A čas běží dál
- Rodičovství
- Aletheia
- 15.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od mého porodu uběhly už téměř čtyři měsíce. Všechno krásně pokračuje, jsme zdraví a já jsem opravdu šťastná. Mám to ale malé ale, které mi občas sebere úsměv.
O mém porodu už jsem deníček psala. Myslím, že jako uvědomění si, co všechno se stalo, mi ohromně pomohlo. Čas se nedá vrátit a já jen vím, že příště tam nemůžu být sama. Samota je špatná, v tomhle uspěchaném světě rvát se za vás nemá kdo rvát. Samota dovolila, aby doktoři mého syna pojmenovali jinak, i když věděli, že chci Honzíka, a dovolila jim i utrousit poznámky, které by neměli.
Určitě mně ovlivňovali hormony a obrovská únava. Přesto vím, že se nechovali správně. Je to pryč, syna jsem přejmenovala, a můžu jít dál. Jen si na to občas vzpomenu a je mi ouzko.
Opravdu je věk tak důležitá věc a ovlivňuje lásku matky k dítěti? Není. Syna jsem milovala od okamžiku, kdy jsem zjistila, že je součástí mě. Celé těhotenství jsem byla opravdu šťastná. Nenervovala jsem se, když už jsem měla po termínu, věřila jsem, že to příroda zařídí tak, jak to má být. Nebála jsem se porodu. Do porodnice jsem šla a s naprostou důvěrou jsem se odevzdala personálu. Přijala jsem vše tak, jak bylo a i přes poznámky personálu jsem stále věděla, že budu silná a všechno to dělám pro něj.
Nedopadlo to nejlépe. A kdo za to může? Možná doktoři a to jejich vyvolávání, možná nikdo. Možná to tak jenom mělo být.
Často tady na eMiminu čtu, že maminky děkují za krásný porod a píší, že věří, že byl tak hladký díky jejich dobrému naladění. A v tu chvíli posmutním, znamená to snad, že všichni, kteří neměli hladký porod, si za to můžou tím, jakou měli náladu? Víte, každý kdo mně zná tak ví, že se ráda směji, mám ráda život. Jsem věčný optimista a na porod jsem se svým způsobem těšila, jako asi každý ke konci kdy je to těhotenství opravdu „otravné“
Všechno, co přišlo jsem tak brala, ale přesto to nedopadlo.
Naladění není všechno a já chci říci, že špatný porod není ničí vina, není to o tom, jak je kdo statečný. Je to jenom tak, jak to mělo být.
(Záměrně nezmiňuji porody prokazatelně zkažené lékařským zásahem)
A na závěr?
Myslím, že vyvolávání porodů pokud to není nutné, je zbytečné. Myslím, že držet se termínu, a když mine, hned jít na vyvolávání není vždy nezbytné. A myslím, že dnešní moderní společnost je až moc pohodlná. Mít přesné datum porodu, rovnou jít na císařský řez a necítit bolest. Musí to být fajn, ale opravdu to takhle příroda chtěla?
Ukamenujte mě, nadávejte mi, ale já vždycky vnitřně věřila, že příroda ví, co dělá. Možná jednou narazím, ale zatím mě nechte snít…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20587
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....