Rozmlouvání v čase úplňku

Seděli jsme s kamarádkou Janou v létě u ohýnku, byla vlahá horská noc. Vídáme se spolu jen jednou za čas a vždy si máme co sdělovat. Dokončili jsme právě rozhovor o bolesti a o tom, co ji vyvolává, až již nebylo třeba víc dodávat. Tu se Jana do ticha náhle zeptala: „Proč mužům tak často vadí, když žena má své dny?“

Aniž jsem se stihl zamyslet, vyslovil jsem: „Není použitelná.“ Až mne to samotného překvapilo, co jsem to řekl. Ale pak jsem pochopil: V těch jednoduchých slovech je zakuklen současný konzumní přístup k ženě, nahlížení na ni skrze potřeby muže, skrze naše pokroucené představy obsahu pojmů láska, milování, ba i přivádění dětí na svět. A vlastně celý náš spotřební přístup ke všemu, zahledění se do sebe, upřednostňování vlastních potřeb neúměrně navýšených, neporozumění smyslu bytí, neuvědomování si přesahů našich životů.

Vybavil jsem si slova jednoho profesora, který kdysi líčil, jak v dřívějších dobách v čase menstruace muž prostě radši ženu vyhnal z chalupy ven. Jana dodala, že v tomto období je žena citlivější, více „napojená“, více intuitivní, je prostě schopna „vidět dále“. Proto bývala v tom čase i vyhledávaná, když někdo potřeboval moudrou radu.

Pryč jsou doby, kdy ženy nejen že nebyly vyháněné, ale v tomto svém období odcházely samy od sebe ven do přírody, kde společně prožívaly své propojení se zemí a s nebem skrze sebe samé. Člověk má kouzelnou představu louky ozářené měsícem, prozářené vzájemným sdílením citlivých bytostí, které s poděkováním prožívaly dary svého života. A také dar dávání života. Měsíc pak připomínal, že celý cyklus je od něj odvozen i pojmenován a že žití v harmonii s prostředím a se sebou přináší přirozené fázování života i pocit sounáležitosti s věčně se opakujícími přírodními cykly. Ženský kruh v měsíčním kruhu úplňku.

Shodli jsme se s Janou, že tak žijí ženy, které dokáží přijímat sebe, žít svoji přirozenost, být otevřené. Uvědomili jsme si, že oba několik takových žen známe. Žijí i dnes napojené na Měsíc a žijí v harmonii. Mívají ovšem jiný než „běžný“ pohled např. na antikoncepci, na uvědomování si odpovědnosti za výběr svých životních hodnot, zdrojů radosti i smyslu. Už neříkají „mé“, ale „svěřené“. Už věci nevlastní, ale citlivě užívají. Uvědomují si poslání, jež jejich život přesahuje.

Možná chtěl festival menstruace také toto připomenout? Že je třeba zkusit na věci nahlížet jinak?

Buďme rádi, že proběhl. I když zůstává pravdou, že velké věci se nakonec nejčastěji projevují jen v ústraní a nenápadně a že ti, kteří tak činí, většinou nenabízejí své myšlenky „na ulici“. Také na stránky časopisů pronikají pomalu, neboť jejich názory nebývají v souladu se zájmy inzerentů.

Povídali jsme si s Janou dlouho, až do svítání, a pak jsme se tiše rozloučili. Další den pak došlo k půvabné souhře událostí.

Věřte nevěřte, byl jsem jinou kamarádkou pozván na noční „holčičí“ setkání v čas úplňku na kraji lesa, na šumavské louce.

Ten den k večeru pršelo, ale pak se vyčasilo a při západu slunce se objevila úžasná duha. Měsíc vystřídal sluníčko, čisté nebe zářilo hvězdami i úplňkem, bylo to kouzelné a plné hluboké radosti. Takový spontánní festival menstruace.