím, jak se naučil mluvit a tím pádem říct, co by chtěl a rovnou řekne, že chche vodu do modrýho kelímku a ne čaj do zelenýho… se spoustou věcí jsem se naučila pracovat já, obcházet spouštěče, předcházet těm situacím a odvádět pozornost, nad něčím jsem mávla rukou.. ale i tak se mi stane, že třeba jdem ven a najednou vztek totální, že je něco blbě, nebo v obchodě, že nebudem kupovat 25 banánů, ale jen 5, protože jeho baví je dávat do pytlíku. nikdy jsem jich nekoupila bednu jen pro jeho ptěšení a stejně to zkusí znova. a scéna je na světě, válí se po zemi, ječí, zouvá si boty atd.. a pak kolem chodí takové ty chytré, co to prostě nezažily a maj ty chytrý poznámky o tom, že jejich dítě by to zkusilo jednou…to už je mi pak do breku…
Tak to co popisuješ je přesně moje dítě. Měla jsem teda tu smůlu (nebo štěstí) že je taky první, tím pádem zůstane díky tomu taky jediné ![]()
@zuzouš no máš pravdu v tom, že za to, jaké je dítě, za to si můžou rodiče sami. Když už ne výchovou, tak geny, které mu předali jen a jen oni. A že bych teda měla pocit, že jsem něco nezvládla, to tedy já fakt nemám. Dítě je celkem zdravé, já nejsem v blázinci
rodina funguje, partner taky nezdrhnul, nejspíš tedy zvládám víc než rodiče klidných dětí. Ale furt lepší když je vzteklina, než kdyby byla třeba vážně postižená, to by byla větší fuška. ![]()
@Gina108 tak si gratuluj, bereš to pozitivně, často polovina úspěchu
Ve skutečnosti, kdyby se ty naše děti postavily do řady, třeba bychom zjistily, že tady Anička a támhle Pepíček jsou vlastně povahově stejní, jen maminka Aničky se nervuje a maminka Pepíka je splachovací a pak v diskuzi to pak vyzní bůhvíjak ![]()
@zuzouš rekace je vžydcky přímo úmětná zkušenostem, človějk, ketrej jednou spadne ze sklály ( pokud to přežije) už nikldy k žádnýmu okraji nepoleze a bude hysterickej. ten co nespadl, bude vysmátě pozovat na okraji a bude mít toho, co se bojí za magora.. stejně tak matky do klidnejch dětí budou odsuziovat ty do těch vzteklejch.. a an tom, co píšeš je samozřejěm velej kus pravdy, a le chybí mi tam to, že někdy je prostě něco, s čím se hnout moc nedá a je pottřeba se s tím smířit.. stejně. jako koje dvě hodný děti nejsopu hodný až tak mojí zásluhou, jako to, že jsou takoví.. stejně jako vščchna moje miminka jsou hodná, spavá a žravá, ale nikdy neřej´knu řže je to tím, že jsem dobrá matka
taky smi přijde, že je dost rozdíl, když tady holky popisují situaci, kdy se dítě takhle začalo chovat třeba po narození sourozence, tam to nebude povaha dítěte ale volání o pomoc… u nás to třeba začlo jen tak, ze dne na den bez vnějšího vlivu…
@marmelada78 neházej flintu do žita, bude líííp!!!
@ixule díky
podle teorie že šílený obdobá vzdoru rovná se klidná puberta, bude ten náš sedět ve fraku za klavírem a hrát „mócarta“ a nevěřícně koukat an svoje opilý kamarády ![]()
@Krrysa ja sem jen nakoukla, muzu se zeptat, kdy se tato jeho povaha zacala projevovat? V roce se vztekaly napriklad pri sebrani hracky vsechny nebo zadny? Se desim, co nas nekdy ceka, mala se dokaze pekne vzteknout uz ted, kdyz ji neco sebereme/zakazeme. Tak uz ted premyslim, jak tomu co nejlepe predchazet. Ve vychove nemam bohuzel zadny vzor (pokud nejaky, tak spatny)… Diky
@Krrysa píše:@ixule díkypodle teorie že šílený obdobá vzdoru rovná se klidná puberta, bude ten náš sedět ve fraku za klavírem a hrát „mócarta“ a nevěřícně koukat an svoje opilý kamarády
jo? no tak uvidíme
i když já nevím, období vzdoru je kolem dvou let ne? starší to má od narození do teď, tak nevim ![]()
@blumen píše:
@Krrysa ja sem jen nakoukla, muzu se zeptat, kdy se tato jeho povaha zacala projevovat? V roce se vztekaly napriklad pri sebrani hracky vsechny nebo zadny? Se desim, co nas nekdy ceka, mala se dokaze pekne vzteknout uz ted, kdyz ji neco sebereme/zakazeme. Tak uz ted premyslim, jak tomu co nejlepe predchazet. Ve vychove nemam bohuzel zadny vzor (pokud nejaky, tak spatny)… Diky
