Akce Kulový blesk v malém
- Ostatní
- neumisa
- 01.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo zjištěno, že je třeba udělat cosi s dětským pokojem. Kluci nám rostou a jeden psací stůl jim přestal stačit. Jelikož už mě nebavilo pořád řešit, kdo a jak dlouho seděl, sedí a bude sedět u stolu, rozhodla jsem, že nadešel čas investic a přestavby. A protože to bylo v mé rodině, opět se to jaksi… zvrhlo.
Původní plán byl koupit stůl a židli. Tuto myšlenku jsme s drahoupolovičkou hbitě přepracovali na dva stoly a dvě židle – vše v identickém provedení (pokud totiž nebudou stejné, budou se nám děti prát i nadále, neboť ten druhý má dozajista lepší výrobek). Během noci drahý vymyslel ještě daleko úžasnější řešení, které zahrnovalo také předělávku obýváku a ložnice – a to vše kvůli 1 chybějícímu stolu a 1 židli 
Dva dny jsme strávili prohlížením internetových katalogů a další den jsme vyrazili do města obhlédnout vybrané kusy na prodejně. Vypadaly dobře a bylo rozhodnuto, že akce se uskuteční v plném rozsahu tak, jak byla naplánována.
Dopadlo to takto:
- objednala se prosklená vitrína do obýváku, která nahradí regál, a nastěhují se do ní knihy prozatímně uložené v ložnici v dalším regálu
- regál z obýváku se přestěhuje i se všemi věcmi do ložnice
- objednaly se dva stejné psací stoly bez úložných prostor
- jako úložné prostory budou využity stávající policové skříně, které dosud ukrývaly hračky
- regál z ložnice se odstěhuje do dětského pokoje jako úložiště pro hračky
A jak to probíhalo? Hirošima hadr. První den bylo nutno vystěhovat všechny věci z regálů a půlky pokojíčku a regály popřesouvat a znovu naplnit. Hromady věcí a krabic doslova všude, ve vaně, na postelích, pod postelemi, v kuchyni, v předsíni. Zjistila jsem, kolik nerozbalených krabic od stěhování ještě máme a bez čeho všeho se v klidu obejdeme.
Druhý den jsme s drahým skládali a posouvali stoly vážící 40 kilo každý (nekecám, nepřeháním – taková váha je uvedena v papírech od dopravce) a pokoušeli se přijít na to, jak k sobě pasují části židlí. Ten den jsme lezli do postelí jako čuňátka, protože na vyklízení vany jaksi nezbyly síly, základní hygienu jsme spáchali v umyvadle. Spali jsme obloženi horami knih a jen doufali, že se v noci nesesunou a my nezhyneme zavaleni naším milovaným čtivem.
Třetí den drahý uřízl ze staré rozvrzané komody spodní část a zůstala jen vrchní polovina. Tu vyztužil prkýnky a mám tak malou funkční komodičku. Po všechny tyto dny se po bytě variabilně přesouvaly krabice s různými (ne)potřebnostmi. Zjistila jsem, že mých dosavadních šestero stěhování mi dalo docela slušnou průpravu na takovéto akce.
Čtvrtý den dodavatelovi hoši přivezli a smontovali vitrínu. Což znamenalo předem vystěhovat půl předsíně, přesunout tři čtvrtiny obýváku, aby se tam montéři vešli se všemi vitrínovými kousky, a do již plné ložnice a dětského pokoje nacpat hromadu dalších velkých věcí (jako třeba jídelní stůl i se židlemi). Děti jsem pro jistotu strčila kamarádce ven (tímto jí děkuji, nejspíš jim zachránila krky).
Montéři byli dva mladí hoši v montérkách bokovkách, jeden jako tyčka (hned po vstupu nám vyčelil lustr, přežili oba), druhý menší, zavalitější. Neuvěřitelně ve mně evokovali představu Pata a Mata. Naštěstí byli mnohem šikovnější. Rozbalili všechny krabice a začali po obýváku rozkládat pantíky, šroubečky, hřebíčky, kolíčky a další serepetičky takovým stylem, že zabrali veškerou volnou plochu (a že jí bylo). Pak to ještě třikrát přeskupili a vrhli se na samotnou vitrínu. Šlo jim to pěkně od rukou, žádné prostoje, jen si sem tam měnili aku šroubováky (zaboha nevím, jak přišli na to, že nemají v ruce svůj nástroj, protože mě ty dvě věci přišly naprosto stejné 
). Zasekli se pouze jedinkrát, to když zjistili, že středový díl mají vzhůru nohama. Takže hbitě rozebrali, co zatím složili, desku otočili a za hodinku a půl měli složeno, postaveno i uklizeno. Dokonce jim ani nezůstaly žádné přebytečné kousky 
Ve výsledku mám novou vitrínu, staronovou komodku a kluci psací stoly s židlemi… a strašlivý bordel všude kolem. Za dva dny nastupuji do práce, měla bych si dávat dohromady věci – ale nemám na to místo, musím nejprve udělat pořádek s těmi hromadami. Ale nic mi nemůže zkazit radost, nový kousek v obýváku se mi totiž děsně líbí! A kluci jsou s novým vybavením taky spokojeni, takže není co řešit. Jen to tu vypadá jak po výbuchu. A kdyby se nás teď někdo pokusil vykrást, nejspíš by to vzdal s tím, že už tu byl kolega před ním 
Ale jo, stálo to za to, po třech letech změna, teď si zas dáme pár let pauzu.
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6031
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1622
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2437
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1314
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 949
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 2630
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 1307
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 1319
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 2146
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 10306
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Díky za pobavení 
