Zděděný velký byt vs. okolí

Anonymní
5.5.21 02:01

Zděděný velký byt vs. okolí

S manželem jsme spolu řadu let, je nám okolo třiceti. Manžel už před nějakou dobou zdědil velký byt 4 + 1 v Praze, poměrně dobře dostupný do centra města. Nechal ho přepsat do SJM.
Nyní bydlení začíná být aktuální otázkou i pro naše přátele a známé. Chtěla bych se zeptat, jestli je vůbec nějaká cesta jak taktně reagovat na to, když mi třeba kamarádka říká, že se obává, že si nikdy nebude moci dovolit koupit byt v Praze, jiná se mi svěřuje, že se obává toho, že děti nebudou mít každé vlastní pokoj atd. atd. Prostě věci, které je jasné, že já neřeším. Vůbec nevím, co mám v takových chvílích říkat.
Samozřejmě si toho velmi vážíme, není to žádná naše zásluha, prostě jsme měli pouze štěstí.
Prosím anonym kvůli financím.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
vbu
711
5.5.21 02:26

Tak to prostě je. Jsou mladí co zdědí a mají tedy v pohodě život co se týče financí, protože nemusí řešit hypotéku a lidé, co prostě celý život platí nájem nebo hypo. Nikdy by mě nenapadlo to řešit jak u kamarádek, tak u sebe. Prostě ti co nemovitost mají, tak jim to přeji. Ti co si šetří na svoje nebo platí hypo, tak to beru jako normální věc dnešní doby..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.21 03:00

Mlcim. Nikdy s nikym neresim finance. Davam si pozor, aby mi nic neuklouzlo, zavist velmi negativne ovlivni vztahy. Co delat, kdyz si lide stezuji? Neni povinne si stezovat s nimi. A budoucnost je vzdy nejista.

  • Citovat
  • Nahlásit
6374
5.5.21 04:21

Nic

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7953
5.5.21 05:36

Štěstí? Ty bereš to, že ti umřel blízký člověk jako štěstí? 8o

A vůbec to nemusíš říkat, vždycky můžeš říct, že máte hypotéku jako ostatní. :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
65
5.5.21 05:46
@Cenarius píše: Štěstí? Ty bereš to, že ti umřel blízký člověk jako štěstí? 8oA vůbec to nemusíš říkat, vždycky můžeš říct, že máte hypotéku jako ostatní. :roll:

Takhle to nikdo neřekl a určitě nemyslel :zed: a lhát je teda největší blbost. Nikdo nejsme stejní a každý máme vše jiné. Někdo nadstandardní vztahy, někdo měl štěstí na dobrou práci, někdo na partnera, někdo na dědictví. Prostě řekni že chápeš že to musí být těžké a že nevíš, co bys v jejich situaci dělala. A že to zvládají dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7953
5.5.21 06:02

@Sisika9 a jak poznají že s hypotékou lžu? Nijak. Pokud jim teda nebudu vykládat přesně částky příjmů.

A kdyby mě někdo, kdo zdědil byt za 10 míčů vykládal, jak je to s hypotékám těžký a jak to dobře zvládají, tak by zasloužil leda po hubě :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10042
5.5.21 06:50

My jsme na té druhé straně, být jsme si museli koupit a financovat. V okolí mám spoustu lidí, kteří být či barák zdědili. Svým způsobem mě to také mrzí, protože jsme si prostě nemohli dovolit být většinu toho důvodu, že nebylo dost financí. Osobně bych se v tom moc nepitvala a nerozváděla to. Každý máme holt jiné možnosti, někdo lepší někdo horší. Nás co to máme horší to celkem mrzí, ale nic moc s tím neuděláme. V rodině jsem si ohledně tohoto zažila své, ale každý má něco jiného. Není člověk který by měl vše…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10609
5.5.21 06:57

Ja bych reagovala, tak jak píšeš tady. Odpověděla bych, že jsem ráda za nás velký byt, který jsme zdědili a nemusím tohle vůbec řešit. Jako normální člověk tohle pochopí. Já po svých rodičích zdědím možná tak dluhy(naštěstí se jich člověk může vzdát) a svým kamarádkám, které si mohly za spoření od rodičů pořídit slušný byt nebo pozemek na dům závidím, ale v dobrém a přeji jim to. Není to prostě takové,, ta nána si to může dovolit, když jí rodiče našetřili", ale spíš mi je líto, že rodiče nemysleli ani v nejmenším na naši budoucnost. Za to ale moje kamarádky nemůžou. Nepřijde mi na tom nic, s čím by si člověk měl dělat hlavu. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31244
5.5.21 07:21
@Anonymní píše:
S manželem jsme spolu řadu let, je nám okolo třiceti. Manžel už před nějakou dobou zdědil velký byt 4 + 1 v Praze, poměrně dobře dostupný do centra města. Nechal ho přepsat do SJM.
Nyní bydlení začíná být aktuální otázkou i pro naše přátele a známé. Chtěla bych se zeptat, jestli je vůbec nějaká cesta jak taktně reagovat na to, když mi třeba kamarádka říká, že se obává, že si nikdy nebude moci dovolit koupit byt v Praze, jiná se mi svěřuje, že se obává toho, že děti nebudou mít každé vlastní pokoj atd. atd. Prostě věci, které je jasné, že já neřeším. Vůbec nevím, co mám v takových chvílích říkat.
Samozřejmě si toho velmi vážíme, není to žádná naše zásluha, prostě jsme měli pouze štěstí.
Prosím anonym kvůli financím.

