Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Za měsíc nastupuji do práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.1.14 13:49
@Anabellka No to je taky blbý, když tak někdy mu koupíš nějakou hotovku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 16:17
to bude v pohodě, neboj 
Já mám 2 kluky s odstupem 7mi let - takže u prvního jsem byla 3 roky doma, pak 3 roky do práce a pak další 3 roky doma = byla to nejlepší léta mého života, to říkám naprosto z hloubi srdce, a vím, že se to nikdy nevrátí - proto jsem ráda, že jsem si to všechno odchovala, odvařila a odvozila sama 
. U druhého jsem kočárek nedala ani manželovi - milovala jsem procházky!! Taky jsem hodně „perfekcionalistka“ nebo spíš jinak - já jsem hrozně systémová, mám prostě svůj pevně vymyšlený systém, řád v tom dni, co kdy udělám, stihnu a jsem hrozně nerada, když mi to někdo/něco naruší 
. U mě by nikdy nehrozilo to, že bych se ráno vzbudila a vůbec bych netušila, co bude na oběd, co budu dělat, kam půjdeme na prochajdu atd. - vše jsem měla vždy vymyšlené, abych to stihla + s procházkou a vyzvednutím staršího z družiny.
Osobně si myslím, že takové ty „deprese na MD“ apod., co tu občas čtu, právě pramení z toho, že ty maminky nemají/nebo neumějí si vytvořit nějaký podobný řád v tom dni - jako když chodily do práce. Ono člověk je s miminem/batoletem prostě „jenom“ doma, prostě takové časové „vzduchoprázdno“ a podle mě - člověk si MUSÍ vytvořit určitý režim, jinak v tom čase tak nějak „tápe“…ale je to jenom můj názor, někdo má rád chaos, zmatek a to, že v poledne neví, co bude na oběd = tohle já z duše nesnáším a snažím se tomu vyhnout.
U obou kluků jsem nastupovala ze dne na den na plný úvazek do práce s 2 dny v týdnu do 17.30 hodin - no, neříkám, byl to šok 
- zvlášť u toho prvního, u druhého už tak ne - to jsem se těšila, protože jsem znala všechny kolegy, po první mateřské jsem nastupovala na jiné místo a nikoho neznala…Hodně mi pomohla maminka - ale nikoliv přímo nějak fyzicky hlídáním apod., ale hodně psychicky, dodávala mi odvahu, ať se nebojím a jdu, že takové místo jako mám já bych nikde nesehnala (což je pravda ), pak mi i pro malého chodila do školky - v ty dlouhé dny a když měl manžel odpolední = u nás je vše ještě tím víc kombinované, že manžel dělá na směny…
Dívej - teď máš doma tříleťáčka, ale to tak strašně letí, příšerně a jde v podstatě o to, překlenout takové ty 2 nebo 3 roky „z nejhoršího“, dokud bude ve školce mezi maláčkama…a fakt to hrozně rychle uteče. Já mám doma už předškoláka, po prázdninách jde do 1. třídy a vidím, jak obrovský rozdíl to je - i proti loňskému roku.
Pokud máš dobrého zaměstnavatele, že ti nebude hrozit vyhazovem nebo dělat scény, když např. půjdeš s malým k dr. nebo zůstaneš na OČR = tak to je fakt v pohodě!!
Já taky ráda doma šúruju - a říkám, miluju přehrabovat oblečení, přerovnávat, dělat pořádek ve fotkách (dělám klasická fotoalba), na obou RD jsem se věnovala ručním pracem - vyšívala jsem, korálkovala…jojo, byly to zlaté časy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 17:28
@Gerberka asi by jsme si rozuměli
Taky mám rada systém a pravidla, neplánuju nějak moc dopředu, ale ten týden mám zorganizovaný hezky.
