Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zvažuji pěstounskou péči, ale mám obrovský strach
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.4.17 10:44
Upřímně, myšlenka někomu pomoct je chválihodná, ale myslím, že dokud se zcela nevyrovnáš se svoji minulostí, tak je to špatný nápad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.4.17 10:51
Je mi lito, cim jsi prosla 
Myslim, ze nejprve by sis mela dat do poradku vlastni zivot, a teprve pak nabizet zazemi opustenemu diteti. Podle toho, co pises, nejsi zrala na pestounku. A myslim, ze ve 24 letech je na pestounstvi zraly malokdo.
Drzim palce v psychoterapii, abys pochopila a predevsim dokazala prijmout svuj zivot takovy, jaky jsi ho dopisud mela a dokazala si dale zaridit zivot pidle svych predstav. Nasla spolehliveho partnera, se kterym zalozis vlastni rodinu a kdyz vse bude OK, budete spolu chtit pomoci jinemu diteti nebo i vice detem. Ceka te ale narocna cesta, presto ti preji, abys to vse dokazala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.17 11:00
@Anonymní píše:
Předně se omlouvám za anonym, ale o mém smýšlen zatím nikdo neví a já chci aby to tak i chvilku zůstalo. Hodně uvažuji o tom, že bych si vzala dítě do pěstounské péče. Čeho se ale nejvíce bojím je to, že moc dobře vím, jak se takové dítě cítí, protože i já jsem dítě z dětského domova, které bylo pěstouny osvojeno. A můžu vám říci, že moje bio rodina, kojenecký ustav, dětský domov, následné neustálé soudy (kdy se moje pěstounka neustále soudila s moji bio matkou, která ji dělala ze života peklo) a následný bouřlivý rozvod pěstounů na mé duši zanechalo plno ran a šrámů. Nikdy jsem se se svou minulostí nevyrovnala, nikdy jsem to své bio matce neodpustila a až teď ve 24. Letech jsem se rozhodla pro psychoterapii, abych už měla klid na duši. Jako dítě, které přišlo do nové rodiny bylo se mnou plno práce. Nenáviděla jsem celý svět, protože mě nechtěla vlastní máma, trvalo mi se začlenit a socializovat se a cítila se nemilovaná a nechtěná. Tak toto prožívá dítě, které je nechtěné. Vím tedy, jak moc je rodina důležitá a chtěla bych nějakému dítku pomoci. Jen se bojím, že se s tím nebude moci vyrovnat stejně dlouho jako já a že i on se bude moc trápit. Nevěděla bych jak mu pomoci a jak mu vysvětlit, že vše co se přihodilo je za ním a to hezké před ním. Jak mu to vysvětlit, když to stále nechápu ani já?
Ahoj,
určitě bych na tvém místě do toho momentálně nešla. Je to velmi ušlechtilý nápad a můžeš si ho nechat v záloze a jít do toho z X let. Ale momentálně sama píšeš, že nejsi zcela vyrovnaná. K tomu nepíšeš nic o partnerovi, o tvé situaci, jestli máš vlastní děti atd…Pokud můžeš mít vlastní děti, uvažovala bych o pěstounství až potom, co vlastní budeš mít. Ono to obnáší o dost více. Máme tu situaci v blízké rodině. A je to celoživotní závazek, který je o dost komplikovanější, než v případě vlastního dítěte. Plánuji o tom napsat někdy deníček, tak tam se o situaci zmíním víc 
- Citovat
- Upravit
24.4.17 11:04
Je mi líto, co máš za sebou, ale prvně se „postarej“ sama o sebe. Tuším, že se tam prochází psychotesty, ne? Myslím si, že by jsi ani neprošla, když jsi taková rozpolcená.
Jinak palec nahoru, k těmhle lidem mám velkou úctu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.17 11:10
Já si myslím, že tvoje životní zkušenost by byla obrouvskou výhodou pro obě strany. Jak pro tebe, kdy se dokážeš lépe vcítit do pocitů dítěte, tak pro dítě, které uvidí, čeho jsi dosáhla, že i ono může mít rodinu, zázemí, lásku…a ten správný čas určitě společně s psycholožkou a partnerem poznáte .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.17 11:31
Já bych ještě počkala a nejen proto, že se musíš nejdříve sama vyrovnat se svou minulostí, ale i proto, že máš teprve dvouletého prcka. Absolvovala jsem přípravu na adopci (stejná i pro pěstouny) a doporučuje se, aby přijímané dítě bylo mladší, než případné vlastní. Taky musíš vzít v potaz (což vlastně víš), že to může být opravdu neskutečně náročné a tak malému špuntovi se těžko vysvětluje, proč se nový sourozenec chová tak, jak se chová, proč už se mu tolik nevěnuješ apod. Bohužel dětí do pěstounky je stále hodně, takže i později budeš mít šanci někomu pomoci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.17 11:39
Známá se stala pěstounkou nedávno, zatím měla 3 děti a všechny byli v pohodě. Nejstarší je ve školkovém věku tedy. Co říkala, chovají se normálně, mazlí se, hrají si, povídají… nejsou nijak poznamenaní. Ale já bych to dělat nemohla. Nejraději bych si je nechala 
ty nechceš své děti?
- Citovat
- Upravit
24.4.17 12:16
@Anonymní píše:
Mám svoje jedno. A vychovávám ho
no a manžel na tento nápad říká co? On by pro to taky musel být 100 % rozhodnutý, a výchova vlastního a pěstounského dítěte není nic jednoduchého, aby ti pak jedno nebo druhé dítě nevyčítalo, že jste k nim přistupovali rozdílně - ne v tomto věku a případě bych do toho nešla, můžete si rozbourat celý do teď zřejmě hezký a spokojený život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.17 12:45
No tak bez podpory manžela bych do toho vůbec nešla, to je úplně bezpředmětné, a myslím, že by to neprošlo ani na úřadech, kde by vás zkoumali, zda jste vhodní na pěstouny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.17 13:08
Převzít dítě do pěstounské péče není automatické, i žadatel o PP projde psychotesty a teprve potom, když je schválen, tak různými sezeními pro budoucí pěstouny. Pokud se tam objeví nějaké trauma z minulosti, tak schválen být nemusí.
Pěstounskou péči lze žádat i jako jednotlivec, ale manžel musí souhlasit a nemůže být nastaven proti. Testů se účastní celá rodina a výhodou je, pokud jsou vlastní děti starší, resp. rodina, která má svoje děti minimálně v mladším školním věku má daleko více šancí než rodina se školkáčem a batoletem.
Problémy s biologickými rodiči - s těmi se musí počítat, pěstouni mají jen omezená práva a biologičtí rodiče k nim mají zachována práva a povinnosti, často včetně výživného a nároku na styk s dítětem. Pěstoun musí tento kontakt umožnit, v jaké míře, rozhoduje soud. I když jde o trvalou pěstounskou péči, je potřeba v koutku duše počítat i s možností, že dítě bude chtít biologický rodič zpět. Pokud je to v zájmu dítěte, soud vždy upřednostňuje, aby bylo dítě vychováváno biologickou rodinou.
Podle toho, co píšeš, mi přijde, že nejsi srovnaná sama se sebou, těžko můžeš poskytnout zázemí dítěti, které má za sebou určitou nepěknou minulost. A s vědomím, že to nemusí být věčné. Z mého pozorování(psala jsem nedávno o pěstounské péči práci do školy a hovořila s rodinami),si biologické děti nevytvářejí sourozenecký vztah s dětmi přijatými do pěstounské péče. Většinou to chápou tak, že je musí ochraňovat, ale nepovede se jim proniknout tak blízko, aby šlo o rovnoprávný vztah. MOžná ale i proto, že tam bývá právě ten větší věkový rozdíl. Některé odborné zdroje hovoří, že pokud je i mezi vlastními sourozenci věkový rozdíl větší než 6 let, vyrůstají vedle sebe jako dva jedináčci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.17 13:11
@Jana206 píše:
Z mého pozorování(psala jsem nedávno o pěstounské péči práci do školy a hovořila s rodinami),si biologické děti nevytvářejí sourozenecký vztah s dětmi přijatými do pěstounské péče. Většinou to chápou tak, že je musí ochraňovat, ale nepovede se jim proniknout tak blízko, aby šlo o rovnoprávný vztah. MOžná ale i proto, že tam bývá právě ten větší věkový rozdíl. Některé odborné zdroje hovoří, že pokud je i mezi vlastními sourozenci věkový rozdíl větší než 6 let, vyrůstají vedle sebe jako dva jedináčci.
A netušíš, proč se tedy ten věkový rozdíl požaduje 
když podle toho co píšeš vlastně není žádoucí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.17 13:15
@j.a.n.i1 píše:
A netušíš, proč se tedy ten věkový rozdíl požaduje
Mě bylo řečeno, aby si pár, který žádá o pěstounskou péči,„neupínal“ na dítě, které případně do PPP přijme, rodičovské ambice. Právě proto, že nejde o vztah rodiče a dítěte a k vůli těm všem úskalím, které to obnáší. Lidé musí být vyrovnaní a počítat se vším. I s tím, že jim vlastní rodiče dítěte mohou udělat ze života peklo(PP není anonymní) a že o dítě rozhodnutím soudu mohou ze dne na den přijít. I u původně trvalé pěstounské péče.
Taky tam nesmí být jediný důvod, že matka třeba nemůže znovu otěhotnět. Může to být popud, ale musí to být přijaté a zpracované.
S těmi rodinami, se kterými jsem mluvila, tak jejich vlastní děti v mladším školním věku normálně chodily na přednášky pro pěstouny, aby věděly, o čem je řeč. A potom byly ještě sociální pracovnicí dotazovány, že to mají pochopené a zpracované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.17 14:09
Mohli bychom se kontaktovat? Myslim ze bych potrebovala vasi pomoc, strasne moc vas prosim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
