Zvažuji pěstounskou péči, ale mám obrovský strach

Smazaný anonym
24.4.17 10:40

Zvažuji pěstounskou péči, ale mám obrovský strach

Předně se omlouvám za anonym, ale o mém smýšlen zatím nikdo neví a já chci aby to tak i chvilku zůstalo. Hodně uvažuji o tom, že bych si vzala dítě do pěstounské péče. Čeho se ale nejvíce bojím je to, že moc dobře vím, jak se takové dítě cítí, protože i já jsem dítě z dětského domova, které bylo pěstouny osvojeno. A můžu vám říci, že moje bio rodina, kojenecký ustav, dětský domov, následné neustálé soudy (kdy se moje pěstounka neustále soudila s moji bio matkou, která ji dělala ze života peklo) a následný bouřlivý rozvod pěstounů na mé duši zanechalo plno ran a šrámů. Nikdy jsem se se svou minulostí nevyrovnala, nikdy jsem to své bio matce neodpustila a až teď ve 24. Letech jsem se rozhodla pro psychoterapii, abych už měla klid na duši. Jako dítě, které přišlo do nové rodiny bylo se mnou plno práce. Nenáviděla jsem celý svět, protože mě nechtěla vlastní máma, trvalo mi se začlenit a socializovat se a cítila se nemilovaná a nechtěná. Tak toto prožívá dítě, které je nechtěné. Vím tedy, jak moc je rodina důležitá a chtěla bych nějakému dítku pomoci. Jen se bojím, že se s tím nebude moci vyrovnat stejně dlouho jako já a že i on se bude moc trápit. Nevěděla bych jak mu pomoci a jak mu vysvětlit, že vše co se přihodilo je za ním a to hezké před ním. Jak mu to vysvětlit, když to stále nechápu ani já? :nevim:

  • Citovat
  • Upravit

Reakce:

69733
24.4.17 10:44

Upřímně, myšlenka někomu pomoct je chválihodná, ale myslím, že dokud se zcela nevyrovnáš se svoji minulostí, tak je to špatný nápad.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9641
24.4.17 10:51

Je mi lito, cim jsi prosla :,( Myslim, ze nejprve by sis mela dat do poradku vlastni zivot, a teprve pak nabizet zazemi opustenemu diteti. Podle toho, co pises, nejsi zrala na pestounku. A myslim, ze ve 24 letech je na pestounstvi zraly malokdo.

Drzim palce v psychoterapii, abys pochopila a predevsim dokazala prijmout svuj zivot takovy, jaky jsi ho dopisud mela a dokazala si dale zaridit zivot pidle svych predstav. Nasla spolehliveho partnera, se kterym zalozis vlastni rodinu a kdyz vse bude OK, budete spolu chtit pomoci jinemu diteti nebo i vice detem. Ceka te ale narocna cesta, presto ti preji, abys to vse dokazala :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Smazaný anonym
24.4.17 10:57
@cecetka píše:
Je mi lito, cim jsi prosla :,( Myslim, ze nejprve by sis mela dat do poradku vlastni zivot, a teprve pak nabizet zazemi opustenemu diteti. Podle toho, co pises, nejsi zrala na pestounku. A myslim, ze ve 24 letech je na pestounstvi zraly malokdo.Drzim palce v psychoterapii, abys pochopila a predevsim dokazala prijmout svuj zivot takovy, jaky jsi ho dopisud mela a dokazala si dale zaridit zivot pidle svych predstav. Nasla spolehliveho partnera, se kterym zalozis vlastni rodinu a kdyz vse bude OK, budete spolu chtit pomoci jinemu diteti nebo i vice detem. Ceka te ale narocna cesta, presto ti preji, abys to vse dokazala :kytka:

@cecetka moc děkuji za povzbuzení :hug:. Jsem už vdaná a máme dvouletého klučíka. Takže toto se mi splnilo. Našla jsem v těchto dvou chlapech trochu úlevy. Konečně někam patřím. Stejně bych ale chtěla někomu stejně opuštěnému pomoci