Já se vracím také do práce, která mě baví a mám tam kamarádky, šéf je taky fajn…toho se nebojím. My jsme měli problém se školkou nevzali mi malého tady v místě bydliště, kde by ho popř. mohl vyzvednou i někdo z rodiny. Budu ho vozit do města, kde pracuji a to je 15 km, takže i to vstávání bude ze začátku šok, teď máme s malým veget. A bude to tedy na mě i vyzvednutí no, ale možná od září se uvolní místo a bude moct nastoupit tady v místě bydliště. Já teda ještě trénuji moderní gymnastiku, ale teď už jen tak okrajově dceru, takže mám co dělat pořád.
Do práce se těším na kolektiv a že teda se na chvíli zbavím i toho malého sviště.
Doufám, že se to zvládne v klidu a budeme nějak hezky fungovat bez shonu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 17:37
jo, taky to tak mívám na týden naplánovaný
Hlavně aby ti malý moc nemarodil…starší byl úplný anděl, marodil minimálně a to chodil naplno od 6.45 do 15 hodin každý den do školky, nikdy nešel po obědě - a byl minimálně nemocný…
Zato s mladším jsem si to opravdu „vynahradila“ 
- první půlrok OK a pak to začalo - celý jeden kalendářní rok byl marod, nevydržel ve školce dýl než 1 týden, atb. během jednoho půlroku 6×, pak vytržená nosní mandlička - pokrok nic moc, ale aspoň dostal z alergo+imuna bakteriální lyzáty na dýchací cesty - pokrok byl ten, že měl delší odstupy mezi nemocema (vydržel chodit v kuse i 6 týdnů - to byla první vlaštovka).
Vloni v 6ti letech měl plané neštovice (dle mnoha dr. je prodělání neštovic „stimulem“ imunity a ne naopak - jakože neoslabují imunitu, nýbrž „posílí“) a musím zaklepat, že od první půlky května, kdy měl naposled Ospen, tak doteď atb. neměl, což je 9 měsíců - ZÁZRAK, ve který bych předtím vůbec nedoufala. Má i odklad docházky - půjde v 7mi letech - letos po prázdninách bude prvńáček, já to chtěla i z důvodu té vysoké nemocnosti. Je pravda, že mezi předškoláčkem a čerstvým maloškem je propastný rozdíl - ve všem, i v té odolnosti. A nebýt tolerantního zaměstnavatele, který nehrozí vyhazovem za časté ošetřovačky a chápe, že děti musejí odrůst - tak jsem se mohla jít někam klouzat
Tak ať to hezky zvládneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 17:43
ještě jsem ti chtěla napsat, že podle mě to strašně moc souvisí s psychikou toho kterého dítěte. Starší syn - ačkoliv byl do 7mi let jedináček - tak nebyl na mě nijak fixovaný, ani nějak „rozmazlený“ - což dost lidí rádo rodičům jedináčků předhazuje. Dodnes je to velice skromný a nenáročný chlapec, který je vděčný za každou pozornost…
Zato ten malý - to je jiné kafe. 
Člověk by řekl, že bude v pohodě a ono ouha - odmalička na mě fixovaný, ve školce si vůbec nemohl zvyknout, scény, že mi ho učitelka odtrhávala od nohy. Osobně si myslím, že školka mu prostě nějak „nesedla“ doteď. A to jak může, tak si vynutí, aby manžel pro něho skočil po obědě, jak může, tak se chce „vyhnout“ školce. A přitom v šikovnosti, obratnosti a samostatnosti, společenskosti daleko předčí toho staršího…fakt kolikrát to nechápu.
Můj zkušenostmi prověřený názor je ten, že nemoci úzce souvisejí s psychikou - a u malých dětí to platí snad dvojnásob. Ten malý lítá jak drak, řádí všude - jenom musí mít „maminku“. A ve školce bylo všechno v pořádku - učitelky, děti - nikde žádný problém nebyl (jakože by měl špatný zážitek a proto tam nechtěl) - a k srdci mu to nějak nepřirostlo. I když letos je to sto a jedna oproti tomu prvnímu roku. Jsem na něho zvědavá jako na prvňáčka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 17:59
No teda, taky jsem zvědavá jak to bude s těma nemocema, co si vzpomínám, tak mi ty starší děti moc nemarodily. Já mám štěstí, že manžel má super babičku 70 let a ona by popř. pohlídala.
