Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý večer vespolek,
už poněkolikáté se tady na eMiminu potkávám s lidmi, kteří nejsou lhostejní k nouzi a starostem jiných - a podle svých možností i pomohou. Máme různé názory na to, jak má pomoc vypadat - a proto bude dobré si je tak nějak utřídit a ujasnit…
Už několikrát ut zaznělo, že kupovat přepychové věci do dětských domovů nemá smysl, že vhodnější by byla jiná pomoc… No jo, ale jaká konkrétně?
Pojďme společně hledat odpověď.
Tak určitě dostat co nejvíc dětí do rodin,ale to my neovlivníme.Když se najdou peníze pro domovy,tak nakoupíte televize atd,ale láska nejde koupit.
Možná by nebylo od věci kdyby děti které DD opouští měly něco do začátku. Naše děti mají oporu v nás, děti z DD nikde. A v 18-ti jsou začátky těžké ikdyž nemáte holý zadek…
Jak jim pomoci až vyjdou ven? Možná tak, aby měli základní výbavu do domácnosti a třeba peníze na první měsíce - na nájem a jídlo. Hlavně je pro ně duležité najít si práci a bydlení ![]()
Pomohla by jim jistě materiální pomoc - základní výbava do domácnosti (právě zmiňované Daruj hračku českého rozhlasu je jedna z cest - skoro dospělí si tam většinou takové věci přejou), ale hlavně by jim usnadnilo život třeba to, že budou mít kauci na případný pronájem bytu. Existují i nadace, které staví startovací byty pro děti z DD, ale těch bytů je stále málo a často to naráží na odpor budoucích sousedů, kteří takový dům v okolí nechtějí… Možná by se mi i zamlouvalo vytvoření spořicích účtů, které by měly strop - třeba 50 tisíc na dítě… kdyby byl jeden shromažďovací účet a z něj by se vytvářely „podúčty“, které by byly přidělovány dětem, které opouští domov… kdyby si to utratili za blbosti, tak by to byl jejich boj, ale myslím, že část by se za to na nožky postavila.
Ještě před pár lety to bylo tak, že jim dali do ruky deset tisíc a řekli: teď jsi dospělý, postarej se o sebe… Sem tam se postaví nějaké ty „domy na půl cesty“, ale ty mají omezenou kapacitu a navíc existujou hlavně díky sponzorům. A myslím, že prospěšnější by bylo naučit je třeba hospodařit s penězi, vybrat si výnosné pracovní místo (i když bez praxe si moc vybírat nemůžou…) nebo naučit je orientaci v džungli zvané civilizace. Aby nevěřili všemu, co jim Blesk a TV Nova servírují, aby nenaletěli na rychlé půjčky, co obnáší nezaplacená pokuta za jízdu načerno atd.
Právě mám zprávy (i když z druhé ruky…
) o dětech, které si chtěly rozmnožit těch svých jediných deset tisíc tím, že je začaly házet do hracích automatů. Jak to dopadlo, asi tušíte…
Kopíruji a lehce doplňuji svůj příspěvek z diskue, kde jsme momentálně tohle téma načali, je vlastně odpovědí Jurovi na výzvu ![]()
Když jsem odcházela od našich, nedostala jsem ani ň. Nikdo mi do kufru nedal spořící účet, kauci na nájem, konvici, nádobí, povlečení, ručníky, ani toaleťák. Nedostala jsem byt, auto, pračku ani žehličku. Podotýkám, že rodiče mám milující a jejich vztah ke mně je v pořádku. Ale přestože se o mě starali nejlíp, jak uměli, měla jsem míň hmotných věcí, než děti z děcáku. Neměla jsem vlastní PC, hoooodně dlouho ani mobil, lyže, kolo a ani jsme nikdy s našima nebyli nadovolené v ČR, natož u moře. Nebyly prachy, stavěl se barák. Ale dali mi do života něco jinýho. Vychovali mě k samostatnosti a tím mi dali to nejvíc. A tak když jsem začala vydělávat a chtěla se osamostatnit, známka dospělosti bylo i to, že se o sebe postarám, že výplatu neprošustruju, že nebudu kupovat kraviny, na které nemám… Tím, že někomu dám všechno pod nos, mu rozhodně nepomůžu. To je to, co děcákovým dětem zoufale a nevíc chybí a co systém absolutně neošetřuje.
Řeknu to ještě takhle: pokud se bojím, aby mi syn nespadl ze schodů, nebudu je před ním schovávat, ale naučím ho, jak po nich bezpečně chodit.
Možná by jim tedy pomohlo zpočátku bydlení s instruktorem… 10 tisíc mi přijde do začátku zoufale málo, to nestačí ani na kauci realitce.
Týnko, jenže jich se nikdo neptá, jestli se chtějí osamostatnit - oni odejít musí a v tom je zásadní rozdíl. Máš naprostou pravdu, že potřebujou vedení a vzory a poučení… V tom se mi líbí nápad SOS vesniček, i když i tam chybí mužský prvek, tak vidí, jak se vede domácnost. Pěstounské rodiny jsou samozřejmě variantou nejlepší. Ale ochota brát si do pěstounské péče děti romské a nebo postižené tu moc není. Taky prověrka pěstounů a adoptivních rodičů je někde až ponižující. Připadá mi, že není ani vůle zhůry děti dávat více do rodin, protože by rušením ústavů přišli o práci lidi.
Zdravé bílé a právně volné děti většinou skončí celkem brzy u adoptivních rodičů. A bohužel v naší společnosti je averze vůči Romům pečlivě vypěstovaná, takže se asi nic moc rychle nezmění.
Aknyt: nastěhuj se do naší ulice a za dva měsíce máš averzi na Romy taky. Pokud ne, budeš mít prázdný kvartýr a prázdnou peněženku. A jak to souvisí s problémem? Ani v těch dětských domovech se nepřeruší kontakt romských dětí s původní rodinou - takže od nich přebírají zvyky, bohužel právě ty špatné… ![]()
úplně nejlepší by bylo aby šli rovnou do zaměstnání pro které se vyučili i kdyby měla jít holčina jen zametat do kaeřnictví, ubytovny fungují tak než by se zapracovali tak by furt bylo kde být.. JENŽE… jenže v téhle době nenajde práci ani člověk s praxí, školama a Bůh ví čím ještě…
Evick2: to by zase bylo na jinou debatu. Práce je dost, ale ve velkých městech. No a většina děcáků je v okresních nebo menších městech..... Kdybys takovému vykulenému klučinovi, čerstvě plnoletému, strčila do ruky mapu Brna a řekla, že na Černovických terasách je práce pro mladé dost, ale bydlení ať si hledá nejlíp na Lesné nebo v Novém Lískovci, tak nevím jak by pochodil… když ho to nikdo nenaučil, jak se orientovat.
Zase z nich nemůžeš dělat blby.. (heh no alespoň né ze všech
) myslím že pokud chceš tak se prostě musíš protlouct jen dostat tu příležitost. Pevně věřím že alespoň někteří by se zapojili do společnosti.
Ale je pravda a to je taky na jinou diskusi že sousedi si vzali dítě z děcáku s tím že pokud bude vyrůstat v jiném prostředí (než je jeho příslušnost či jak to napsat a neurazit), dohlédnou na to že do školy bude chodit a budou s ním zacházet jako s každým druhým bude se taky tak chovat, ale bohužel geny se nezapřou, základku dochodil jen horko těžko a z učiliště zběhnul.. a teď se potlouká po naší vesničce střediskové a nejsem moc ráda když ho potkám když jdu třeba kolem rybníka jen sama s kočárkem
Jura007 píše:
Aknyt: nastěhuj se do naší ulice a za dva měsíce máš averzi na Romy taky. Pokud ne, budeš mít prázdný kvartýr a prázdnou peněženku. A jak to souvisí s problémem? Ani v těch dětských domovech se nepřeruší kontakt romských dětí s původní rodinou - takže od nich přebírají zvyky, bohužel právě ty špatné…
Juro, jsem původem z městečka, kde je 35% obyvatel Romů
, brzy tam budou mít většinu. ráda je nemám, ale snažím se je tolerovat. Upřímně si nedovedu představit, že bych je měla mít v rodině. Jak český rasismus souvisí s problémem? V dětských domovech mají Romové většinu… A když celkem nedávno měli stavět nějaké ty startovací byty (jeden bytový dům), tak se proti tomu postavili obyvatelé přilehlých domů a bylo po stavbě, vydupali si to na radnici. A bohužel to je problém na více místech… těžko se jim může pomoct, když se již předem berou jako kriminálníci, asi tak jsem to myslela.
Nevím, jestli tě to potěší nebo spíš pobaví, ale v Lounech jsem byl rok a půl na vojně. Ty kasárny ale myslím už dneska neexistujou… Takže situaci v Lounech trochu (vzdáleně) znám. Můžu ti ale s klidem říct, že brněnské ghetto je horší. Když jedu do práce, vidívám scény jak z akčního filmu.