Životní křižovatka - jak dál?

Anonymní
26.1.21 09:49

Životní křižovatka - jak dál?

Mám už toho hodně na srdci. Pro mě neřešitelných věcí. Snažím se už několik měsíců na to nemyslet a pak se to vrátí. První věc, že mam dveru 6 let a pořád nevím, zda si pořídit druhé. S manželem sme měli problémy, tak už sem s ním nechtěla. Nějak se to podařilo překonat a rok je klid. Teď mám dojem, že bych pleny atd možná už nezvladla. Letos mi bude 34, manzelovi 41. Tak už by asi byl čas se rozhodnout a pořád nevím. Jen mám strach, abych pak nelitovala, že mám jen jedno.
Další věc je taková, že sem šikanovaná v práci. Dle nich nedělám nic pořádně, ale tak zvaně mě tam trpí, než se objeví lepší zájemce. Existenčně na té práci závislá nejsem. A já tam sem proti, že ta práce mě baví a chci mít praxi hlavně pro CV. Letos už to budou 3 roky, co tam pracuju a bude se rozhodovat o tom, zda dostnu smlouvu na neurčito. O zom dost pochybuju, ale zas moc zájemců o tuhle náročnou pozici není.
Také přemýšlím nad tím, zda bych tam chtěla vůbec zůstavat, ale mám obavu, že by to jinde nebylo jiný 🙄
Ja nevím co dělat a tak den za dnem se snažím neřešit a doufat, že se to časem rozhodne samo.
A proč píšu sem? Zajímají mě názory někoho jiného než moje protože se jinak nesvěřuju.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2246
26.1.21 09:53

Nechtěla bych být v práci, kde bych pro „ně” (koho) nebyla dost dobrá :nevim: dost by to snižovalo moje pracovní sebevědomí a prostě bych si hledala práci novou.
Manžel s k dítěti staví jak?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.1.21 10:00

Manželovi to je jedno, spiš uz asi ne, ale nechává to na mě.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.1.21 10:15

Tak kdybyste si pořídili další dítě, bylo by radou rozumu spíše v té práci zůstat (zvláště, když by ti tu smlouvu na neurčito dali), než si hledat něco jiného a po pár měsících v nové práci jim zmizet na mateřskou, to mi přijde trochu jako nefér jednání.

A diskusí na téma jedináček nebo sourozenci je tu už miliarda a každý na to má svůj názor. Hlavní je, že je to tvoje (a manžela) věc a nikdo ti do toho nemá co kecat.
Ale pokud se třeba mě na názor zeptáš, tak já jsem jedináček a jakékoliv materiální statky, které (v podstatě díky tomu) od rodičů mám či jsem měla, bych za nějakého sourozence bez přemýšlení vyměnila. Jak když jsem byla malá, tak teď jako dospělé, mi to hrozně chybí. Jo, i sourozenci mohou být celoživotně na krev rozhádaní, ale v mém příbuzenstvu vidím samé příkady spíš těch přátelských vztahů a pevných vazeb.
Jestli litují moji rodiče, to nevím, ale asi spíš ne, měli mě už v dost pokročilém věku.
Anonym kvůli osobním informacím.

Kdyby ses rozhodla do dalšího dítěte už nejít, tak bych si být tebou hledala jinou práci.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
15380
26.1.21 11:04

Vstup do psychoterapie a srovnej si s vlatní úzkosti a naučenou bezmocí. to není nic k čemu jsi odsouzneá na věky věků. to je něco co si člověk léta pěstuje a pak je vtom zaseknutý. Ale jde se z toho dostat.

A pak si začni hledat jinou práci.

V okamžiku kdy se tohle začne dávat do pohybu, rozhodnutí o dalším dítěti už bude vlastně snadné - ať už bude jakékoliv.

Neřeš to sama - evidetně když to zkoušíš sama tak se motáš v kruhu - zejména kvůli té naučené bezmoci.

Kruh přetneš tím, že uděláš něco, co si dosud neudělala a ještě si k tomu vezmeš na pomoc spojence, co bude na tvé straně - psychoterapeuta či psychoterapeutku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26.1.21 11:11

Šikanu v zaměstnání jsem si zažila. Teror jsem zažívala od kolegyň. Dost mě tam potřebovali, měla jsem větší znalosti a když si hlavní účetní odjela na dovolenou a v práci nechala zpackanou závěrku, zachraňovala jsme to já. Vedení přišlo za mnou, ne za profesně staršími kolegyněmi. Odešla jsem ve zkušebce, důvod jsme uvedla: šikana. Vedení pak přiznalo, že takto už dámy vyštípaly dvě přede mnou. Po mém odchodu je všechny vyházely. Samozřejmě mě přemlouvali, prý jediná schopná po dlouhé době :mrgreen: V novém zaměstnání se nic takového nedělo. Takže bát se nemusíš. V životopisu už tu práci tak jako tak mít budeš a důvod odchodu můžeš vždy po pravdě sdělit.

Na druhé dítě máš klidně čas. Kamarádka si druhé pořídila po 8 letech ve 41 letech. Prý si to teď víc užívá.

Vstup do psychoterapie, získáš sebedůvěru a uvidíš, že odpovědi na tvé otázky přijdou samy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
947
26.1.21 11:18

Tady je základní otázka, jestli chcete další dítě. Od toho se pak bude odvíjet i práce. To si každopádně musíte rozhodnout sami dva s manželem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22
26.1.21 13:49

Já být vámi, tak bych si zašla k nějaké kartářce. Tohle mi přijde jako otázky vyloženě pro ni, aby vás nasměrovala jakou cestou se vydat. Mě osobně být 34 let tak si asi raději pořídím druhé dítě- pokud ho chcete a finančně to zvládnete než abych řešila atmosféru v práci, která mě vlastně ani pořádně nebavi- protože jakmile stojí za 💩 kolektiv je to celé špatně. Ale neznám vás, nevím jakou máte povahu ani váš muž, ale já bych se vzhledem k tomu věku přikláněla spíše k dítěti a budování rodiny než práce..ta byla a bude furt :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat