Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vše jsou logické tahy a tvůj muž umí přemýšlet, narozdíl od tebe.
Mě přijde ze jsi člověk který se nerad přizpůsobuje a je háklivý na svůj životní standart. Řešit takové hlouposti je podle mě malichernost. Opravdu si rozmysli jestli jsi na dítě připravena. To ti otočí život vzhůru nohama a přizpůsobit se proste budeš muset.
Pokojíček hned dítě nepotřebuje. Stejně bude s vámi v ložnici. Dobudoucna bych udělala tvoji pracovnu v ložnici. Manžel by si měl nechat pracovnu svoji, když ji teď nebudeš potřebovat. Auto je nutné mít pro tebe rodinné. Takže ano, ty by jsi měla změnit auto. My to teda udělali tak, že manžel jezdil mým autem a mě koupil nové rodinné auto. Prostě aby děti jezdili v lepším a hlavně i pro mě je to pohodlnější. Jestli vám nevyhovují ty pokoje, tak kupte větší dům nebo byt. Ale hodně si to promysli. S dítětem budete dělat větší a větší kompromisy. Tobě se život změní o něco víc než manželovi. Nejde to totiž jinak. Ono by jsme totiž neměli řešit co je tvoje a co manžela. Teď by jste měli fungovat jako rodina a mít v podstatě vše dohromady.
Přijde mi zvláštní brát to jako souboj „já vs. ty“ (ačkoliv chápu, že tě štve, že se automaticky očekává, že ty budeš ta kdo ustoupí), když by to mělo být „jak to vymyslíme my“. My teď kvůli těhotenství (první a hned dvojčata
) museli překopat naše žití od základu a místo toho abychom si chtěli každý pro sebe urvat co nejvíc, tak čistě racionálně bereme co je nejpraktičtější. A to ať šlo o otázky bydlení, auta, financí, práce, školy atd.
Takže ačkoliv souhlasím, že si nemáš nechat všechno sebrat zatímco si on nechá vše při starém, tak tak jak to bylo doposud to taky zůstat nemůže, s tím se bohužel smiř. Pokud takhle neumíte komunikovat o v podstatě „banalitách“ ještě před porodem, tak se trochu bojím toho jak budete situace řešit až bude dítko na světě. Abys pak nedostala všechno na hrb „protože se má uskromnit žena“… ![]()
@Anonymní píše: Více
Děti si nepořizujte, nechte si svá vymazlená auta a pracovny. Neumíte spolu komunikovat, potřeby rodiny vás omezují, myslíte v podstatě na sebe a na to, abyste se nemuseli vzdát svých věcí a prostoru. Což s dítětem nepůjde. Na dítě mi vy dva nepřijdete vůbec jako kompatibilní pár.
@Anonymní píše: Více
Za normální považuji vést o tom debatu.
U toho auta, pokud budeš s dítětem jezdit převážně ty, tak tomu docela rozumím. Budeš mít nové, vhodné pro dítě, kočárek. Případně se společně složte na třetí auto, které bude pro účely cest s dítětem a využíva tho bude ten z vás, kdo s dítětem někam pojede.
Co se týká pracoven, tak logické by mi přišlo, aby pracovna byla sdílená, pokud možno jste tam každý měl svůj pracovní prostor a dítě mělo svůj pokojík. Upřímně si tedy nemyslím, že je nutné už teď mu pokojík zařizovat, ale do budoucna mi to řešení přijde logické.
Tak pokud oba nutně pracovnu k vykonávání svého povolání potřebujete, tak buď budete muset pořídit větší byt nebo (do budoucna) udělat pokojíček z ložnice (protože cca první 3-5 let dítě pokojíček vlastně nepotřebuje a stačí mu koutek s hračkami a postýlka kdekoliv).
No a auto? Nedokážete se ani jeden toho svého vzdát? Kupte si třetí
Mně osobně ale zrovna tohle přijde jako malichernost a neměla bych problém s tím vyměnit svoje auto za jakékoliv jiné. PS: Matky v SUVéčku jsou sexy ![]()
Auto a pracovna jsou uplne malichernosti ve svetle toho, ze cele tehotenstvi budes zastavat funkci inkubatoru a dite ti pobytem v nem a naslednym prichodem na svet tu telesnou schranku zcela znici. To ti nevadi?!
to se od tebe nejspis take automaticky ocekava.
