Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tarjei píše:
@Premek_Orac kazdej jeci jinak..a kazdy dite to jinak snasi…ale ja myslim ze je to dobre, dite ma znat skalu emoci…
Přesně tak. Když byli synovi asi dva roky, tak se sousedka pohádala s moji mamkou před synem. Ten stál a koukal jak puk. O den později jsem se dozvěděla od mamky, že sousedka pak přišla znova, už v pohodě a celá vyjančená, jak byl kluk úplně zkoprnělý a že na něj doma musíme děsně řvát, když si to tak bere. No, pravdou bylo, že kluk takový jekot slyšel poprvé
Teď už je odolnější ![]()
@Tarjei tu vařečku o linku fakt přerazíš?? jako že je na dva kusy?? tý brďo, to musí bejt rána
zkusila bych to taky, ale mám blízký vztah ke svým kuchyňským potřebám a i tu vařečku bych obrečela ![]()
@lauraka píše:
@jakanas smrade mi teda prijde o dost horsi nez parchante
Tak to mě teda příjde lepší smrade, protože parchant bylo dříve označení pro nemanželské dítě, ale to jen tak pro informaci. Dneska už je to nadávka jako každá jiná
@Anonymní píše:
Vim, ze me tady asi zadupete do zeme, ze budete rikat, ze jsem si nejspis ani dite nemela porizovat, kdyz mu tohle dokazu rict, ale ja uz proste rupladesne me to ted mrzi
miluju ho nadevse!!!
pri jedne z jeho scen, ktera nastala zrovna jeste k tomu v noci, kvuli auticku, jsem bouchla a rekla mu ty parchante. :‚( achjo :‘( tak moc me to mrzi!! Kdyby to slo, vzala bych to tak rada zpatky.. :'(
A už chodí prcek do školky?? Jesli ne, tak to je znamení, že už je čas. Taky jsem to tak měla. Jinak mašinky a jiné různé předměty hledám po nocích stále + jako bonus mi mladej chodí v noci do ledničky pro mlsky a když už neví co, tak si večer před spaním naskládá do umělé mističky s víčkem hroznové víno a to pak v noci normálně svačí. Přemýšlíme, že mu dáme do pokojíčku minibar, aby to neměl tak daleko
jo a vstávám každý den do práce v 5:30, takže někdy taky opravdu pěním
![]()
@ančapepča píše:
Tak to mě teda příjde lepší smrade, protože parchant bylo dříve označení pro nemanželské dítě, ale to jen tak pro informaci. Dneska už je to nadávka jako každá jiná
jojo
Parchant nebo řídce panchart je v současnosti obecná nadávka (to jsem nevěděl a proto to také nepoužívám). Původně bylo v češtině slovo panchart označením nemanželského dítěte, převzaté z německého „Banchart“ (zrozený na lavici). Dříve se místo slova parchant používalo slovo kopřivák, což vyjadřovalo, že dítě bylo zplozeno „v kopřivách“, nikoli v manželském loži (v manželském svazku).
@ančapepča píše:
Tak to mě teda příjde lepší smrade, protože parchant bylo dříve označení pro nemanželské dítě, ale to jen tak pro informaci. Dneska už je to nadávka jako každá jiná
no jo, když dneska je spousta malých dětí nemanželských… Znám hodně párů, co se braly až po druhém dítěti, nebo před nástupem staršího do školy.
No u nás se mluví slušně (až občas na toho smrada)
A nedávno malej pětileťák po cestě ze školky vylezl z auta a říká „a do pice.“
Se ptám co že to říkal a on na do „no do pice, pidivej jak se mi blbě zlomila ta tyčinka“
To už bylo na mě docela silný kafe, ale asi se tomu v kolektivu dětí člověk nevyhne.
Týýjo a AJ překlad slova panchart je bastard… teda podle wiki… co se člověk všechno nedoví
@bubulina jo jo, taky jsem ten případ. máme dvě děti a svatba teprve bude ![]()
@lauraka píše:
@jakanas smrade mi teda prijde o dost horsi nez parchante
Tak zrovna to jsou výrazy, které dítě moc nerozliší. Tam reaguje spíš na intonaci a hlasitost.
Kdyby někdo říkal líbezným hláskem,,ty můj smrade malinkej," malý dítě by to bralo jako vyznání citu.
Ahoj, napíšu to klidně neanonymně a klidně mně ukamenujte, je mi to jedno ![]()
Nezlob se na mně, ae strašně to hrotíš ty a hrotí to i většina maminek.je trend, kdy se na dítě nesmí křičet, nesmí se mu dát na zadek, nesmí se mu vynadat, musí se mu vše kupovat, aby měli děcka totální blaho. Když něco provedou, div je nepochválý. Seí nad tříletým dítětem, kterému dvě hodiny vysvětlují co je dobré a co špatné a to dítě tomu stejně nerozumí a má to na salámu.
Neříkám-a rejpalky nechytejte se toho-že se má dítě třískat hlava nehlava, řvát na něj od rána do večera, nebo mu sprostě nadávat. Ale maminky, jste taky lidi a ujednou vám nervy, ujedou nervy každé mámě, každá má občas pocit, že už to nedá. Tak se proboha nemučte.
A krom toho, tahle super moderní výchova, kdy se na dítě člověk nesmí ani kčivě podívat je k prdu. Vidím kolem sebe maminky co to aplikujou a jejich děti jsou rozmazlený nevychovaný smradi. Neuměj děkovat, zdravit, jsou agresivní vůči ostatním dětem, už jako tříleté jsou schopné div ne mámu poslat do háje-a to si nedělám srandu.
Když si moje holka dovolý být drzá, nebo se chová jako zmeťour, tak to lítá. A výčitky rozhodně nemám, ona mi totiž neskáče po hlavě jako některé děti, nedělá mi scény v krámě, nic si nevynucuje. A řekla bych, že je to normální spokojené dítě
jen není rozmazlená a nevychovaná.
Taky mně samozřejmně mrzí když vyjedu kvůli blbosti, ale kdo ne, že…
@edyta Jsem podobného přesvědčení jak ty.
A výsledek stejný, mám hodné dítě. Kam malej přijde, tam je chválený. Pozdraví, poděkuje, dokáže pochopit, že tohle autíčko prostě nedostane… Problém bývají právě ty děti, na které maminky asi nestačí, občas se malej nechá strhnout a pak třeba do něčeho kope jako jiné děti atd. Ale většinou stačí vysvětlit. ![]()
@edyta vidím to stejně. dám výchovný pohlavek a dám i na zadek vařečkou. radši jim zmažu zadek proto, aby pochopily, že na schody do bazénu se bez dozoru prostě neleze, a světe div se, už na ty schody nikdy nelezou a to ani doma a nikde jinde.
Děti kolikrát hazí bobek na to, když do nich dospělej psychologicky hučí 2 hodiny. jedna rychlá svižná plácačka má větší efekt
a to je zbožňuju ![]()
@ančapepča píše:
@edyta vidím to stejně. dám výchovný pohlavek a dám i na zadek vařečkou. radši jim zmažu zadek proto, aby pochopily, že na schody do bazénu se bez dozoru prostě neleze, a světe div se, už na ty schody nikdy nelezou a to ani doma a nikde jinde.
Děti kolikrát hazí bobek na to, když do nich dospělej psychologicky hučí 2 hodiny. jedna rychlá svižná plácačka má větší efekta to je zbožňuju
přesně tak, lepší jedna přez zadek, než tisíc slov