Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
jéé, není za co se stydět. Pochybuju, že tě tady odsoudí někdo, kdo již dítě má, protože podobné myšlenky se vkradou snad ke každé novopečené mamince.
I já si tím prošla, kdy jsem litovala, že (a to doslova) jsme neměli jen ty kočky…nají se sami, neřvou, nemusím je přebalovat…prostě výčitky všeho rázu. Nesnášela jsem pracovní týden, protože jsem celý den pronosila malého na rukách, také téměř nespal, v noci se hrozně často budil…prostě hrůza. Prdíky jsme měli skoro do 4. měsíce. Vůbec nebyl veselé miminko, spíš naopak. Měla jsem výčitky, že to tak cítím a pořád jsem se přesvědčovala, že to bude lepší. Trvalo to fakt dlouho, ale tak nějak po tom půlroce jsem zjistila, že mám už opravdu radost, že ho mám. To jsem teprve poznala, co by měla maminka k dítěti pociťovat. Kdybych to samé měla i při druhém, zajdu si rovnou k psychologovi, protože to bylo zbytečně utrápené a probrečené období. A nemá smysl se okrádat o (údajně) nejkrásnější období svého miminka ![]()
Občas jedu s kamarádkou , jenže slyšet , jak jsou ostatní miminka hodná , jak se vyspí v noci atd je pro mě čím dál horší. Ostatní vyrazí na dovolenou , sednou si na kafe, já se bojí dojít i nakoupit , jaký malej dělá scény.
Určitě se nestyd za svoje pocity, zkus poprosit kamarádku nebo příbuzné, jetli tatínek nemůže, a odpočívej jak jen to bude možné… není ted nic důležitějšího… vykašli se na velký uklízení a podobný věci…veřím že to přejde…když ja měla se svejma dětma krizovku tak často kdyz sem se někomu svěřila nebo sem myslela že se to už nikdy nezmění tak se všechno otočilo k lepšímu …
Taky navrhuju odbornou pomoc… určitě to zvladneš i sama…a takhle to bude snadnější..tak proč si nenechat pomoc ![]()
verenika píše:Anonymní píše:proč by jsi měla lítat?Snad jsi čerstvě maminka a nebudeš je obskakovat.Chce to klid,Ať přijedou,vrzni jim kočár a nejlépe i manžela k tomua ať jodu vozit a ty si lehni
Občas mi pomůže mamina , nebydlí ale ve stejném městě a ke všemu nemá řidičák … manžel je hodně v práci, jeho rodiče přijedou tak na návštěvu, takže musím navíc lítat…
Přesně tak!!!
![]()
Já jsem taky měla pocit,že nepřežiju jeho první rok,že budu buď v blázinci,kriminále nebo hrobě.A cítím,že jak malej je starší,tak ho mám raději.Pravda,mívá hysterické záchvaty,mám někdy takový vztek,že na něj někdy houknu apod. jsem hroznej nervák
![]()
jj, to znám a ty pohledy kolemjdoucích a ustarané babičky, které mi říkaly"asi má hlad,že tak řve"
Já když procházela kolem maminy se spícím dítětem, tak jsem jí strašně zááááviděla. Mně pomohlo i to, že malej od kamarádky taky moc nespal, to mě aspon trochu vrátilo do psychické pohody.
verenika píše:Anonymní píše:proč by jsi měla lítat?Snad jsi čerstvě maminka a nebudeš je obskakovat.Chce to klid,Ať přijedou,vrzni jim kočár a nejlépe i manžela k tomua ať jodu vozit a ty si lehni
Občas mi pomůže mamina , nebydlí ale ve stejném městě a ke všemu nemá řidičák … manžel je hodně v práci, jeho rodiče přijedou tak na návštěvu, takže musím navíc lítat…
Přesně tak,souhlasím,vraz jim kočár a řekni at se dřiv než na krmení nevrací.A když příjde návštěva tak jim hned jak se usadí dej mimčo at si ho užijí a vem si ho až budou odcházet.Já když příjdu ke kámošce tak mi pichne malého a celou návštěvu si s ním hraju…a ona je ráda že si chvilku odpočine i kdyz u toho plkáme…
Já takovou situaci neznám proto že dítě bylo hodně spavé,ale myslim si že celá potíž je opravdu v tom že si neodpočatá.Domluv se z maminkou že třeba jeden den,dva dny bude dítě hlídat ona a ty se budeš mít na co těšit a odpočineš si a pak ti bude celkově lépe.Vim že na deprese nejvíc pomáhá spánek a nějakej režim a něco na co by si se mohla těšit.
Domluvte se na dny které budete dodržovat a určitě se vše srovná.
zajdi si někam na kafíčko,na pokec,nebo spi .
Nemusíš mít výčitky že to takle cítíš.
Anonymní píše:
Občas jedu s kamarádkou , jenže slyšet , jak jsou ostatní miminka hodná , jak se vyspí v noci atd je pro mě čím dál horší. Ostatní vyrazí na dovolenou , sednou si na kafe, já se bojí dojít i nakoupit , jaký malej dělá scény.
to je přesně ono, chodila jsem na „rychlotúry“, bála jsem se někde se zdržet, bylo mi trapně pořád někoho otravovat, aby si malého vzal, on ho ani nikdo později brát nechtěl, protože ten dělal v kočáře takový vyrvál, že ho odmítla „venčit“ i moje mamka, která má 4 děti!! Nehraj si na hrdinku jako já, protože to je naprd. Já byla vychovávána k tomu, že si prostě musím poradit sama a tak jsem byla fakt úplně hotová, věčně podrážděná, bez nálady. Když měli přijet tchánovci, tak jsem taky plašila s úklidem. Oni jsou naštěstí tak úžasní, že se vždycky nabídli, že jídlo přivezou abych neměla starosti. Zkus dostat tatínka aspoň o víkendech na 2-3 hodinky s kočárem ven. Pomůže každá minuta, kdy si budeš moct odpočnout, nebudeš muset být ve střehu. A fakt si klidně zajdi za psychologem, jak jsem psala, já dostat opět takové chmury, tak už jdu.
Kamča.dalmatinka píše:
Já takovou situaci neznám proto že dítě bylo hodně spavé,ale myslim si že celá potíž je opravdu v tom že si neodpočatá.Domluv se z maminkou že třeba jeden den,dva dny bude dítě hlídat ona a ty se budeš mít na co těšit a odpočineš si a pak ti bude celkově lépe.Vim že na deprese nejvíc pomáhá spánek a nějakej režim a něco na co by si se mohla těšit.
Domluvte se na dny které budete dodržovat a určitě se vše srovná.
zajdi si někam na kafíčko,na pokec,nebo spi .
Nemusíš mít výčitky že to takle cítíš.
šťastná to žena
![]()
Ono je to asi teď těžké ho někomu dát na hlídání na dva dny,když maminka asi kojí a vše je čerstvé.To bych udělal tak v roce
![]()
Využí každého kdo má nohy a občanku na povození miminka.Uvidíš jak ti to pomůže.To je opravdu velká zátěž,když jsi unavená a nevyspalá.Do toho hormony atd. atd.
Verčo já myslela na pár hodin 2× v týdnu,né na dva dny
,napsala jsem to nejasně .To bych nedala ani Matese ![]()
Příspěvek upraven 24.09.10 v 21:38
Někdy mám pocit, že o tomhle se ve „slušné“ společnosti prostě nemluví. Všichni sice ví, že existuje cosi jako poporodní deprese či dokonce laktační psychóza, ale nejdejbůh, aby to měl jejich nejbližší.
Taky jsem zkoušela se obrátit na své kamarádky (!!!) s tím, že jsem měla doma s miminkem peklo. Jedna se na mně dívala s údivem, jako kdybych líčila, s jakým zaujetím jsem to nebožátko škrtila. Takže u nich jsem se s pochopením nesetkala.
Jo, bylo to peklo. Tím horší, čím víc mi všichni říkali, jak se mám, jak se doma flákám na mateřský, jakýo mám skvělého, oddaného a starostlivýho muže a tátu dítěte a jak mám nádherný úžasný zdravý miminko. A proti tomuhle nelze říct, že občas vás chytají (sice teoretické, neudělaly byste to, ale jsou tam prostě, mrchy) myšlenky na to všechno to zabalit, udělat černou čáru a začít někde znova. A nebo dokonce ani nezačít, ukončit to. Všechno.
O tomhle se prostě nemluví. Je to ekl.
A přitom je to to samé, jako když člověk, který má střevní chřipku, občas za sebou utrousí něco, co taky není zrovna Channel č.5. Není to společenské, je to ekl, ale kupodivu omluvitelné a celkem jasné. je to prostě jistá nemoc, která je nutná léčit avyléčitelná. Ale to, že ženská po porodu je cloumána hormonální bouří, to je prostě jen projev hysterky, která sedí doma na prdeli a nudí se a neví co roupama … ![]()
Omlouvám se za poněkud „hormonální“ výlev. Chci říct - chápu tě. Naprosto. ![]()
Jěště mě napadlo co jsme praktikovali my.Když měl manžel volno-víkend.Tak spal v obýváku aby nabral síly a já měla malýho celou noc.Ráno nakrmit a šup s ním tatínkovi aby se staral a já se vesele dospala jěště 1-2h.
Aspoň vidíš,co takových dětí je.Mnohdy se stalo,že se manžel vrátil z práce a já i Adámek společně plačící v pevném obětí.Už jsem prostě nevěděla co by.A pak k někomu přijdeš a jejich miminko leží v postýlce v klidu a něco si tam brouká
To jsem nikdy nezažila
![]()
Hele a vážně to s tím lítáním okolo úklidu a příjezdu rodiny nepřeháněj. Já bych zapojila manžu. Je to přece vaše společná domácnost, on sice chodí do práce, ale ty máš plný úvazek doma s miminkem 24hodin denně, tak ať ti s úklidem pomůže (já jsem taková drška, že bych ho uklidit nechala úplně
). A souhlasím s holkama…vraž jim kočárek, ať se s mimískem jdou na dvě hoďky projít, hoď si doma nohy na stůl a odpočívej. Jde o tebe. Nejsi žádný robot (i ten by se za chvíli přehřál a ukázal error, kdyby měl lítat kolem miminka, manžela i příbuzných bez odpočinku)!!!
verenika píše:
Jěště mě napadlo co jsme praktikovali my.Když měl manžel volno-víkend.Tak spal v obýváku aby nabral síly a já měla malýho celou noc.Ráno nakrmit a šup s ním tatínkovi aby se staral a já se vesele dospala jěště 1-2h.Aspoň vidíš,co takových dětí je.Mnohdy se stalo,že se manžel vrátil z práce a já i Adámek společně plačící v pevném obětí.Už jsem prostě nevěděla co by.A pak k někomu přijdeš a jejich miminko leží v postýlce v klidu a něco si tam broukáTo jsem nikdy nezažila
![]()
Malého dávám manželovi o víkendu po ránu ještě teď
a moc se na to těším.