Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můžeš si pořídit starý, tlačítkový. ![]()
(a nemyslím to jako ironii)
Udělat si plán - rozvrh - kdy si ho dovolíš a vytrvat. Musíš se věnovat dítě, budovat jeho intelekt. První 3 roky jsou velmi zásadní v rozvoji mozku. Že si hraje sám a ty máš klid, není dobře. Malovat, číst, učit ho různé spojování, vkládání… To jen tak na okraj.
Taky ho mám v ruce více, než bych sama chtěla. Naštěstí mám dost aktivit, které mě od toho drží dál… Vždycky si pak uvědomím, jak šílené mrhaní časem to je…
Teď jsem si zrovna pořídil nový telefon, seznamuji se s tím, nestačím se divit, ten telefon se snad snaží být chytřejší než já? Co si to dovoluje?
Momentálně mi tu leží na stole a já si tu hezky píšu z PC. ![]()
Ale k věci. Věnovat se místo telefonu dítěti? Co je vlastně v tom telefonu tak zajímavého, že mu dáváš tolik přednost? Co ti to přináší? Má to nějaký smysl, užitek? Většinou to bývá žrout času… Co se prostě zkusit věnovat jiným věcem, co tě baví? Ono je hrozně těžký se někdy rozhoupat a jít dělat něco jiného. Nejlépe opravdu začít tím vyhradit si čas a dodržovat ho. A že tě napadají myšlenky, zrovna teď musím tohle nebo tamto? Ne, nemusíš. Počká to! ![]()
Radu nemám, ale bojuji se stejným problémem. Co na tom telefonu dělám? Nevím, nic. Scrolluju, sem tam napíšu něco tady na emiminu
. Co chvíli zkouším nějaká omezení, časovače aplikací, režimy nerušit…ale když si je můžu sama vypnout, tak je mi to k ničemu že jo. Neumím se z toho dostat. A samozřejmě vím, že bych se měla věnovat dítěti, ale neumím se od toho telefonu odpoutat.
Občas i odinstaluju facebook, ale pak chci vystavit něco na marketplace a jsem tam, kde jsem byla.
Jasně, jsou to výmluvy slabochů, ale kdybych nebyla slaboch, tak tohle neřeším.
Mně pomáhá mít ho jinde, než jsem. Když ho mám na stole v obýváku, tak ho mám furt v ruce, takže ho radši nechám na chodbě na botníku třeba. Když jdu spát, nechám ho mimo ložnici, ať první věc co ráno udělám není vzít mobil. Prostě ho nemít v dosahu, když je malý vzhůru
Mám to taky. Většinou furt v ruce, samotné mi to je blbé, ale vím a rozpoznám závislost. A tohle je závislost. Takže “proste do toho nekoukat” se těžko aplikuje.
Je prokázáno, ze při scrolovani na sítích se nám vyplavuje dopamin. Jsme závislí na něm, na tom pocitu. S dítětem to člověk zase tak moc často necítí a pak je jednoduché spadnout do té pasti… a dostat se z ni je těžké. Asi fakt jen silou vůle.
@Anonymní píše:
Holky, jsem v začarovaném kruhu.
Jsem závislá na telefonu, jsem na rodicaku, syn 2 a půl roku a ten telefon mám v ruce skoro pořád.
Když jsme v herně, na kroužku, u kamarádky, venku, tak jsem bez něj, ale doma je to silene, to musím na telefon pořád sahat a být na netu.Hrozne mě to štve a ubíjí, ale nevím, co s tím.
Máte rady?
To si neumíte poručit? ![]()
@lucad77 píše:
To si neumíte poručit?
Je to regulérní závislost. Neumějí, racionální důvody nepomáhají. Kolik kuřáků (nebo třeba hráčů automatů, ať máme taky nelátkovou závislost) si taky neumí poručit.
Podle mě opatření typu „vyhraď si na to jen nějaký čas denně, nechávej si telefon v jiné místnosti“ jsou sice dobře míněné, ale brzy zase sklouznou zpět tam, kde byly.
Proto naprosto vážně zakladatelce (potažmo druhé přispěvatelce se stejným problémem a touhou ho řešit) radím, zahoďte chytré telefony - nechte je vybité, přendejte SIMky, ukliďte do krabice na půdu, pořiďte si starý dobrý tlačítkový a k e-mailům, e-miminu a sociálním sítím si sedněte na hodinu večer doma k počítači, když už vám bude dítě spát. Jasně, že dneska člověk bez digitálního světa už „nemůže žít“, ale ta stálá, naprosto jednoduchá dostupnost v podobě přístroje, co může člověk za vteřinu otevřít a obsluhovat kdekoliv, na záchodě, při vaření, na lavičce na hřišti, ve frontě v obchodě, v tramvaji… vede prostě k tomu, co tu zakladatelka i další popisují.
Najít si něco jiného, co ti ten mobil nahradí. Věnovat se dítěti je super, ale upřímně říkám, že mě to taky někdy dost ubíjelo a ten telefon mi to kompenzoval, takový únik. Našla jsem si ale jinou „dospěláckou“ aktivitu, která byla na dítěti nezávislá, vyhradila jsem si na ni čas, těšila se na ni a ten telefon už jako únik nepotřebovala. Navíc v té aktivitě jsem se někam začala posunovat a dělalo. mi to. radost, nebyla jsem ze sebe tak zklamaná jako při čučení do mobilu.
I já jsem na tel víc než bych chtěla. Podle mě je to tím, že jsem extrovert a potřebuju žít ve skupině. Místo toho jsem s miminkem doma, jsme přestěhování, takže tu nikoho neznám a koho znám, ten má svoji rodinu, práci a nemá na mě tolik čas. Koníčky žádné, protože s miminkem nic nejde. Nic, co není o samotě doma. Venku na procházce liduprázdno. Manžel chodí do práce brzy ráno, vrací se večer a to i o víkendu. Zkrátka jsem sociálně velmi izolovaná a abych viděla lidi, mluvila s někým, jsem tady, sleduju instagram, facebook. Člověk je tvor sociální a tady to dřepění doma na rodičáku je pro něj velmi nepřirozené. Tam podle mě ta závislost začíná a myslím si, že odtud pramení i ty vína, která si maminky dávají večer u seriálu. Člověk je potom tak zdeptaný, že už se mu ani ven nechce. Upřímně, to miminko není zrovna parťák na pokec a že je moje starší dítě můj nejlepší přítel je taky trochu smutné.
Taky beru telefon do rukou 1000× za den, neumím jen tak být, koukám do telefonu i ve frontě v obchodě. Ale jak vidím kolem sebe, tak je to problém dnešní doby. Ale štve mě, že si radši doma nevezmu knížku nebo nedělám něco užitečnějšího…
@Anonymní píše: Více
Kdyz te to stve, tak to zmen. Dej si tu knizku na viditelne misto, treba na konferencni stolek, a kdyz si vezmes telefon do ruky, zase ho poloz a bez si kousek precist. Ja se takhle ke cteni vratila.
Zdravím,
Právě provádím výzkum návykového používání smartphonů, kde se snažím zjistit současnou situaci v Česku. Pokud máte zájem podělit se o svou zkušenost, přispět tak možnému zvýšení povědomí o tomto problému, a věnovat 15 minut svého času, můžete kliknout na odkaz níže a vyplnit krátký dotazník. Případně ho sdílet.
Předem moc děkuji a přeji hezký den.
Holky, jsem v začarovaném kruhu.
Jsem závislá na telefonu, jsem na rodicaku, syn 2 a půl roku a ten telefon mám v ruce skoro pořád.
Když jsme v herně, na kroužku, u kamarádky, venku, tak jsem bez něj, ale doma je to silene, to musím na telefon pořád sahat a být na netu.
Hrozne mě to štve a ubíjí, ale nevím, co s tím.
Máte rady?