Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, občas slýchám a čtu, že lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nechtějí děti, časem změní názor. Ale jak je to u lidí, kteří děti naopak chtějí? Setkali jste se s tím, že by někdo děti moc chtěl, a pak si to rozmyslel?
Slyšela jsem příběhy, kde chlap tvrdil že dítě chce a pak si to rozmyslel, ale tam třeba mohl nechtít dítě od začátku a jen to říkat kvůli jeho ženy… Ale zajímala by mě třeba nějaká osobní zkušenost.
Já se řadím k těm, kteří děti moc chtějí, tak nějak od puberty. Teď je mi 21, dodělávám VŠ, ale kdyby partner chtěl hned, neváhám ![]()
Přemýšlela jsem tedy nad tím, jestli je možné, že se to časem změní. Protože kdyby to bylo naopak a já děti nechtěla, určitě bych z každé strany slyšela, že za pár let změním názor ![]()
Budu ráda za jakékoliv myšlenky a názory na toto téma.
Podle mě vcelku normální věc. Mění se to zkušenostmi. Já jsem chtěla děti dvě, po druhém jsem najednou chtěla třetí a byly doby, kdy bych se nebránila ani čtvrtému. To se změnilo zase teď nedávno, 3 mi stačí. Kamarádka chtěla původně jedno, teď čeká třetí. Kamarád nechtěl žádné, nakonec má 2. Příbuzná chtěla 2 nebo 3 děti a po zkušenostech s prvním zůstává u toho jednoho. Proste ta změna podle mě přichází s životní fází se zkušenostmi a samozřejmě také se zázemím, partnerem…
Mně je 23, též studuji a zatím to ke mně nepřišlo. Všichni v okolí děti mají (sestra, sestřenice, bratranci), ale jsou také cca o 5-10 let starší než já, takže možná toto je důvod, proč nad dětmi nepřemýšlím - stačí je občas hlídat.
Když se ale zamyslím, pokud já někdy budu mít děti, což nejdříve podle mě tak za 5 let, bude všem dětem z rodiny už kolem 10 let.
Mám ale i kamarádku, která má v mém věku děti 4. Také ale znám někoho, kdo děti nechce
. Podle mě záleží na životní situaci, zda třeba máte vlastní byt/dům/pronájem, jestli je partner ten pravý, také finance v dnešní době. Klidně i víra v tom může hrát roli. Také záleží jestli rodinu chtějí oba, jen jeden, nebo si chtějí užívat života a třeba cestovat. ![]()
Znám jednoho, který tvrdil vždycky na začátku vztahu, jak děti miluje a jednou je chce mít právě s tou partnerkou. Partnerka s ním byla 5let, oběma 30, on pořád nic, že se to ještě nehodí. Ona vztah ukončila, on si našel holku 25let a jako přes kopírák, 5 let, ona už tlačila, jemu 35 a pořád se na to necitil, ale jednou určitě. Taky ten vztah ukončila, on si našel ženskou cca 30, a ta ho v pětatřiceti taky poslala k šípku, ztratila nejlepších 5 let, kdy ty děti mohla mít. Jemu je 40 a teď si našel holku 25, předpokládám stejný scénář.
@zrcadlo píše: Více
Tohle je ale strašně krutý, v podstatě je záměrně vodí za nos. Nebylo by lepší, kdyby si dal inzerát na seznamku a tam v kategorii Děti dal Nechci a ani neplánuji a hned by ty potencionální zájemkyně věděly, na čem jsou, předešlo by se zklamání, ubližování a rozčarování.
Existuje nějaká seznamka pro ty, co děti ne výhledově, ale NIKDY nechtěj? Tam by se předešlo tomuhle vodění za nos.
@Midaku píše: Více
Situace, kdy se změní původně chtěný počet dětí chápu, tam se to změní na základě zkušeností. Když někdo děti nechce a v pozdějším věku změní názor, tak to bude asi převážně „biologickými hodinami“. Ale asi jsem opravdu neslyšela případ, kdy by někdo děti opravdu chtěl, a pak si to prostě rozmyslel, jde to vlastně docela proti hormonům ![]()
Samozřejmě pokud k tomu není nějaký vážný důvod, mluvím spíš o citové stránce.
@Anonymní píše: Více
K té poslední větě.. umím si představit, že se jeden z partnerů smíří s bezdětností, aby nepřišel o vztah. Pro mě by to byl důvod k rozchodu i přes jinak fungující vztah. Ale chápu to.
Stejně jako jiné vážné důvody, nemoc atd. Ale vše mi přijde pouze jako smíření se se situaci, nikoliv tím, že by už najednou po dítěti netoužili ![]()
@Ploskutáček píše: VíceŽe? Je to hnusné. Zajímalo by mě, jestli opravdu věří tomu, že dítě jednou bude, jen je zatím moc mladý
Ze by se nekdo rozhodl, ze deti fakt nechce, když je dřív chtel, jsem nevidela…
Znam ale dost lidi, kteri s vekem nasli význam zivota i v jinych vecech nez jsou vlastni deti, takže pro ne ta touha po diteti uz neni absolutní a maj to treba nastaveny tak, ze deti budou mit jen s tim spravnym partnerem.
My s manželem jsme třeba s dětmi hodně dlouho počítali, bavili se kdy, kolik, za jakých podmínek. Vlastně jsme nijak ani neřešili variantu, že bychom je neměli. Touha po dětech v tom asi nebyla, prostě spíš takovýto, že máme věk a vlastně se to očekává. Nakonec jsme věkem došli k tomu, že je mít nebudeme, prostě ta touha v nás není a nad tlaky společnosti a očekávání jsme se prostě povznesli.
Asi je rozdíl jestli jde o muže nebo o ženu. Za sebe můžu říct, že u mě touha s věkem klesá… bude mi třicet dva a rozhodně třeba v 25 mě představa bezdětnosti vadila mnohem víc, jsem totiž od dětství hluboce přesvědčen, že zakládání rodiny naleží primárně mladým (sám jsem měl staršího otce a nesl to velmi nelibě), takže jak stárnu, tak ta touha u mě spíš klesá.
@stodvacetjedna píše: Více
Tak je to správně, očekávání společnosti není nic podle čeho byste se měli řídit ![]()
Díky za zajímavý pohled na věc ![]()
Muzes napsat, kolik bylo tvemu tátovi, ze ho vnimas jako stareho?
Jeslti je ti 31 (uduzuju podle nicku) tak přece nejsi stary😳
@Karl93 píše: Více
Díky za odpověď
A koukam, ze nekdo byl akcni a zmenil nazev diskuze, ktery ted vubec neodpovida obsahu