Lidi závidí pomalu i nemoc, takže možná někomu vaše dědictví moc vonět nebude. Ale mezi přáteli se snad takové věci jako lepší bydlení přejí. Moje kamarádka je na tom lépe než já a představ si, nějak mě to netrápí a nezávidím. A když si někdo povzdechne, jak je na tom teď blbě, nedělá to proto, abys mu snad něco dohodila nebo poskytla. Chce spíš jen podpořit. Vyrůstala jsem v najemním bytě v jednom pokoji se sestou. Tahle skutečnost byla opravdu zanedbatelná vzhledem k jiným věcem, co se děly. Šťastná rodina může být i v menším bytě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.21 07:26

Když se nebudeš vyjadřovat jak někteří nasi známí, tak je to v pohodě. Jedni mě vždy dost pobaví. Dostali byt v domě rodičů (sami tam chtějí bydlet). Provoz domu plati rodiče, takže oni jen šetří. Vzdy se dozvíme, jak se museli nadrit :lol: (auta platili taky rodiče)…jsou starší než my. Na nás v tomhle rodiče nemysleli. Mabzela rodiče nešetří ani dneska ani korunu a to mají jednpu takový příjem co my. A moji rodiče, no, táta všechno propil a když už konečně nepil, tak to vrazil do milenky :pocitac:… Takže patříme k tem co mají hypoteku na byt a jsme rádi, že jsme rádi. Prostě každý mame jine podmínky a vy jste si s nad smrt příbuzného kvůli majetku neprali, takze tak…

  • Citovat
  • Nahlásit
1577
5.5.21 07:31

Nereagovat. Když zareagujes : jj mas pravdu ceny nemovitosti jsou teď šílené akorát se spustí, ze tobě se to říká…a když reknes ze vycházíte taky tak tak to samé… Člověk tohle neovlivní tak se nenechat zatáhnout do debat ty se mas protože byla akorát nucena říkat já se nemam dobre protože atd atd…
Ony se ty vztahy časem vyřeší samy, má zkušenost

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
68
5.5.21 07:35

To se stane každému, jen u jiných situací. Máš dítě a druhý na něj marně čeká. Máš dobrý plat, druhého vyhodili z práce. Já myslím, že to je asi stejné, jako kdykoliv jindy - nepředhazovat to druhému, nečekat, že si o tom s tebou nadšeně popovídá. Vyjádřit podporu, že to má ten druhý asi těžké. Ve tvé situaci bych případně ve vhodném okamžiku i utrousila, že jste prostě jen měli štěstí a nevíš, jak byste to dělali jinak.

Mě to ale stálo jedno přátelství. Zrovna to bydlení. Ona toužila po domu, nakonec se rozvedla a pronajala si garsonku na sídlišti. Já o dům nikdy nestála, ale shodou okolností v něm nejspíš budeme bydlet. Pro mě bylo zařizování domu číslo jedna, které jsem řešila. A ona pochopitelně nesnesla rozhovory na téma „jakou barvu záclon si mám dát“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.21 07:48

Myslím si, že pokud budeš se chovat normálně, tak ok. Prostě život nějak rozdal karty. Někdo má, někdo ne, všichni nemají všechno.

Ale baví mě kamarádka, která roky žila i pracující u rodičů, pak dostali s přítelem od nich byt ( pěkný a veliký) a kudy chodí tudy vypráví, jak by si nikdy oni nepořídili hypotéku a hlavně k hypotéce děti :oops:.

  • Citovat
  • Nahlásit
1437
5.5.21 07:56

Pravé kamarádky nebudou řešit, že jste něco zdědili. A s tím, kdo by byl na vás kvůli tomu jedovatý, už bych se nebavila.
My dostali darem barák od rodičů, zatímco moje kamarádky se babrají v podnájmech, které se jim často mění. Jsou z toho taky nešťastné a já si s nima normálně pokecám o tom, jak jsou ceny šílené, pěkné byty nedostupné, jak mě štve rekonstrukce a jak hrozné je stěhování.
Ano, mám obrovskou výhodu, mám zadarmo barák - sice tam chlap už přes rok a půl maká jak šroub a rve tam prachy horem spodem, aby byl obyvatelný, ale nemusíme existovat s hypotékou. Nikdy jsem to nebrala jako problém v konverzaci.
Normální lidi nejsou nepřející hadi, takové věci se prostě dějí. Někdo má štěstí, jiný moc ne. Někteří dostávají od rodičů milionové úspory nebo dary, jiní nemají nic a všechno si musí vydřít.
Kamarádky si občas povzdechnou, že mám štěstí jako blázen, já jim to odsouhlasím s tím, že vůbec nevím co bych dělala na jejich místě. A je to… jenom trocha upřímnosti z obou stran a je po problému.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat