Když si můj děda našel o padesát let mladší přítelkyni, byli jsme celá rodina v šoku. Děda pro ni dýchal, plnil jí každé přání a utrácel své celoživotní úspory. Až nečekaný rozhovor v kavárně odhalil, co si o něm mladá servírka ve skutečnosti myslí.
Zaslepený dědeček a chudinka z kavárny
„Tak to je ona… Dášenka!“ řekl děda, když se k našemu kavárenskému stolku naklonila fešná blondýna. Okouzlila nás milým úsměvem a nabídla nám nápojový lístek. Více než lístku jsem věnoval pozornost servírce, které mohlo být něco kolem pětadvaceti. Štíhlá, dlouhé vlasy do copu, výrazně namalované oči. To byla ona. Osudová žena, o které děda poslední týdny tolik mluvil. Nějak jsem se nemohl srovnat nejen s věkovým rozdílem, který ho od Dáši dělil, ale i s tím, co nám s takovou vášní vyprávěl.
„Pánové si budou přát?“ byla servírka za chvíli zpátky a opět nás obdařila kouzelným úsměvem. Platil především mému dědovi.
„Dvakrát dvě deci červeného,“ řekl jsem a vracel jí nápojový lístek. Kývla a za chvíli jsme už popíjeli výborné svatovavřinecké.
„Tak co jí říkáš?“
Pokrčil jsem rameny. „Přesně takhle jsem si ji představoval,“ odpověděl jsem s nezastíranými rozpaky.
„Ale líbí se ti, ne?“ smál se děda. Znovu jsem pokrčil rameny. Moje rozpaky přetrvávaly.
Když nám děda před několika týdny oznámil, že má novou známost a že je to nejspíš vážné, brali jsme to všichni v rodině s rezervou. Určitě se zapovídal na lavičce v parku s nějakou důchodkyní a vyvodil z toho nepatřičné závěry. Pak nám ovšem ukázal fotografii své milé a nám všem spadla čelist překvapením.
„Jmenuje se Dagmar, ale já jí říkám Dášenko. Seznámili jsme se v kavárně U Tří pštrosů. Pozval jsem ji na víno, až jí skončí směna, a ona souhlasila! Prostě přikývla,“ rozpovídal se děda před rodinnou radou.
„Ale vždyť by ti mohla dělat vnučku!“
„To já vím, jenže přijala i další moje pozvání, a tak jsme randili a já jí plnil všechna její tajná přání,“ jásal děda a mrkal na nás jako puberťák.
„To je nesmysl. Copak nevidí, kolik ti je? Co by tomu řekla chudák babička? Ta se musí obracet v hrobě jako rotačka!“
„Náhodou se mi zdál sen. Dostal jsem od své Boženy požehnání!“ Děda se při té příležitosti podíval vzhůru ke stropu a pokřižoval se. „V Hollywoodu je to přece obvyklé, že si starší páni berou mladší dívky.“
„Ale pro prachy… a tady nejsme v Hollywoodu,“ uzemnil jsem dědu, který si ovšem svůj optimismus nedal jen tak lehce vzít.
„Milý otče, nevím, jak jste s tou… Dášenkou daleko, ale cítím, že to je zlatokopka,“ ozval se můj táta, dědečkův nejstarší syn.
„Kdo?“
„Ženská, která tahá z chlapů peníze!“
„Tak to Dášence hluboce křivdíte. Je to chudák sirotek. Ve svých letech hodně zkušená. Naletěla nějakému mladíkovi, který ji nechal bez prostředků. Proto hledá vztah s někým solidním. A vůbec jí nevadí, že bude třeba i starší,“ stál si děda na svém.
To bylo poprvé, co se před námi o své „známosti“ zmínil. Bylo až neskutečné, jak se během několika dnů změnil k nepoznání. Koupil si nový oblek, několik párů kravat a boty se mu leskly jako etruské zrcadlo.
„Jako bývalý ředitel skláren si to můžu dovolit, investovat do nového vztahu nějaký ten peníz,“ sděloval nám, když jsme jen nechápavě kroutili hlavami.
Následovaly výlety. Lázně a wellness. A děda plánoval i dovolenou v zahraničí.
„Už jste spolu… to… víš, co myslím… měli sex?“ ptal jsem se dědy.
„Tak daleko náš vztah není. Ale já se tomu nebráním. Cítím se jako třicátník!“
Co na to říct? Na jednu stranu jsem mu jeho štěstí přál. Měl teď tolik energie! Jenže se mi na tom pořád něco nepozdávalo.
„Kdy nám ji přivedeš?“ zeptal se můj táta dědy, když se jednou prostíralo k obědu.
Staroušek na mě spiklenecky mrkl. Byl jsem jediný, komu ji zatím v kavárně předvedl. „Dášenka nechce. Nerada se ukazuje příbuzenstvu.“
„Rádi bychom ji poznali a popovídali si,“ řekl otec. Jenže se mu dostalo jen neuspokojivé odpovědi.
„Všechno má svůj čas,“ mávl rukou děda.
Krutá pravda za živým plotem
A skutečně. Jak čas běžel, jeho náprsní kapsa se ztenčovala a konto v bance lehlo popelem. Pak přišel den dědova vystřízlivění… To odpoledne koupil obrovský pugét květin, se kterým jsem ho znovu doprovodil do oné kavárny. Měl jsem pocit, že se dočista zbláznil, protože se rozhodl, že svoji Dášenku požádá o ruku. Všichni jsme mu to rozmlouvali, ale děda byl neoblomný.
„Dášenka mé srdce určitě vyslyší. Cítím to v kostech,“ odpověděl.
Usedli jsme ke krajnímu stolku na terasu, která byla vroubena železným zábradlím se secesními motivy. Zábradlí končilo vysokým živým plotem.
„Kdepak je dnes obsluha?“ ptal se děda.
A tehdy jsme oba vyslechli rozhovor zpoza živého plotu. Patřil dvěma servírkám, které si zřejmě udělaly pauzu na cigaretu.
„Dnes má přijít ten můj starej trouba,“ ozval se ženský hlas.
„Divím se, že se s tím starcem zahazuješ. Já bych se ho štítila!“ odpověděla jiná žena.
„Dokud je jeho ruka štědrá a otevřená, tak proč ne,“ zachichotala se první. „Platí za mě, tak proč si nehrát na zamilovanou?“
„A až staroušovi dojdou peníze?“
„Tak mu dám kopačky. Normálka.“
„Aby to s ním neseklo.“
„Budu naprosto upřímná. Řeknu mu, že mě ty jeho chrastící nohy a ruce už nepřitahují, a basta!“
„Stejně jsi dobrá. Mě teda tyhle typy chlapů nevzrušují.“
„Kdo tu mluví o vzrušení? Neblázni, na to si přece najdu někoho mladšího. Tenhle vymóděný kostlivec v kravatě funguje jenom jako sponzor.“
Rozhovor obou dívek skončil. Jako první vyšla dědova Dášenka. Zarazila se a s údivem hleděla k našemu stolku.
„Všechno jsme slyšeli.“
Dědova reakce odpovídala tomu, co se dozvěděl. Vstal a se smutným obličejem odcházel. Pugét růží položil na stůl, u kterého seděla starší žena a listovala časopisem. Darem od mého dědečka byla zjevně překvapená.
„To je pro vás,“ řekl jí a spěchal pryč.
Vzhlédl jsem k té blonďaté dívce. Také jsem nic neřekl. Snad se sama dovtípila, že je se sponzorstvím definitivně konec.
Dášenka se křečovitě pousmála a típla cigaretu do popelníku, který stál na našem stolku. Dělalo se mi z ní špatně. Probodl jsem ji nenávistným pohledem a také se zvedl ze židle…
Děda byl hodně smutný a skleslý. Chvíli trvalo, než se nám podařilo ho rozptýlit. Ovšem neuběhlo ani čtrnáct dní, kdy nám prozradil velkou novinu.
„Jmenuje se Ivetka a je jí šedesát. Solidní, udržovaná dáma v nejlepších letech. Myslím si, že tentokrát je to opravdu vážné!“ usmíval se děda.
Ukázal nám její fotku. Byla na ní ona žena, kterou v kavárně U Tří pštrosů tak nečekaně obdařil pugétem červených růží. Osud hraje na náhodu! A zdá se, že je tentokrát všechno na nejlepší cestě, aby to našemu dědovi konečně vyšlo.
Marek, 28 let
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
🤣