Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Maminky, jak bojovat se závislostí na dětech? Nejraději bych je měla pořád u sebe a nikomu je nedávala. Ale vím, že to nejde. Mladší holka(4)chodí k babičkám na prázdniny jen přes den, v noci byla jen 3×, moc nechce u nich spávat, taky je na mě od malinka závislá oproti straší holce a když jsem je tam ráno vézla a večer si pro ně šla tak jsem se na ně strašně moc těšila jak je zmačkám a odvezu si je domů. A dneska odpol. dojeli tchánovci na kafe a starší dcera že jde k nim na prázdniny ale to se jedná tak o den, dva a mladá že jde taky ale ta už bude zítra vyvádět že chce jít spat domů. Jsou půl hodiny pryč co odjeli a mě je hrozně smutno za nimi. A co se týče školky kdy malá nastupuje tak to je mi úplně zle jak si na to vzpomenu.Je to normální? Rodina se mi už směje ![]()
Když mi kluk jel poprvé k babi na prázdniny, tak jsem to pomalu obrečela.. Teď jezdí běžně na 14-20 dní a upa v pohodě. Na příští rok si sám naplánoval, že tam bude měsíc…
Dětičky potřebují nové dojmy.. Buď ráda, že se jim tam líbí, že mladší bude ve školce v kolektivu a prostě celkově, že jsou spokojené. Mě to taky trvalo, ale šlo to a odměnou je to, že je dítko spokojené ![]()
Myslím, že taková nejsi jen Ty, některý maminy to prostě tak mají. Já teda vydržím bez malýho i den, ale pak už se taky nemůžu dočkat jeho návratu.
Jako bych to psala já. Dcera jde v září do školky a nejsem si jistá, že jí tam dám. Čekám druhé a byla jsem na AMC a tak jsem jí dala na týden i s manželem k babičce 5× denně jsem zapínala skype.
Synovi je půl roku a taky mám na něm závislost, ale zbavovat se jí nehodlám. jsme spolu rádi tak co?!
Mysli v první řadě na děti. Jsou ve věku kdy mají spoznávat kolektiv, další děti, lidi. Můj dvouleťák mi vždy nadšeně vykládá co zažil s tátou, s dědou, prostě zas jiné věci než se mnou. Já bych zas byla smutná kdybych mu toto nedopřála.
Ja nejdriv honem honem, at mam klid a pak se mi zacne styskat. Ted ma dcera nastoupit do skolky, uz tam teda chodi, ale tady je jiny system, ze jse tam jen hodinku denne a ja jsem s ni.....uz mi ale pomalu dochazi, ze ji tam odevzdam, pujdu domu a tam budu cumet do prazdne zdi a sledovat hodiny, kdy se vrati.
ja mam spis strach, ze ji cizi neuhlidaj a neco se ji stane.
Mám opačný problém. Děti jsou na prázdninách u babičky nějaký šestý den a já si říkám, ještě hodinu sama, musím si to užít, za chvilku je tu ta parta hic zpět!
Ale ne vážně, stejská se mi, to bych kecala…
Tak to jste mě potěšili
já jsem s nimi moc moc ráda. Vím, že potřebuji i jiné, změnit prosředí, lidi kolem sebe, nové zážitky, zkušenosti ale ten maminkovský ochranitelský pud je stále větší a větší, a to bude asi tím, že už mě jako maminku tolik nepotřebují, že když jsou obě venku před barákem s kamarády tak je to pro ně hlavně pro tu mladší vždycky zážitek, přijde domů a nadšeně vykláda co ten a onen udělal a co ona na to.Na jednu stranu jsem ráda že se takhle otrkává mezi dětmi a že nemá problém, ale, to se ani nedá popsat ten pocit. Já jsem prostě jěště mezi námi nepřestřihla pupeční šňůru.
Já to měla taky, ale ted ji jsou dva roky, jsem stastna, kdyz si ji nekdo vezme, tesim se na klid, ale za hodinu uz bych si pro ni sla, jak se nudim, je to tu takovy prazdny, tak ze chapu ![]()
No ne, že bych tě nechápala, otázkou je, jestli jim spíš neškodíš? JEDNOU TU PUPEČNÍ ŠNŮRU BUDEŠ MUSET PŘESTŘIHNOUT ![]()
Taky se řadím mezi závisláky
dceru (13 měsíců) bych na noc nedala ani za nic. U nás je i problém, že jedna babička 300km, druhá 200km takže aby ode mě byla tak daleko se mi vůůůbec nelíbí (navíc, by se nejednalo o noc ale min. o víkend). Zatím jsem jí nechala hlídat max. 3 hodiny
Jedna babička to už zkouší ale má smůlu, možná jí nedám na prázdniny nikdy ![]()
Mýho kluka ať si naši vezmou..ale jen na pár hodin
min. týden byl od pá do včera na prázdninách a já každý večer trpěla jako blázen, že jsem nevydržela a jela za ním ve středu a nechtěla ho pustit
vím že si budu muset zvyknout, ale je to náročné
![]()
Snažit se najít si koníčky? Jinak teda starší teď byl na týden u tchánovců, poprvé, odvezli jsme v neděli, začlo se mi stýskat ve čtvrtek, ale spíš to byl trochu vopruz kvůli mladšímu, protože tu na mě furt visel - s bráchou se už hezky zabaví.
Já když se dětí náhodou „zbavím“, tak nakonec stejně plkám na emiminu, ale kdybych měla obě na pár dnů pryč, tak by konečně stálo za to si tu na celý den vytáhnout šicí stroj, roztahat puzzle, co jsem si kdysi koupila, uklidit prádelnu, kam můžu jít maximálně tak s prádlem a zase honem mazat nahoru, protože mladší má separační úzkost a stojí u branky a řve…
Konečně se pořádně začíst do knížky, pocourat po obchodech, zkrátka si ten bezdětný čas pořádně vyplnit věcmi, které jdou s dětmi těžko nebo vůbec.
A hlavně - pak jsem si pořád opakovala, že mě se sice stýská, ale jemu se tam líbí, já trávila u babičky hodně času jako malá, na chalupě, pamatuju se, že to bylo super (když mě teda babička moc neprudila se vstáváním, s dojídáním atd
)
Takže se snažím k tomu přistupovat tak, že jsem měla hezké dětství i u mé babičky a nemůžu děti pořád dusit ve svojí náručí, ale musím jim dát šanci se osamostatnit, prožít to samé hezké, jako jsem prožívala já ![]()