Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zamilovaná do kamaráda - bydlí daleko, nevím, co cítí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.2.14 19:22
Zamilovaná do kamaráda - bydlí daleko, nevím, co cítí
Ahoj,
prosím Vás o názor. Zatím nemám moc štěstí na muže. I když to je relativní tvrzení : ) Nicméně - už skoro dva roky mám kamaráda. Můžu upřímně říct, že s ním mám pocit, že mi tak moc rozumí a v těžkých chvílích myslím jen na něj. Co by na to asi on řekl, už jen myšlenka na něj je pro mě malou útěchou, abych ještě vydržela.. Zajímá mě, zajímá mě, jak myslí, máme podobný styl přemýšlení - baví nás hloubat, povídat si o tom, psát… Ví o mých vztazích, trápeních, já znám jeho, radíme si, poskytujeme oporu. Navíc se mi hodně líbí, je tak krásnej.. Dokážeme si povídat třeba 3 hodiny v kuse, psát si.. Mám ho hodně ráda a hodně moc mu věřím. V současný době nejsme zadaní. On už delší dobu, já poměrně čerstvě. Ale nikoho zatím nechci, potřebuju zpracovat vztah, rozchod..
Překážka je v tom, že bydlí 300 km ode mě. Píšeme si, voláme přes Skype. Jednou jsme se sešli a bylo to skvělý. Plánujeme zase. Oba dva bydlíme u rodičů, on pracuje, já budu taky. Uvažovali jsme, že se kvůli práci nastěhujeme do Prahy, ale báli jsme se oba a v tom to padlo. Opustit svoje jistoty. Představa, že si najde slečnu, je pro mě bolavá. Je to jako těžký kámen v břiše. Na jednu stranu mu to přeju, dokonce jsem mu poslala kontakt na jednu hezkou a zajímavou holčinu. Na druhou stranu mě představa, že přijdu o člověka, který mě tak zajímá a je pro mě takovou útěchou, moc bolí.
Ale zároveň vím, že ho zase až tak neznám. Nevidíme se naživo, neznáme se, jak se chováme, když máme vztek.. Jen tak tuším. Vím, kdy je smutný, vím, jak se chová.. on o mě taky. Ale není to ta každodennost. Ale to je asi normální..?
Nevím, co dělat. Bojím se mu přiznat city. Bojím se, že přijdeme o přátelství. Že on je ke mně necítí, ale nechová se tak. Asi. Nevím. Nikdy jsme se o tom nebavili.. Trochu se stydí, je nervní, když se vidíme, když si voláme, jen tak z legrace říkal, kdy se asi uvidíme.. Mám čekat? Nebo to risknout? Jenže teď se nesestěhujeme.. je to tak riskantní. Jsem zmatená. Ale jsem do něj blázen. Blázen do svojí představy o něm? Co byste dělali vy?
Děkuju Vám!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.14 19:25
Tak já bych mu všechno řekla tak, jak jsi to napsala nám a po jeho reakci (kladné) bych se sestěhovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 19:27
Jenže to nejde.. Budu tady teď mít práci, jsem po škole, nemám praxi, těžko ji odmítnu. Ze strachu. A on se bojí zase o tu svojí, ale ničí ho to. A nejhorší bude, když nebude cítit to, co já. Neumím si představit, že o něj jako o kamaráda přijdu. Já vím, na hlavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 19:28
@Rozinka24 risk je zisk 
Práci najdeš, neboj, já se takhle sestěhovala po republice 2× a práci jsem vždycky našla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
19.2.14 20:18
Z toho, co píšeš bych to udělala takto: Tak třeba na týden bych se sebrala a jela za ním. Buď bych přespávala u něj nebo v nějakém hotelu nebo kdekoliv. To je vedlejší. No a já myslím, že během třeba toho týdne, který byste strávili spolu, bys mohla mít jasno. To už bys snad poznala. I by sis třeba taky troufla něco zkusti
- Citovat
- Upravit
19.2.14 20:21
@RadkaCh no já nechci brát zakladatelce iluze, ale já si psala a skypovala rok s jedním a pak s ním strávila 3 týdny, bylo to nejlepší a pak se ke mně nastěhoval a těžko jsem se ho zbavovala 
ale to jen na odlehčení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
19.2.14 20:25
Děkuju, jsou to podnětný : ) názory. Myšleno ne ironicky. Možná, možná bychom spolu mohli jet na hory. Na týden. Tam bych asi zjistila víc. Ale kdo ví, jak to dopadne. A on se ke mně nenastěhuje, nemám trvalý bydlení, museli bychom prostě spolu a budovat všechno od začátku. To mi nevadí, takhle to je. Jen ten strach.. tohle je velký životní skok..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 20:28
@Rozinka24 píše:
Děkuju, jsou to podnětný : ) názory. Myšleno ne ironicky. Možná, možná bychom spolu mohli jet na hory. Na týden. Tam bych asi zjistila víc. Ale kdo ví, jak to dopadne. A on se ke mně nenastěhuje, nemám trvalý bydlení, museli bychom prostě spolu a budovat všechno od začátku. To mi nevadí, takhle to je. Jen ten strach.. tohle je velký životní skok..