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
24.4.17 11:00
@Anonymní píše:
Předně se omlouvám za anonym, ale o mém smýšlen zatím nikdo neví a já chci aby to tak i chvilku zůstalo. Hodně uvažuji o tom, že bych si vzala dítě do pěstounské péče. Čeho se ale nejvíce bojím je to, že moc dobře vím, jak se takové dítě cítí, protože i já jsem dítě z dětského domova, které bylo pěstouny osvojeno. A můžu vám říci, že moje bio rodina, kojenecký ustav, dětský domov, následné neustálé soudy (kdy se moje pěstounka neustále soudila s moji bio matkou, která ji dělala ze života peklo) a následný bouřlivý rozvod pěstounů na mé duši zanechalo plno ran a šrámů. Nikdy jsem se se svou minulostí nevyrovnala, nikdy jsem to své bio matce neodpustila a až teď ve 24. Letech jsem se rozhodla pro psychoterapii, abych už měla klid na duši. Jako dítě, které přišlo do nové rodiny bylo se mnou plno práce. Nenáviděla jsem celý svět, protože mě nechtěla vlastní máma, trvalo mi se začlenit a socializovat se a cítila se nemilovaná a nechtěná. Tak toto prožívá dítě, které je nechtěné. Vím tedy, jak moc je rodina důležitá a chtěla bych nějakému dítku pomoci. Jen se bojím, že se s tím nebude moci vyrovnat stejně dlouho jako já a že i on se bude moc trápit. Nevěděla bych jak mu pomoci a jak mu vysvětlit, že vše co se přihodilo je za ním a to hezké před ním. Jak mu to vysvětlit, když to stále nechápu ani já? :nevim:

Ahoj,

určitě bych na tvém místě do toho momentálně nešla. Je to velmi ušlechtilý nápad a můžeš si ho nechat v záloze a jít do toho z X let. Ale momentálně sama píšeš, že nejsi zcela vyrovnaná. K tomu nepíšeš nic o partnerovi, o tvé situaci, jestli máš vlastní děti atd…Pokud můžeš mít vlastní děti, uvažovala bych o pěstounství až potom, co vlastní budeš mít. Ono to obnáší o dost více. Máme tu situaci v blízké rodině. A je to celoživotní závazek, který je o dost komplikovanější, než v případě vlastního dítěte. Plánuji o tom napsat někdy deníček, tak tam se o situaci zmíním víc :)

  • Nahlásit
  • Citovat
Smazaný anonym
24.4.17 11:01

Ale máte asi pravdu. Měla bych se asi nejdřív zamyslet sama nad sebou a potom podávat pomocnou ruku. Snad jednou v budoucnu někomu pomůžu :)

  • Citovat
  • Upravit
Smazaný anonym
24.4.17 11:04
@Anonymní píše:
Ahoj,určitě bych na tvém místě do toho momentálně nešla. Je to velmi ušlechtilý nápad a můžeš si ho nechat v záloze a jít do toho z X let. Ale momentálně sama píšeš, že nejsi zcela vyrovnaná. K tomu nepíšeš nic o partnerovi, o tvé situaci, jestli máš vlastní děti atd…Pokud můžeš mít vlastní děti, uvažovala bych o pěstounství až potom, co vlastní budeš mít. Ono to obnáší o dost více. Máme tu situaci v blízké rodině. A je to celoživotní závazek, který je o dost komplikovanější, než v případě vlastního dítěte. Plánuji o tom napsat někdy deníček, tak tam se o situaci zmíním víc :)

Mám manžela a dvouletého synka. Chlap pracuje a já nastupuji taky do práce. Žijem v nájmu v domku se zahradou. Takze asi tak :) pro představu

