Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Z dlouhodobého hlediska - litujete druhého dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
5.4.23 06:04
Pokud se rozhodneš mít dítě, tak se rozhodni ty a manžel a podle sebe a ne podle kolegyň v práci. Mám pocit že vše vidíš černě. Mám mezi dětmi 8 let a je to dobrý rozptyl, měla jsem na oba dost času. Ale já jsem věděla hned, že nechci jedno dítě. Představit, že bych někdy měla litovat dvou dětí, mě nikdy nenapadaly.
- Citovat
- Upravit
5.4.23 06:23
Nelituju druhé ani třetí. Jenže já jsem je chtěla. I když je to nekdy zahul, jsem moc ráda, že jsou zdravé a můžou tu s námi mi být. Z tvého příspěvku to tak necítím. Kdyby bylo normální mít jedno dítě, jsi s tím v pohodě? Není to jen společenský tlak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:27
Mám po 7 letech třetí. Ano, už je znát trochu věk ( měli jsme ho v 35, teď nám bude 40), únava materiálu 😁, už si občas říkáme, že jsme mohli mít klid a víc volné ruce, víc času na sebe..ale litovat určitě ne. Jen jedno dítě bych mít nechtěla. Vel máte podle mě tak těsně ještě, já bych do toho asi šla, pokud ty myšlenky máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:28
Dvě podobné vlákna nad sebou? Copyrighti mají dneska od rána službu a jedou na jedno téma, jen ho otáčí?
@Anonymní píše:
Mám hrozný problém se rozhodnout ohledne pořízení druhého ditete. První uz ma 8. Zvazuji to uz dlouho. Manzel mechtel kdyz ji byli 3,4,5 a ted se staví neutrálně. Chce mit svuj klid. Pravda, že sama nevím, zda to chci. Muj klid a samostatnost prvního mi vyhovuje. Reknu si treba, to není nic pro me, zustanu u jednoho. A pak mě zžírá myšlenka, abych pak nelitovala, že mám jen jedno. Pak si zas řeknu. Jo chci mít další, abych nemela jen jedno a něusela se o nej tolik bat. Pak se zas zacnu bát šílených těhotenských depresí, kdymyslim jen na potrat a porad jen zvracím a vše me bolí. Probdené noci apod… Mám dojem, že se zblázním. Už sem mluvila i s psychologem. Ten stejně řekne návod a je jasný, že člověk se ve výsledku musí rozhodnout sám. Je mi skoro 35 a biologické hodiny tikají. Manzel ma 42. Bála bych se to oznámit ikolegyním v práci. Když někdo otěhotní nebo chce odejít. Dělají mu peklo ze života. Tak jestli i to ovlivňuje mé rozhodování. Zní toasi absurtně, ale ohužel mojí situaci nikdo jiný nežijeTaké se bojím toho, ano malé děti sou fajn ale pak to bude puberťák atd… a ja zas budu rozhodnutí litovat. Tak třeba to měl někdo podobně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:40
Nelituji ani třetího, ale mě třeba děti baví, zvlášť ty malinke. Naopak co mám 8 leteho, to už je samostatná jednotka a k ničemu mě nepotrebuje 
Ale v tvém případě už bych do toho asi nesla, manžel není nejmladší, ty už to mas tak na hraně (ja třeba po 30 už deti nechci), děti už stejně nebudou parťáci na hraní, než otehotnis a porodíš bude staršímu tak 10, nastupující puberta a bude chtít svůj klid taky, takže z mimina nebude asi moc odvareny. Mate už nějaký svůj život a podle popisu te to celkem stresuje a jediný důvod, proč o tom uvažuješ je, ze se bojis, ze jednou budeš litovat. To se nedá odhadnout, třeba se ti narodí extrémně náročné dítě, nebo postižené a pak budes naopak litovat, zes do toho šla. To nemuzes vědět předem no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jahuhudka
5.4.23 07:09
Prijdes mi hodne psychicky nevyrovnana. Druhe dite si neporizuj. Ja druhe dite mam a jsem moc rada, ze ho mam, ale ja ho vazne chtela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 07:21
Když člověk říká, že neví, zda něco chce, zpravidla v koutku duše nechce, ale myslí si, že by chtít měl 
Takže myslím, ze další dite moc nechceš, a s temi psychickými problémy se ani nedivím navic je šance, ze ve vyšším veku bude to těhotenství zase o krapet složitější než v nižším, můžeš mít více pridruzenych potíží, než kdyz jsi měla první ditko, tak zůstaň při jednom, však není žádná povinnost mít dvě 
Nelituji žádného ditete ani z dlouhodobého ani z krátkodobého ani z žádného jiného hlediska, jsou to naši mazlíčci všichni a šla bych pro ne umřít, i když naštvat mě umi a to poradne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 07:58
