Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Závist a pocity méněcennosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.12.22 15:52
@Anonymní píše:
Ahoj holky.. potřebuju se asi trochu vybrečet, potřebovala bych asi trochu pochopení, chlácholení… Už je to pár let, co mě nárazově přepadává prachsprostá závist. Není to zlá závist. Jen taková ta upřímná, která mě mrzí, ale má teda sílu.
Týká se jedné holky, jsme ve stejném věku (36 let). Vyrostly jsme spolu na sídlišti, chodily jsme do vedlejší třídy, ale nestýkáme se. Ta závist začala v době Facebooku, kdy jsme se daly do přátel, cca 15 let zpět. A najednou člověk vidí něco, co by ho do té doby vůbec nenapadlo řešit. Předesílám, že její profil jsem opravdu nesledovala denně. Jen se její příspěvky postupně objevovaly a ve mě se začaly objevovat pocity méněcennosti.
Ve zkratce, o čem to je: Je to krásná holka, pro mě je nejkrásnější, co jsem kdy viděla, přirozeně, žádná umělotina. Za ta léta vyzkoušela několik vzhledů/účesů a pokaždé krásná. Má nádherný životní elán, životní styl, vkus, vyhraněné názory (co miluje/nesnáší), přirozeně vtipná a vůči sobě ironická, co příspěvek, to zajímavý postřeh nebo pohled do jejích činností a zájmů. Podporuje přírodu a zvířata, má plány, které si plní. Má super kreativní nápady, které dokáže prezentovat a svoje výrobky prodává. S partnerem se vzali podle svých představ, jen sami dva v zahraničí s fotografem. Před rokem začali stavět dům, právě začali bydlet. A dnes jsem viděla její fotku, kde se jí klene bříško, které už nejde skrýt…
Nezávidím jí manžela. Nezávidím jí, že je krásná (taky jsem celkem pěkná holka, aspoň to tak dle reakcí vypadá). Závidím jí to, jak jí v životě všechno vychází. Jak jde všemu naproti. Jak má ze všeho radost. Jak je vtipná. Jak jde všechno snadno, jak nic není problém. Jak není zpomalená jako já. Jak si umí ten život užít. Že má nadhled. Že našli pozemek, který chtěli a postavili dům s výhledem do zahrady, tak jak chtěla. A že se podařilo těhotenství, přestože celý život tvrdila, jak nechce děti. Je to prostě všechno naráz.
Jako, za pár dnů mě tyhle blbosti přejdou, jako mě vždycky přešly. Ale s tím bříškem mě to asi nějak píchlo do srdce, to je po těch letech taková ta „poslední kapka“. S mým partnerem se snažíme, ale má málo spermií a u mě je taky možná nějaký problém, to se ještě musí zjistit. Trčíme v malém bytě, kde každé ráno slyším sousedky čůrání do záchodu… rádi bychom pryč, ale dnešní ceny jsou pekelný, navíc příští rok mě čeká refinanc hypotéky a předpokládám, že to bude palba…
Mám z toho všeho prostě mizerný pocit. Také bych chtěla být ta šťastná, aby mi šlo všechno snadno a mít takový záviděníhodný život. Možná se rouhám, třeba ho takový mám. Ale jsem prostě nějaká nešťastná. Padá na mě strašná „deka“, méněcennost, jako by se o mě pokoušely depresivní stavy. Závist je hrozná věc…
Zažily jste taky někdy něco podobného? Závist, blbý pocity sama ze sebe? Jde mi o mírumilovný neškodný pokec, nepotřebuji odsuzování. To umím sama. Díky…
Já teda nezáviděla, ale mám něco podobného v okolí. Milá holka, chytrá, oblíbená, zároveň taková pozitivní, šlo ji vše na co sáhne… no zaplatila onkologickou dan a jako fakt bych si prala, aby už se ji to nikdy nevrátilo. Čert vem vejsku s červeným diplomem a ze já ji proste jen vystudovala za dvojky. Nevíš jak dlouho jim dítě trvalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cernaselma
19.12.22 15:59
Nezazila jsem to. Ja jsem spis ta, ktere vsechno vychazi podobne jako popisovane holce. Vubec si neumim predstavit, ze bych neco nekomu zavidela. Kdyz ma nekdo neco lepsiho, napr. dum, tak je to pro me inspirace. Vubec me neuzira, ze nekdo ma neco lepsihi nez ja.
