Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se poptat, co je ve vztazích normální a co ne. Já jsem si myslela, že když se s někým bavím, ať už je to partner nebo kamarádi nebo kolegové, tak je je normální se zajímat o druhého. Poptat se, rozvíjet debatu, poptat se třeba jak se vyvíjí něco, o čem mi ten druhý říkal, když jsme se minule viděli. Taky to tak dělaám, ale přijde mi, že druhá strana skoro nikdy ne. Mluví o sobě, na otázky odpovídají, když říkám něco o sobě, tak nějak reagují, ale sami od sebe se nikdy nezeptají, žádný velký zájem. Manžel se mně nezeptá, jak bylo v práci, kamarádka mluví o své mámě, já se pak zeptám, co je u ní nového, ona se na moje příbuzné nezeptá. Kolegyně mluví o svých dětech a nikdy se nezeptá na moje. Je to normální nebo něco dělám špatně?
tak třeba nechtějí vypadat, že vyzvídají. Kdy ž kolegyně mluví o svých dětech a skončí s řečí, klidně můžeš sama začít o svých. Když nezačneš, tak si třeba myslí, že o nich mluvit nechceš.
Jsi přirozený empat a musíš přijmout, že ne všichni jsou tak nastavení. Lidé jsou dnes zaneprázdnění sami sebou, ale nutně to neznamená, že jsou to špatný lidi. Dřív jsem byla také v pozici, kdy se mě každý na něco ptal, já byla schopná mluvit jen o sobě a když člověk odešel, tak mi došlo, jakej jsem sobeček a že to musím změnit.
Tak jsem se jednoho dne začala ptát „na sílu“ i když mě to častokrát nezajímalo a později se to stalo automatickým. Dokud se člověk nechytne sám za nos, neuděláš s tím nic. Zkus se nějaký čas neptat, možná tím vzbudíš větší vzděvavost u druhých.
A ty rada mluvis o sobe? Ja se treba ptam, protoze jsem radsi, kdyz pozornost neni na me. Mozna to delas bezdecne a lidi te berou tak, ze jsi radsi posluchac. Pokud ti to takhle nevyhovuje, zkus se prestat ptat a uvidis.
@Silverine247 píše:
A ty rada mluvis o sobe? Ja se treba ptam, protoze jsem radsi, kdyz pozornost neni na me. Mozna to delas bezdecne a lidi te berou tak, ze jsi radsi posluchac. Pokud ti to takhle nevyhovuje, zkus se prestat ptat a uvidis.
I když se neptám, tak druzí mluví většinou jen o sobě. A zájem druhých mě samozřejmě těší, jen o sobě neumím tak hodně mluvit. Někdy mi přijde, že to jak jak o sobě druzí mluví je až chlubení, to neumím.
Každý je jiný, někdo řeší ostatní, spíše drby, ale sám sebe řešit nechce ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se poptat, co je ve vztazích normální a co ne. Já jsem si myslela, že když se s někým bavím, ať už je to partner nebo kamarádi nebo kolegové, tak je je normální se zajímat o druhého. Poptat se, rozvíjet debatu, poptat se třeba jak se vyvíjí něco, o čem mi ten druhý říkal, když jsme se minule viděli. Taky to tak dělaám, ale přijde mi, že druhá strana skoro nikdy ne. Mluví o sobě, na otázky odpovídají, když říkám něco o sobě, tak nějak reagují, ale sami od sebe se nikdy nezeptají, žádný velký zájem. Manžel se mně nezeptá, jak bylo v práci, kamarádka mluví o své mámě, já se pak zeptám, co je u ní nového, ona se na moje příbuzné nezeptá. Kolegyně mluví o svých dětech a nikdy se nezeptá na moje. Je to normální nebo něco dělám špatně?
Neni uplne dobry se vyptavat na hodne osobni veci.
Navic to funguje obracene.
Vetsi blizkost pri rozhovoru vznika tak, ze TY se jim sveris s necim vice osobnim a teprv potom oni se s tebou vic bavi o tobe a nasledne se s necim vice osobnim sveri i oni.
@Lucie_Sx píše:
Neni uplne dobry se vyptavat na hodne osobni veci.
Navic to funguje obracene.
Vetsi blizkost pri rozhovoru vznika tak, ze TY se jim sveris s necim vice osobnim a teprv potom oni se s tebou vic bavi o tobe a nasledne se s necim vice osobnim sveri i oni.
Tak to nevím, oni o sobě mluví hodně. Ptám se jich na to, co oni už říkali, ne, že bych vyzvídala.
@Anonymní píše:
Tak to nevím, oni o sobě mluví hodně. Ptám se jich na to, co oni už říkali, ne, že bych vyzvídala.
Tak jsi evidentne dobry posluchac, bud za to rada. Jako ja ti rozumim, taky mam kolem sebe par takovych lidi, co na sebe strhavaji pozornost. Mluvi stale o sobe, vypovidaji se, pak se zeptaji, jak se mam ja a berou do ruky telefon zkontrolovat Facebook. Dokonce jednou jedna znama ani nezaregistrovala, kdyz jsem v pulce vety prestala mluvit.
