Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zůstat nebo odejít z manželství.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.4.23 19:54
Já bych se dál netrapila. Už jste byli od sebe a zkusili to znovu a sama vidíš, že se to nezlepšilo (pokud ano, tak jen krátce).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
15.4.23 19:58
Ženský tvého intelektu asi jen doporučení: Nedělej si s ním další dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.23 20:05
@Tosidelassrandu Urážet umí každý že. Intelekt mám vysoký, mám na to udělané i testy skrz poruchu ADHD 
Jsme jen lidi, netřeba urážet. Ale co dělá láska, že. Dítě si s nikým žádné dělat nebudu, ale už dlouho přemýšlím nad tím že s malou odejdeme. Každopádně díky za kompliment, opravdu to pomohlo. Tady se ukazuje jak se lidé umí navzájem podržet 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.23 20:08
@izabe děkuji za podporu.. opravdu nevím co mě tu dál drží, asi ta naděje ze se to zlepší.
- Citovat
- Upravit
15.4.23 20:22
Tak člověk dělá chyby, co už, důležité je se z nich poučit. A jo, já bych odešla a to co nejdřív, nicméně se tady určitě najdou ženy, které budou psát, že rodina je nej, máte dítě, tak zapracovat na vztahu, atd.
Každopádně, já jsem člověk, který by tohle nedal, nač se zbytečně trápit, nač být s někým, kdo ke mně nemá úctu a neváží si mě, když na světě je chlapů. Šla bych co nejdřív by to bylo možné.
Jsem rozvedená, mám dvě malé děti, zatím jsem sama a takto mi to vyhovuje, ale věřím v to, že ta pravá láska na mě někde čeká až děti povyrostou a kterou bych vlastně nikdy pak neměla, kdybych se rozhodla zůstat v manželství, které nemá smysl. Teď mi to vyhovuje, jak to je a baví mě ten pocit, že můžu ještě něco hezkého zažít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 20:26
No nezlepší..nikdy to vlastně fajn nebylo. Začni na sobě makat a opravdu se soustred aby jsi mohla vypadnout, jak dítě půjde do skolky. Jazyk, PC, škola, cvičení atd. Po čase ti dojde ze te nemiluje a nikdy nebude. A ze ty za to nemůžeš. Hlavně ne dítě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 20:26
@Anonymní píše:
@izabe děkuji za podporu.. opravdu nevím co mě tu dál drží, asi ta naděje ze se to zlepší.
Za ty cca čtyři roky co máte tyto problémy se to nezlepšilo, nezlepšilo se to narozením dítěte. Samo se to určitě nezlepší. Musí chtít oba a na vztahu pracovat. On nechce. Vždy ti namaže med kolem pusy a za chvíli je to stejný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
15.4.23 20:35
@Anonymní píše: [… dlouhý příběh na 66 řádků …]
Krátké shrnutí:
Zpackala jsem co jsem mohla, jsem ve sračkách až po uši, ale pořád ještě to nechci začít řešit.
- Citovat
- Upravit
15.4.23 20:44
@Tala20 píše:
Krátké shrnutí:
Podělala jsem si život, jsem ve sračkách až po uši, ale pořád ještě to nechci začít řešit.