- Citovat
- Upravit
19.12.22 16:28
Nezavidim. Jsem spokojena s tim co mam a touzim po dalsich vecech, ktere se mi doufam splni…Jine lidi sleduji z nudy nebo pro inspiraci, co bych tak mohla chtit/mit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
19.12.22 16:36
Já jsme nikdy nic v životě neplánovala a mám asi vše a ještě mnohem více.
Když má někdo víc, než já, tak mu to přeji a jsem nadšená. Pak se sama hecnu a zase se šoupnu dopředu. (Např šéf je ve všem lepší, má vše dražší aaaa dává mi moznost, jak si vydělat, mít další zkušenosti, zlepšit se.)
Děti nemám a nikdy jsem žádné dítě okolo nebrala jako útok na sebe, rozmazluji je i jejich rodiče a prostě se snažím aby se mi to taky povedlo. Oni fakt za moji situaci nemohou.
Život je super, když člověk umí žít a žije. Netop se v pocitu, že někdo něco. Ona určitě má své problémy.
- Citovat
- Upravit
19.12.22 16:38
Myslím, že jí nejde vše lehce. Nevíš, jestli je ve vztahu opravdu šťastná, jestli je spokojená. Fotky bývají často přetvářka, proto se dávají na soc. sítě. Ber si od ní inspiraci. Člověk nemůže mít vždy, co chce. Smiř se s tím, že mít dítě asi nebudete, sorry za krutost. Život u mě funguje tak, že když se smířím s tím, že něco nebude, přijde mi to do cesty, nebo něco lepšího. Přidej do života taky trochu optimismu a přej jí pozlátko na soc. sítích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 16:39
@Anonymní píše:
Ahoj holky.. potřebuju se asi trochu vybrečet, potřebovala bych asi trochu pochopení, chlácholení… Už je to pár let, co mě nárazově přepadává prachsprostá závist. Není to zlá závist. Jen taková ta upřímná, která mě mrzí, ale má teda sílu.
Týká se jedné holky, jsme ve stejném věku (36 let). Vyrostly jsme spolu na sídlišti, chodily jsme do vedlejší třídy, ale nestýkáme se. Ta závist začala v době Facebooku, kdy jsme se daly do přátel, cca 15 let zpět. A najednou člověk vidí něco, co by ho do té doby vůbec nenapadlo řešit. Předesílám, že její profil jsem opravdu nesledovala denně. Jen se její příspěvky postupně objevovaly a ve mě se začaly objevovat pocity méněcennosti.
Ve zkratce, o čem to je: Je to krásná holka, pro mě je nejkrásnější, co jsem kdy viděla, přirozeně, žádná umělotina. Za ta léta vyzkoušela několik vzhledů/účesů a pokaždé krásná. Má nádherný životní elán, životní styl, vkus, vyhraněné názory (co miluje/nesnáší), přirozeně vtipná a vůči sobě ironická, co příspěvek, to zajímavý postřeh nebo pohled do jejích činností a zájmů. Podporuje přírodu a zvířata, má plány, které si plní. Má super kreativní nápady, které dokáže prezentovat a svoje výrobky prodává. S partnerem se vzali podle svých představ, jen sami dva v zahraničí s fotografem. Před rokem začali stavět dům, právě začali bydlet. A dnes jsem viděla její fotku, kde se jí klene bříško, které už nejde skrýt…
Nezávidím jí manžela. Nezávidím jí, že je krásná (taky jsem celkem pěkná holka, aspoň to tak dle reakcí vypadá). Závidím jí to, jak jí v životě všechno vychází. Jak jde všemu naproti. Jak má ze všeho radost. Jak je vtipná. Jak jde všechno snadno, jak nic není problém. Jak není zpomalená jako já. Jak si umí ten život užít. Že má nadhled. Že našli pozemek, který chtěli a postavili dům s výhledem do zahrady, tak jak chtěla. A že se podařilo těhotenství, přestože celý život tvrdila, jak nechce děti. Je to prostě všechno naráz.
