Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potápko, není mi to cizé..
Ale zatím je doma nemám
Nedávno mi zemřela babička a poslala mi motýlka, vím že to byla ona, aleto je na dlouhé povídání..a jiné téma. Holčičky dobrou noc a myslím na vás. Už nejste pro mne cizé ![]()
Tak si je pořiď. A s tím motýlkem, to chci někdy slyšet, tohle je totiž moje parketa.
Já jdu taky už do peřin, sotva koukám a to mě čeká brzké vstávání. ![]()
A zítra ať se tam ty mršky ukážou. Jak jako chodit na UTZ v sobotu?
Nějaká protekční ne ![]()
Dobré ranko Potápko!
Už pojedeme na ten UZ. Protekci bohužel nemám, je to standartní..vychází mi kontrola UZ na so či neděli, takže mne dali na sobotu, v neděli tam nejsou. V sobotu mají službu
V pondělí by už bylo pozdě a v pátek moc brzy..mají mi dávat další léky tak se musí udělaz KO. Tak hlavně at tam něco dozrává..
Určitě motýlka někdy probereme…zatím pa a hezký víkend!!!
Ahoj Holky chci se omluvit, že jsem se včera nerozloučila, ale vzala jsem si prášek na spaní a nějak mi padla hlava a já spala. Přeji vám krásný den. děkuji za podporu kterou mi dodáváte. Chtěla bych být opět těhotná a snad nám náš Venoušek pošle z nebíčka miminko aby měl sourozence. Ale moc se na druhou stranu bojím aby se zase něco nestalo. Pa Lenka
Lenko - už teď jsem strachy bez sebe a to ani nejsem těhotná. To už si s sebou asi poneseme pořád. Jsem ráda, že jsem si těhulkování s Rozárkou i Boříkem užila, protože každé další těhu už bude asi pořádný nápor na nervy.
Kanárko - já myslím, že se zadaří. Letošek je rok plný nových začátků a očekávání.
a s tím motýlkem, teprve teď mi to docvaklo. Celou dobu, co jsem ležela v porodnici mi na okně seděla sýkorka ![]()
**POPTAVKA- to máš pravdu, že další těhu budou nervy. I když bych měla druhé těhu. takové jako to první ( vždy v pořádku ), tak tak se všeho budu moc bát. Ale na druhou stranu už bych chtěla být těhu a cítit jak mě miminko zase kope.
Dnes mám nějaký divný den, stále se mi chce brečet, nemám na nic náladu, nic mě nebaví. Jen stále myslím na Venouška mého
.
Leni - prosím tě, neříkej mi pořád poptávko
Potápko nebo Martino ano ![]()
Taky mám někdy den, kdy nemyslím na nic jiného než na Boříka. To k tomu všemu asi patří.
Já řekla svému gyndr, že pokud ještě budu někdy těhotná, tak jedině v případě, že ve 38 týdnu jdu rodit císařem. Nějak si říkám, že normální porod bych asi nepřežila. Né pro tu bolest, já měla oba porody za odměnu, ale strachy by mě na porodním sále kleplo.
Marti tak to si taky říkám do 38tt a chci císaře. I když jsem měla porod krátký, ale přesně z toho důvodu co ty. Snad budem mít štěstí a brzo budem těhule. Ale já se nejdřív musím dát trochu dohromady aby nám to šlo. Nejraději bych prospala ten čas a vzbudila bych se už těhule. To jsem blázen vid?
Nejsi, já bych taky některé dny nejradši zalezla 100 metrů pod zem.
A já už na sobě makám, začala jsem chodit cvičit, dala jsem se na hubnutí,navíc jsem si vzala novou firmu na účto, takže se musím naučit asi milion nových věcí.
Prostě jsem se zaměstnala a doufám, že v létě nám andělé nějaké miminko pošlou.
Já se mám vráti hned po šesti nedělí to je 18.února zpět do práce. Nevím jak to zvládnu se zapojit do „normálního“ života. Všeho se bojím, ale mám ještě 14 dní nato abych se z toho všeho aspon trochu dostala. Ale bojím se. Zítra to bude měsíc co nám Venoušek odešel. A já před měsícem ještě cítila jak mě kope. Musím se s tím naučit žít.
Leni - ten první měsíc je fakt hroznej. Pak už je líp a líp.
Já začala pracovat vlastně hned po návratu z porodnice, dělám z domova a asi i to mě zachránilo.
já Tě opavdu obdivuji jak to zvládáš. Já prostě i když moc chci tak mi to prostě nejde. Už jsem si i říkala jestli se tomu nepodávám, ale ne, já se snažím fungovat, ale mě to nejde. Chci jít ven mezi lidi, ale jak vyjdu ven tak jsem jak vystrašené dítě a chce se mi jen brečet. Hledám si všeli jakou práci, ale pak si sednu a zase mě to vše přepadne. Víš, nechci vyhledat odbornou pomoc, chci se z toho dostat sama. Ty jsi to taky zvládla tak prostě musím i já.
Lenko - vůbec se neboj jít k psychologovi. Já mám na něj číslo pořád u sebe a kdybych měla sebemenší pocit, že nezvládám, okamžitě k němu jdu.
A nemysli si, všechno mi trvá hrozně dlouho i když dělám účto, stejně myšlenkama odbíhám.
Ale jde to - krůček po krůčku. Už jen to, že dojdeš na nákup, nebo když se tě někdo zeptá, tak řekneš, že vám miminko umřelo. Tohle všechno se asi ostatním zdá jako že docela v pohodě, ale pro nás jsou to takové malé výhry. ![]()
Však ono to půjde, dej tomu čas.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.