vím, že to nebylo na mě, ale jen písnu zkušenost.. mladší je pohodář, ale když mu něco zakážu nebo seberu, tak taky chvíli hysterčí, ale to mi přijde celkem normální, prostě něco chce, ty mu to nedovolíš, tak to beru jako vyjádření nesouhlasu, většinou to za chvíli přejde.. beru to tak, že mě kdyby někdo něco sebral nebo zakázal, tak budu taky naštvaná a musím to nějak projevit… ale to je jiné, než to o čem jsme tu psaly předtím
@ixule píše:
vím, že to nebylo na mě, ale jen písnu zkušenost.. mladší je pohodář, ale když mu něco zakážu nebo seberu, tak taky chvíli hysterčí, ale to mi přijde celkem normální, prostě něco chce, ty mu to nedovolíš, tak to beru jako vyjádření nesouhlasu, většinou to za chvíli přejde.. beru to tak, že mě kdyby někdo něco sebral nebo zakázal, tak budu taky naštvaná a musím to nějak projevit… ale to je jiné, než to o čem jsme tu psaly předtím
Dekuji, ja si rikam to stejne, je ji zatim 11 mesicu a vypada na pohodarku, ale jak se ji neco nelibi nebo se ji neco zakaze, je to rev jak na lesy
hned ji ty veci nevracim, aby si nezvykala, ze si to vyrve. Ja byla hrozny dite, tak uz si radeji zjistuji vychovne veci dopredu, at tomu trochu predchazime…
@blumen u toho třetího ( mám jich 5) to začalom kolem rokua čtvrt… normální dtě, když mu sebereš hračku, nebude dvě hidiny řvát, mlátit, kopat a válet se po zemi ![]()
@Krrysa píše:
@blumen u toho třetího ( mám jich 5) to začalom kolem rokua čtvrt… normální dtě, když mu sebereš hračku, nebude dvě hidiny řvát, mlátit, kopat a válet se po zemi
Jo a aha
![]()
@ixule píše:
jo? no tak uvidímei když já nevím, období vzdoru je kolem dvou let ne? starší to má od narození do teď, tak nevim
U těch nemluvících dětí to je problém… Starší taky dlouho v podstatě nemluvil, ale u nás byl rozdíl v tom, že já mu drtivou většinu věcí rozuměla a věděla jsem, co chce. Stejně tak on většinou rozuměl mně.
Jak jsou u prcka větší problémy s tím, že mu rodiče nerozumí, navíc ještě on nechápe je, do toho jde do cizího prostředí, kde mu nerozumí nikdo, musí to být pro něj šíleně stresující a pak už záleží na povaze toho dítěte. Některý se uzavře do sebe, jiný je vzteklý…
A já to docela chápu. Však je to podobný, jak kdyby tebe někdo vzal a poslal tě třeba do Japonska. Taky nebudeš rozumět, chápat a pak prostě „nějak“ tu svoji frustraci vybiješ…
![]()
Normální čtyřletý dítko je prostě jinej „level“, než prcek, kterej v té době umí třeba jen pár zvuků zvířat a ze slov maximálně ne a tam (to byl náš případ)… ![]()
@kate02 jo jako já ho chápu, vím, že to musí být strašně stresující, když mi nedokáže říct, co chce, resp. mi to opakuje pořád dokola a já ani netuším a na druhé straně já mu taky pořád něco říkám a on netuší, já to chápu, přesto je to k zešílení
je fakt, že vr 2,5 letech se konečně naučil zvuky zvířátek a před třetím rokem začal říkat máma a konečně rozumět základně věci, které se dělají denně. Od té doby strašný pokrok, rozumí mnohem víc, přidává slůvka, začal konečně už i spojovat (co je to, to je.. atd.), hlavně co začal chodit od září do školky, tak se to dost lepší, je ve smíšené třídě, takže jsou tam i větší děti, což je dobře. Jinak v kolektivu je rád, školku miluje a kupodivu tam vůbec nevidím to, že by mu vadilo, že nemluví, on si ty děti sekýruje i tak ![]()
Jinak zrovna u nás třeba byl problém spíš doma, cizí prostředí nebylo tak hrozné, i když do teď neexistovalo jít někam na návštěvu nebo tak, udělal by z toho kůlničku na dříví, až teď už to celkem jde. Takže te´d je to tak, že co neumí říct, to si ukáže a to už je OK, já se třeba ptám na víc možností, a on řekne ano či ne, to stačí a díky bohu za to, ale dřív nebylo ani to a u všeho scéna na 10 minut, několikrát do hodiny ![]()