Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zlenivěla jsem. Chci to změnit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.17 13:55
Ona mozna jeste dozniva ta nemoc, anebo se dostavas teprve do kondice, soude podle tech unav 
Bud na sebe hodna, ne moc narocna..udelej si takovej denni rezim, abys mela spravnou miru prace i odpocinku. A to ‚spravnou‘ myslim pro tebe- abys z toho nebyla ztrhana. Lepsi mene a trvale nez jednou hidne a pak se z toho 3 dny lecit 
Odmenuj se, delej si radost, chval se za to, co zvladnes (i kdyby ti to prislo malo). Bud na sebe proste hodna Co se tyce konicku a hledani stylu zivota, je tu diskuze,kt.by ti mohla pomoct, napisu ti nazev.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.17 13:58
Zkus začít pomalu. Dávat si malé úkoly, malé cíle a postupně přidávat. Jak ti tělo dovolí. Takže žádné zítra vstanu, zacvičím si a pustím se do generálního úklidu Ne. Vstanu, dám procházku a odpoledne udělám třeba úklid v lednici. Asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.17 13:59
Pokud jsi byla mesice nemocna, tak to asi nebyla zadna brnkacka, tudiz bych vynechala to sebeobvinovani. Obdivovat lidi, co jedou jak fretky na speedu, no nevim, ja osobne k tomu nevidim duvod, kazdy dela co umi.
Zacala bych postupne nabirat fyzicku, kazdy den poradnou prochazku, snadne dosazitelne cile, nastavit si vstavaci a usinaci rezim, i kdyz nikam nemusis. A hlavne, delej to, co ti dela radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.17 13:59
Prohledejte internet na téma kaizen - to je japonský princip jak dosáhnout mistrovství.
Potřebujete začít něco dělat, ale dělat to po malých a splnitelných krocích. A teprve vždy, když ten krok budete zvládat bez problému, tak přidat krok další.
Pokud jste po nemoci, tak bych se asi pro začátek soustředila na obnovu nějaké základní fyzické kondice, protože to sebou pak ponese i větší množství energie, které půjde využít na další věci.
Nechtějte po sobě všechno a hned - to nutně povede k selhání, pocitům viny a strachu se do něčeho pustit. Je potřeba zkoušet věci pomaličku, netýrat se, když to zrovna teď nejde.
A předem si vymyslet, čím se za každý zvládnutá krok odměníte a pak to dodržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.17 14:05
Ahoj, úplně ti rozumím. Byla jsem roky zvyklá makat jak motorová myš a ejhle, přišla nemoc pak zlomená noha a už se nedivím životnímu stylu nezaměstnaných. Ráno se člověk vyspí, v klidu posnídá, koukne na telku a už je poledne, občas jsem vařila a když nemůžeš ven a navíc chodit tak máš dost omezený výběr činností. Jak ti radí ostatní, nesnaž se vše strhnout najednou. Já si dávám 3 úkoly denně. Např. přesadit kytku, uklidit lednici a utřít prach v obýváku. Když uděláš každý den trochu, budeš mít brzo doma zase pořádek a pak bych se začala věnovat něčemu, co tě baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.17 14:26
A není to objektivní? Já se po neštovicích v dospělém věku dávala dohromady regulérně tři měsíce, přes hodinové procházky a totální odpadání… Lenoch nejsem, aktivně sportuju, ovšem tenkrát mi pomohlo jediné, prostě počkat, až se to tělo zase postaví na nohy… 
- Citovat
- Upravit
24.9.17 14:44
Zakladatelko, a odkud víte, že lidi okolo jsou aktivní a mají spoustu koníčků??? jste s nimi někde venku a povídáte si? byla jste u nich na návštěvě??
kam tím směřuji - nevíte to náhodou z Facebooku?? protože jestli ano, tak na to hned zapomeňte 
lidi dají skvělou aranžovanou fotku a pak jsou týden mrtví a zalezlí Protože ti, kteří jsou skutečně aktivní a mají spoustu koníčků - takoví zvysoka prdí na Facebook i Instagram a nepotřebují honit lajky.
