Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@starfish_at_night dá se toho hodně vymyslet. Pro děti jsou řád a předvídatelnost důležité, líp se aklimatizují, srovnají se situací.
@Anonymní píše:
Zdravim vsechny, rada bych se zeptala tech z vas, ktere mate zkusenost se stridavou peci, jak jste po te byly schopny fungovat v osobnim zivote. Uz se asi nebudu zabyvat tim, ze me SP dostala takovym zpusobem na kolena, ze jsem skoncila v peci psychiatra. Jasne, otec ma stejne pravo jako matka… Jde mi spis o to, jak jste dokazaly zit dal. Jak jste skloubily cas treba se svym novym partnerem a ditetem, ktere prakticky co 2 dny odevzdavate otci. Je to takovy dvoji zivot. Prala jsem si vzdy alespon 2 deti ale po teto zkusenosti mam strach, strach z toho ze by se vse opakovalo a ja uz to neunesu. Jak vlastne takova slepovana rodina zije? Jake byly vase zacatky? U koho jste travili cas? Kdy jste ho seznamily s ditetem? Jak na to dite reagovalo? Nechtelo k vam prestat kvuli tomu treba chodit? Vyhrozoval vam byvaly partner apod? Chtela bych zacit znovu zit ale mam ze vseho hrozny strach. Dekuji
Ze všech tvých příspěvků uplně čiší tvá nejistota, kterou pak přenášíš na dítě a to je logicky vybzíklé taky. Pokračuješ s tou psychiatrickou léčbou? Máš nějakého psychologa/psychoterapeuta?
Spíš bych řekla, že je dítě vybziklé z té střídavky, takhle malé dítě žije tady a teď, časovost se bude učit chápat až později, pak si bude postupně schopné připravovat do školy ( nejdřív s rodičema), vnímat ten koloběh a tu pravidelnost. Teď tu předvídatelnost zajišťují normálně rodiče. Ono by se o to nemělo starat a opírat se v tomto o ně. V tomhle případě mu tu plynulost, přirozené bezčasí usekávají a strašně ho vyrušují. Asi bych radila když už to nejde slepit, tak střídat po dni. To by snad mohlo být schopné trochu v té hlavičce pobrat. Předáním v té školce, jak tu mnozí radí.
Ideal je pres skolku. Rano dovede mama, vyzvedne tata atd.
My meli v tomto veku ut+ct vecer az do rana + jeden den z vikendu. Prijde mi to pro dite setrnejsi.
A novy vztah v dobe bez deti. Najednou se otec zacal starat, toho casu najednou, super.
Ve třech letech jsme zkoušeli po 3 dnech, ale nic moc, byla z toho dost zmatená, sama si řekla, že chce dýl, už 6 let jedeme týden a týden, v pondělí odvézt do školy a druhý rodič vyzvedne.. aby si užila i ten víkend s rodičem po náročném týdnu ve škole.. a vyhovuje.
@whooro píše:
Ve třech letech jsme zkoušeli po 3 dnech, ale nic moc, byla z toho dost zmatená, sama si řekla, že chce dýl, už 6 let jedeme týden a týden, v pondělí odvézt do školy a druhý rodič vyzvedne.. aby si užila i ten víkend s rodičem po náročném týdnu ve škole.. a vyhovuje.
My jedem už 8 let na stejné dny v týdnu, jen se to mění. Momentálně po a út jeden rodič, st a čtvrtek druhý. Víkendy na střídačku. Zas je to fajn, že děti i my dospělí si můžeme plánovat na stejné dny v týdnu podle toho, jestli jsou u táty nebo u mě.
Máme stridavou péči už rok a půl, syn 5 let. Máme týden a týden. Vyzvedávame vždy v pondělí ve školce. Ze začátku jsme si ho předávali v neděli večer ale nešlo to, ať už z důvodu že jsme se s bývalím partnerem vždycky nějak chytli když jsme se viděli a nebo malému se nechtělo a tak. Takhle nám to vyhovuje, ale chybí mi moc…
Po půl roce jsem si našla přítele, jsou skvělí parťáci a pritelovi rodiče vzali malého za vlastního a říká jim babi a dedo.
Teď po roce vztahu čekáme miminko a budeme se brát. Prostě happy end ![]()
No a řešili jste, co teda je problém když dítě ani po třech letech nezvládá? U táty je taky potíž s předáváním nebo jen u vás?
@Anonymní píše:
Zdravim vsechny, rada bych se zeptala tech z vas, ktere mate zkusenost se stridavou peci, jak jste po te byly schopny fungovat v osobnim zivote. Uz se asi nebudu zabyvat tim, ze me SP dostala takovym zpusobem na kolena, ze jsem skoncila v peci psychiatra. Jasne, otec ma stejne pravo jako matka… Jde mi spis o to, jak jste dokazaly zit dal. Jak jste skloubily cas treba se svym novym partnerem a ditetem, ktere prakticky co 2 dny odevzdavate otci. Je to takovy dvoji zivot. Prala jsem si vzdy alespon 2 deti ale po teto zkusenosti mam strach, strach z toho ze by se vse opakovalo a ja uz to neunesu. Jak vlastne takova slepovana rodina zije? Jake byly vase zacatky? U koho jste travili cas? Kdy jste ho seznamily s ditetem? Jak na to dite reagovalo? Nechtelo k vam prestat kvuli tomu treba chodit? Vyhrozoval vam byvaly partner apod? Chtela bych zacit znovu zit ale mam ze vseho hrozny strach. Dekuji
Ahoj, pro mě je to těžké. Máme to takto rok a půl - vždy po týdnu. S bývalým nemáme dobré vztahy, ale úplně naschvály si neděláme. Spíš si v lecčems nerozumíme, jak kdo co myslí nebo chce, ale to by bylo i v úplné rodině. Ex si našel hned 14 dní po rozchodu (nebyli jsme svoji, jinak by randila s ženáčem, to jí jaksi nedošlo, protože se znali určitě už dřív, i z prcka tehdy vypadlo, že „tetu zná“) zhruba 22letou slečnu (mu je 41), která se k němu v září nastěhovala a je velmi „nad věcí“ - ex ji samozřejmě řekne jen to, co se mu hodí, nedávno to vygradovalo tím, že mi pro brečícího prcka vlezla do auta a tahala ho ven, když s ní nechtěl odejít a ještě mě u toho poučovala, že já jsem ta, co „tomu dítěti nakládá.“ Je to těžký. Mně malý strašně chybí, s chlapama jsem to zkoušela, ale nic vhodného k dítěti… Bohužel, my to máme jako matky vždy těžší a zdlouhavější. Kamarádky, které mají děti a jsou rozvedené, tak jsou už roky samy, zatímco jejich ex už dávno mají někoho jinýho. A to opravdu všechny.