Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím, mám asi docela trochu blbý dotaz, přijde mi, že se kolikrát směju, mám úplný záchvat smíchu a ani nevím čemu se směju, třeba jednou jsme ve škole říkali nějakou prezentaci a já jsem se tam začala smát, nebo kolikrát když něco říkám, ne že bych se smála nevhodným věcem to ne, ale kolikrát se začnu smát a nikdo se kolem nesměje, není to tak že bych se smála každý den to ne, nebo, že bych někam šla a po cestě bych se smála to zase takhle ne, ale vadí mi to hlavně z toho důvodu, že když pak něco třeba říkám, tak je to docela blbý, a hlavně já se pak nemůžu přestat smát, třeba když se směji s přáteli tak to mi nevadí, ale takhle je to kolikrát blbý.
to se tak v pubertě stává, neboj vyrosteš z toho
Já v pubertě nejsem a stejně se často směju, kouknu kolem sebe a jsem jediná která se směje. Prostě mám trochu jiný smysl pro humor, ale v životě jsem našla dost lidí se stejným smyslem pro humor, tak aspoň vím, že nejsem zas tak nenormální ![]()
@alena1995 píše:
Já v pubertě nejsem a stejně se často směju, kouknu kolem sebe a jsem jediná která se směje. Prostě mám trochu jiný smysl pro humor, ale v životě jsem našla dost lidí se stejným smyslem pro humor, tak aspoň vím, že nejsem zas tak nenormální
Lepší než být věčně nasraná, jak to má drtivá většina lidí. Nevzpomeneš si jen na něco? Ono když se člověk nesmí smát, tak to evokuje eště k většímu smíchu. Mně to připomíná mé školní léta, kdy sme měli např. hrozně výbušnou angličtinářku, takže tam nutkání se smát nějaké největší blbosti bylo zkrátka největší. Pak člověk skončil za dveřma seřvaný, ale tam už se ti najednou nechce smát, žejo. Vrátíš se a zase tě to bere… myslím, že to je celkem normální.
Keňa to rada vzpominam, taky jsem kolikrat behem vyučování letěla za dvere.
A abych te uklidnila - obcas se to přihodí i lidem ve veku tvych rodicu a prarodičů…
Zdravím, mám asi docela trochu blbý dotaz, přijde mi, že se kolikrát směju, mám úplný záchvat smíchu a ani nevím čemu se směju, třeba jednou jsme ve škole říkali nějakou prezentaci a já jsem se tam začala smát, nebo kolikrát když něco říkám, ne že bych se smála nevhodným věcem to ne, ale kolikrát se začnu smát a nikdo se kolem nesměje, není to tak že bych se smála každý den to ne, nebo, že bych někam šla a po cestě bych se smála to zase takhle ne, ale vadí mi to hlavně z toho důvodu, že když pak něco třeba říkám, tak je to docela blbý, a hlavně já se pak nemůžu přestat smát, třeba když se směji s přáteli tak to mi nevadí, ale takhle je to kolikrát blbý.