Já bych to u zakladatelky úplně takhle neviděla 
myslím to, „podělala jsem si život, jsem ve sračkách“, to, že to nechce začít řešit, s tím souhlasím, tady to bude asi ještě chvíli trvat, než to začne řešit, ale neřekla bych, že si podělala život, měla jen nějaká očekávání, ty bohužel nebyly naplněná, to se v životě stává, pak je potřeba, aby člověk našel veškerý svůj zbytek rozumu a začal jednat a řešit a život pak může být úplně jiný, lepší, růžovější, ale určitě ne podělaný
Záleží jen na zakladatelce, jak bude jednat, určitě není stará a budoucnost má před sebou a hlavně ve svých rukou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.23 20:52
@Zoe1 Taky nevidím svůj život jako podělaný, děti jsem sice nechtěla, ale vzala jsem to že to asi tak má být a měla důvod proč mi přijít do života. Svojí holčičku miluji celým srdcem a on je opravdu dobrým otcem, ale jako partner stojí za starou berlu. Mě už to trvá nějakou dobu a v hlavě mi to leží též delší dobu. To je asi tím že se nechci jentak vzdát i za cenu toho trápení.. a to je podle mě špatně. Tady už to podle mě nic nezachrání, protože i přes všechnu snahu manželovi vysvětlovat co se děje a proč se to tak děje a on mi to jen odkýve.. nesnaží se taky sám hledat východiska tak aby nám to fungovalo.. naštěstí mám kam jít.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.23 20:54
@flybe Děti už další nechci, jedno a dost. Tím že mám adhd tak je to pro mě hodně náročné. Mám kam jít a brigádu mám. Takže si i něco přivydělám bokem. Asi mě straší ten rozvod a vše co je s tím spojené. Opravdu nevím a nechápu sama sebe co mě drží zpátky.
- Citovat
- Upravit
15.4.23 20:54
@Zoe1 A kdo jiný si to podělal? Přišla na nevěru, vzala ho zpět. Rozešli se, vzala ho zpět. Těhotenství, samozřejmě přes HA ( podle mne je zřejmé HA lék na neplodnost), po porodu opět všechno blbě - a ona neví co dělat? Mohla mu odpustit jeden úlet, ale toto? Nechá si kalet na hlavu a diví se, že se ten chlap k ní chová beze špetky ucty? Jo, podělal si to pěkně. Může se leda pochopit, zkusit chlapa prorvat a hrdě odejít středem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 21:01
Uvidíš..adhd není kontraindikace k tomu mít děti nebo jsi na ritalinu?
Rozvést se můžeš kdykoliv, spis si člověk nepomuze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.23 21:05
@Anonymní píše:
@Zoe1 Taky nevidím svůj život jako podělaný, děti jsem sice nechtěla, ale vzala jsem to že to asi tak má být a měla důvod proč mi přijít do života. Svojí holčičku miluji celým srdcem a on je opravdu dobrým otcem, ale jako partner stojí za starou berlu. Mě už to trvá nějakou dobu a v hlavě mi to leží též delší dobu. To je asi tím že se nechci jentak vzdát i za cenu toho trápení.. a to je podle mě špatně. Tady už to podle mě nic nezachrání, protože i přes všechnu snahu manželovi vysvětlovat co se děje a proč se to tak děje a on mi to jen odkýve.. nesnaží se taky sám hledat východiska tak aby nám to fungovalo.. naštěstí mám kam jít.
Pokud máte kam jít, tak jeden problém vyřešen. Já na Vašem místě už bych nic nezachraňovala, ale to protože s tím mám osobní zkušenost a vím, že teď mám fakt super život a že bych jinak nevolila, být v té situaci znovu. S bývalým mužem jsme kamarádi, dnes jsme spolu s dětmi strávili odpoledne a bylo to moc fajn jak nejsme manželé, tak si rozumíme o dost víc a myslím, že ani jeden z nás by nechtěl něco dávat zpět dohromady.
Ale trvalo, trvalo to rok, než přestal být uražený, že jsem od něj s dětmi odešla. Každý bydlíme jinde, ale přesto spolu hodně komunikujeme, vyhovuje nám to.