je, ale jsi už velká holka každopádně první zajistit práci a pak až se nastěhovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
19.2.14 20:28
@Rozinka24 Jo to je vždycky. I když se stěhueš třeba do bytu naproti. Nevím, kolik vám je, ale čeká vás to jednou oba. Ať spolu nebo každého s někým jiným. V každém vztahu riskuješ
- Citovat
- Upravit
14.8.17 20:19
Nešťastně zamilovaná do kolegy
Zdravím Vás, mám dotaz a zároveň prosbu.
Měla jsem celkem normální manželství, než jsem poznala JEHO, hned jak jsem ho uviděla, tak tam byla chemie -myslím si, že oboustranná a já mu totálně propadla. Zamilovala jsem se, jako nikdy předtím a to mi bude 40 - takový cit jsem nikdy předtím nezažila a myslím si, že ani už nezažiju. A teď k problému - nemohu na něj přestat myslet, myslím na něj stále nepřetržitě na úkor aktivit - nic mě nebaví, ikdyž dělám nějakou aktivitu -cítím při ní pocit prázdna - nebo respektive pocit neuspokojení -nenaplnění, nemůžu se na nic moc soustředit, pořád mě unikají myšlenky k němu, chtěla bych nějak zapomenout a fungovat jako před tím, než jsem ho potkala, ale přitom se nedokážu vzdát jeho kontaktu s ním - telefonují si s ním dvakrát až třikrát týdně - pokaždé když ho slyším, jsem šťastná, ale zároveň se dostaví i pocit, že je mi to málo, chtěla bych víc…ale nevím, jak toho dosáhnout. Oba máme děti a jsme v manželském svazku, takže vím, že něco víc je blbost- umím si to rozumově odůvodnit, ale moje srdce mi říká, něco jiného - vůbec nevím co mám dělat, jak tohle vyřešit a být zase šťastná a vážit si toho, co mám doma. Kladu si neustále otázku, proč jsem ho potkala a proč jsem se zamilovala, když jsem předtím byla šťastná-dalo by se říct, že od té doby co ho znám a už to jsou tři roky neumím se radovat ze života a myslím pořád na něho a to, že bych chtěla být s ním a začít žít od znova-což je nereálné, děkuji všem za rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.17 20:26
Počkat tahle stará stodola hoří tak intenzivním plamenem a ještě jste spolu nespali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.17 20:33
@pohledzdruhestrany píše:
Počkat tahle stará stodola hoří tak intenzivním plamenem a ještě jste spolu nespali?
bude to k nevířa, ano ještě jsme spolu nespali- měla jsem příležitost, ale jsme v manželství, takže jsem odolala -doteď si to trošku vyčítám…ano jsem stará stodola:-) a chovám se jak puberťačka, ale zamilovat se snad může každý v každém věku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.17 20:49
@frida77 píše:
bude to k nevířa, ano ještě jsme spolu nespali- měla jsem příležitost, ale jsme v manželství, takže jsem odolala -doteď si to trošku vyčítám…ano jsem stará stodola:-) a chovám se jak puberťačka, ale zamilovat se snad může každý v každém věku…
A co když mu nestojí, má ho mrnavyho nebo se udělá za pár vteřin, nebudeš mít pocit ztacenyho času, kterej si mohla trávit s efektivnějším milencem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.17 21:06
@pohledzdruhestrany píše:
A co když mu nestojí, má ho mrnavyho nebo se udělá za pár vteřin, nebudeš mít pocit ztacenyho času, kterej si mohla trávit s efektivnějším milencem?
i to je možné, děkuji za postřehy, ale spíš bych ocenila radu - a ano, máš pravdu v jednom, že to taky spatřuji jako promrhaný čas, když bych mohla myslet na něco užitečnějšího než pořád na něho, ale nemůžu si pomoc, proto jsem se rozhodla požádat o radu, zda to někdo zažil a eventuelně jak se s tím dokázal poprat a vyrovnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
