Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano já, mám ráda, ale nemiluji anebo to tak alespoň necítím..
I když všichni víme, jak to bývá, že když člověka ztratíme, až pak zjistíme, jak moc nám chybí.., takže nikdy nevíme…
To jsou ale podle mne dvě rozdílné věci - manželství bez lásky a nevyhovující vztah. Ja nejsem nijak emočně založená, manzel stejně tak a přesto spolu dobře fungujeme jako partneři. K tomu lásku nepotřebuješ.
No asi by jste meli mit nejaky druh vztahu, kdy vam to prave funguje. Je jedno na cem to je zalozeno. Manzelstvi,,bez lasky,, je nalepka a to je vzdy na skodu. Co u vas tedy funguje?
@Anonymní píše: Více
Já už naštěstí ne…
Nebylo to vůbec jednoduchý a když od nás konečně odešel, tak to byla okamžitá a krásná osvobozující úleva.
![]()
@Anonymní píše: Více
To prece neni mozne. Pokud jsou radi, je u vas dobra atmosfera a to preci neni bezvyznamne a musite se mi radi, ne?
Bohužel velká část lidí žije s partnerem, kterého už nemilují nebo ho nikdy pořádně nemilovali. V čase se vztah mění, věci se stávají samozřejmostí, mizí zájem o druhého, intimita je jen slovo… láska takto pomalu vyprchá ve velké části vztahů.
Hlavní důvody, proč zůstávají jsou děti, finance, strach z toho, že zůstaneme sami, společenský tlak a stud, strach z rozvodu, lenost, naděje, že se to spraví samo…
Mnoho párů jede v řežimu „funkčního manželství“. Chovají se jako spolubydlící nebo obchodní partneři. Někteří si najdou milence/milenky. Jiní veškerou energii dávají do dětí, práce, koníčků, sportu, alkoholu, gamblingu. Část lidí upadne do deprese, úzkostí.
Ti, kdo nemají kamarády ani koníčky, to snášejí nejhůř. Kamarádka zažívá něco podobného a popisuje to tak, že se doma cítí jako ve vězení.
Co pomáhá je najít si alespoň jednu aktivitu mimo domov ( sport, kroužek, dobrovolnictví, kurz… ). Poznávat nové lidi. Terapie by mohla taky dost zlepšit pohled na aktuální situaci. Někdo udělá dohodu s partnerem, kde si řeknou, že zůstanou kvůli dětem, ale každý si žije svůj život. Funguje to, ale chce to obrovskou zralost obou.
Sám jsem kolem zažil už dost vztahů, kde byla situace podobná. Každý to řeší po svém a není to vůbec jednoduché. Důležité je začít dělat změny u sebe, protože nikdo jiný za nás ty změny neudělá.
Já žila. Nemilovala jsem, nastavení vztahu mi nevyhovovalo, kompromis nebyl možný. Držela jsem dlouho, snažila se a už to jednou prostě nešlo, protože jsem chtěla svobodu a šanci na to ještě někdy zase milovat. Odešla jsem a ulevilo se mi. Kdybych mohla vrátit čas, odejdu dřív.
@Kachlicka111 píše: Více
Ne, nikdo třetí v tom nebyl…
Ale byly tam úplně jiné problémy, jako alkohol, půjčky, dluhy aj.
Jemu na mě vadí prý, že jsem pomalá, zmatená a dělám úplně nesmyslný věci.. byli byste s někým takovým?
Ahoj, studuji psychologii a snažím se tohle téma pořádně prozkoumat v rámci výzkumu. Budu moc ráda za pomoc se sběrem dat. Je to anonymní. Zde odkaz https://forms.gle/…nvH567SmoRf8 Děkuji!
@reny14 například nesbalím dětem věci včas nebo je nezačnu chystat dřív do postele. Prý jim už nic balit nebudu. Zmatená nevím, když si to myslí.. poslední dobou si s ním připadám doma jako na vojně.
Vím, že hodně žen i mužů se rozhodne žít s někým i v nevyhovujícím vztahu jen proto, aby děti měly mámu a tátu. Obzvlášť pokud víte, že byste se na dětech nedomluvili. Jak tu dobu kdy fakt přestanete milovat i třeba spolu vycházet zvládáte? A hlavně ti co nemáte moc kamarádů.