Tak jsem odesla. Mela by fungovat nejaka rovnovaha, lidi by se meli zajimat o sebe navzajem. U nekterych jajinku je to ovsem tezke. Asi bych na tvem miste ubrala s tim zajmem o ne, kdyz mas pocit, ze se ti to nevraci.
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se poptat, co je ve vztazích normální a co ne. Já jsem si myslela, že když se s někým bavím, ať už je to partner nebo kamarádi nebo kolegové, tak je je normální se zajímat o druhého. Poptat se, rozvíjet debatu, poptat se třeba jak se vyvíjí něco, o čem mi ten druhý říkal, když jsme se minule viděli. Taky to tak dělaám, ale přijde mi, že druhá strana skoro nikdy ne. Mluví o sobě, na otázky odpovídají, když říkám něco o sobě, tak nějak reagují, ale sami od sebe se nikdy nezeptají, žádný velký zájem. Manžel se mně nezeptá, jak bylo v práci, kamarádka mluví o své mámě, já se pak zeptám, co je u ní nového, ona se na moje příbuzné nezeptá. Kolegyně mluví o svých dětech a nikdy se nezeptá na moje. Je to normální nebo něco dělám špatně?
Neni to normalni, me se pritel vzdy pta co v praci, rodice atd.. ![]()
Já se taky vyptávám jen výjimečně. Když o něčem mluvíme a já v tom nemám jasno, tak se doptám a vyjasním si to, ale když někdo nastíní, že má nějaký problém, tak se zpravidla neptám a čekám, jestli něco řekne nebo ne. Já prostě nemám ve zvyku dělat někomu výslech. Buď se ptám opatrně nebo vůbec. Taky záleží na tom, s kým se bavím a co o něm vím.
Dřív jsem byla taková, že jsem mluvila víc já, ale teď víc poslouchám druhé. A já sama nejsem vždycky sdílná.
Není to o tom, že by mě vůbec nezajímalo, co druzí, ale jsem raději, když mi řeknou něco oni sami od sebe. A pak se o tom bavíme.
@lilith1 píše:
Neni to normalni, me se pritel vzdy pta co v praci, rodice atd..
Mě to odnaučil exmanžel už před mnoha lety. Taky jsem se ptala, co v práci a on mi na to odpovídal, že bych tomu stejně nerozuměla. Tak jsem se přestala ptát.
Teď mě tím vytáčejí děti a já chápu, co na tom exmanželovi vadilo, protože já taky kolikrát nevím, co jim mám na to říct, co v práci. Zvlášť, když jsem jim nechtěla říkat, že to stojí za… dvě věci. ![]()
@K2 8611 píše:
Mě to odnaučil exmanžel už před mnoha lety. Taky jsem se ptala, co v práci a on mi na to odpovídal, že bych tomu stejně nerozuměla. Tak jsem se přestala ptát.
Teď mě tím vytáčejí děti a já chápu, co na tom exmanželovi vadilo, protože já taky kolikrát nevím, co jim mám na to říct, co v práci. Zvlášť, když jsem jim nechtěla říkat, že to stojí za… dvě věci.
Zacnu jim vypravet, co jsem delala ja, kdyz byly pryc. Vetsinou se chytnou.
Proste to otoc.
@Anonymní píše:
Tak to nevím, oni o sobě mluví hodně. Ptám se jich na to, co oni už říkali, ne, že bych vyzvídala.
Ptas se jen proto, ze „se to tak ma“, nebo mas opravdovy zajem…?
To druhe ti moc neverim.
Tohle téma v sobě dost řeším. Já třeba nechci vypadat, ze jsem nějaká vterka, zvědavá atd.,tak se neptam. I když mě to třeba napadne ta otázka, nebo mě to zajímá, nezeptam se. Přitom rada poslouchám, co mi druhy povídá ani nemám problém odpovídat na otázky, na které se mě ptají, jsem s tím úplně OK. Ale ptát se já proste neumím. Čekám, ze o tom ten člověk začne sám a když ne, beru to, ze o tom nechce mluvit. Jako manžela se ptám, furt na něco
ale jiných lidi ne. A prave si říkám, ze to působí určitě jako ze se nezajímam, ze mi to je jedno atd.,ale není to tak ![]()
Ahoj, chci se poptat, co je ve vztazích normální a co ne. Já jsem si myslela, že když se s někým bavím, ať už je to partner nebo kamarádi nebo kolegové, tak je je normální se zajímat o druhého. Poptat se, rozvíjet debatu, poptat se třeba jak se vyvíjí něco, o čem mi ten druhý říkal, když jsme se minule viděli. Taky to tak dělaám, ale přijde mi, že druhá strana skoro nikdy ne. Mluví o sobě, na otázky odpovídají, když říkám něco o sobě, tak nějak reagují, ale sami od sebe se nikdy nezeptají, žádný velký zájem. Manžel se mně nezeptá, jak bylo v práci, kamarádka mluví o své mámě, já se pak zeptám, co je u ní nového, ona se na moje příbuzné nezeptá. Kolegyně mluví o svých dětech a nikdy se nezeptá na moje. Je to normální nebo něco dělám špatně?