Akce Kulový blesk v malém
- Ostatní
- neumisa
- 01.09.12 načítám...
Bylo zjištěno, že je třeba udělat cosi s dětským pokojem. Kluci nám rostou a jeden psací stůl jim přestal stačit. Jelikož už mě nebavilo pořád řešit, kdo a jak dlouho seděl, sedí a bude sedět u stolu, rozhodla jsem, že nadešel čas investic a přestavby. A protože to bylo v mé rodině, opět se to jaksi… zvrhlo.
Původní plán byl koupit stůl a židli. Tuto myšlenku jsme s drahoupolovičkou hbitě přepracovali na dva stoly a dvě židle – vše v identickém provedení (pokud totiž nebudou stejné, budou se nám děti prát i nadále, neboť ten druhý má dozajista lepší výrobek). Během noci drahý vymyslel ještě daleko úžasnější řešení, které zahrnovalo také předělávku obýváku a ložnice – a to vše kvůli 1 chybějícímu stolu a 1 židli ![]()
Dva dny jsme strávili prohlížením internetových katalogů a další den jsme vyrazili do města obhlédnout vybrané kusy na prodejně. Vypadaly dobře a bylo rozhodnuto, že akce se uskuteční v plném rozsahu tak, jak byla naplánována.
Dopadlo to takto:
- objednala se prosklená vitrína do obýváku, která nahradí regál, a nastěhují se do ní knihy prozatímně uložené v ložnici v dalším regálu
- regál z obýváku se přestěhuje i se všemi věcmi do ložnice
- objednaly se dva stejné psací stoly bez úložných prostor
- jako úložné prostory budou využity stávající policové skříně, které dosud ukrývaly hračky
- regál z ložnice se odstěhuje do dětského pokoje jako úložiště pro hračky
A jak to probíhalo? Hirošima hadr. První den bylo nutno vystěhovat všechny věci z regálů a půlky pokojíčku a regály popřesouvat a znovu naplnit. Hromady věcí a krabic doslova všude, ve vaně, na postelích, pod postelemi, v kuchyni, v předsíni. Zjistila jsem, kolik nerozbalených krabic od stěhování ještě máme a bez čeho všeho se v klidu obejdeme.
Druhý den jsme s drahým skládali a posouvali stoly vážící 40 kilo každý (nekecám, nepřeháním – taková váha je uvedena v papírech od dopravce) a pokoušeli se přijít na to, jak k sobě pasují části židlí. Ten den jsme lezli do postelí jako čuňátka, protože na vyklízení vany jaksi nezbyly síly, základní hygienu jsme spáchali v umyvadle. Spali jsme obloženi horami knih a jen doufali, že se v noci nesesunou a my nezhyneme zavaleni naším milovaným čtivem.
Třetí den drahý uřízl ze staré rozvrzané komody spodní část a zůstala jen vrchní polovina. Tu vyztužil prkýnky a mám tak malou funkční komodičku. Po všechny tyto dny se po bytě variabilně přesouvaly krabice s různými (ne)potřebnostmi. Zjistila jsem, že mých dosavadních šestero stěhování mi dalo docela slušnou průpravu na takovéto akce.
Čtvrtý den dodavatelovi hoši přivezli a smontovali vitrínu. Což znamenalo předem vystěhovat půl předsíně, přesunout tři čtvrtiny obýváku, aby se tam montéři vešli se všemi vitrínovými kousky, a do již plné ložnice a dětského pokoje nacpat hromadu dalších velkých věcí (jako třeba jídelní stůl i se židlemi). Děti jsem pro jistotu strčila kamarádce ven (tímto jí děkuji, nejspíš jim zachránila krky).
Montéři byli dva mladí hoši v montérkách bokovkách, jeden jako tyčka (hned po vstupu nám vyčelil lustr, přežili oba), druhý menší, zavalitější. Neuvěřitelně ve mně evokovali představu Pata a Mata. Naštěstí byli mnohem šikovnější. Rozbalili všechny krabice a začali po obýváku rozkládat pantíky, šroubečky, hřebíčky, kolíčky a další serepetičky takovým stylem, že zabrali veškerou volnou plochu (a že jí bylo). Pak to ještě třikrát přeskupili a vrhli se na samotnou vitrínu. Šlo jim to pěkně od rukou, žádné prostoje, jen si sem tam měnili aku šroubováky (zaboha nevím, jak přišli na to, že nemají v ruce svůj nástroj, protože mě ty dvě věci přišly naprosto stejné
). Zasekli se pouze jedinkrát, to když zjistili, že středový díl mají vzhůru nohama. Takže hbitě rozebrali, co zatím složili, desku otočili a za hodinku a půl měli složeno, postaveno i uklizeno. Dokonce jim ani nezůstaly žádné přebytečné kousky ![]()
Ve výsledku mám novou vitrínu, staronovou komodku a kluci psací stoly s židlemi… a strašlivý bordel všude kolem. Za dva dny nastupuji do práce, měla bych si dávat dohromady věci – ale nemám na to místo, musím nejprve udělat pořádek s těmi hromadami. Ale nic mi nemůže zkazit radost, nový kousek v obýváku se mi totiž děsně líbí! A kluci jsou s novým vybavením taky spokojeni, takže není co řešit. Jen to tu vypadá jak po výbuchu. A kdyby se nás teď někdo pokusil vykrást, nejspíš by to vzdal s tím, že už tu byl kolega před ním
Ale jo, stálo to za to, po třech letech změna, teď si zas dáme pár let pauzu.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 610
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1036
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 989
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 1662
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 688
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2165
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1412
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 5938
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1893
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5095
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...