Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Většinu se naučíš praxí. Jestli si nejsi jistá přikup si jízdy, proč s tebou přitel někam nejede, aby sis to mohla zkusit?
Já tyto pocity mam i po roce každodenního řízení. Běžně jezdím do práce, do obchodu, ke kamarádce.. m ale jak mam jet někam jinam, mam nervy. Já totiž nikam netrefim, jezdím podle navigace a i tak občas jedu blbě… pak taky parkování, nerada se motam v jednosmerkach a modrých zónách, nemám ráda tu nejistotu, že nevím, kde budu parkovat, jestli najdu místo aspoň trochu blízko, jestli se tam vejdu… ale ve výsledku si to řízení uziju, baví me to, vždy jsem zatím v pohodě dojela i zaparkovala. Jsou to příště jen pocity nejistoty, ale jakmile sednu do auta, nějak mě to přejde a jsem úplně v klidu, mam pocit, že všechno půjde, všechno vyřeším, klídek… sednuti do auta je magický přechod
s nabyvajicimi zkušenostmi se to zmírňuje, očekávám, že třeba za další rok už to.bude zas úplně jiný.
Většinu tvých potíží vyresi trénink a čas
nikdo učený z nebe nespadl, někdo se učí rychleji, někomu to jde pomalu, ale řídit se casem naučila i moje babka a to jí bylo přes padesát. Bod 3 a částečně 2 za tebe vyřeší dobře auto. Porid si automat, parkovací senzory a kameru, a časem na ty vzdalenosti získáš odhad. Já když jedu s novým autem, které neznám, tak si taky nejsem jistá a řídím dobrých 15 let skoro denně
nechtěj toho po sobě hlavně příliš, důležité je udělat zkoušky a pak řídit s někým, komu věříš. A časem se rozjezdíš
Po autoškole jsem měla podobný pocity. Pomalá, špatný odhad vzdálenosti - tak jsem neriskovala a dělala to, co jsem věděla, že zvládnu. Dlouho jsem radši neparkovala podélně. Teď už mám najeto opravdu hodně, mám dobré auto, automat - ten vyřeší to řazení a rozjezdy
. Je to o cviku. Prikup si jízdy třeba.
Dokup si ještě jízdy, ideálně před zkouškami a i po. A i pak nějakou dobu nejezdi sama než se trochu vyjezdis.
Hele, rozumím Ti. Začátky jsou těžký, a pocit progresu je hodně důležitý. 😊 Možná bys mohla zkusit si představit různé křižovatky doma, trochu jako vizualizaci. Jakmile se budeš víc cítit v terénu, zkus zdokonalit technickou část - to přijde s tréninkem. A ty fikané otázky od instruktora, to je dobrá škola, drž se toho! Na bezpečnou vzdálenost fakt pomůže si uvědomit, jak to cítíš, když jedeš jako spolujezdkyně. Hodně štěstí u zkoušek! 🚗
@Anonymní píše: Více
To všechno je úplně normální, když jsi v autoškole
neboj se nic, všechno se naučíš praxí, chce to hlavně jezdit. Já když vylezla z autoškoly, přesně tyhle potíže jsem měla. Jezdila jsem asi 60, vymetla jsem každý kanál, parkování nic moc a rozjezdy stály za houby. Pomohlo mi jezdit denně 25 km do práce na vsi, autem častěji do obchodu - přes město plus parkování, a ježdění hodně po vesnicích pracovně. To jsem se naučila odhadovat vzdálenosti a i jsem zrychlila. Bohužel po druhém těhotenství řídím opět jako pako, hormony ![]()
Vím, jak je to stresový! 😅 Zkus si najít prázdný parkoviště nebo orchestr dopravy a tam si klidně dej víc prostoru, abys praxi zvládla. A ten pocit bezpečný vzdálenosti časem přirozeně přijde. Taky zabírá vizualizace: představ si, jak sjíždíš ze stojánku až domů
.
Úplně chápu tvůj stres, taky jsem se s tím prala. Co se týče rychlosti a vzdálenosti, zkus se zaměřit na to, co říká tvůj instruktor, trénink ti časem hodně pomůže. Hlavní je si věřit a určitě uvidíš pokrok. Možná bys mohla zkusit jezdit na nějakých klidnějších silnicích ve volném čase – třeba se psem, nebo si jen představovat situace doma a přemýšlet nad tím, jak bys reagovala. Buď trpělivá, všechno přijde s praxí! 😊
.. sem prosím. Potřebuji se svěřit ohledně autoškoly, alespoň někomu. Jedná se o autoškolu, jsem u 20 jízdy, tudíž za chvíli mě čekají zkoušky. Už jen se přihlásit do autoškoly mně stálo hodně přemáhání a dva dny před a po jízdě jsem měla noční můry. To už naštěstí přešlo cca před měsícem hodila jsem se více do klidu.
(ačkoliv stres z práce např. zvládám dobře, málo co mně rozhodí) Když jdu do autoškoly mám pocit, že cestou omdlím, ale jen co sednu do auta a ujedu pár metrů opadne to a baví mě to. Kolikrát když jedu s kamarádkama, mám hroznou chuť řídit
. Na testech musím zapracovat, ale ještě nikdy mne nenachytal („odboč až budeš moct, co je to za značku, kolik se smí jet“, umyslné navádění do zákazů vjezdu..) Když jedu s přítelem, „vysvětluju mu křižovatku“ kdo má přednost - taky vždy dobře. Při řízení mu řadím, sice tedy levou rukou a mluvím pro sebe " jedu 40 - řadím na 3"
Teď ale kde je problém a co mi říká i instruktor:
1. Jsem strašně pomalá
Prý to není žádná šílenost, ale jsem jen pomalá. (takhle on chválí, max se vyjádří na „ok“) Všimla jsem si u toho i u partnera ve srovnání- kdy řadí, jak přidává rychlost ( napr. kde mužeme 90, pod mostem už jedeme 90, já pod mostem nabírám rychlost teprve nad 60)- ten řídí ale už 15 let snad.
2. Nepoznám bezpečnou vzdálenost - při míjení se s auty. Každou druhou, třetí jízdu mi stopne auto, že kdybychom jeli dál, odřeme zaparkované auto v boku. Taky nepoznám kdy do křižovatky dostatečně vidím. Já mám. Naštěstí město znám jak své boty, tak se to učím nazpaměť, kde zastavit.
3. Rozjezd na 1 při zastavení
- např. při stopce - úplný základ 
Když to shrnu celkově cítím velký pokrok, ale vím, že o moje pocity nejde a potřebuju se zlepšit. Máte prosím nějakou radu a na zmíněné problémy a nějaké pomůcky jak se zlepšit? Auto mi přítel nepujčí na pole a nikoho jiného nemám..