Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Marbella
teda, tak to jsi šikulka. Jestli ty nebudeš jedna z těch, které přežijí nahé při teplotě -100 stupňů, když mají 40 horečku a k tomu ještě upečou 4poschoďový dort ![]()
Ne, nechci rýpat. Jen ti musím napsat: I já jsem přecházela horečky, přece nebudu prosit o pomoc, do sámošky si dojdu. Ten kočár do 3. patra vytáhnu. Jen tak nějaká angína mě neskolí. Výsledek: Trvalé následky, poškozené srdce i imunita. Kdybych mohla vrátit čas, tak si nafackuju a nakážu si ležet v posteli s paralenem. Holt za blbost se platí ![]()
Příspěvek upraven 09.11.16 v 12:38
Zakladatelko: Zkušenost je nepřenosná. Pár let přede mnou řešila podobný problém sestřenka. Celá rodina ji neustále poučovala jak a co dělá špatně a všichni jsme přesně věděli, jak se cítí a jak moc přehání. Teď bych si za to nafackovala. Už jsem se jí i omlouvala. Je pravda, že teď si jsme i bližší, protože ona je jediná, kdo mě chápe. Kolikrát se jen staví, když jde okolo. I mi nabízela nákupy a další pomoc.
Mně je od pondělí konečně lépe a svět je hned o dost snesitelnější a i to ječení leze méně na nervy.
Naštěstí má prcek 12 kg, což se ještě celkem nosit dá.
A nejvíc mě nad vodou drží to, že už v září 2017 nastupuju do práce.
@jittu píše:
Taky nechapu, co mela mala za silenou nemoc, ze 3 tydny marodila a nemohla ven? Kdyz nema horecku tak ven s nejakym nachlazenim muze, urcite ji to prospeje vic nez byt furt v byte.
Souhlasím s tebou ![]()
Pro zakladatelku. Jedinej problém vidím v tobe. Tvůj problém mas v hlavě. Pokud je ji lip a nema horečku
Pak nevidím duvod proč sedět doma a mit chmury. Malou navlekni, sup s ni do kočárku a trada na procházku. Ať si ječi. Probůh, přeci kvůli ni nebudete celou zimu doma. Třeba u nas se každy den jezdí na kole. Dnes rano pršelo a zima a 7st. A malá uz tahala helmu. Navliknu, pretahnu plastenkou a trada do města. A všichni jsme šťastný. Přece jen kvůli tomu, ze je zima a prší nebudu sedět doma a čekat na jaro. Takže nemyslim to nijak zle, ale tvůj problém mas v hlavě. Hlavu vzhůru..
@Anonymní píše:
@Marbella myslím, že tohle není o sebelítosti, ale o velkém psychickém vyčerpání. Únava ze stereotypu, kdy člověk nevidí konec. Řešit tak dlouho nemoci dítěte je o nervy. Pokud to někdo zvládá v klidu, tak prosím o návod.
Inko2
Napsala jsem to asi moc tvrdě. Návod nemám, ja jsem zdrbnutá uz rok rok a pul a jediný, co me kdy nakoplo bylo, když jsem si byť jen povzdechla, ze mám dost a dostala jsem ťafku v podobě „co si stezujes, vždyť jsi doma, kolik lidi je na tom mnohem hůř“. Moje holka byla za loňský rok ve školce sotva 2 měsíce a tenhle začal stejne. Do ted tam byla 4 dny. Na palici jsme z toho obě. Jsem rada, když proste ven musíme ať k dr nebo pro citrony, ze došly nebo do lékárny s receptem ![]()
Jinak znám to od segry, která ma děti dvě, mladší od pul roka každou chvilku na pohotovosti s horeckama a pak leží všichni 4. To ani ja nechápu, jak zvládne po půlnoci všechny nahazet (sama taky marod) do auta a čekat s dvěma nemocnyma detma někde, druhy den obstarat dům a v noci znova tohle absolvovat, protože je malej alergik snad na všechno.
Vím jak to myslíš. Jsem asi ta většina, co si říká, me se to nestane a i ted doufám. Nevim samozřejmě, jak to ma zakladatelka, ale kočár jsem nemusela tahat, měli jsme v přízemí kocarkarnu a nákupy taky žádná dřina. Jak jsem psala, asi jsem to podala nejaksi tvrdě, ale mela jsem namysli, ze určitě jde najít způsob, jak změnit prostředí, byť na chvilicku…
@kdochcekam píše: Óóóó, jak jsi úúúúžasná.![]()
![]()
![]()
![]()
Spis pěkná trubka, když si nedovede zařídit manželovu pomoc ani při horeckach
ale tak klad se asi dá udělat ze všeho, pročež se přidávám s potleskem ![]()
Jánečetla reakce, možná je tak něco doplněno, ale prostě bych ven šla..
Nemyslím nemocné dítě, ale já… taková půl hodinka, si mylsím, že se nic nestane
Nechodím teda v horečkách, ale před dům, teple se obleču a jsme chvilku před domem a nebo se projdu s dětmi…
Já jsem doma první dva, tři dny, až zaberou natib. a nebo prostě neležím v horečce a motáku hlavy, pak prostě jdu…
Nevím, co je pro koho nemoc, ale třeba mám kamarádku, co mi taky říkala, že nebyla venku skoro měsíc. Že nejdřív měl rýmu kluk- bez teplot a pak ona s kašlem, bez teplot, takže nevím, každý to vnímá jinak..
Smaozřejmě nemyslím, někde běhat s horečkou a motákem hlavy…
Jinak soucítím, my jeden rok byli doma doma měsís a půl- zánět ucha a pak průjem, takže se to protáhlo - u dítěte..
@kdochcekam píše:
Zakladatelko ty jsi na tom momentálně úplně opačně než já. Já si strašně přeju bejt doma. Bože, já bych si třídila skříně a všechny věcičky, byteček si vyšperkovala na vánoce, naobjednávala dárečky a zabalila v klidu dřív než třiadvacátýho ve dvě ráno…napekla bych a koukala na seriály a dělala si každej den jinou manikůru a pedikůru a dávala si natáčky a masky a koupele a zábaly na vlasy…ááááách. vyměníme? To řvoucí děťátko si klidně vezmu taky. Pochovám, uklidním, pomazlím, uložím…![]()
Jak velký máš děti? Myslím, že tato představa je vlastní matkám, kterým ty hysterické batolecí jekny odrostly a zbyly jen pěkné vzpomínky. ![]()
A k věci. Řvoucí dítě bych naložila a jela bych. Je jedno, jestli řve doma nebo venku a ty se aspoň projdeš. ![]()
@Talitha souhlas.. s polední větou. ale ten řev, to by zřvalo i zdravé ne.. s tím nemoc mámy nesouvisí.. nebo jsem to blbě pochopila ![]()
každopádně oblenout a jít..
Já mývám teda taky 40 první tři dny, to bych fakt nešla, ale pak jak mi zaberou léky, jdu..
Nejsme dítě, že vím, že se nemám někde uhnat, zpotit nebo běhat s holými zády, prostě se teple obleču a snažím se neuhnat
@kdochcekam píše:
Uhádla jsi. Už jsou velké. Ale když marodí, tak si je ňuňám jako miminka. To je ovšem dva tři dny, většinou přes víkend. Tydle hnusná období temna jsem zdárně vytěsnila ze své paměti. Doma všude brodel, špinavé prádlo nejde už kam dávat, vyprané není kam věšet, na žehlení není síla ani místo, mastná linka, špinavá koupelna, uťapkaný záchod, všude chuchvalce prachu, v lednici kečup a magi, smetí přeplněné, jedno děcko celé špinavé, druhé se zaschlými soply až ve vlasech, prochcaná postýlka, poblitá druhá postel…jó to byly časy…![]()
![]()
Skvělý, zrovna tak to asi je. Byl by čas, prostor, ale člověk nemá sílu zvednout ukazováček.
Mám po dvaceti letech od prvního zase mrně a a vlastní kůži jsem se přesvědčila, že čas je milosrdný.
Jediné mé štěstí je, že mám všechny 4 prarodiče v důchodu, perou se o hlídání roztomilého anděla a já můžu chodit do práce. ![]()
@Anonymní píše:
Jo no a doma to nějak moc v pohodě není, ale to jsem teď rozebírat nechtěla. Manžel od nás chce odejít. Ale to fakt nechci rozepisovat. Snažím se maximálně, aby to dcera nepociťovala. Muž funguje, pomáhá (v rámci možností, protože moc není doma), snažíme se to řešit především v klidu.
Bobkovi asi roste zub, protože slintá, nechce jíst a má teplotu, takže jsme opět domaNo aspoň dám prát další pračku - dneska už čtvrtou a vrhnu se na žehlení. Ostatně jako každý den
Ne, asi fakt nejsem typ na MD. Potřebuju kontakt s lidmi.
A ty si myslis, ze to dite to nevyciti?
Pokud je nemocná a nemá horečku, můžeš s ní ven v kočáře, na čerstvý vzduch, kde nejsou lidi
pokud je dobře tobě, manžel po práci hodinku dvě pohlídá a ty můžeš mít třeba od půl sedmé do devíti oraz venku. můžeš si pořídit jednou týdně hlídání a jít ven, všechno se dá nějak řešit
to že dítě řve při oblíkání je úplně normální, proto přece nebudeš sedět doma. to se vše dá řešit. spíš mi přijde divných těch devět kilo za dva měsíce, to je fakt dost ![]()
@Marbella myslím, že tohle není o sebelítosti, ale o velkém psychickém vyčerpání. Únava ze stereotypu, kdy člověk nevidí konec. Řešit tak dlouho nemoci dítěte je o nervy. Pokud to někdo zvládá v klidu, tak prosím o návod.
Inko2