  • Citovat
  • Upravit
22498
24.4.17 11:04

Je mi líto, co máš za sebou, ale prvně se „postarej“ sama o sebe. Tuším, že se tam prochází psychotesty, ne? Myslím si, že by jsi ani neprošla, když jsi taková rozpolcená.
Jinak palec nahoru, k těmhle lidem mám velkou úctu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3190
24.4.17 11:10

Já si myslím, že tvoje životní zkušenost by byla obrouvskou výhodou pro obě strany. Jak pro tebe, kdy se dokážeš lépe vcítit do pocitů dítěte, tak pro dítě, které uvidí, čeho jsi dosáhla, že i ono může mít rodinu, zázemí, lásku…a ten správný čas určitě společně s psycholožkou a partnerem poznáte :-).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.4.17 11:31

Já bych ještě počkala a nejen proto, že se musíš nejdříve sama vyrovnat se svou minulostí, ale i proto, že máš teprve dvouletého prcka. Absolvovala jsem přípravu na adopci (stejná i pro pěstouny) a doporučuje se, aby přijímané dítě bylo mladší, než případné vlastní. Taky musíš vzít v potaz (což vlastně víš), že to může být opravdu neskutečně náročné a tak malému špuntovi se těžko vysvětluje, proč se nový sourozenec chová tak, jak se chová, proč už se mu tolik nevěnuješ apod. Bohužel dětí do pěstounky je stále hodně, takže i později budeš mít šanci někomu pomoci ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.4.17 11:39

Známá se stala pěstounkou nedávno, zatím měla 3 děti a všechny byli v pohodě. Nejstarší je ve školkovém věku tedy. Co říkala, chovají se normálně, mazlí se, hrají si, povídají… nejsou nijak poznamenaní. Ale já bych to dělat nemohla. Nejraději bych si je nechala 8) ty nechceš své děti? :)

  • Nahlásit
  • Citovat
Smazaný anonym
24.4.17 11:59
@Anonymní píše:
Známá se stala pěstounkou nedávno, zatím měla 3 děti a všechny byli v pohodě. Nejstarší je ve školkovém věku tedy. Co říkala, chovají se normálně, mazlí se, hrají si, povídají… nejsou nijak poznamenaní. Ale já bych to dělat nemohla. Nejraději bych si je nechala 8) ty nechceš své děti? :)

Mám svoje jedno. A vychovávám ho ;)

  • Citovat
  • Upravit
11856
24.4.17 12:16
@Anonymní píše:
Mám svoje jedno. A vychovávám ho ;)

no a manžel na tento nápad říká co? On by pro to taky musel být 100 % rozhodnutý, a výchova vlastního a pěstounského dítěte není nic jednoduchého, aby ti pak jedno nebo druhé dítě nevyčítalo, že jste k nim přistupovali rozdílně - ne v tomto věku a případě bych do toho nešla, můžete si rozbourat celý do teď zřejmě hezký a spokojený život

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Smazaný anonym
24.4.17 12:20
@stinga
@stinga píše:
no a manžel na tento nápad říká co? On by pro to taky musel být 100 % rozhodnutý, a výchova vlastního a pěstounského dítěte není nic jednoduchého, aby ti pak jedno nebo druhé dítě nevyčítalo, že jste k nim přistupovali rozdílně - ne v tomto věku a případě bych do toho nešla, můžete si rozbourat celý do teď zřejmě hezký a spokojený život

Až tak? :think: Šel by do toho, ale v daleké budoucnosti. Až by nám prý děti odrostly (chceme ještě jedno). To se ale zase nechce mě, protože až budou mít mohe děti cca 18, já budu mít cca 40 (což je vcelku super věk) a chtěla bych hodně cestovat

  • Citovat
  • Upravit
11856
24.4.17 12:45

No tak bez podpory manžela bych do toho vůbec nešla, to je úplně bezpředmětné, a myslím, že by to neprošlo ani na úřadech, kde by vás zkoumali, zda jste vhodní na pěstouny

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama