Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
doudovka píše:
Klaraja: opustit ho nechci a mám dva důvody, už jen kvůli dětem, sama jsem dítětem z rozpadlého manželství a dodnes to těžce nesu, ač jsem byla fakt prcek… A druhej důvod i když je nejspíš nepochopitelnej i přes to všechno ho já kráva miluju.. a já když se zamiluju, takto jen tak nepřejde… Měla jsem a mám sto chutí se sebrat a táhnout, bejt trochu cáklá, tak ho snad i zabiju
No a jen taková informace na závěr, dnes má narozeniny… Ale jediný štěstí má, že vím kam jel a jsem informovaná přes známeho o jeho stavu a místa pobytu…
Ale jo to chápu,že ho miluješ.Ono s manželství „kvůli dětem“ je sporné,pro děti lepší spokojená maminka než sesypaná troska,kterou tatínek trápí a rodiče se hádají apod.A obětovat se dětem ano,ale do jisté míry.Nikdo nežije život svých dětí a ty prožiješ celý život nešťastná a děti jednou odejdou a stejně to neocení.Ale v tomhle je hrozně těžké rozhodnout se,co je a není správné.
Ale nějak nechápu,když má narozeniny,proč není s vámi?A to, kde je zjišťuješ přes kamarády.Přijde mi to strašně ponižující.
To že dnes pojede pryč vím už minimálně měsíc, kluci mu udělali oslavu, byla jsem taky pozvaná, ale nechtěla jsem tam jet..
navíc s jeho chováním to nevidím na manželství až za hrob…Ono to asi bude jen otázkou času,kdy si sbalí ty kramle sám a odejde…
S Baslerindou v podstatě souhlasím, děti se nemaj pořizovat s holou řití, ale psát to sem, to už je jaksi s křížkem po funuse.
A s tím zůstat s takovým chlapem nebo ne. Mně se zas líbí, že zakladatelka ctí rodinu a je ochotná pro vztah něco udělat a překousnout
, ale to by musel chtít i ten chlap a musel by si to sakra zasloužit. Takhle mám pocit, že on se jen cítí být omezovaný a ještě si myslí, že partnerka bezdůvodně žárlí a to bych ho teda nakopala.
Asi tě nepotěším. Chlapi držej spolu. Víš kolikrát si mamka myslela,že je u kámoše a ten to klidně potvrdil a ještě si vymýšlel,že se táta ožral jako prase. A hádej kde byl. U ní na zahradě.
Pokud ho miluješ jak píšeš a dokážeš mu to odpustit tak to s ním prober. Pokud bude chtít být s tebou tak s ní ať přeruší veškerý styk. Pokud je pro něj důležetější ona tak už to nezachráníš. Držím ti palečky.
A můžu říct,že rozchod rodičů bolí i když ti je 27let. Obvzlášť když jeden z nich se k tomu druhýmu chodá jako k hadru kterej už nepotřebuje.
Nechtěla jsem tam jet, jelikož je to malej motorkářskej sraz a noc strávená ve stanu s půlročním mimčem v týhle zimě… ee… Nebyla jsem nadšená, když se na tom semnou domlouval, ale povolila jsem mu to..
Gina108 píše:
S Baslerindou v podstatě souhlasím, děti se nemaj pořizovat s holou řití, ale psát to sem, to už je jaksi s křížkem po funuse.
Ale vždyť oni mají kde bydlet.Tak podle mě funguje rodina.Jsou dva začnou si budovat společné bydlení nebo se jeden nastěhuje k druhému,žijou spolu a pořídí si děti.Tohle přeci není o tom,že oni by jako rodina řešili,že nemají kde bydlet.Ale dokážeš si v reálu představit situaci,že chcete dítě a ty řekneš,ne promiň já si ještě musím našetřit na svůj byt,kdybychom se náhodou rozváděli jsem měla kam jít.Za jak dlouho myslíš,že si ten byt můžeš dovolit nebo vzít hypotéku apod. ono mít první dítě v pětatřiceti taky není úplně nejlepší. ![]()
berry4 píše:
navíc s jeho chováním to nevidím na manželství až za hrob…Ono to asi bude jen otázkou času,kdy si sbalí ty kramle sám a odejde…
Lépe bych to nenapsala ![]()
byt s nekym jen kvuli detem je naprasta blbost, to jim da dobrej zaklad kdyz uvidi ze maj maminku a tatinka kterej si ale domu vodi jinou pani a jezdi s ni na vylety, deti berou s sebou? to budes za chvili pekne ze hry…ja jsme sice z nerozvedeny rodiny ale tak proto vim ze mi rodicem byli vzorem a verial sjem na vernou lasku, kdyz se rozvedete tak si prece casem najdes nekoho jinyho kdo jim treba bude dokonce vetsim vzorem nez tvuj soucasny manzel
druha vec je to ze ho milujes…to je potom tezky, urcite bych zatrhla aby choidla k vam domu a zakazala jim se vidat, ikdyz se vidat nejspis neprestanou, alel spi nez to delat tobe pred nosem…
mozna kdyz se odmluvite ze spolu bduete dal zit jen ve volnejsim vztahu a ty si taky nekoho najdes treba mu pak neoc odjde a kdyz en tak je to taky jedno z reseni jak miz kde byt a nebrat detem tatu jak ty nechces…ale melo by se to delat tak aby deti o nicem nevedely…
No to je zase diskuse. Nezdá se vám, že takových je čím dál víc? ![]()
S takovým chlapem bych už nemohla ani bydlet pod jednou střechou, natož být jeho manželka. A ta paní, co ti ho odloudila je pěkná kurva. Oba se ti smějí do ksichtu a ty máš ještě náladu udržovat rodinu pohromadě. Šla bych okamžitě od toho. Třeba jen na chvíli, počkala bych, jestli se srovná. Když ne, ať si táhne za ní a cáluje parchant… ![]()
A k připomínce Baslerindy - super, že máš takovou rezervu, to tě šlechtí. Ale sama uznej, že to není standart… ![]()
nečetla jsem všechny příspěvky,ale sakra,jednou jste rodiče a musíte se podle toho chovat,hlavně tedy tvůj manžel!já bych si s ním sedla a řekla mu pěkně z plna hrdla,že tohle teda ne,že mi to vadí,jestli mu na tobě záleží,nechá toho..přeci mu kamarádka snad není milejší?a kdyby mu milejší byla,opustila bych ho.nenechala bych se takhle ponižovat..i kdybych se měla odstěhovat jen na přechodnou dobu aby si uvědomil o co přišel..jestli to necháš být,bude se stýkat s kamarádkou se kterou údajně nic nemá(v to fakt nevěřím..chlapi jsou jak zvířata..jednají pudově)a ty budeš za toho,kdo tomu nečřinně přihlížet a oni se budou smát ![]()
Já bych se tedy za žádných okolností (myslím tuto situaci) nikam nestěhovala, ale začala bych hospodařit po svém.
A mimochodem taky nevěřím, že spolu nic nemají. To, že spolu chrápou by mě napadlo jako první. Na přátelství mezi mužem a ženou nevěřím, ať si kdo chce co chce říká ![]()
O pár mužích kolem můžu říct, že jsou to kamarádi, ale popovídat, když se potkáme, případně posedět s partnery, to je hranice. Sama bych s nima nejela na výlet, nakupovat, či něco podobnýho. To už mi zavání něčím jiným…