Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Všechny Vás zdravím,
asi je to taková trochu divná otázka
naproti problémům, které se tu řeší to není nic závažného (ale ono vše souvisí se vším že). Chtěla bych se zeptat, zda máte pocit, že žijete plnohodnotný život na 100%? ![]()
Poslední dobou mi připadá, že se tak nějak plácám, případně pak více rozepíši nebo sz, kdyby to měl někdo podobně. Prostě, že to není ono, že nemám z ničeho pořádně radost, vlastně asi ani nedělám moc věcí, které by mi přinesly nějakou takovou tu euforii - abych si řekla „jo, tak za to stojí žít“. ![]()
Ano, takový pocit mám. Dělá mi radost rodina, práce, práce mimo zaměstnání, přátelé. Nevím, jestli to přišlo zkušenostmi nebo nalezením smyslu života, v každém případě to cítím velmi intenzivně.
Ja to tak mam kazdou zimu, nic mne nebaví a všeho mam plnou pr…!
A já si to říkám každý večer, když čtu synovi pohádku. Zní to jako klišé. Ale u nás je to umocněno nemocí. ![]()
Já žiju přesně tak, jak chci, i když okolí z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě ![]()
Už kdysi jsem se zařekla, po nějakém zklamání a prohře, kdy jsem se mohla rozkrájet pro druhé a nic z toho, že na to kašlu a změnila jsem od základů vše. Rozvedla se z manželství, ve kterém jsem prostě jen NEBYLA ŠŤASTNÁ a ano, brala jsem ohledy jen a jen na sebe, díky bohu! Sekla jsem s blbou prodavačkou, která mě nenaplňovala a začala jsem podnikat. Prachy leží na zemi, stačí je zvednout. Každý nůž do zad od okolí jsem brala jako výzvu, kopanec mě nesrazil na zem, ale posunul kupředu. Začala jsem syna vychovávat po svém, a bylo mi fuk, jestli se na mě okolí dívá skrz prsty jen proto, že si vybral, že bude mít ve 3. třídě základní školy dready. Tak je má! Je mi úplně fuk, co si tchýně myslí o plném dřezu nádobí, když se mi zrovna nechce! Jsem klidně schopná letět s měsíčním miminem k moři v prosinci, když se tak rozhodnu. ŽIJU SI SVŮJ ŽIVOT NAPLNO a užívám si to! Neohrožuji nikoho na životě a nejvíc mi pomohlo absolutně vypustit okolí a jejich názory ![]()
Já ten pocit měla strašně moc let. Bylo to tím že jsem chtěla být perfektní/dokonalá, ale ono se vždycky něco pos. kakalo a zase pocit marnosti/neschopnosti. Pak se mi něco stalo, je to cca 3 roky a od té doby. Lážo, plážo a cítím se líp. Nejsem perfektní ani dokonalá ale dělám co se dá a to mi stačí, jsem spokojená.
Tak u mě došlo v létě k překopání životních hodnot. Od té chvíle je opravdu jedno, co si myslí okolí, co bych jako měla dělat a jak bych měla vést domácnost…
Holt tady máme bordel jak v tanku, ale já mám šťastné dítě a práci, která mě baví, manžela, který se stará o syna, když já chodím domů až večer. A je mi to šumááááák, jestli mám všechno perfektní, protože stejně to nebudu mít. Mě stačí., když bude syn zdravý.
Aktuálně se flakam na RD, takže lenosim a mám občas pocit, že bych měla dělat něco víc, ale pak to utluce argument, že jdu za půl roku do práce a už nikdy takovou pohodu mít nebudu. Ale i tak Dekuju kazdy den za svůj uzasnej život, kterej bych neměla, kdybych se nerozvedla jen protože, že to nebylo ono a nevybojovala si svýho úžasného muže.
@Anonymní píše:
Já žiju přesně tak, jak chci, i když okolí z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě
Už kdysi jsem se zařekla, po nějakém zklamání a prohře, kdy jsem se mohla rozkrájet pro druhé a nic z toho, že na to kašlu a změnila jsem od základů vše. Rozvedla se z manželství, ve kterém jsem prostě jen NEBYLA ŠŤASTNÁ a ano, brala jsem ohledy jen a jen na sebe, díky bohu! Sekla jsem s blbou prodavačkou, která mě nenaplňovala a začala jsem podnikat. Prachy leží na zemi, stačí je zvednout. Každý nůž do zad od okolí jsem brala jako výzvu, kopanec mě nesrazil na zem, ale posunul kupředu. Začala jsem syna vychovávat po svém, a bylo mi fuk, jestli se na mě okolí dívá skrz prsty jen proto, že si vybral, že bude mít ve 3. třídě základní školy dready. Tak je má! Je mi úplně fuk, co si tchýně myslí o plném dřezu nádobí, když se mi zrovna nechce! Jsem klidně schopná letět s měsíčním miminem k moři v prosinci, když se tak rozhodnu. ŽIJU SI SVŮJ ŽIVOT NAPLNO a užívám si to! Neohrožuji nikoho na životě a nejvíc mi pomohlo absolutně vypustit okolí a jejich názory
a proč anonymně?
@Veronika1990 ano, žiju naplno, dělám, co mě baví a co chci, užívám si to… prostě život je fajn a stojí za to… důležité je srovnat si priority… ![]()
Poslední dobou jsem ten pocit měla dost často. A řekla jsem si dost! Dala v práci výpověď, ikdyž nevím co bude dál, rozhodně se mi líp dýchá a začla si s partnerem víc užívat společný chvíle a taky se víc věnovat sobě. Třeba tenhle týden odjíždím na 4 dny pryč, odpočinout si od domova a užít si návštěvu a hlavně vypnu telefon.Taky jsem si koupila permici do fitka a udělala si víc času na kamarádky. Takže jenom chtít, ale je to i tou zimou, člověk je k takovým chmurným náladám náchylnější
@Anonymní píše:
Já žiju přesně tak, jak chci, i když okolí z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě
Už kdysi jsem se zařekla, po nějakém zklamání a prohře, kdy jsem se mohla rozkrájet pro druhé a nic z toho, že na to kašlu a změnila jsem od základů vše. Rozvedla se z manželství, ve kterém jsem prostě jen NEBYLA ŠŤASTNÁ a ano, brala jsem ohledy jen a jen na sebe, díky bohu! Sekla jsem s blbou prodavačkou, která mě nenaplňovala a začala jsem podnikat. Prachy leží na zemi, stačí je zvednout. Každý nůž do zad od okolí jsem brala jako výzvu, kopanec mě nesrazil na zem, ale posunul kupředu. Začala jsem syna vychovávat po svém, a bylo mi fuk, jestli se na mě okolí dívá skrz prsty jen proto, že si vybral, že bude mít ve 3. třídě základní školy dready. Tak je má! Je mi úplně fuk, co si tchýně myslí o plném dřezu nádobí, když se mi zrovna nechce! Jsem klidně schopná letět s měsíčním miminem k moři v prosinci, když se tak rozhodnu. ŽIJU SI SVŮJ ŽIVOT NAPLNO a užívám si to! Neohrožuji nikoho na životě a nejvíc mi pomohlo absolutně vypustit okolí a jejich názory
jo je vidět že ti na okolí nezáleží ![]()