Jako, za pár dnů mě tyhle blbosti přejdou, jako mě vždycky přešly. Ale s tím bříškem mě to asi nějak píchlo do srdce, to je po těch letech taková ta „poslední kapka“. S mým partnerem se snažíme, ale má málo spermií a u mě je taky možná nějaký problém, to se ještě musí zjistit. Trčíme v malém bytě, kde každé ráno slyším sousedky čůrání do záchodu… rádi bychom pryč, ale dnešní ceny jsou pekelný, navíc příští rok mě čeká refinanc hypotéky a předpokládám, že to bude palba…
Mám z toho všeho prostě mizerný pocit. Také bych chtěla být ta šťastná, aby mi šlo všechno snadno a mít takový záviděníhodný život. Možná se rouhám, třeba ho takový mám. Ale jsem prostě nějaká nešťastná. Padá na mě strašná „deka“, méněcennost, jako by se o mě pokoušely depresivní stavy. Závist je hrozná věc…
Zažily jste taky někdy něco podobného? Závist, blbý pocity sama ze sebe? Jde mi o mírumilovný neškodný pokec, nepotřebuji odsuzování. To umím sama. Díky…
Já ne že bych záviděla, ale spíš mě mrzí, kde jsou mí vrstevníci a kde jsem já. Ty máš alespoň přítele, já ho už roky nemám, jsem ve vašem věku, děti mít nikdy nebudu, kvůli psychickým problémům jsem nedostudovala VŠ, i když jsem první 4 roky měla samé jedničky a vypadalo to, jak mám dobře nakročeno. Nemám de facto nic. Do toho ani nejsem hezká, díky psychiatrickým lékům jsem přibrala skoro 40 kg. Ale na druhou stranu jsou na tom lidi hůř, takže se nechci litovat. Ale taky mi nedělá dobře, když spolužáci z gymplu a VŠ pořád mluví, nebo píšou o dětech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 16:43
A proč jsi tolik zaměřená na tuto jednu osobu? Když už se s ní srovnáváš, jak jsi na tom v porovnání s ostatními vrstevníky, které znáš? Řekla bych, že většina z nich nebudou tak krásní, vtipní a úspěšní.
Život každého z nás ovlivňuje spousta věcí. Geny (ať už vzhled nebo IQ), výchova, povaha, píle, cílevědomost, a taky štěstí. Kolik je lidí, co jsou tam, kde jsou, jen díky jedné malé “bezvýznamné” náhodě, jednomu okamžiku, který jim změnil život.
Myslím, že každý se musí naučit pracovat s tím, co má, co mu bylo dáno do vínku, a to se snažit zlepšovat. Zkrátka přijmout fakt, že např. ze 150 cm holky nikdy nebude dlouhonohá modelka, jestli mi rozumíš.
Nejhorší, co můžeš dělat, je sedět doma ve svém bytě, a smutně se při pohledu na fotky kamarádčina života litovat, jak “nuzný” život proti ní žiješ.
Zkus si najít nějaký cíl, něco, čeho chceš v životě dosáhnout, a postupně se k tomu cíli zkoušej dopracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 17:09
Nemůžeš posuzovat něčí život podle facebookových příběhů.
Nemůžeš tušit, co možná slz, potu, dřiny, odříkání a hádek, nebo potíží v práci, bezesných nocí atd atd atd za tím „navoněným“ profilem je.