Moje mamka pracuje na směny, taky by jsme to museli nějak řešit a určitě by mi pomohla.
Malý má děti moc rád, tak doufám, že bude ve školce spokojený, ale člověk nikdy neví 
U nás první třída byla vždycky náročná snažila jsem se je vést k samostatnosti a opravdu jsem se oběma poctivě v první třídě věnovala a mám zkušenost, že se to vyplatilo. Od druhé třídy o učení skoro nevím, vše si dělají sami, jen když si neví z něčím rady přijdou. Syn měl trošku problémy vzpomínám si ze čtením, ale dohnali jsme to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 18:52
ta babička bude k nezaplacení - uvidíš! super
Já měla jenom mou maminku - bohužel před 2 lety mi nečekaně zemřela, bylo jí 73 let a nikdo to vůbec nečekal. Otec žije úplně sám, je mu 86, je to cesta hodinu mhd přes celé město - vozím mu tam zamražené kastlíčky s jídlem (právě díky tomu mému „systému“ vaření - jinak by to nebylo možné to takto zamražovat a vozit - je to třeba 15 porcí navařných během 3 týdnů) + mu vyperu a vyžehlím, ale to je vše, co je v mých silách pro něj udělat. O moje děcka se nikdy nezajímal, nejezdil k nám, vše jenom maminka.
Tchýně - to je o ničem, jednak už je jí v současnosti taky přes 80, to je jedna věc, a druhá věc je, že ani když byla mladší, tak se vůbec nijak nezapojovala, měla vždy „svoje zájmy“ a neustále mi to dávala najevo, že „právě teď nemůže“. Přitom všichni už byli dávno v důchodu, kdy se narodil starší syn, ale pořád je pro všechny důležitější něco jiného…jejich věc.
Právě díky tomu, že jsem byla odmalička kluků odkázaná sama na sebe (příp. na manžela), tak jsem se vše musela naučit, ve všem si právě najít ten „systém“, jinak bych vůbec nic nestíhala. Nechápu třeba, jak tu některé maminky píšou, že hlídání mají zajištěné (př. přes víkendy) a stejně si stěžují, že nestíhají a nic je nebaví - to fakt nechápu. Tohle bych já nemohla tvrdit ani omylem - jednak bych na takové přemýšlení neměla vůbec čas a jednak ty děti a domácnost na plný úvazek by mi to ani neumožnovaly…
Ale kluci jsou už větší , zvládneme mnohem víc, dokonce po 15ti letech manželství jsem se odvážila jet s nimi sama na 14 dnů na hory - a letos už takto pojedeme potřetí. Všechno jde, když se chce - a to jsem tam bez auta (nemám řidičák, manžel nás přiveze, odveze) - ale jinak sami, protože 2 měsíce prázdnin musíme vykrýt dovolenými jenom já + manžel, takže on chodí mezitím do práce…a když já chodím do práce, tak je s klukama on a věnuje se jim zase on… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.14 19:48
S tím tatínkem tě obdivuji hezké , to je taky asi starost. Já mám rodiče pracující v důchodce. Jsou ještě plní elánu, ale spolu nežijí. A manžel má taky rodinku ochotnou pomoct. Já je zase až tak nevyužívám, ale občas se to hodí.
Ty hory jsou super to si určitě s klukama užíváte já bych se asi také nebála sama jet z dětma, jenže manžel přes týden někdy i o víkendu není doma, proto se snaží být s náma alespoň přes svátky a prázdniny. Taky jezdíme každý rok většinou přes silvestra, letos jsme po dlouhé době nebyli nevyšlo to 
A na jarní prázdniny právě už budu čerstvě v práci.
Můžeme být na sebe pyšné, že to tak hezky zvládáme co? I když já ještě uvidím, abych tady potom za 2 měsíce nepsala jak jsem na dně a bez sil a nic nestíhám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
