Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Tahle problematika se řeší u psychologa. Víš co je fajn? že si ten problém uvědomuješ. Jestliže bereš peníze z rezervy, tak to už problém prostě je. určitě se nestyď a toho psychologa navštiv. Je to jedna znových závislostí a stejně, jak např automaty, dokáže člověka docela solidně zničit.. Takže to fakt řešit
![]()
Nejlepší řešení je nechodit do obchodů - bez ironie (ano, vím moc dobře, že když je to pomalu jediná radost, je to hodně těžké). Každopádně pokud jdeš do obchodu (což platí i pro supermarket s potravinami) a nenakupuješ striktně podle seznamu, vždycky utratíš peníze navíc.
Další věc, která pomáhá, je obálková metoda - rozdělit peníze na útratu do obálek (nejlépe skutečně cash) a jakmile v jedné obálce dojdou, tak zž na tyhle věci prostě není a koupit se nesmí. Ale pokud máš kam sáhnout, chce to samozřejmě dost sebeovládání.
Osobně si taky hodně ráda dělám radost nákupy, ale poslední dobou do obchodu skoro nechodím, potraviny mi vozí tesco až domů - a cca po měsíci mě přešly „abstinenční příznaky“ po courání po krámech a pohled na utracené a ušetřené peníze mě dosud nepřestal fascinovat (bez problémů vystačíme 10 dní s nákupem za tisícovku a to se fakt nijak neomezujeme, jen vaříme a pečeme doma).
Zkus se ponořit do sebe a podívat se, co je za tím, pod povrchem. Není to vlastně „syslení“ na horší časy, obrana před tím, že nyní je to výhodně, a pak na to třeba nebude? Není za tím vlastně strach z nouze? A od toho si pomáháš tím, že to koupíš nyní „výhodně“.Tyto věci jsou hodně o spodních proudech lidské psychiky. Má to dost lidí, možná s tím souvisí i takové to kramaření, shromažďování věcí na potom. Nevědomé vytváření zásob na potom. Je fajn, že si to uvědomuješ. Zkus s tím pracovat a přemýšlet, od čeho se to odvíjí. Držím palce.
@Anonymní píše:
Vždycky mě bavilo nakupování, ale tak nějak standardně, jako každou ženu. Nyní mám ale pocit, že už to u mne překračuje rozumnou mez. Nakupuji hlavně věci pro syna (oblečení), ale když je něco opravdu výhodného tak i pro sebe a manžela.
Na den, kdy si naplánuji že půjdu do obchodu s oblečením se těším jak malé dítě. Protože jsem na RD a žijeme z manželova příjmu, měla bych nakupovat střídmě. Jenže já vidím nápis „slevy“ v jinak docela drahém obchodě a už jsem k neudržení… Naberu si pro syna pokaždé krásné věci, cítím se u toho vyloženě v takové zvláštní euforii, donesu je domů (manžel nad tím množstvím vrtí hlavou), rozložím po sedačce a raduju se z nich. Druhý den je dám vyprat, uklidím - a už přemýšlím, jestli by se k tomu synovi nehodilo něco dalšího.![]()
Protože toho máme strašně moc, nakupuju už i věci co mu budou třeba až tak za 2 roky. Kupuji kvalitní věci, které jsou objektivně celkem drahé i v té slevě. Máme naštěstí finanční rezervu, ale každý měsíc z ní pár tisícovek ukrojím. Vždycky si říkám, že už příští měsíc nic kupovat nebudu a ušetřím - a nikdy se to nestane. Když už nejdu do obchodu, koukám na to na netu, na FB jsem členkou několika bazárků… Hrozně se těším na tu radost z nově pořízeného kousku.
Stalo se Vám toto někdy? Jak jste se z toho dostaly, pomohlo Vám něco? Říkala jsem si že si třeba budu zapisovat vše za co utrácím, abych pak viděla jaká je to vlastně suma za všechna ta bodýčka, trička, bundičky etc.
Píši anonymně, protože je to pro mne hodně citlivé téma - de facto týkající se mého duševního zdraví…
pomuze te financne omezit!
Tak určitě navštívit psychologa, pokud jsi na tom takhle tak to už není žádná legrace. Ale myslím, že to pramení i z toho, že pravděpodobně nemáš žádné jiné koníčky, takže nakupování se prostě stalo tvým jediným zájmem a zábavou. Taky jsem občas sklouzla k on-line nakupování a vím 100%ně, že to je z nudy. Zkus si cíleně najít nějakýho koníčka, ať už je to cvičení, pletení, cokoli.
On to stav na psychologa nezbytně nutně být nemusí - to, že se ženská na RD doma nudí a moc radostí nemá, je bohužel poměrně normální. A nákupy jsou způsob, jak si tu radost jednoduše obstarat.
Tak otazka je, zda to narusuje vas financni rozpocet, nebo jinak omezuje. POkud nemate nouzi, tak bych v par hadrech problem nevidela. Pokud ale na konci mesice pocitas drobny na jidlo, nebo to vadi hodne manzelovi, tak v tom bych videla problem.
Nejdřív by ses mohla svěřit manželovi a požádat ho, aby ti poskytl první pomoc tím, že ti bude dělat pokladníka. Domluvte si nějaký nejlíp týdenní limit, který můžeš do svého hobby investovat, cokoliv půjde přes, bude muset jít i přes něj. Třeba by ti to pomohlo uvědomit si hloubku toho problému, třeba ti bude stačit k vyléčení, že ho budeš muset dvakrát třikrát poprosit o peníze.
Ahoj, podle mě se nudíš a proto trávíš čas takto. Taky ráda nakupuju, sice jsem to asi nikdy nedotáhla tam, kam ty, ale pomohlo mi začít si k rodičáku přivydělávat. Pak je člověk rád, že vyřídí objednávky, a večer padne:-) a samozřejmě musím nakupovat i materiál pro to podnikání, takže se moje nákupní aktivita aspoň obrací správným směrem ![]()
A je fajn taky levně prodat věci, co jsou už zbytečné - jak vidíš, jak málo za to dostaneš, tak si pak hodně rozmýšlíš, co koupíš dál:-)
@Bersaba píše:
Nejdřív by ses mohla svěřit manželovi a požádat ho, aby ti poskytl první pomoc tím, že ti bude dělat pokladníka. Domluvte si nějaký nejlíp týdenní limit, který můžeš do svého hobby investovat, cokoliv půjde přes, bude muset jít i přes něj. Třeba by ti to pomohlo uvědomit si hloubku toho problému, třeba ti bude stačit k vyléčení, že ho budeš muset dvakrát třikrát poprosit o peníze.
taky me napadlo, ze manzelovi to evidentne nevadi…asi maji penez dost…bez penez by nakupovat nemohla…navic maji vse do zasoby. tak jen nakupy jidla…omezila bych ji financne. vetsi nakupy jen spolecne. Pokud tedy nema manzel stejny problem, nebo mu to neni fuk ![]()
@KackaDoup Aha, tak to jsem nedocetla. Tak ja taky kdyz muzu utracim dost i za jidlo, ale pokud neni, tak sedim doma a drzim se ![]()
Řekni manželovi ať ti sebere karty a dává ti pouze malé kapesné
Ne, neznám to, naopak, když mám jít něco nakupovat, vůbec se mi nechce. Spíš bych ti doporučila nějakého psychologa, aby ti pomohl…protože tobě vůbec nedochází, že vyhazuješ naprosto zbytečně peníze za hadry. Začni raději co nejdřív, protože co když nastane doba, kdy peníze nebudou?
Ahoj, to znám, jednu dobu jsem v tom taky slušně lítala i se sestřenkou. Nakupovali jsme spolu přes net, těšili se na balíčky a vůbec. Jenže pak mi došlo, že už to fakt přeháním. začala jsem si poctivě psát výdaje, kolik za tyhle blbinky utratím a výsledná suma mě dost vyděsila. Takže jsem si omezila nákupy na minimum a to jak časově, tak finančně. Zakázala jsem si koukat na mmb i aukro a do obchodů s oblečením radši nechodila vůbec. Časem to přešlo a nástupem do práce jsem ráda, když jednou za čas objednám něco, co fakt potřebují.
Vždycky mě bavilo nakupování, ale tak nějak standardně, jako každou ženu. Nyní mám ale pocit, že už to u mne překračuje rozumnou mez. Nakupuji hlavně věci pro syna (oblečení), ale když je něco opravdu výhodného tak i pro sebe a manžela.
Na den, kdy si naplánuji že půjdu do obchodu s oblečením se těším jak malé dítě. Protože jsem na RD a žijeme z manželova příjmu, měla bych nakupovat střídmě. Jenže já vidím nápis „slevy“ v jinak docela drahém obchodě a už jsem k neudržení… Naberu si pro syna pokaždé krásné věci, cítím se u toho vyloženě v takové zvláštní euforii, donesu je domů (manžel nad tím množstvím vrtí hlavou), rozložím po sedačce a raduju se z nich. Druhý den je dám vyprat, uklidím - a už přemýšlím, jestli by se k tomu synovi nehodilo něco dalšího.
Protože toho máme strašně moc, nakupuju už i věci co mu budou třeba až tak za 2 roky. Kupuji kvalitní věci, které jsou objektivně celkem drahé i v té slevě. Máme naštěstí finanční rezervu, ale každý měsíc z ní pár tisícovek ukrojím. Vždycky si říkám, že už příští měsíc nic kupovat nebudu a ušetřím - a nikdy se to nestane. Když už nejdu do obchodu, koukám na to na netu, na FB jsem členkou několika bazárků… Hrozně se těším na tu radost z nově pořízeného kousku.
Stalo se Vám toto někdy? Jak jste se z toho dostaly, pomohlo Vám něco? Říkala jsem si že si třeba budu zapisovat vše za co utrácím, abych pak viděla jaká je to vlastně suma za všechna ta bodýčka, trička, bundičky etc.
Píši anonymně, protože je to pro mne hodně citlivé téma - de facto týkající se mého duševního zdraví…