Vůbec nevidím svůj život jako zpackaný mám dvě krásné, zdravé, chytré děti, ale samozřejmě to všechno stalo hodně nervů, stresu a síly. A já Vám přeji, abyste mě tu sílu odejít a vykašlat se na něho, protože si myslím, že se to snažíte dát dohromady jen Vy a když z druhé strany není žádná snaha, tak to opravdu nemá smysl a budete se jen trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj! Omlouvám se za anonym, ale tohle pro mě není lehké téma. S manželem jsme spolu 5 let, z toho rok jsme svoji. Máme roční holčičku a já už to psychicky přestávám zvládat. Když jsme spolu začínali všechno bylo krásné a drželo to asi rok, dělal malá gesta, sám od sebe mi dával pusu, říkal mi že mě miluje, dokonce ani neměl problém semnou něco řešit a otevřeně jsme spolu o všem mluvili. Pak jsme se přestěhovali a začalo peklo, já měla opravdu hektické a náročné směny a on taky. Začaly hádky, přestali jsme spolu spát a vůbec mít mezi sebou nějaký kontakt a tím že já jsem dost kontaktní tak mi to vše začalo chybět. Samozřejmě jsem se to snažila řešit a on vždy mlčel, jen se na mě dost hnusně podíval a nic mi k tomu neřekl, nebo bral vylíčení mých pocitů jako útok proti němu a začal po mě křičet. Doma mi s ničím nepomáhal a i když mi bylo nejhůř nebyl na něj spoleh a zůstala jsem na všechno sama. A on si v tom nejvíc hektickém období našel někoho na psaní, a díky té slečně jsem se to i dozvěděla. Poslala mi celý chat zrovna když jsem byla v práci a já se na směně úplně sesypala. Byli jsme dva měsíce od sebe a já blbá tomu dala znovu šanci s vysvětlením „Udělal jsem to, protože si mi řekla že děti nechceš“. Sliboval že se bude snažit a kdesi cosi, na nějakou chvíli to bylo opravdu fajn a pak to bylo zase celé znovu… po roce jsem od něj na chvíli odešla k rodičům a po dvou měsících jsme bydleli zase spolu( do teď lituji, že jsem radši nezůstala sama). Vím, jsem blbá. Pořád jsem doufala že se to zlepší a upřímně v to pořád doufám.. a sama nevím kde tu naději beru. Po chvilce se nám neplánovaně podařilo otěhotnět přes HA. Po dlouhém rozhovoru jsme se rozhodli si dítě nechat a tím pádem jsme se i vzali asi v mém čtvrtém měsíci těhotenství. Celé těhotenství byl jako beránek; se vším mi pomáhal, nenechal mě tahat nic těžkého, byl něžný a laskavý. Po narození naší holčičky to tak nějakou chvilku i zůstalo. Ale bohužel, je to zase ve starých kolejích. Přehnaně žárlivý na kamaráda, pořád mi něco vyčítá, i když se snažím ty problémy mezi námi řešit a hledat kompromisy tak si přijdu jako že se snažím jenom já s tím něco dělat, spíme spolu tak 2× do měsíce a to ho ještě musím přemluvit. Na to mi řekl že je to stereotyp a tak ho to nebaví.. já to chápu, ale kdyby mi aspoň doma pomáhal a nějak ukazoval že mu na mě záleží tak bych i chtěla nějak experimentovat. Ale co si povíme péče o domácnost a o malé dítě je fakt náročná a já nemám chuť a ani energii na to delat nějaké experimenty v posteli když jsem úplně vyflusaná. Miluju tě jsem neslyšela už bůhví jak dlouho, oporu od něj čekat nemůžu vůbec, když jde do tuhého nebo je mi nejhůř můžu se spolehnout jen sama na sebe. Přijde mi strašně bezohledný; když něco chce tak to prostě musí být podle něj ale když mu pořád říkám že mi chybí ta něha, ta láska kterou mi dřív dával tak mi to jen odkýve a dál se nic neděje. Chci být sama sebou, zase se smát a užívat si života. A ne sedět v depresích z toho co se mu zase nebude líbit. Teď nedávno mě neuvěřitelně ztrapnil před jeho bratry a strašně mi tím ublížil, sice se omluvil… ale já tohle se nedá hodit za hlavu… já nevím co dělat dál, už nemůžu dál bojovat za nás dva když on se k tomu nemá.. co byste dělaly v téhle situaci? Přijdu si vedle něj strašně sama.. a upřímně nevím jestli už nezustavam jen ze zvyku..