Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím proč, ale při podobných příspěvcích se nějak automaticky vžívám do dítěte a tady mi bylo hodně úzko a cítila jsem osamění a nepochopení.
Zkus se na to podívat tak, že ta pětiletá holčička je tady na světě teprve chvilku, neví a neumí vše to málo, co my ve svém věku. Přičti k tomu jedinečnou osobnost, kterou zase ty úplně ještě neznáš. Mělo by ti vyjít, že jsi jako rodič průvodce a uvádíš své dítě do života. To znamená, že co do ní teď vložíš-všechnu lásku, trpělivost, ochotu, vztek, odstrkování, nepochopení se v ní jak v prázdné nádobě usazuje. Vše, co děláš první roky života svého dítěte, je základ pro další jeho život.
Bagatelizování /vymýšlí si/, odstrkování /si myslí, že se přitulí a bude dobře/ je podle mě cesta k nedobrým vztahům. Můžeš mi prozradit, kde by ten človíček měl jinde hledat pocit bezpečí než u rodiče-maminky nejvíce?? Možná by opravdu neškodilo se zamyslet nad sebou, než pošlapete duši svého dítěte
![]()
Ono to má fakt dvě strany, když se nad tím zamyslím.. Třeba náš 6 když nepotřeboval nějaké okolo chození, a te´d přijde, pojd mi něco přečíst, pojd mě uložit.. Tak jdu lehne si krátce mu něco přečtu, řeknu dobrou, necháme svíti buď chodbě-a teď mě napadlo, jak má lampičku tak vždycky dělá kraviny, možná bych zkusila spíš někde na chodbě, aby nebylouplně tma, ale lampičku ne.. Přijde mě, že třeba u nás jak má lampičku, tak ještě si potřebuje vzít to a ono, a pozděj usíná..
Nas jednu stranu takto, ale na druhou bych se sebou taky nenechala orat.. Pokud tam neni tma, má pití, třeba ji něco přečtet, pohladíte, ale řeknete spát, tak prostě by neměla chodit 10 krát a vztekat se..
víš asi co bych udělala
asi bych si šla na 10 min k ní lehnout, kdyby byl můj muž tak vytočený a zkusila na půl uspat, ale nedělala bych ot jako pravidlo.. V noci několikrát ji vracet
@emicka22 píše:
Dobry den. Mam takovy problem, nase mala ma 5 let, obcas miva pred spanim nekdy i v prubehu den takove zachvaty ze se nasve a dela naschvaly, napr tim ze kdyz jdeme ven najednou se zastavi a ze dal nejde, nebo ze se neumi vysmrkat, nebo ze neumi uklizet proto neukludi po sobe pokoj, nebo si nezvedne hracku protoze ji boli bricho atd… kdyz ji samozrejme servem tak zacina brecet kdyz po ni chcem at udela tu vec u ktere se sekla tak zacne neskutecne rvat a rve a rve a rve a nic ji neutisi. Jo utisilo by ji to kdybych to udelala za ni a jednala s ni hezky ale v tom pripade se to nekdy neda, nechceme s manzelem aby si na to zvykla a at je to jeste horsi nez ted. Dnes mela opet zachvat revu a breku, protoze nechtela spat a porad chodila za nami do loznice. Manzel se dnes uz opravdu nastval a dal ji do vany a zacal ji kropit sprchovat ledovou vodou. Na to jsem se samozrejme nemohla divat protoze jsem videla ty komplikace co muze zpusobit/stres, nachlazeni, zanet mocaku atd…)tak jsem to okamzite stopla. S manzelem jsme se silene pohadali, protoze si myslim ze ta sprcha uz byla moc a ted je to ve stavu ze starsi dcera porad breci ze se hadame a mala uz spi /u ni jsem chvili sedela/a ze spanku pokaslava
Tak mi prosim poradte co delat s ditetem ktere se tak chova?
To, co jsi popsala je síla a poslala bych vás s mužem k psychologovi. To nemyslím ironicky, ale v zájmu vaší holčičky. Změnit a zapracovat na sobě musíte vy. „Samozřejmě jste ji seřvali“ a pak ještě ledová sprcha
- to vše před spaním, kdy naopak máte dítě zklidnit. To má zřejmě místo čtení pohádky před spaním. O tom jsi se totiž doposud vůbec nezmínila a na tento dotaz jiné uživatelky si vůbec nereagovala. Z toho usuzuji, že tohle není vaše parketa. Rodiče mají být pro dítě bezpečí a chránit ho, vy té malé nehorázným způsobem naopak ubližujete. Takhle se k milovanému dítěti rodič nechová. Chybu vidím ve vašem jednání a záleží jenom na vás, jestli dokážete změnit svůj přístup. Přiznejte si, co děláte špatně a jak by jste se cítili na místě vaší holčičky. Naučte se číst pohádky před spaním ![]()
@Halamka píše:
Nevím proč, ale při podobných příspěvcích se nějak automaticky vžívám do dítěte a tady mi bylo hodně úzko a cítila jsem osamění a nepochopení.
Zkus se na to podívat tak, že ta pětiletá holčička je tady na světě teprve chvilku, neví a neumí vše to málo, co my ve svém věku. Přičti k tomu jedinečnou osobnost, kterou zase ty úplně ještě neznáš. Mělo by ti vyjít, že jsi jako rodič průvodce a uvádíš své dítě do života. To znamená, že co do ní teď vložíš-všechnu lásku, trpělivost, ochotu, vztek, odstrkování, nepochopení se v ní jak v prázdné nádobě usazuje. Vše, co děláš první roky života svého dítěte, je základ pro další jeho život.
Bagatelizování /vymýšlí si/, odstrkování /si myslí, že se přitulí a bude dobře/ je podle mě cesta k nedobrým vztahům. Můžeš mi prozradit, kde by ten človíček měl jinde hledat pocit bezpečí než u rodiče-maminky nejvíce?? Možná by opravdu neškodilo se zamyslet nad sebou, než pošlapete duši svého dítěte![]()
hezky napsané ![]()
My jsme teď doma zavedli po vzoru kamarádky černé puntíky. Ani jsem nevěřila jaký to bude mít efekt. Máme taky 4,5 leté dítě a když zlobí tak mu řeknu že mu udělám černý puntík a on nechce a v momentě je převlečený nebo hotové to co do té doby trvalo věčnost.
Ale asi jsem pochopila že máte jen 1 dítě. kdyby jste měli aspoň 2 děti, to by byl teprve kolotoč. Kdyby manžel místo toho pc šel a s dcerou si řekl básničku nebo zazpíval písničku, uděl by líp.