Hele já si také pokládám tuto otázku ohledně druhého. Ale ani ne tak z toho, že bych měla v budoucnu litovat, ale spíš vím, že to druhé bych si víc užila. Rodila jsem mladá, 23 let a byla naprosté tele. Ve výchově jsem nasekala také spoustu chyb a kluk se nanarodil jako deniální dítě. Musím se mu zkrátka víc věnovat. Momentálně kvůli učení. Ale posouvá mě to dál a dává zkušenosti a lituji, že zkrátka třeba když byl malinkej, tak jsem se mu tolik nevěnovala a nehrála s ním. Teď je mu 7,5 let. A vím, že kdyby bylo druhé, musela bych se vzdát své práce, být doma co nejdéle to půjde. Manžel také dost pracuje a babičky nemáme. Už máme i své pohodlí, plus čas na kluka, který má i své kroužky. Každopádně nelámu to přes koleno, buď to přijde, nebo ne. Mě ale vždy přepadne takový splín vždy na jaře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 08:03
@Anonymní píše:
Mám hrozný problém se rozhodnout ohledne pořízení druhého ditete. První uz ma 8. Zvazuji to uz dlouho. Manzel mechtel kdyz ji byli 3,4,5 a ted se staví neutrálně. Chce mit svuj klid. Pravda, že sama nevím, zda to chci. Muj klid a samostatnost prvního mi vyhovuje. Reknu si treba, to není nic pro me, zustanu u jednoho. A pak mě zžírá myšlenka, abych pak nelitovala, že mám jen jedno. Pak si zas řeknu. Jo chci mít další, abych nemela jen jedno a něusela se o nej tolik bat. Pak se zas zacnu bát šílených těhotenských depresí, kdymyslim jen na potrat a porad jen zvracím a vše me bolí. Probdené noci apod… Mám dojem, že se zblázním. Už sem mluvila i s psychologem. Ten stejně řekne návod a je jasný, že člověk se ve výsledku musí rozhodnout sám. Je mi skoro 35 a biologické hodiny tikají. Manzel ma 42. Bála bych se to oznámit ikolegyním v práci. Když někdo otěhotní nebo chce odejít. Dělají mu peklo ze života. Tak jestli i to ovlivňuje mé rozhodování. Zní toasi absurtně, ale ohužel mojí situaci nikdo jiný nežije
Vzhledem k tvému psychickému stavu bych do toho nesla. My máme dvě a chteli jsme dvě. Manžel ví, te kdyby bylo třetí, tak na potrat nejdu, ale cílene ho nechceme. Nikdy jsem z myšlenky na dítě a těhotenství nebrecela ani nezvracela a neupadala do depresi. Radši jedno s normální matkou než dvě s labilní zenskou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 08:06
@vejilka mám po 4 letech a čas se venovat miminu skoro jako prvnímu. Když není starší nemocný, tak je minimálně dopoledne ve školce, když chce jít po obědě, tak muze a stravime spolu i dost času. Je to takové win win než když mas děti po 2 letech a jen litas jak hadr na holí, protože je mas furt doma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.23 08:10
Tak psychický stav si nikdo nevybere. To je jedna věc. První dítě sem chtěla, s psychikou sem se nikdy neléčila (nebylo potřeba), ale to tehotenství bylo peklo. Po porodu se to obrátilo a byla sem za dítě štasná. I kdyz v tehu sem si prala jne potrat. Co se dá dělat, ne kazdej mý psychiku jako skála Antidepresiva atd sem také nebrala. Po porodu tak ncineberu, memí potřeba. Ted me asi jen děí muj věk, poslední moznoct a to ze by me treba opustil manzel a mám strach z těch těhu stavů co sem prozila. Na druou stranu děti mam, rada rada si s nema hraju a mazlim Bohužel ani nemužu rict, že tomu necham vony pruběh, prostě ten věk no. Ale tak třeba už se brzy rozhodnu a budu mít klid
- Citovat
- Upravit
5.4.23 08:11
Máš to případ od případu.
Já nechtěla druhé, partner ano, nakonec jsem to zařízla, že prostě ne.
A z osmiletého pohledu zpátky, díky bohu za to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám hrozný problém se rozhodnout ohledne pořízení druhého ditete. První uz ma 8. Zvazuji to uz dlouho. Manzel mechtel kdyz ji byli 3,4,5 a ted se staví neutrálně. Chce mit svuj klid. Pravda, že sama nevím, zda to chci. Muj klid a samostatnost prvního mi vyhovuje. Reknu si treba, to není nic pro me, zustanu u jednoho. A pak mě zžírá myšlenka, abych pak nelitovala, že mám jen jedno. Pak si zas řeknu. Jo chci mít další, abych nemela jen jedno a něusela se o nej tolik bat. Pak se zas zacnu bát šílených těhotenských depresí, kdymyslim jen na potrat a porad jen zvracím a vše me bolí. Probdené noci apod… Mám dojem, že se zblázním. Už sem mluvila i s psychologem. Ten stejně řekne návod a je jasný, že člověk se ve výsledku musí rozhodnout sám. Je mi skoro 35 a biologické hodiny tikají. Manzel ma 42. Bála bych se to oznámit ikolegyním v práci. Když někdo otěhotní nebo chce odejít. Dělají mu peklo ze života. Tak jestli i to ovlivňuje mé rozhodování. Zní toasi absurtně, ale ohužel mojí situaci nikdo jiný nežije
Také se bojím toho, ano malé děti sou fajn ale pak to bude puberťák atd… a ja zas budu rozhodnutí litovat. Tak třeba to měl někdo podobně 