10. narozeniny, které neoslavila
- O životě
- Aletheia
- 05.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Narozeniny, které dívka z mého příběhu nikdy neoslavila.
Srpen byl jejím oblíbeným měsícem.
Měla ráda léto, prázdniny a den jejích 10. narozenin.
Vše klapalo tak, jak mělo.
Do školy chodila ráda, měla ráda společnost.
Milovala celé dny mezi paneláky a městským parkem.
Netrápilo ji jak vypadá, netrápilo jí, že nejsou bohatí.
A bylo to tak správně, byla dítě.
Děti mají být dětmi, neřešit starosti dospělých.
Být šťastné. Teď a tady.
Začalo to běžným ránem.
Nasnídala se a usedla s tátou nad ranní kakao. Táta pustil Nohavicu, jeho píseň Sarajevo jí dodnes připomene ten zvláštní den.
Snad je důležité podotknou jednu chybu té chvíle. Její táta byl nemocný. Jako malý kluk si rozbil hlavu a způsobil si těžkou epilepsii a mnoho operací mozku.
Dívenka to věděla. Byla to součást jejího života, věděla, co dělat, když měl táta záchvat. Věděla, za jak dlouho se musí probrat a kdy volat záchranku.
Až do toho dne si neuvědomovala ohromnou sílu toho onemocnění. Byla zvyklá na záchvaty, ale táta byl stále táta.
Po snídani a návštěvě známého z Prahy si šel dívčin táta lehnout.
Přišla dívčina kamarádka, aby s ní šla dívka ven, vždyť bylo tak krásně.
Dívka věděla, že se musí zeptat táty. Šla ho probudit aby se ho zeptala.
A tehdy se to stalo. Velký zlom, který změnil vše, co změnit mohl.
Dívka nemohla otce probudit, začala se třást.
Začala plakat.
Uviděla část tátova obličeje.
Byla modrá a nehybná.
Nebylo to modrá, jakou znala, byla naprosto odlišná.
Odlišná od čehokoliv, co kdy viděla.
Pootočila otce a věděla, že něco není dobře.
Byl tak ztuhlý.
Na matraci byl promočený kruh.
Plakala.
Třásla se jako nikdy, nemohla se pohnout.
Došla k telefonu.
Operátorka jí nevěřila, pořád se jí ptala, jestli si nedělá srandu.
Plakala.
Všude viděla červené záchranáře, nosily spoustu přístrojů a brašen. Jeden ji odvedl do vedlejší místnosti.
Nic se nedělo, dlouhé minuty.
Objevila se její máma.
Jen prošla chodbou, křičela.
Vešla do ložnice za otcem.
Bum, velká černá díra.
Dívka neví, co se dál dělo.
Byly to jen rychle skoky.
Pohřeb.
Narozeniny, které se neslavily.
Stěhování.
Nástup do školy.
A první noc, kdy přišel její bratr.
Ano, měla bratr.
Jeho jméno není podstatné.
Byl o 4 roky starší než ona.
Měli spolu pokoj.
Uběhlo sotva pár měsíců a dívka uviděla, že její bratr slézá z postele.
Přišel za ní, že udělá něco, co se jí bude líbit.
Nelíbilo se jí to.
Plakala.
Tvrdil, že tohle je ta láska, o které jí rodiče říkali.
Jestli to řekneš mámě, tak dostaneš vynadáno.
Neřekla.
Celých dlouhých pět let mu to věřila.
Jako by to bylo nutné zlo.
Myslela, že to dělají všichni.
Vždycky při tom utíkala.
Naučila se utíkat se svojí duší pryč.
Přenesla se do krásné země s velikou loukou a barevnými stromy, kde běhala a ulehala do trávy.
Byly tam obrovští ptáci a motýli všech barev.
Ale jak skončil, vtáhlo jí to opět zpět.
Do dusivé tmy a ticha pokoje.
A v té době dívka pochopila, jak moc je svět divný.
Jak moc v něm nechce být, jak moc chce být stále na té kouzelné louce.
Nechápala radost mnoha lidí, jak se můžou radovat, když v noci opět přijde.
Umřela.
Uvnitř. Jen odevzdaně čekala, až jí opět ublíží.
Všichni se ptali, proč je taková, jaká je.
Neodpověděla.
Myslela, že je na konci. Tam, kde už bude po zbytek svých dní.
Ale nebyla.
Bratr si začal zvát kamarády.
Nikomu nepřišlo zvláštní nechávat mladou dívku se skoro dospělými kluky.
Bylo to víc než zvláštní.
Bylo to dno.
Už nechtěla pokračovat.
Začala mluvit.
Vykřičela do celého světa, že tohle nechce.
Plakala.
Křičela.
Utíkala.
Utekla tomu.
Otevřela se a začala objevovat, jaké je to žít jiný život.
Bylo to tak osvěžující a radostné.
Byla to dlouhá cesta, než se mohla naplno nadechnout.
Musela odpustit a to bylo to nejtěžší.
Nikdo nemůže žít šťastně se zlobou na srdci.
Dnes je již dívka dospělá.
Třeba jste jí někdy někde potkaly.
Možná vás upoutal její úsměv na rtech.
Ano, tak to byla ona. ![]()
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 369
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 450
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 201
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 348
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 326
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 961
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 893
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 502
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 637
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 589
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....