Ani jestli to vůbec není jen navoněná bída.
To za prvé.
Za druhé, už jsem to dnes psala v jiné diskusi - štěstí je pocit, né nějaká konstanta. Můžeš být šťastná i v tom minikrcálku s čůrající sousedkou.
Udělej si život tak dobrý, jak to zrovna v tu chvíli jde, netrápit se, že to nejde víc. Vždycky je nějaká vyšší meta, kterou budeš chtít dosáhnout a nakonec zjistíš, že ses celý život honila za něčím nedostižným, a ten šťastný život tady a teď, kdy jsou tví milovaní přítomní a zdraví, ti protíká mezi prsty, ani o tom nevíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
19.12.22 17:12
Ne nezažila jsem to… 
A nebylo by lepší si ji vyhodit z přátel a prostě ji přestat sledovat?
Pokud ty sama budeš spokojená se svým životem tak ti přeci může být jedno co dělají ostatní? Vždycky se najde někdo kdo se má líp než ty. A taky se vždycky najde někdo kdo se má huř než ty..
nepíšeš nic o partnerovi, manželovi dětech rodině? Máš ordinu? Pokud ano zamšř se na ni.
Pokud nemáš tak to neznamená že mít nebudeš…
- Citovat
- Upravit
19.12.22 17:15
A tohle je ta negativni stranka socialnich siti. Samozrejme, ze tam kazdy ma jen to dobre. S tim spatnym se preci nedaji sbirat lajky a ohromovat okoli.
Ver mi, ze NIKDY nic neni takove, jake to lidi prezentuji na socialnich sitich. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 17:21
Vždycky, když si třeba myslím, že (zrovna na tom FB) vidím, že se někdo má fanfárově a dává posty z dokonalého „boho“bydlení, tak než by mě začal hlodat závistivý červíček, tak si vzpomenu na nejednu kamarádku, na jejímž profilu se za těmito fotkami opravdu skrývá nepříliš šťastná holčina, protože pozadí toho nablejskaného prostě nevidíš a ukazuje tam spíš svou představu dokonalého života než samotný dokonalý život.
Nebo jiná kamarádka, jejíž profil už pět let zeje prázdnotou, protože ji v pětatřiceti dohnala rakovina 
Pak se člověku dost srovnávají priority 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 17:25
Velmi doporucuju zhlédnout toto video
https://www.stream.cz/…aji-64033071
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 17:32
Možná že kdyby ses s dotyčnou bavila na osobní rovině zjistila by jsi, že vše není tak krásné jak to vypadá. O miminko, které údajně nechtěla se mohla snažit od osumadvaceti. A za sebou může mít xy neúspěchů. Krásný dům může být snem manžela, ale ona by raději byt v centru města. Ten skvělý muž může být workolik denně do noci v práci atd. Možná je ona nešťastná ve své práci. Co tím chci říct. Na sociálních sítích se vše zdá krásné a dokonalé. A realita ta je vždy někde jinde. Každý z nás má starosti i radosti. Každý má svou třináctou komnatu. A proto je tak nebezpečné tohle srovnávání se s nereálným modelem! 
Soustřeď se hlavně na sebe. Pokud se ti něco líbí inspiruj se. Jdi si také za svým! Bude ti potom mnohem lépe.
A nakonec já mám třeba kamarádku, která z podobných důvodů sociální sítě úplně smazala. A taky je jí lépe. Žije si svůj život a ten virtuální jí netrápí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.22 17:42
Jak já ti rozumím 
. Pocit méněcennosti mám taky, i možná trochu tu závist… Jenže víš, ono to může tak vypadat že je dotyčná šťastná, vše jí vychází, ale vůbec to tak být nemusí. Každý má nějaké problémy a s těmi se člověk většinou nechlubí. V podstatě ale vše co jí závidíš - radost, jde všemu naproti, je vtipná, má životní elán, tak můžeš být taková i ty. Proč nemáš ze všeho radost? Proč nejdeš každé výzvě naproti? Protože chceš něco, co nemáš, ale chtěla bys, že. Věř ale, že mít radost můžeš mít z toho co máš, jen chtít. A věř, že ty máš zase jiné krásné vlastnosti, které zase ona nemá. Přemýšlej o tom čím nebo jak můžeš svoji osobnost vyniknout a nesrovnavej se s druhými. Jsi jedinečná, využij toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky.. potřebuju se asi trochu vybrečet, potřebovala bych asi trochu pochopení, chlácholení… Už je to pár let, co mě nárazově přepadává prachsprostá závist. Není to zlá závist. Jen taková ta upřímná, která mě mrzí, ale má teda sílu.
Týká se jedné holky, jsme ve stejném věku (36 let). Vyrostly jsme spolu na sídlišti, chodily jsme do vedlejší třídy, ale nestýkáme se. Ta závist začala v době Facebooku, kdy jsme se daly do přátel, cca 15 let zpět. A najednou člověk vidí něco, co by ho do té doby vůbec nenapadlo řešit. Předesílám, že její profil jsem opravdu nesledovala denně. Jen se její příspěvky postupně objevovaly a ve mě se začaly objevovat pocity méněcennosti.
Ve zkratce, o čem to je: Je to krásná holka, pro mě je nejkrásnější, co jsem kdy viděla, přirozeně, žádná umělotina. Za ta léta vyzkoušela několik vzhledů/účesů a pokaždé krásná. Má nádherný životní elán, životní styl, vkus, vyhraněné názory (co miluje/nesnáší), přirozeně vtipná a vůči sobě ironická, co příspěvek, to zajímavý postřeh nebo pohled do jejích činností a zájmů. Podporuje přírodu a zvířata, má plány, které si plní. Má super kreativní nápady, které dokáže prezentovat a svoje výrobky prodává. S partnerem se vzali podle svých představ, jen sami dva v zahraničí s fotografem. Před rokem začali stavět dům, právě začali bydlet. A dnes jsem viděla její fotku, kde se jí klene bříško, které už nejde skrýt…
Nezávidím jí manžela. Nezávidím jí, že je krásná (taky jsem celkem pěkná holka, aspoň to tak dle reakcí vypadá). Závidím jí to, jak jí v životě všechno vychází. Jak jde všemu naproti. Jak má ze všeho radost. Jak je vtipná. Jak jde všechno snadno, jak nic není problém. Jak není zpomalená jako já. Jak si umí ten život užít. Že má nadhled. Že našli pozemek, který chtěli a postavili dům s výhledem do zahrady, tak jak chtěla. A že se podařilo těhotenství, přestože celý život tvrdila, jak nechce děti. Je to prostě všechno naráz.
Jako, za pár dnů mě tyhle blbosti přejdou, jako mě vždycky přešly. Ale s tím bříškem mě to asi nějak píchlo do srdce, to je po těch letech taková ta „poslední kapka“. S mým partnerem se snažíme, ale má málo spermií a u mě je taky možná nějaký problém, to se ještě musí zjistit. Trčíme v malém bytě, kde každé ráno slyším sousedky čůrání do záchodu… rádi bychom pryč, ale dnešní ceny jsou pekelný, navíc příští rok mě čeká refinanc hypotéky a předpokládám, že to bude palba…
Mám z toho všeho prostě mizerný pocit. Také bych chtěla být ta šťastná, aby mi šlo všechno snadno a mít takový záviděníhodný život. Možná se rouhám, třeba ho takový mám. Ale jsem prostě nějaká nešťastná. Padá na mě strašná „deka“, méněcennost, jako by se o mě pokoušely depresivní stavy. Závist je hrozná věc…
Zažily jste taky někdy něco podobného? Závist, blbý pocity sama ze sebe? Jde mi o mírumilovný neškodný pokec, nepotřebuji odsuzování. To umím sama. Díky…