Máš auto jako koníček? Predpokladas, že s ním budeš nadále často jezdit sama? Upřímně dítě většina mých známých vozí raději vzadu. Čí auto je novější a v lepším stavu a je použitelné i pro toho druhého (dvoumetrový muž se do některých aut prostě blbě poskládá a naopak). Je varianta mít auta tři?
K pracovně, kdy se plánuješ vracet do zaměstnání? Máš v plánu dělat i s miminkem z domova nebo to spíš vidíš na tři roky? Používáte pracovny jen pro práci nebo je to i každého zasivarna? Ze začátku stejně asi budete mít dítě v ložnici a hračky v obýváku, takže s řešením pracovny bych klidně počkala, až dítě povyroste a zatím si nechala obě. A rozhodovala se i dost podle velikosti pokoje, světelných podmínek a polohy a ne podle toho, kde má zrovna kdo pracovnu.
Dost bych se ale být vámi zamyslela, zda dítě chcete. Z toho jak píšeš, to úplně nevypadá, že umíte dělat kompromisy a s dítětem k tomu budete nuceni. A jestli budete u všeho oba zabejceni, tak je otázka, zda do dítěte jít (tím neříkám, že má jeden z vás vždy ustoupit, ale měli byste se naučit hledat řešení, kdy budete spokojeni oba, ač ne vždy to je možné).
Já ti nevím, zakladatelko. Chcete dítě, ale nejste ochotni slevit ze svých dosavadních nároků, což je u dítěte docela podstatné, je to alfou omegou pro fungování rodiny. Už nic nebude jako dřív, oba budete žít jinak než doposud. Pokud je pro oba už teď problém se domluvit a ustoupit potřebám pro budoucí dítě, tak si ho nepořizujte. Pokud se už teď cítíš „utlačovaná“ kvůli dítěti, co budeš dělat, až zjistíš, že kvůli dítěti např. nemůžeš vykonávat současné zaměstnání a budeš nucena změnit práci? Mít dítě není jen o změně pokoje z pracovny na dětský pokoj, nebo o výměně auta vhodnějšího pro cestování s kočárkem, ale o změně celého systému současného fungování vás dvou.
Vyčítáš manželovi, že se citově nedokáže odpoutat od svého auta, ale ty si na tom naprosto stejně - moje auto je vymazlené a nechci se ho vzdát. V tomto si nemáte co vyčítat.
Už teď se oba stavíte do ukřivděných pozic a to o dítěti teprve uvažujete, co budete dělat, až to dítě budete mít?
Děkuji za příspěvky, četla jsem vše a nějak to shrnu. Není to tak, jak píše @SaveLove - manžel mi rozhodně nenabídl, že mi koupí nové větší auto, nic takového tu nepíšu, naopak manžel chce, abych prodala to své aktuální a koupilo se místo toho to rodinné. Jinak uznávám, jak tu mnozí zmiňují, že komunikace mezi námi nebude ideální a chápu, že po narození dítěte by se změnilo x milion dalších věcí. Mě prostě jen zamrzelo, že manžel automaticky bere, že se prodá moje auto a předělá se moje pracovna. Jinak s možností, abych já pracovala a on byl na RD se také operovalo, ale překvapivě on být doma nechce, protože by to brzdilo kariéru. Jinak do práce to nevypadá, že by se měl v průběhu několika let vrátit, mají v práci sdílená místa a do kanceláře chodí tak 1× týdně. Já určitě bych pak chtěla také pracovat při dítěti - rozhodně ne být 3 roky doma s dítětem a nedělat krom domácnosti a dítěte nic (ale tak to by se vidělo, jak by to bylo náročné).
P. S.
Byt 4+1, ale místo pro dítě v něm vlastně není.. Už tohle o něčem vypovídá. Kdyby jste to dítě doopravdy chtěli, vymyslíte to tak, aby se to dítě vešlo a vůbec by ani jednoho z vás nenapadlo, že se uskromňuje…
@vedma007 píše: Více
Pracuji z ložnice. Vstávám a začínám pracovat později než manžel, tak to byla logická volba.