No ale pokud to o těch koníčkách a aktivitách víte z návštěv a osobního kontaktu, tak to je super, to už je přece taky hezká aktivita - navštěvovat se s lidmi a povídat si. třeba vás postupně něco z toho chytne a přidáte se k někomu, jen tak dál.
po nemoci to ale není sranda. jestliže jste hodně unavená, tělo tím něco říká… asi to ještě není úplně OK.
začala bych opravdu hodně malinkými kroky, nedívejte se na rozbordelařený byt s tím, že to musíte všecko uklidit… řekněte si třeba, že uklidíte za týden-dva. takže jeden den třeba srovnáte boty v předsíni a věšák v předsíni (kabáty pověsit, letní bundy schovat). bude to 15minut práce. další den třeba srovnáte vytažené knížky a dáte je do polic zpět… prostě malinké úseky práce…
a k tomu si naordinujte dobrou knihu na čtení, nebo nějaký zajímavý časopis..
velkou únavu po nemoci bych nenazývala leností…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.17 15:21
Jak píšou holky, nechtěj toho po sobě moc! Určitě to jde změnit, po krůčkach. Mám taky obdobi, kdy na nic nemám chuť a vše valím před sebou. Moje rada - vezmi do ruky diář nebo telefon a HNED se s někým domluv na srazu, ať máš možnost vyjít z bytu (pokud to zdraví dovolí). Naplanuj si malé úkoly, které ti ale zároveň udělají RADOST a uvidíš, že to půjde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.17 16:13
- Nesrovnávejte se s okolím. To je cesta do pekla. Nejste na jevišti, kdy je třeba neustále někoho oslňovat. A nejste ani na dostizích, abyste s lidmi soupeřila. Koníčky jsou od toho, aby člověka oblažovaly, ne aby se do nich nutil. K čemu je člověku deset skvělých koníčků, se kterými se sice může chlubit, ale nepřinesou mu radost ze života, vyrovnání, naplnění a štěstí, vysají mu veškerý čas i finance, soustředí se jen sám na sebe, nevnímá okolí a neumí si nic užít, koncentrovat se na zážitek, protože už myslí na další? I nudný rybář, který si s pivem sedne u řeky a loví zánět močáku, si užije často víc, než oni.
- Vůle je odrazem motivace. Když se vám něco chce, motivaci najdete vždy. Musíte si najít něco, co vás opravdu bude hodně lákat, kde máte nějaké kamarády, po čem jste kdysi toužila ap.
Nedávno jsem poznala těžce popálené děvče. Dlouho si poležela ve špitále, měla mnoho plastik, kůže jí praskala, prožila si opravdu očistec. Pak se dlouho doma šetřila, vykládala vždy, jak si musí pospat po obědě, jak je unavená večer, jak nemůže to či ono, protože… Pak si sama našla koníček – péče o zvířata. Najednou zapomněla na všechny únavy a trampoty, dokonce si udělala školu a pak se zvířatům věnovala i profesionálně. Jakmile ji to vtáhlo, přestala se pozorovat a šetřit a zjistila, že má energie strašně moc.
Zrovna dnes tu byla podobná diskuze, mrkněte do ní, třeba najdete nějakou inspiraci i tam, případně parťačku pro společné podnikání https://www.emimino.cz/…sama-298025/
Nemáte se vůbec za co stydět, naopak. Máte chuť bojovat a znovu se vrátit do života a to je obdivuhodné a inspirativní. Takové příběhy lidi milují nejvíc. Dodává jim to odvahu. Ne nadarmo se říká: „Pomoz si a bude ti pomoženo!“ Lidi rádi podají pomocnou ruku tomu, kdo se sám snaží se vyhrabat, stud je zcela nepatřičný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.17 15:58
Je fakt, že když někdy sleduji ženské z Výměny manželek, tak si taky proti některým připadám neschopná, co nezvládá. Vstanou a jedou jak kulový blesk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, anonymně, protože se stydím. Bydlím sama, delší dobu jsem byla nemocná, teď se z toho dostávám. A můžu říct, že jsem příšerně zlenivěla. Obdivuji, jak každý maká, má tolik koníčků. Sama si říkám, co by se mnou chlap asi dělal. Prospím celý den, doma nepořádek. Nedokáži se vybičovat. Být chlapem, tak bych někoho jako já nikdy nechtěla, proto mě děsí, že zůstanu sama. Chci to změnit, ale jak se přinutit? Já vím, jsem blbá, že jsem to nechala zajít tak strašně daleko. Nemám žádnou kázeň. Měsíce doma a jsem líná jak veš. Dá se nějak naskočit do normálního režimu? Nebo jsem si zničila celý život? Když funguji jeden den, tak další dva se z toho musím v posteli dostat. Lenost, únava. Není to vtip, ale kdybyste měl někdo konstruktivní nápady, jak z mého mnou zbabraného života udělat normální, přivítala bych to. Zcela pochopitelně raději anonym.